Pár krátkých odstavců jako předmluva. Dne 30. 6. 2021 jsem zaslal prot. Josefovi Fejsákovi osobní dopis, který se teď, po třech dnech stává otevřeným listem. Takový formát diskuse mi není příjemný, ale tak to nastavila duchovní správa v Brně, když nám od začátku zasílala svá stanoviska veřejným způsobem, tj. publikovala je na svých webových stránkách.

Ke kontextu, do kterého je můj dopis zasazen. Ze strany členů eparchiální rady byl 11. 6. 2021 zaslán dopis duchovenstvu a členům Rady církevní obce Pravoslavné církevní obce v Brně, který jsme však nepublikovali, a snažili jsme se v něm adresáty upozornit na směr, kterým se v Brně vydali, varovat je před dalším vývojem a vyzvat k nápravě. Volili jsme takový styl sdělení, který byl spíše polooficiálního charakteru – nebylo to psáno formou usnesení církevního orgánu, ale byl to kolektivní dopis členů ER. V Brně to však nepochopili a jejich odpověď byla poměrně zlostná, útočná a veřejně publikovaná.

Chtěl jsem se tedy ještě pokusit oslovit prot. Fejsáka osobně formulovaným listem a vladyka Izaiáš tento pokus požehnal (dopis jsem napsal sám a vladyka do textu ani v nejmenším nezasahoval). Lze říci, že je to moje soukromá iniciativa. Vzhledem k publikovaným brněnským dopisům jsme se domluvili, že můj osobní dopis tedy bude také publikovaný na oficiálních stránkách OBE. Po odeslání dopisu jsem však ještě několik dní vyčkával, zdali prot. Fejsák nějak pozitivně nezareaguje, a protože jsem žádnou reakci nezachytil, vkládám tento můj osobní dopis na eparchiální web.

•  

Důstojnému otci,
mitr. prot. Josefovi Fejsákovi
Brno

Drahý důstojný otče Josefe,

dovoluji si obrátit se na Vás osobním dopisem. Formu otevřeného dopisu volím nerad, ale takto jste nastavili parametry komunikace vy v Brně.

Hodně jsme toho spolu prožili a je pro mne bolestivé sledovat, co se pod Vaším vedením v Brně děje. Vždy jsem si myslel, že církev milujete, a proto nechápu, proč jí nyní svým jednáním, které je bezpochyby formou nekanonické a duchem nepravoslavné, ubližujete. Nikdy jsem moc nerozuměl změnám v orientaci Vaší přízně či podpory, co se biskupů týče (nejdřív pro biskupa Simeona, za pár let proti němu, pak zase pro něj, v dalším desetiletí nejprve pro vladyku Izaiáše, nyní proti němu, a co bude dál?) Říkal jsem si však, že každý máme nějakou povahu a nějaké nedostatky, a doufal jsem, že byste v kolotoči své církevní politiky snad nepřekročil určité hranice. Nyní mám pocit, že kvůli jakési nenadálé nenávisti vůči vladykovi Izaiášovi tyto hranice prolamujete. Jsem přesvědčen, že to neprospívá v první řadě eparchii (a potažmo celé místní církvi), ale škodí to i Vám, Vaší duši. Myslím, že z Vašich dopisů je patrná jakási temnota a zaslepenost a že už nevidíte realitu. A to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem sedl a píši tento list. Byl bych šťasten, kdyby poukázání na některé rozpory ve Vašem současném chování, Vám alespoň maličko pomohlo k nahlédnutí celé situace z jiné perspektivy.

První věc, se kterou se s úžasem setkáváme ve Vašich listech, je právě ta zaslepenost, s níž jste pustil do tak zlostného boje proti biskupovi. Už ta samotná zášť, s níž píšete, vypovídá o neklidném duchu, rozbouřeném srdci a rozdmýchaných vášních. To přece není to, co by odpovídalo naší duchovnosti a zbožnosti a hlavně Evangeliu našeho Pána. Jistě chápete, že jako kněz už jen kvůli svému podřízenému postavení nemůžete takto veřejně před očima národa hanobit a obviňovat biskupa. Kněz je pomocníkem biskupa, jeho zástupcem na farnosti. Subordinace je jednou z charakteristických črt postavení a působení presbytera. Přes biskupy přece dostává církev blahodať, pro kněze jsou episkopové zdrojem jejich kněžské moci, postavení i autority. Kněze, který neposlouchá biskupy, přestanou časem poslouchat věřící (tedy ti nezfanatizovaní), protože vycítí, že se stal samozvancem. Kdysi jste mi říkal, že nebudete-li schopen uznávat biskupa, tak nepůjdete do rozkolu, ale prostě odejdete. To, jak odhaduji, už asi neplatí. Každý biskup (ač má takové či onaké osobní nedostatky), dokud je na své katedře, je pro dané místo zpřítomněním celosvětového episkopátu a skrze něj Církev spravují samotní svatí apoštolové Kristovi. Hanobením jednoho biskupa hanobíte všechny biskupy světa a bojujete proti apoštolům.

Dovolím si předestřít Vám, jak je z naší strany vidět Vaše pojetí správy eparchie, jak ho podáváte ve svých písemných projevech. Arcibiskupa Simeona považujete za starého a neschopného, a hlásáte, že je potřeba si zvolit nového biskupa. Přetlumočeno: kanonické a ústavní pravidlo o doživotní platnosti biskupské volby zřejmě neuznáváte. Před lety jste však rozčileně argumentoval proti těm, kteří tenkrát tvrdili, že vladyka je starý, poukázáním na případy biskupů a patriarchů ve světě (např. srbského Pavla), kteří až do své smrti zůstali ve funkci a byli uznáváni i přes dlouhou vážnou nemoc, a synod se neodvážil je sesadit. Jejich setrvání ve funkci je totiž věcí nejen praktické správy eparchie, ale především záležitostí duchovní a symbolickou.

Stejně tak neuznáváte veřejný dekret, kterým vladyka Simeon dočasně převedl (v souladu s ústavou) některá svá práva na svého pomocného biskupa, vladyku Izaiáše. Tím, že neuznáváte dekret o dočasném zákazu Vaší duchovenské činnosti (tzv. „zapreščenije“), který na základě svěřené moci podepsal vladyka Izaiáš, jste našemu eparchiálnímu archijereji Simeonovi vypověděl poslušnost, kterou jste při svém svěcení slíbil v kněžské přísaze.

Vladyku Izaiáše už jste úplně zavrhl a prostě jste mu napsal, že ho neuznáváte za biskupa, protože dle Vašeho mínění dělá něco, s čím nesouhlasíte. Kanonické právo stanovující, že biskupa mohou soudit jen biskupové a do doby, než vydají nějaké opatření, zůstávají jeho práva nedotčená, Vám zřejmě nic neříká. Z hlediska teologického jste se dostal v tomto ohledu úplně mimo Pravoslaví, na pole protestantismu (tak, jak si vykládáte episkopskou strukturu církve, je to zařízeno v různých novodobých evangelických církvích a všelijakých sektách). Eklesiologicky vzato jste učinil už krok do rozkolu.

Pokud máte pochybnosti o činnosti biskupa, můžete podat osobní zprávu posvátnému synodu o svých podezřeních, ale ne bouřit svou farnost a před celým národem ponižovat a pomlouvat biskupa. Stejně tak nejste v pozici, abyste svévolně rozhodoval, kterého biskupa řádně ustanoveného v naší eparchii budete uznávat a kterého uznávat nebudete. Navíc v tomto ohledu dost často měníte svá prohlášení. Ještě nedávno jste přede mnou prohlašoval, že u vás na farnosti nikdy nebudete vzpomínat metropolitu Rostislava (což bylo překvapující, protože to bylo dostatečně dlouho po uzavření tzv. „konstantinopolských dohod“, po kterých jsme už všichni vladyku Rostislava uznávali za metropolitu). Před rokem jste mi zase do telefonu tvrdil, že jedině vladyka Rostislav je Váš biskup. Přiznám se, že ve Vašich názorech už mám trochu zmatek, zvláště když se tak rychle překlápějí do naprostého opaku.

Stejný nepořádek ve Vašem myšlení spatřuji ve vašich postojích k propuštěným kněžím a mniškám, z jejichž propuštění nyní obviňujete vladyku Izaiáše. Vždyť na zasedáních eparchiální rady i v osobních rozhovorech jste právě Vy patřil k těm nejhorlivějším zastáncům jejich propuštění a k nejaktivnějším odpůrcům jakékoliv úvahy nad možnostmi jejich opětovného přijetí. Vladyka Izaiáš se na zasedání ER do těchto našich sporů moc nezapojoval. Když byl vznesen návrh vytvořit těmto osobám ještě jednu speciální možnost ke zcela bezbolestnému návratu do eparchiálního kléru, vladyka Izaiáš to bez jakékoliv námitky požehnal a uložil zpracování tohoto návrhu, který pak byl doručen těmto odloučeným duchovním.

Nejpřekvapivější pro mne je, že nevidíte tu do očí bijící neadekvátnost mezi Vašimi veřejnými útoky na vladyku Izaiáše a údajným útokem vladyky Izaiáše na Vás. Na jedné straně viníte vladyku, že Vás pomluvil, ale při tom ze sebe vytrvale sypete mnohem více a daleko horší pomluvy na něj. Zatímco on proti Vám nic nezveřejnil, Vy všechno to, čím Vaše rozzlobené srdce přetéká, lijete na brněnské webové stránky. Obviňujete ho, že údajnou pomluvu na Vás nedoložil důkazem, ale Vy sám pro svá mnohočetná obvinění a urážky, jimž častujete vladyku Izaiáše, žádné důkazy nepřinášíte. Tvrdíte o něm, že svým jednáním poškozuje církev, ale v tuto chvíli jste, myslím, před veřejností i věřícími největším škůdcem církve právě Vy. Promiňte.

Ježíš řekl svým učedníkům: “Není možné, aby nepřišla pohoršení (csl. soblazny, ř. skandala); běda však tomu, skrze koho přicházejí. Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto nepatrných.” (Lukáš 17,1-2) Otče, obávám se, že právě nyní jste to Vy, skrze něhož mezi nás přicházejí skandály (pohoršení).

Drahý otče, jistě si vzpomínáte, jak kdysi probíhalo dosazení vladyky Simeona na Moravu. Tenkrát jste (v rámci pletich proti vladykovi Kryštofovi) v rozporu s vůlí celého eparchiálního shromáždění a proti řádně vykonané volbě poslali z Brna na synod do Prešova dopis, ve kterém jste uvedli biskupy synodu v omyl, takže jste touto intrikou dosáhl dosazení vladyky Simeona neústavní cestou. Tehdy jsem se proti tomu postavil do opozice, ale zůstal jsem v ní nakonec sám. Věřící i duchovní vladyku Simeona totiž posléze přijali a oblíbili si ho. Protože jsem poměrně nerozumně a zbytečně tvrdošíjně trval na svém, vladyka Simeon mne potrestal, ale nabídl mi smíření výměnou za omluvu a pokání. Přestože mne porušení ústavy stále bolelo, rozhodl jsem se vzhledem k nesmyslnosti pozice, do níž jsem se dostal, přinést svou omluvu a vladyku Simeona jsem tedy přijal i já. Bez trochy pokory a nějakého ponížení se to však neobešlo. Dodnes jsem přesvědčen, že to bylo správné rozhodnutí. Jakožto mladší duchovní si netroufám nabízet se Vám za příklad, ale připomínám to, abych Vás povzbudil k cestě nápravy a omluvy.

Každý se občas mýlíme nebo nás ďábel poplete a svede nějakým pokušením či se svými původně třeba i dobře míněnými činy dostaneme do slepé uličky. Trváme-li pak i za takových okolností na své protestní pozici, škodíme sobě i církvi. Jenže Vy už zase intrikujete a pokoušíte se opět zasahovat do volby biskupa, když se snažíte svými intrikami přimět synod, aby nedovolil kandidovat vladykovi Izaiášovi (názor ostatního eparchiálního duchovenstva, věřících a kompetentních ústavních orgánů včetně eparchiálního shromáždění jakoby Vám byl už dopředu ukradený). Prosím Vás, otče, přijměte moji výzvu k pokání jako hlas toho, kdo sám zažil podobnou situaci, ve které nyní jste. Prosím Vás pro blaho církve i pro Vaši věčnou spásu.

Důstojný otče, sám určitě chápete, že nemůžeme nechat eparchii na pospas situaci, kterou jste vytvořil a nás před ni postavil, situaci veřejného hanobení biskupa a nesnášenlivého narušování klidu v církvi a vlastně vzpoury, do které jste zavlekl i věřící, které Vám biskup svěřil. Navíc se rozkladný vliv z Brna už šíří po církvi. Dostáváme nezdvořilé dopisy, lze říci výhružky. V souvislosti s medializací nedávného incidentu v Řecku, kde souzený kněz polil biskupy i další přítomné žíravinou, se už i u nás objevují jakési mlhavé výhružky zfanatizovaných věřících směrem k episkopátu (pražskému a zvláště moravskému); jeden takový fanatik dokonce prohlásil na nějakém webu řecký skandál za inspiraci pro naši církev! Co by Vám řekl vladyka Michal, kdyby ho někde polil nějaký Vámi vybuzený věřící kyselinou? Další Váš příznivec píše na vašem webu, že je potřeba vytvořit nějakou nátlakovou organizaci, postavit se jako hradba (asi proti biskupům) a vyzývá Vás, abyste se postavil do čela této bašty odporu, že věřící jsou prý připraveni. Je to protestantizace církve. Je to tak hluboce necírkevní uvažování, že to mezi pravoslavnými snad ani nemá smysl rozebírat. Opravdu chcete vyostřit svůj osobní spor s vladykou až k takovým skandálům? Jak to může dopadnout? Žádný odpovědný církevní orgán přece nemůže nechat takovou situaci bez povšimnutí a bez řešení.

Prosím, otče, myslím, že máte poslední příležitost omluvit se, obnovit svou kněžskou poslušnost a učinit rychlé kroky k nápravě tohoto rozkladu, který jste do církve zasel. Věřící jistě ocení Vaši pokoru a Váš vzor pokání, a budou si Vás vážit ještě více, než doposavad. Stále si myslím, nakolik Vás znám, že v tuto chvíli už litujete, kam až to všechno zašlo. Nenechte se minulými skutky vléct k dalším krokům na takové hrozné cestě záhuby. Omluvte se, moc Vás prosím, přijměte podmínky biskupů a vladykové Vám ve své dobrotě jistě odpustí a vše bude jako dřív.

V Kristu

prot. Jan Baudiš

člen ER OBE

29. 6. 2021