Olomoucko-brněnská eparchie
16. března v druhou neděli velkopostní, což je neděla zasvěcená sv. Řehoři Palamovi, sloužil vladyka Izaiáš v Znojmě. Po bohoslužbě se konalo farní shromaždění, na kterém byli zvoleni členové nové farní rady.
Bůh nechť pomáhá Pravoslavné církevní obci ve Znojmě!
Na začátku naší cesty jsme si dali jedno předsevzetí. A sice, kdo z nás vydrží nejíst do doby, než dorazíme k poutnímu místu sv. Klimenta. Po zdolání Lažanského kopce nás uvítalo pěkné lesní hřiště. Zahráli jsme si zde hru, která v sobě spojovala běhání a kombinování dvojic čísel. Následovala nenáročná aktivita s malým a velkým míčem.
Pokračovali jsme v cestě a zanedlouho jsme doputovali ke sv. Klimentovi. Toto poutní místo dnes leží v lesích a je zcela opuštěné. Kdysi bylo centrem významné osady a je také spojeno s Velkomoravskou tradicí. Chrám z 10. století, který zde stával, byl zasvěcen sv. Klimentovi I. římskému. Přečetli jsme si životopis sv. Klimenta I. a také životopis sv. Klimenta Ochridského, jehož život je s prvním světcem svým způsobem spojen. Také jsem se dozvěděli něco o cestě sv. Cyrila a Metoděje do Chersonu.
Naobědvali jsme se a poté se stali na chvíli archeology. Podle dodnes patrného základového zdiva jsme nakreslili plánek kostela i s rozměry a vyznačili jeho orientaci ke světovým stranám. Rozhodli jsme se, že toto poutní místo uklidíme a zkrášlíme. Chlapci opravili velký dřevěný kříž. Od rzi očistili jeho kotvení a natřeli ho černou barvou. Balzámem na dřevo ošetřili pukliny. Desku s letopočtem namořili a písmena pozlatili. Pod desku zavěsili ikonu sv Klimenta I. Děvčata vyčistila nedalekou Petrovu studánku. Pozlatila nápisy a zavěsila zde ikonu sv. apoštola Petra. Nakonec jsme všichni společně vyrobili malé ikonky obou světců. Naplnili jsme jimi krabičku s nápisem „Ikony na památku pro poutníky zde zanechaly děti od sv. Václava v Brně“ a krabičku jsme položili k patě kříže. Z výsledku jsme měli radost.
Naše další cesta ve vedla na vrchol kopce Zlobice. Závodili jsme zde, kdo vyběhne co nejrychleji na místní rozhlednu. Vlakem z Kuřimi jsme se docela unavení k večeru vrátili domů.
19. března 2025 – v den prvního výročí zesnutí archijereje + Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského se konala výroční panychida v olomoucké katedrále.
V rámci zádušní bohoslužby byl přečten životopis zesnulého vladyky a jedno jeho kázání ze sbírky, kterou vydal. Pak následovalo pohoštění v prostorách úřadu Eparchiální rady.
Věčná paměť archijerejovi Simeonovi!
Náš vladyka Izaiáš přijal pozvání sestry Sofie Prusalis z Ostravy, aby navštívil Řecko v souvislosti s její výstavou obrazů. Ve dnech, kdy vladyka pobýval v Athénách, jej přijal Jeho Blaženost Jeroným, hlava Řecké pravoslavné církve. Po přivítání a výměně dárků se při srdečném rozhovoru Blažený vladyka Jeroným zajímal o život v naší eparchii a nabídl svou pomoc při spolupráci na rozvoji moravské eparchie.
O představiteli Řecké pravoslavné církve
Jeho Blaženost Ieronymos II. (Jeroným), arcibiskup Athén a celého Řecka; a jako takový primas autokefální pravoslavné církve Řecka. Byl zvolen 7. února 2008.
Narodil se 30. března 1938. Ieronymos sloužil jako protosynkel metropole Théby a Livadeia, igumen monastýrů Proměnění Sagmaty a Hosios Loukas a tajemník, později arcitajemník, Svatého synodu církve Řecka. V roce 1981 byl zvolen metropolitním biskupem Théby a Levadeia. Vydal dvě významné učebnice: „Středověké památky Euboie“ (1970) a „Křesťanská Boiótie“ (2006).
Arcibiskup Ieronymos má tituly z archeologie, byzantských studií a teologie z Athénské univerzity. Absolvoval postgraduální studium na Univerzitě v Grazu, Univerzitě v Řezně a Univerzitě v Mnichově.
Po působení jako lektor křesťanské archeologie v Athénské archeologické společnosti pod vedením profesora Anastasiose Orlandose učil jako filolog na Lycée Léonin a v roce 1967 byl vysvěcen na diákona a poté na presbytera v Řecké pravoslavné církvi.
Kromě své pastorační služby se vladyka Ieronymos věnoval své práci v oblasti křesťanské archeologie.
7. února 2008 byl vladyka Ieronymos zvolen novým arcibiskupem Athén a celého Řecka Svatým synodem církve Řecka, když ve dvoukolovém hlasování získal 45 ze 74 hlasů. Formálně se ujal úřadu 16. února 2008.
V roce 2012 arcibiskup Ieronymos kritizoval rasismus, antisemitismus, islamofobii a stranu Zlatý úsvit a prohlásil, že „církev miluje všechny lidi, včetně černých, bílých i nekřesťanů.“
16. dubna 2016 navštívil spolu s papežem Františkem a ekumenickým patriarchou Bartolomějem I. z Konstantinopole tábor Moria na ostrově Lesbos, aby upozornil svět na uprchlickou krizi.
16. února 2024, kdy byly v Řecku legalizovány sňatky homosexuálů, odsoudil nový zákon jako „novou realitu, která se snaží pouze narušit sociální soudržnost vlasti.“
Tradiční průvod s ikonami při svátku první neděle velkopostní, kdy si církev připomíná vítězství pravoslavné víry nad herezí ikonoborectví.
Zákaz uctívání ikon (ikonoborectví) platil v Byzanci od r. 730 až do r. 843. Porušení zákazu se tvrdě trestalo. Věřící, duchovenstvo i mnišstvo bylo žalářováno, mučeno, vyháněno i zabíjeno. Ikony byzantský stát všude ničil. Přestávka v pronásledování těch, kteří přes zákaz ikony uctívali, nastala v době panovaní císařovany Ireny, kdy se podařilo shromáždit pravoslavné biskupy na 7. všeobecný sněm (r. 787), kde byla úcta k ikonám sněmovně vysvětlena a schválena jako nedílná součást pravoslavné víry a praxe. Sněm se do značné míry opíral o velkolepé a dogmaticky naprosto přesné dílo sv. Jana Damašského. Poté však bylo pronásledování obnoveno až do doby vlády císařovny sv. Theodory a nastolení patriarchy sv. Metoděje.
První velkopostní neděli v r. 843 byly vneseny slavnostním průvodem ikony zpět do chrámu Boží Moudrosti v Konstantinopoli. Císařovna Theodora spolu s patriarchou Metodějem, vyznavačem pravoslaví, který na své tváři nesl hrozné jizvy po mučení ikonoborci, vedli tento průvod věřících nesoucích ikony, aby při něm vrátili svaté ikony do chrámu k uctívání, jak to velí pravoslavná tradice od dob prvokřesťanských.
K svátku Obětování Páně (Setkání Pána se Simeonem) děti připravovaly svíce ke svěcení v chrámu.
Pozvánka na panychidu za bývalého eparchiálního archijereje vladyku Simeona. Ve výroční den jeho blaženého zesnutí se bude sloužit v Olomouci 19. března 2025 od 10 hod.
Božskou archijerejskou liturgií v olomoucké katedrále 22. února t.r. oslavil Přeosvícený vladyka Izaiáš společně se svou eparchií desetileté výročí své biskupské chirotonie. Spolu s ním sloužil i Přeosvícený vladyka Maxim Aristijský ze sousední eparchie Konstantinopolského patriarchátu v Rakousku. Dále sloužilo početné eparchiální duchovenstvo i hosté: doc. ThDr. Štefan Pružinský, PhD. z Pravoslavné bohoslovecké fakulty v Prešově a diákon z Ukrajinské pravoslavné církve. S radostí jsme viděli v chrámu pana starostu z Hrubé Vrbky pana Mgr. Pavla Gráfa. Při liturgii vladyka Izaiáš vysvětil bratra Vojtěcha ze svitavské obce na diákona. Do Olomouce se sjeli duchovní i věřící poutníci z všech církevních obcí naší eparchie.
Vladyku Izaiáše při vstupu pozdravily pravoslavné děti z farnosti s básničkami a gratulacemi. Zpíval krásně sbor olomoucké katedrály.
Po přečtení evangelia kázal prot. Mgr. Libor Josef Kratochvíla z nejsevernějších farností naší eparchie. Při kázání mj. vyprávěl dojemný příběh, který zažil s vladykou při jeho návštěvě na severu a týkal se milosrdenství nad stařičkou babičkou z jejich farnosti.
Po proměnění svatých Darů následovala diákonská chirotonie, při níž bratr Vojtěch obdržel z vladykových rukou účast na blahodati svatého kněžství v hodnosti diákona. Poslední ektenie liturgie patří dle tradice nově vysvěcenému diákonovi, takže všichni napjatě čekali, až uslyší hlas nového diákona. Poté jsme v oltáři konstatovali, že hlas má opravdu pěkný a jeho služba bude ozdobou svaté liturgie.
Další kazatel před svatým přijímáním začal gratulací vladykovi k desátému výročí jeho biskupské služby, a ihned připomenul, že toto výročí není jen vladykovo, ale celé eparchie. Vladyka navázal na pastýřské působení bývalého eparchiálního archijereje vladyky Simeona, jemuž dlouhá léta s veškerým nasazením sloužil jako vikární biskup. Po deseti letech vladykovy služby u nás všichni konstatujeme, že eparchie za jeho působení dostala povzbuzení k novému životu a začala rozkvétat. Nejdříve jako pomocný biskup stařičkého vladyky Simeona, a posléze jako eparchiální biskup věnoval vladyka všechnu svou energii správě moravského stádce, a po deseti letech jsou vidět zřetelné výsledky jeho úsilí. Všechny správní orgány v eparchii a na farnostech pracují, eparchie není rozkládána intrikami, chrámy se opravují a krášlí, vychází tiskoviny, konají se poutě, byla vyhlášena svatost naší velkomoravské princezny Orosie, proběhla velká akce pomoci válečným uprchlíkům z Ukrajiny a život eparchie překypuje různými aktivitami. Naše eparchie má dnes co oslavovat a za co vděčně vladykovi poděkovat.
Zároveň si připomínáme zoufalou situaci, která naší eparchii soužila před deseti lety, kdy jsme si říkali, že nás může zachránit už jedině zázrak. Byla to doba zmatků, eparchií zmítaly zásahy zvenku. Až právě nástup vladyky Izaiáše se stal východem z této nedobré situace. Tím, co se zde stalo, nám dal dobrotivý Bůh lekci, abychom si vždy uvědomovali zásadní význam biskupské služby pro eparchii.
Poté kazatel ocitoval na toto téma několik výňatků z listů „otce pravoslavné eklesiologie“ (svt. mučedníka Ignatia Antiochijského z 2. století po Kristu), který všechny nabádal, aby měli lásku a úctu k biskupovi, a chválil ty věřící a presbytery (kněze), kteří byli s biskupem v souznění „jako dobře naladěné struny s kytarou“. Pár z přednesených citací: „Kde je biskup, tam je církev.“ „Nic není lepší, než pokoj v Církvi.“ „Je třeba, abyste se spojili ve smýšlení episkopovu. Jako tedy Pán neučinil nic bez Otce, s nímž byl v jednotě, ani sám ani skrze apoštoly, tak ani vy nic nedělejte bez episkopa a presbyterů“. Sv. Ignatij opakovaně vysvětluje, že podřídit se episkopovi znamená podřídit se Ježíši Kristu (to je jedna ze základních myšlenek pravoslavného chápání hierarchie). „Bez episkopa ať nikdo nedělá nic, co by se týkalo církve. Za platnou považujte takovou eucharistii, kterou slaví episkop nebo někdo, komu to on povolil. Kdekoli se episkop objeví, tam ať jsou všichni, tak jako kdekoliv je Ježíš Kristus, tam je obecná Církev.“ „Kdo ctí episkopa, toho ctí Bůh; kdo něco činí potají před episkopem, slouží ďáblu. Na episkopa dbejte, aby Bůh dbal na vás. Kde je episkop, tam je Církev.“
Svou řeč zakončil kazatel vybídnutím, aby si tyto zásadní věci naše eparchie stále připomínala a nepovažovala současný dobrý stav za samozřejmost. Jistě přijdou časy, kdy se už pozapomene na to, čím jsme zde procházeli před deseti lety, a pak lidé, když se jim dobře vede, začnou se znepokojovat drobnostmi, trápit se tím, co je nepodstatné, sváří se o malichernosti a jsou zmítáni různými podezřeními. Kéž si i v budoucnosti budou věřící i duchovenstvo vždy uvědomovat, že tam, kde je jednomyslnost věřících kolem biskupa a kde skrze pokoru před kanonickým řádem církve je přítomen sám Pán Ježíš Kristus, Bůh činí zázraky a sám jako nejvyšší Pastýř pomáhá, postará se a ujímá se správy věcí církevních.
Vladykovi Izaiášovi i vladykovi Maximovi, veškerému duchovenstvu i nově vysvěcenému diákonovi a všem přítomným i celé naší eparchii: Mnohá léta!
Po liturgii promluvil vladyka Izaiáš, krátce zavzpomínal na uplynulou dekádu, kterou zde s námi na Moravě strávil. Poděkoval všem přítomným za gratulace a za to, že vynaložili čas a námahu, aby tu dnes společně s ostatními byli. Přítomní zástupcové farností předávali vladykovi dárky a poté jsme se odebrali na pohoštění a užívali si setkání poutníků z celé eparchie.
Svěcení „hromničných“ svící v Jihlavě
Cílem naší cesty byly Kralice nad Oslavou. Místo, kde vznikla Bible kralická. Cestou vlakem jsme luštili neviditelnou šifru zobrazenou na průhledných foliích. Vyluštěním byly jména čtyř evangelistů – Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Následně jsme si přečetli úvodní statě všech čtyř evangelií. To už jsme dorazili do Kralic. Nejdříve jsme museli projít tunýlkem, který hlídali slepí strážci. V muzeu Bible Kralické jsme se dozvěděli více o historii bible, dostali výtisk jednoho listu z této knihy, navštívili místní kostel s českými historickými nápisy a sklepení tvrze, kde se bible tiskla. Naše další cesta vedla do Kralické obory. U loveckého pavilonku jsme se snažili uhodnout, které věci mají jednotlivé děti nejraději. Poté jsme si zahráli hru Pět met, ve které se hráč s volně svázanýma nohama snaží proběhnout územím s pěti metami. Nakonec jsme doputovali do Náměště nad Oslavou. Na náměstí jsme si v krátké soutěži zopakovali vědomosti o evangelistech a evangeliích, které jsme na tomto výletě získali.
Svátek Zjevení Páně v Jihlavě
Vladyka zve na společnou liturgii k 10. výročí jeho biskupského svěcení. Úřad eparchiální rady prosí církevní obce, aby nahlásily počty účastníků kvůli zajištění pohoštění.
Výlet na Babickou plošinu (21. prosince 2024)
Ke svátku sv. Kateřiny Alexandrijské
Naše kroky vedly do Křtin u Brna, známého poutního místa. Cestou jsme luštili jméno skryté ve sněhových vločkách. Bylo to jméno “Kateřina”. Při prohlídce kostela ve Křtinách jsme našli její sochu. V zámecké zahradě, u pomníku sv. Cyrila a Metoděje, jsme překládali nápis psaný Hlaholicí. Další naší zastávkou byla jeskyně Výpustek. V expozici nazvané Jeskyně a lidé jsme se dozvěděli hodně o objevování Moravského krasu. Nejzábavnější pro nás bylo proplazit se jeskyním sifonem. Dále jsme pokračovali lesní cestou k Babicím nad Svitavou. Na rozcestí jsme si zahráli hry s míčem. Také jsme si přečetli více informací o sv. Kateřině. Do Babic jsme doputovali za soumraku. Krátce jsme se zahřáli v restauraci. Zde jsme luštili další jméno skryté ve vločkách. A vyluštili jsme jméno “Alexandrijská”. Teď jsme už znali celé jméno sv. Kateřiny. Poslední část naší cesty jsme šli už úplně potmě. Aby se nám tyto poslední kilometry šly lépe, rozsvítili jsme si každý svůj lampion.
9. listopadu 2024
Ke svátku sv. Paraskevy Ikonionské, sv. Dimitrije Soluňského a ct. Joba Počájevského
Tento krásný podzimní den jsme strávili v lesích v okolí Soběšic. V autobuse jsme si lámali hlavu luštěním jmen šesti světců a jejich přiřazováním k úryvkům z jejich životopisů. Na naší první zastávce jsme si přečetli více o třech z nich, o sv. Paraskevě, sv. Dimitriji a ct. Jobu Počájevském. Na malém návrší jsme si zahráli bojovku na dobývání kruhu. Navzájem jsme se vybíjeli smotanými šátky. Při honěné s šátkem jsme si vyzkoušeli naši rychlost a postřeh. Na dalším rozcestí, jsme vytvářeli barevné ornamenty listí, kaštanů, kamínků a dalších přírodnin. Po poledni jsme dorazili na Skalku. Rozdělili jsme se do skupin a soutěžili v tom, kdo rozdělá oheň a jako první připálí provázek napnutý nad ohništěm. Letos se nám dařilo, a tak jsme si pro opékání špekáčků a maršmelounů mohli vybrat hned ze tří ohňů. Odpoledne jsme dorazili k soběšickému hřbitovu. Hledali jsme, jestli zde není pohřbený někdo pravoslavný. A našli jsme několik jmen. Malá pěšinka z prudkého kopce a vedoucí úzkým údolím, nás dovedla na autobus do Mokré Hory.
První svěcení vody na velké večerní bohoslužbě v předvečer svátku
Svátky Narození Ježíše Krista v Hrubé Vrbce
Ke svátku sv. Václava
Tentokrát jsme se vypravili na Střelecký kopec. Naše první zastávka byla na jeho úpatí, kde se nachází zajímavé terénní útvary. Pomyslně jsme se přenesli do doby sv. Václava, do 10. století. Jednotlivé kopečky pro nás představovaly významná hradiště spjatá se životem sv. Václava, tedy hradiště Budeč, Tetín a Boleslav. Mezi těmito hradišti jsme se zapojili do čilého výměnného obchodu, ve kterém nám ale bránili germánští bojovníci. Po hře jsme pokračovali v cestě a u vrcholu Střeleckého kopce si osvěžili naše znalosti o sv. Janu Teologovi. Nejlepší z nás si mohli jako první vybrat barvu draka. To už jsme byli na kopci a pustili se do pouštění draků. Ze začátku nám moc nefoukalo, ale nakonec vítr dostatečně zesílil. Někteří z nás spojili své draky do dvojic nebo trojic a vypouštěli tak celé skupiny draků. Po obědě jsme pokračovali v cestě podzimně zabarveným lesem k dalšímu vrcholu Velká Baba. Tam jsme si zahráli hru na hledání Hnízd s čísly. Po hře jsme si řekli něco o životě sv. Václava a také se naučili zpívat tropar k jeho svátku.
Prezentace z loňských výletů pro děti, které pořádáme a v rámci výuky náboženství v PCO Brno při chrámu sv. Václava.
Ke svátku Narození Panny Marie
Vypravili jsem se na poutní stezku, která vede z Útěchova k Vranovu a je zasvěcena úctě k Panně Marii. Cestu autobusem jsme si krátili luštěním textu a to podle barevných odstínů, které vzniknou smícháním dvou barev. Vyluštěním bylo: “Svátek narození Panny Marie”. Na hřišti v Útěchově jsme hráli bojovku se získáváním vlajek. Poté jsme vyrazili po stezce. Na vrcholu kopce “Zavíravá” jsme se zapsali do naší vrcholové knihy. Naučili jsme se zde zpívat tropar svátku Narození Panny Marie a také si z dětské Bible přečetli něco o této události. Dále jsme pokračovali lesní cestou k lomu Kalcit. Je odtud výhled do širokého okolí. Využili jsme toho a naučili se, jak odhadovat vzdálenost v přírodě. K Babídolskému rybníku jsme dorazili po poledni a hned začali s lovením ryb do podběráků. Některé úlovky byly opravdu velké. Ryby jsme hned pouštěli zpět do vody. Dalším našim úkolem bylo obejít celý rybník poslepu. Na cestě do Ořešína jsme se zastavili u lesního srubu a zahráli si terénní piškvorky. Bylo to opravdu zábavné vyzkoušet, co znamená běhat na rychlost a u toho současně přemýšlet.
Ostrava Michálkovice
Jihlava – na sv. Vasilije
Předvečer svátku
Pouť „k Jordánu“ v den svátku
Při křtu tvém v Jordáně, ó Pane,
zjevila se Trojice, které se klaníme!
Neb Otcův hlas svědectví vydal o tobě,
nazývaje tě milovaným Synem.
A Duch v podobě holubice
potvrdil pravdu tohoto slova.
Ó Kriste, jenž ses zjevil jako Bůh a svět osvítil,
sláva tobě!
