Vladyka Simeon sloužil ve vilémovském monastýru

Oslava svátku sv. Mikuláše v monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice

Večer 5. prosince se konala slavnostní večerní s litií. Následujícího dne přijel vladyka Simeon, který sloužil spolu s místním duchovním otcem. (Bohužel, rozmary počasí způsobily, že další ohlášení duchovní nepřijeli. Místo ohlášených 24 hostů nás bylo nakonec jen devět.) Přijely nás podpořit i Řekyně Sofie a Lada, které při liturgii krásně zpívaly řecké nápěvy.

Kázání pronesl vladyka Simeon. Hovořil o sobě i o sv. Mikuláši. O sobě, jak mu bylo nebe blízko, když za ním každý rok „přicházel“ svatý Mikuláš. Jak se dávala v předvečer jeho svátku za okno punčocha, nu a ti hodní v ní pak našli něco dobrého; ti, co zlobili, dostali uhlí. Pak hovořil o tom, jak sv. Mikuláš nezištně a tajně pomáhal lidem. Také mluvil o účasti sv. Mikuláše na I. všeobecném sněmu (r. 325 v Nikáji) a o heretikovi Áriovi, což byl jediný člověk, na kterého nebyl sv. Mikuláš hodný. Na závěr nás vyzval, abychom si udržovali čistá srdce, aby i pro nás nebe bylo blízko a následovali tím příklad sv. Mikuláše.

Matka představená, igumenka Alexije, nám ve volném čase ukazovala záznamy z výstavby, vysvěcení a první liturgie v novém chrámu postaveném v Bukurešti. Je to prý světový unikát. Zvony zde jsou tam největší na světě. Jeden měří 3 x 3 metry a váží 25 tun. Záruka je na něj 15 let a měl by vydržet 400 let. Hlahol zvonů je slyšet na vzdálenost až 15 km. Ikony na ikonostasu jsou zhotoveny jako mozaika. Přítomen byl vladyka Bartoloměj z Konstantinopole i vladyka jeruzalémský a samozřejmě patriarcha rumunský. Na svěcení základů chrámu (nebo spíš katedrály) byla přivezena hlava svatého apoštola Ondřeje, který pobýval v Rumunsku (tehdejší Thrákii). A myslím, že k vysvěcení chrámu byla přivezena jeho ruka. Rumunský patriarcha Daniel řekl, že nikoliv oni (Rumuni) stavěli chrám, ale sv. Ondřej, který nejdříve skrze přítomnost své hlavy sám „za ně myslel“ při zhotovování návrhů pro stavbu katedrály, a posléze jeho ruka chrám stavěla.

Anežka