6. září 2018 se náš vladyka Izaiáš v doprovodu prot. Jozefa Fejsaka na pozvání Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Paisija zúčastnil eparchiálního svátku sv. Maxima Gorlického.

Slavnostní bohoslužby v Gorlicích, kromě místního vladyky Paisija s velkým počtem kněží a věřících, konal Jeho Vysokopřeosvícenost Ábel, arcibiskup Lubelski i Chełmski.

Mučedník Maxim obdržel pojmenování Gorlický podle města, kde položil svůj život. V tomto městě jsou v pravoslavném katedrálním chrámě Svaté Trojice v současnosti uloženy jeho svaté ostatky. Ačkoliv je pravoslavná církev v Gorlicích menšinová, stal se na základě usnesení městské rady sv. Maxim patronem města.

O svatém mučedníku Maximovi Gorlickém

Sv. Maxim (Sandovič) se stal symbolem mučednictví Rusínů, kteří opatrují své tradice, milují svou rodnou zemi a svaté Pravoslaví. Narodil se 1. února 1885 v lemkovské vsi Ždyňa asi 6 km od Becherova (nejbližší slovenská vesnice v okrese Bardějov). Jeho život silně ovlivnil pobyt v Počájevském monastýru (Ukrajina) a též dlouhé rozhovory s biskupem Antonijem Chrapovickým, který mu radil odejít do pravoslavného duchovního semináře v Žitomíru. Maxim tuto radu uposlechl. Po ukončení studií se oženil a byl vysvěcen na kněze. Poté se vrátil do rodného kraje na Lemkovčinu šířit Pravoslaví.

Při této osvětové, buditelské a misionářské činnosti se střetl s tuhým odporem rakousko-uherského režimu a uniatského (tzv. řecko-katolického) duchovenstva. Mnohokrát byl vyšetřován, pokutován a vězněn. V době vazby ve Lvově byl mučen a bylo mu nabízeno propuštění pod podmínkou, že se sjednotí s uniaty. To sv. Maxim odmítl. Poté ho čekal soudní proces, po němž byl propuštěn, jenže ne na dlouho. Brzy byl znovu žalářován. Tentokrát v Gorlicích – a to spolu s manželkou, která zrovna čekala dítě, i s blízkými příbuznými a mnohými věřícími z rodné vesnice. Vězni byli obviněni z rusofilství a údajného spojení s Ruskem.

Pamětní deska na pravoslavném chrámu v Gorlicích

Rakušani viděli v každém pravoslavném křesťanu svého nepřítele – ruského špióna. Pro rakousko-uherský stát bylo vznikající národní uvědomění Lemků nepřijatelné, a aby zastrašili Rusíny, kteří sympatizovali s ruským národem, neváhali to činit i za použití nelidských prostředků. Na příkaz rotmistra Dietricha z Linzu byl 6. září 1914 otec Maxim na dvoře gorlické věznice bez soudu a rozsudku zastřelen. Jeho tělo bylo v noci pohřbeno a až v roce 1922 bylo přeneseno do rodné vsi Ždyňa.

Polská pravoslavná církev otce Maxima kanonizovala v roce 1994 a roku 2007 byly jeho ostatky převezeny do pravoslavného chrámu v Gorlicích. Na budově gorlického okresního soudu na Warmiňskiego ulici byla v 90. letech minulého století instalována deska s nápisem v lemkovském jazyku: „Tady dne 6. 9. 1914 zahynul mučednickou smrtí, zastřelen rakouskými žandáry, otec Maxim Sandovič, syn lemkovské země. K 80. výročí smrti věrní Lemkové.“

[Spustit prezentaci]

P.S.

Použito zprávy o loňském putování Pravoslavné círevní obce v Humenném do Gorlice.

Svaté ostatky mučedníka Maxima Gorlického