Tento rok začal pro většinu společnosti velmi nezvykle, ba extrémně. Dlouho jsme nezažili tolik zákazů ze strany státu, ani jsme zatím neměli zkušenost s pandemií. Když jsme se už pomalu loučili s možností, že se na letošní cyrilometodějský svátek pomodlíme na mikulčickém památném místě, přišlo rozvolnění pandemického režimu, mj. v podobě možnosti bohoslužeb v omezeném společenství.

Letos se v Mikulčicích sešli jen nejhorlivější příznivci bohoslužeb na velkomoravském památném místě, posvěceném svatými věrozvěsty, bratry ze Soluně a apoštoly Slovanů. Shromáždilo se celkově asi šedesát modlitebníků. Účast na této bohoslužbě znamenala překonat mnohá omezení a překážky. Bylo třeba dodržet nařízená omezení a zároveň čelit nepřízni počasí. Po mnoha letech, kdy jsme si zvykli, že nám venkovní bohoslužby v Mikulčicích ohledně počasí vždy vyjdou slunečně, jsme byli letos hned od příjezdu konfrontováni s hustým deštěm. Otec Vavro připravil zastřešení pro sloužící a pěvecký sbor. Bohoslužbu vedl otec Libor Raclavský a spolusloužili otcové Kudla, Skibinski, Rojek, Muntean, Bočkarev a Vavro. Otec Rafael Moravský pak statečně řídil zpěv a otec Petr Novák službu podporoval modlitbou zvenčí.

Přes veškerou nepřízeň počasí a státní omezení byla většina přítomných spokojena, duchovně povzbuzena a kontinuita každoroční modlitby v Mikulčicích na svátek sv. Cyrila a Metoděje zůstala zachována.

Účastník akce

Na poutě si sice všichni přejeme počasí vlídné, ale při současném katastrofálním suchu lze tento déšť považovat za požehnání a dar od sv. Cyrila a Metoděje moravské zemi. Víme přece, že hrozí neúroda, usychají lesy, rostlinstvo je poškozeno dosavadním nevídaným suchem a lidem se vyprazdňují studny. V těchto souvislostech vidíme v dešti velké dobrodiní. A skrápí-li nás touto vodou svatí solunští bratři právě v den, kdy oslavujeme jejich svátek, pak je to důkaz jejich lásky k moravské zemi a jejich neustávající duchovní péče o Moravany a veškerý ostatní jejich lid.

Mezi účastníky poutě zaznívalo: „Sv. Cyril a Metoděj nám přinesli vodu.“ Přesně na svaté přijímání déšť na chvíli ustal a věřící tak mohli bez deštníků přistoupit ke kalichu.

A možná přispěla s darem deště i sv. Orosia (Dobroslava), která dle dávné tradice sesílá déšť v dobách sucha. Na mikulčické pouti byly totiž rozdávány nové ikonky této naší světice – mučednice. (Více o sv. Orosii na našem webu zde)