Vánoce, vánoce přicházejí, zpívejte, přátelé!

Milé sestry a bratři, důstojní otcové, nevypůjčil jsem si tentokrát oslovení vánočního poselství ani z Písma ani z liturgických zpěvů, ale z vánoční písničky nedávných let militantního ateizmu, kdy se sice vánoce směly slavit a slavily, ale současně vládla snaha zbavit v povědomí  lidu tento svátek jeho hlubokého křesťanského obsahu, vyloučit z nich Boha vtěleného a ponechat jen vánoční zvyky a lidovou tradici. Bohu díky, lidová tradice v našem národu je natolik prodchnuta křesťanstvím, že samo ovzduší tohoto svátku si ponechává svůj náboženský náboj a dokáže se dotknout srdce i nábožensky vlažného, ba  i zcela lhostejného. A tak slavíme vánoce s radostí, že pro nás a pro zástupy dalších zůstávají tím, co o nich napsal svatý apoštol Pavel v listu Galaťanům: „Když se naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny“ (Ga 4, 4n). Krátce: Bůh se stává člověkem, aby se člověk stal Božím dítětem (J 1,12 ) Boží Slovo … „se stalo tělem a přebývalo mezi námi, Spatřili jsme jeho slávu,slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy“ (J 1,14)

Stalo se to, „když se nenaplnil stanovený čas“: Svět se připravoval na tuto událost a Bůh  neposlal svého Syna ani dříve ani později, než nastala ta pravá chvíle. A kdy nastala ta pravá chvíle?  Bůh – Tvůrce světla světlem svého Ducha osvěcoval  svět, své dílo, od samého stvoření. Osvěcoval především lidský rod, který stvořil ke svému obrazu a podobě. A když  lidstvo odpadlo a nechalo se pohltit hříchem, Bůh od něho neodvrátil své světlo, ale dal mu vyrůst ke chvíli „naplnění času“ vykoupení člověka od hříchu, prokletí a smrti.

Starověký řecký cestovatel a historik Herodotos píše, že na svých cestách navštívil mnohé národy tak primitivní, že si ani nestavěly obydlí, ale nesetkal se s žádným, který by nevyznával nějaké náboženství. Připusťme, že náboženství těchto primitivních společenství byla vybudována na hrůze z přírodních jevů pro ně nevysvětlitelných. Ale pak, v posledním tisíciletí před Kristem,  jakoby současně u všech kulturních národů nastává náboženské procitnutí, které nazýváme „doba setby“: Tyto národy opouštějí svá primitivní náboženství založená na hrůze a vytvářejí si náboženství nová, jež setrvala dodnes a v nichž se do popředí dostává mravní prvek. Místo hrůzy z přírodních jevů se lidské vědomí prodralo k poznání Boha všeho Tvůrce, který však současně může a chce jednat s člověkem. Jeho hledání a nalézání tohoto Boha  zatlačuje do pozadí strach. Lidstvo nalézá v sobě schopnost přijmout Boha vtěleného a poznat v něm svého Stvořitele a Otce.

Rozhlédněme se po světě v onom „období setby“ a pohleďme, co je v něm nové! V období posledního tisíciletí před Kristem, kdy kulturní národy opouštějí svá dosavadní náboženství a vytvářejí si svůj nový duchovní svět, se objevuje v Číně učení Konfuciovo a Lao-Tse, v Indii Upanišady, Bhagavangítá a Buddha, v Persii učení Avesty, v Řecku vystupují první filosofové a v hornaté zemičce Kenaan  izraelští proroci, kteří předčili ostatní  „učitele východu“ nejčistším jednobožstvím a současně přísným odlišením Boha od stvoření. Právě tito izraelští proroci, sdělili lidu Boží zákon jako radost i závazek i požehnání, protože z ženy z tohoto lidu „pod zákonem“ se narodil jako lidské dítě Boží Syn, aby svým učením a krví vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni.

Celý život křesťana je prožíváním vykupující síly jeho slova, které plyne jako osvěžující potok do našich myslí a srdcí, a jeho krve, která se za nás a za mnohé vylévá na odpuštění hříchů. Zůstávám pod zákonem, ale tento zákon už není tíživým jhem, ale osvobozující silou, ne břemenem,  které drtí otroky,  ale skutečnou Boží adopcí, činící z nás Boží děti a Boží dědice, ty, kterým má patřit Boží království.

Na starých ikonách svátku Kristova narození, na rozdíl od západních maleb, je tvář Bohorodičky zachmuřena, jakoby předem cítila bolestnou cestu, kterou projde její syn, ale proroci i sám Kristus nám zjevili radostný závěr této cesty, a proto je namístě se radovat. Radovat se spolu s betlémskými pastýři, s mudrci z Východu a s celým zástupem svědků Božích. Vždyť nám, nám narodil se!

Sestry, bratři, otcové, Kristovy děti, prožijme společně radost z vánoc! Kristus se rodí! Oslavujme ho!

Ptice 2. 12. 2016