Noc kostelů v Olomouci | Olomoucko-brněnská eparchie

I letos byl pravoslavný katedrální chrám svatého Gorazda v Olomouci zařazen do celorepublikové akce „Noc kostelů“. V rámci této události katedrální chrám navštívilo velké množství veřejnosti v počtu kolem 800 lidi. Každý návštěvník měl možnost v klidu si prohlédnout prostory chrámu a dostat zasvěcené informace od duchovního o pravoslavné církvi v České republice i ve světě. Návštěvníci se dozvěděli o pravoslavné duchovnosti, životě olomoucké církevní obce i chrámu. Bylo vskutku povzbuzující slyšet při prohlídce naší katedrály obdivné ohlasy svědčící, že návštěvníky z různých vrstev společnosti pravoslaví zaujalo.

S Boží pomocí a s požehnáním duchovního správce vladyky +Izaiáše, biskupa šumperského proběhla u příležitosti „Noci kostelů“ v našich podchrámových prostorách výstava obrazů pravoslavné věřící Věry Sokolinskej.

U této příležitosti přinášíme čtenářům medailónek:

O počátku olomoucké církevní obce

Pravoslavná církevní obec v Olomouci vznikla, jako většina našich pravoslavných obcí za první republiky, oddělením od církve československé. Základní jádro věřících se formovalo v prvních letech olomoucké církve československé v čele s duchovním Josefem Rezkem. Skupina pravoslavně orientovaných věřících se postupně vydělovala a v krizovém roce 1924 došlo k jejímu odchodu a osamostatnění. 5. července 1924 sloužili první pravoslavnou bohoslužbu v Olomouci, poté bylo na schůzi důvěrníků 10. srpna usneseno vystoupení z církve československé a na 4. září svolal předseda přípravného výboru František Smrček členskou schůzi, na níž byla ustavena olomoucká expozitura České náboženské obce pravoslavné. Olomoucká obec měla původně okolo 1400 věřících.

Přes bohatou církevní, kulturní i organizační činnost neměla obec dlouho svůj vlastní chrám. Bohoslužby se konaly v propůjčených prostorách vojenské kaple. V roce 1929 zde vladyka posvětil ikonostas. Obec byla známá svým pěveckým sborem, který koncertoval i mimo bohoslužby pro širokou veřejnost. První aktivita směřující ke zbudování chrámu se datuje k roku 1928, kdy byl založen stavební fond. Následně kvůli hospodářské krizi muselo být zahájení stavby odloženo. Až v roce 1936 byl ustaven stavební výbor. Klíčovým byl následující rok. Mimořádné farní shromáždění schválilo návrh na postavení chrámu a byl zakoupen pozemek.

V květnu 1937 přišel do obce stavitel chrámů otec Kolomacký a byla podepsána stavební smlouva s olomouckým stavitelem Němečkem. Na návrh předsedy Bílého měl být chrám zasvěcen svatému Gorazdovi, následníkovi svatého Metoděje. Na novém staveništi posvětil 13. června 1937 vladyka Gorazd se sedmi duchovními základní kámen chrámu.

Za rok byla hotova hrubá stavba. 14. listopadu se v chrámu konala první pobožnost, při níž otcové Rezek a Kolomacký posvětili chrámové kříže, které pak byly vztyčeny na chrámovou kupoli. Práce na chrámu pokračovaly a byla dokončena kupole s dvaasedmdesáti hvězdami. Spousta manuální práce přiměla představitele obce k vypsání pracovních povinností pro všechny členy obce.

Přes tragické události Mnichova se otec Kolomacký až do zimy věnoval vnitřní výzdobě. Mnoho věřících přinášelo do chrámu dary. 4. prosince se konala členská schůze v sále nového chrámu za přítomnosti vladyky Gorazda. Navzdory tragické březnové události roku 1939 se nakonec konalo slavnostní svěcení chrámu. Nebylo to ale jednoduché. První písemná žádost o konání průvodu byla protektorátními úřady zamítnuta. Díky jednateli sboru starších Otakarovi Sedlákovi byl nakonec průvod povolen. Na svatodušní neděli 28. května sloužili vladykové Dositej a Gorazd všenoční bdění. Ráno na svatodušní pondělí zaplnili pravoslavní věřící okolí Jánošíkových kasáren. Od kaple Božího Těla, kde se patnáct let konaly pravoslavné bohoslužby, vyšel dlouhý průvod pravoslavných věřících, který končil před novým chrámem. Na chrámových schodech přivítala dvě děvčata srbsky a česky oba vladyky.

Po proslovu předsedy církevní obce Bílého předal předseda stavebního odboru Skácel klíče od chrámu vladykovi Gorazdovi a ten je předal otci Rezkovi. Při obřadu svěcení byly do hlavního oltáře vloženy ostatky svatého Arsenije a do prestolu vedlejšího ostatky svatého Averkije.