Vysokopřeosvícení vladykové, důstojní otcové, drahé sestry a bratří,

s ohledem na stávající vývoj a různá vyjádření k situaci v olomoucko-brněnské eparchii se na Vás obracím s následujícím sdělením:

Dne 7.4. 2014 jsem jako revizor olomoucko-brněnské eparchie rozeslal prohlášení, ve kterém jsem upozornil na protiústavní kroky členů eparchiální rady, která tímto svým postupem způsobila nejednotu v otázce statutárního zástupce naší eparchie. Současně jsem upozornil na tím spojitá rizika, která v konečném důsledku mohou vážně poškodit chod naší eparchie.

Prot. Petr Klokočka nás všechny bezprostředně poté ubezpečoval, že vše je naopak v naprostém pořádku a žádná rizika nehrozí. Postup eparchiální rady, které předsedal laik, označil jako naprosto řádný a v souladu s ústavou. Toto své tvrzení podepřel názorem, který lze obsahově shrnout: Co ústava nevylučuje je dovoleno! Následně nás všechny ubezpečoval o jeho dobré snaze svolat eparchiální shromáždění. Jakékoli připomínky a upozornění na právní rizika nebyla vyslyšena a i přes ubezpečování v nezasahování do personálních otázek podepsal několik pracovních výpovědí a vytýkacích dopisů. Rovněž odvolal představenou monastýru ve Vilémově, což je v přímém rozporu s kompetencí správce, jelikož toto je vyhrazeno pouze biskupovi. Také nelze opomenout zrušení fungující církevní obce.

Dovolím si připomenout ještě další aspekt, který nebyl veřejně známý, nicméně pro chod naší eparchie a její zaměstnance mohl mít naprosto fatální dopad: V jeden okamžik existovaly dvě osoby vydávající se za statutární zástupce – řádně zapsaný v rejstříku vl. Simeon a s dekretem, a nezapsaný prot. Klokočka. Bankovní ústav spravující prostředky naší eparchie si v okamžiku, kdy existovali dva správci, ověřil skutečnost správnosti rejstříku na ministerstvu kultury, které pouze potvrdilo, že probíhá proces zápisu, který však nebyl ukončen. Jelikož banka neměla jasně vymezeného statutárního zástupce, z opatrnosti zahájila proces pozastavení dispozičních práv do doby, než bude soudem určen společný opatrovník, případně bude ukončen proces registrace. Došlo tak k reálné možnosti zablokování účtů a tím i pozastavení výplat duchovním. Jistě chápete, že takovou situaci nebylo možné připustit. Proto jsme se vl. Simeonem dohodli, že již nebude dále bránit dalšímu postupu registrace a ani jej napadat, aby nevystavil duchovní naší eparchie této velmi tíživé situaci, a aby další kroky předal renomované právní kanceláři.

Celý spor se tak přenesl do odborné právní roviny. Umožnil sice určité nelegitimní období, ale dovolil možnost ekonomického chodu eparchie a tím i výplatu mezd.

Výsledek? Žádné eparchiální shromáždění se po dobu šesti měsíců nekoná. Dnes eparchie čelí soudnímu sporu ve věci odvolání se proti platnosti výpovědi,  dále byly vynaloženy nemalé a zbytečné prostředky na odstupné a právní služby. Ministerstvo nakonec uznává všechny argumenty (k těmto se ještě vrátím) a po šesti měsících napravuje svoji chybu ve věci registrace.

Prosím tedy všechny, aby s odstupem času zhodnotili vývoj situace ve vazbě na mé prohlášení ze dne 7.4.2014.

V této chvíli je nutné se soustředit na nalezení východiska z dané situace. Jaký je výchozí stav: Vladyka Simeon je v této chvíli naprosto nezpochybnitelně statutářem olomoucko-brněnské eparchie disponujícím všemi právy. Na této skutečnosti vůbec nic nezmění nová argumentace prot. Klokočky, spočívající na jeho názoru, cituji: “…se ministerstvo kultury nepochybně dopustilo porušení ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 3/2002 Sb. o církvích a náboženských společnostech, neboť svým postupem hrubě zasáhlo do vnitřních záležitostí naší církve, což není v rozporu pouze s výše citovaným ustanovením zákona, ale také s Listinou základních práv a svobod.“

Prot. Klokočka se mylně domnívá, že zákony a ústavní práva a svobody znamenají „dělat si, co chci“. Toto v právním státě možné není, což on jistě jako úředník ví. Základní práva a svobody obsažené v Listině v zásadě vyjadřují vztah mezi státem a občanem (viz Ust. čl. 3 úst. zák. ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění), v našem případě státem a církví. Tento vztah upravuje právě zákon č. 3 zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. V rámci tohoto zákona je upraveno postavení církve a je vymezen vzájemný vztah. V okamžiku, kdy jednotlivci, či určité skupiny překračují daný rámec a zcela zásadním způsobem porušují vlastní ustanovení dané církve, v našem případě Ústavu pravoslavné církve, Základní dokument a na ně odkazující se kánony, pak zde zcela jistě nemůžeme hovořit o jakémkoliv protiprávním zásahu.

Pokud existují v naší církvi takoví duchovní (teologové), kteří obhajují skutečnost, že v čele místní církve, která před státem zastupuje zájmy dvou eparchií (tedy dvou biskupů) může být kněz, který je tak vlastně v postavení práva jim nadřízen, pak nechť vrátí diplom (pakliže vůbec nějaký mají). Takový precedent v naší historii nenalezneme, protože odporuje církvi samé (v čele místní církve je vždy biskup).

Velmi podobná situace je i v případě eparchiální rady, coby výkonného orgánu (tedy orgánu určeného pro správu, tj. praktický chod), která může být funkční jen se svým předsedou, kterým je biskup. V okamžiku protiústavního sesazení předsedy nelze pověřit jinou samozvanou osobu, která bude navrhovat předsedu nového!

Je smutné, ba přímo tragické, že tyto argumenty chápou mnozí kolem nás, dokonce i zástupci jiných církví, naprosto je uznává i ministerstvo kultury, ale v naší církvi jsou osoby, které jim nerozumí! Co je důvodem? Zřejmě dosažení jejich vlastních cílů! Co na tom, že je to porušení, slýchávám tyto argumenty, jde přece o dosažení vyššího cíle a zájmu církve. Ale jakého cíle se tak vlastně dosáhlo? A jsou tyto argumenty cestou pravoslaví a v souladu  s církevní tradicí?

Ministerstvo kultury přijetím těchto argumentů nejen že nepochybilo, ale především napravilo stav, který dříve zavinili svými účelovými argumenty a především tendenčně-účelovými právními výklady někteří z jedinců uvnitř naší církve!

Chci všechny ubezpečit, že hlavní snahou bude svolání eparchiálního shromáždění. Členové revizní komise využili ustanovení článku 14 odst. 3 Ústavy a požádali předsedu eparchiálního shromáždění, vl. Simeona o svolání shromáždění naší eparchie.  Jako možný termín byla navržena sobota 15.11. 2014.

Další nutným a nezbytným bodem je zabezpečení chodu úřadu. Nelze připustit, aby duchovní a další zaměstnanci neobdrželi své mzdy a nebyly plněny další povinnosti vůči orgánům veřejné správy. Za tímto účelem byl osloven ředitel úřadu prot. Raclavský. Vladyka Simeon ho již dvakrát vyzval k jednání, zatím bohužel neúspěšně. Jediný příslib, který učinil, je obsažen v jeho prohlášení, kdy navrhuje setkání v pondělí dne 27.10. 2014. Pokud se ovšem ani v pondělí kolem poledne nenalezne vzájemná shoda, spočívající v jeho pokračování v úřadu a plnění úkolů statutárního zástupce, zcela jistě vl. Simeon pochopí jeho stanovisko a požádá jej o okamžité zpřístupnění úřadu včetně příslušné dokumentace tak, aby mohl být zabezpečen alespoň základní chod úřadu a především výplata mzdy. Pevně věřím, že společná zodpovědnost vůči zaměstnancům shodu přinese. V krajním případě by tak muselo dojít k přijetí mimořádného postupu, a to včetně všech právních důsledků.

Závěrem sděluji, že jménem olomoucko-brněnské eparchie byla cestou nezávislé právní kanceláře ukončena spolupráce s Mgr. Kinclem, dosavadním právním zástupcem naší eparchie. Jakýkoli prezentovaný názor Mgr. Kincla tak již není jménem naší eparchie.

Drahý vladyko, důstojní otcové, sestry a bratří, zažíváme velmi složité období. Prosím všechny, aby byl umožněn hladký průběh eparchiálního shromáždění. Jako důležité rovněž považuji zabezpečení agendy úřadu. Jakákoli pomoc k dosažení těchto dvou základních cílů je vítaná, aby se již mohla stabilizovat situace. Současně považuji za důležité nalezení společné cesty mezi vl. Simeonem a Rostislavem vedoucí k utvrzení společné jednoty.

S láskou v Kristu prot. J. Langr

V Olomouci dne 25.10. 2014