Pod záštitou „Svaté Trojice“ ve Vídni jsme nalezli útočiště a požehnání!

Zápisky z malé komorní poutě při příležitosti svátku Svaté Trojice do stejnojmenného vídeňského pravoslavného chrámu

Uplynulý víkend (15.-16. června) se nesl ve znamení mimořádně významného svátku, který bezesporu patří k těm nejdůležitějším oslavám svatého Pravoslaví a který se jednou provždy zapsal do dějin naší Církve jako den, kdy se na tomto světě zrodila svatá Církev.

Ocitli jsme se ve Vídni, bývalém centru Rakousko-uherského mocnářství. A tam jsme měli možnost pozorovat nikoli pouze onu viditelnou, na první pohled pozorovatelnou krásu smyslovou, nýbrž i tu duchovní, která vyzařuje z hlubin Církve, kam je třeba se ponořit.

Zavítali jsme do řecké pravoslavné farnosti u Svaté Trojice, tedy do katedrálního chrámu, kde sídlí vladyka Arsenios, Metropolita Rakouský z Ekumenického patriarchátu. Pro tuto farnost byl tento den dvojnásob výjimečný. Vždyť oslavovala svůj chrámový svátek.

Ve farnosti jsme prožili i sobotní zádušní bohoslužbu se svěcením koliva. A měli jsme také vzácnou příležitost krátce s vladykou Arseniem pohovořit a zavzpomínat na chvíle prožité u nás na Moravě, kam za poslední rok několikrát zavítal.

Nedělní oslava Svaté Trojice byla jak velkolepá, tak i dojemná.

Chrám se zaplnil věřícími, převážně řecké národnosti, nechyběli však ani místní pravoslavní křesťané, Rakušané, pro něž byly hlavní části bohoslužby, a zejména klíčové modlitby (Otče náš, Věřím…), zpívány a recitovány vždy jak v řečtině, tak právě i v němčině.

Slavnostní bohoslužba prodlévala až do pozdních popoledních hodin, po níž následovala ještě Večerní s modlitbami ke Svatému Duchu, při nichž se klečí.

Celý chrám jako jedno tělo poklekl, jako bychom se my, věřící, ocitli před „Králem všech“, do Jehož milosti jsme vkládali své životy, prosili za své bližní a vzpomínali na všechny zesnulé, kteří z tohoto dočasného světa již odešli.

Vladyka Arsenios na závěr popřál všem věřícím, aby získali především Boží osvícení, neboť to dává duchovní vidění, to umožňuje vidět a chápat srdcem. Současně ve svém kázání navázal na myšlenku svatých Otců, podle nichž lze, byť jen nedokonale a jako určitou antropomorfickou pomůcku, vidět svatou Trojici jako „dům“ (stavbu), kde Bůh-Otec je samotný Dům, Bůh-Syn je dveřmi do tohoto domu, a Bůh-Duch Svatý je klíčem do dveří, bez Nějž není možné přijít ani ke Kristu, natož pak k Otci, Jehož nám obě Osoby Svaté Trojice zjevují.

Po svaté liturgii vladyka Arsenios pozval všechny přítomné k malému pohoštění ve společenských prostorách pod chrámem a vyhlásil malou tombolu, do níž daroval svou vzácnou ikonu přesvaté Bohorodice. Každý si tak mohl zakoupit několik losů, díky nimž mohl jeden jediný výherce tuto krásnou ikonu získat. Důležitější však byla samotná sbírka, která byla věnována na pomoc chudým a potřebným, tedy zvyk, který se každoročně v Rakouské pravoslavné metropolii zachovává.

Mezi místními duchovními jsme k naší radosti zahlédli také nám dobře známého otce Alexandra Lapina, který nás po svaté liturgii mile doprovodil až na autobusové nádraží a věnoval nám svůj čas. S ním jsme hovořili o věcech běžných, ale i o těch, které hýbou dnešním pravoslavným světem. Nikde není snadné pouze žít, je třeba i být, existovat v prostoru Církve, usilovně přemýšlet a hledat své místo, správnou, Bohem požehnanou cestu, neboť různých svodů a zákoutí je mnoho, a každý musí Boha prosit o osvícení.

Se svátkem Svatého Ducha a „dobré Osvícení“ všem nám, drazí bratři a sestry v Pánu!

připravil MD

[Spustit prezentaci]