Slavnostní představení ikony přesvaté Bohorodice Olomoucké

Milostí Boží a záštitou přesv. Bohorodice i její pomocí skrze její ikony měnily dějiny církve mnohokráte svůj příběh ve šťastný konec. K bohorodičným ikonám: Oranta, Odigitria, Eleussa, Glykofillusa, Yverská, Vladimirska, Kazanská, Počájevská – k těm všem se v průběhu věků utíkali věřící s modlitbami, nadějí, láskou a vděčností. I Olomouc byla obdařena ochranou skrze obraz Madony vytesaným do kamene už v 11. století. A dnes příchodem Matky Boží v podobě jejího kanonického zobrazení na Olomoucké ikoně získávají obyvatelé města a celé Moravy i České republiky a světa shůry ochranu, útěchu, povzbuzení, oporu i naději pro své životy.

Požehnáním Přeosvíceného vladyky Izaiáše, biskupa šuperského, vikáře Olomoucko-brněnské eparchie, snahou a úsilím olomouckého prot. Alekseje Kukhty, rukou ikonografa Arkadije Cholopova, za podpory rodiny Vasyla a Olesi Polovkových vznikla vzácná svátost – Olomoucká ikona Matky Boží a v tento den byla slavnostně představena věřícím a instalována v katedrálním chrámu sv. Gorazda I. v Olomouci.

Přesvatá Bohorodice, spasiž nás a pomáhej nám!

Na požehnaný sobotní den 18. září 2021 byli duchovní naší eparchie pozváni do Olomouce na vzácnou a mimořádnou událost – posvěcení a představení ikony Matky Boží Olomoucké. Při slavnostní archijerejské liturgii se kolem vladyky Izaiáše, který zastupoval eparchiálního archijereje olomoucko-brněnského Simeona, shromáždila většina duchovenstva naší eparchie. Přijeli i mnozí věřící z farností po celé eparchii.

Božská liturgie se nesla v duchu pokoje a nebeského požehnání, které nám naše Přesvatá Matka shůry seslala. Při promluvě po evangeliu se otec Josef Kratochvíla ponořil do tématu uctívání Matky Boží (níže si celé jeho kázání můžete přečíst).

Při liturgii byli v tento památný den vladykou poctěni někteří duchovní církevními vyznamenáními.

Na závěr liturgie při propuštění promluvil o přesvaté Bohorodici a její mateřské ochraně, která se nad námi klene, vladyka Izaiáš, a poté poděkoval dárcům ikony Vasylu a Olese Polovkovým a daroval jim na památku ikonu pro jejich příbytek. Nakonec poděkoval olomouckému duchovnímu Aleksiovi za jeho podíl na vzniku a příchodu této výjimečné ikony a obdaroval ho vzácným náprsním křížem.

Shromáždění při tak významné příležitosti navštívil i zástupce římskokatolické církve a na závěr potěšil přítomné pěknými slovy o přesvaté Bohorodici.

K pomazání požehnaným olejem se věřící odebírali k ikoně Matky Boží Olomoucké, před níž se za zpěvu bohorodičných hymnů pomodlili.

Nakonec přítomní sestoupili do spodního chrámu, kde se mohli posilnit bohatým pohoštěním, které bylo na tento svátek olomouckými pravoslavnými křesťany uchystáno.

Při závěrečném požehnání přišla vladyku Izaiáše pozdravit a přijmout jeho požehnání i skupina věřících z Brna.

Poutavé kázání při liturgii pronesl prot. Josef Kratochvíla. Zamyslel se v něm právě nad hlavním tématem dnešní oslavy – představení ikony přesvaté Bohorodice Olomoucké

Přeosvícený vladyko, důstojní otcové, bratři a sestry, vážení přítomní,
dnes se setkáváme v tomto památném katedrálním chrámu při události, kterou člověk zažije možná jednou za život. Budeme svědky a účastníky posvěcení ikony Bohorodice Olomoucké. Panna Maria, Bohorodice je pravděpodobně nejznámější ženou světa všech dob a také její ztvárnění patří vůbec k nejčastějším námětům ve výtvarném umění a je cílem nesčetných modliteb. Dnešním jazykem tedy patří mezi celebrity. Má titul prepodobnaja – tedy nejpodobnější Bohu a je tedy ideálem pro všechny lidi, vždyť Písmo svaté klade úkol nám všem podobat se Bohu.

Představme si však situaci, a ta se může snadno stát (vlivem úrazu či nějakého fyzického zranění či duševní choroby), že o Bohorodici náhle nic nevíme, že vystoupila z našeho myšlení, že jsme na ni zapomněli. Nepamatujeme si, že se podivuhodně narodila stařičkým rodičům Jáchymovi a Anně, že již od svých tří let byla vychovávána u Jeruzalémského chrámu, poté jako mladá dívka byla zasnoubena starci Josefovi. Nikdy jsme neslyšeli, že ji navštívil anděl a zvěstoval jí, že se z ní narodí Bůh, a tím se zvrátí osudy celého nešťastného lidstva. Nevíme, že hned po narození svého syna v cizím městě je s ním nucena uprchnout do Egypta (a to nikoliv za účelem rekreace). Že je nakonec svědkyní jeho umučení a slavného vzkříšení. Když nevíme toto všechno, za co ji oslavujeme, co potom uvidíme při pohledu na tuto její monumentální ikonu zde umístěnou? Můžeme jí potom porozumět?

Věřím, že ano. Jednoznačně na ní rozpoznáme matku, která dala život dítěti, jež drží na rukou. Matka bezpodmínečně přijímá své dítě a dítě je zcela závislé na své matce, bez ní by nepřežilo. Víme z vlastní zkušenosti, že na biologické úrovni není silnějšího pouta než mateřského. Toto pouto se jmenuje láska a má tu zázračnou moc, že překonává rozpor mezi mnou a tím druhým, mezi rodičem a dítětem, mezi člověkem a Bohem. Tomuto rozumíme každý, neboť je to naprosto přirozené.

Láska je také hlavním tajemstvím této ikony, tajemstvím lidského života, tajemstvím církve. Přecházíme tak zcela organicky od přirozeného k nadpřirozenému. Bohorodice na ikoně ukazuje svou rukou na Krista (ztělesnění lásky), který pro nás představuje životní cestu. Název této ikony je v řečtině Odigitria, tedy „ta, která ukazuje cestu“. Pojmenování vzniklo podle byzantské legendy, ve které Bohorodice ukázala směr dvěma slepcům. Myslím, že se shodneme na tom, že tato ikona je krásná. Velký ruský spisovatel, F. M. Dostojevskij kdysi řekl, že krása zachrání svět, přesněji krása lásky. Láska se projevuje slovy a ještě lépe skutky. Miluji-li někoho, tak se s ním snažím rozmlouvat a něco pro něho udělat. V křesťanském světě se láska projevuje modlitbou, tedy dialogem a nakonec i činem.

Modlitba

Modlitba je také hlavní smyslem umístění této ikony v chrámu. Mnoho nádherných ikon je v muzeích, kde je obdivujeme, ale ikony v chrámu jsou určeny především k modlitbě. Někdy se říká, že ikona, před kterou se nikdo nemodlí, je jako zazděné okno. Je-li okno zazděné, tak neplní svou funkci vpouštět světlo zvenku dovnitř. Jsme pak uzavřeni v tmavé místnosti, jen sami se sebou a jakoby slepí. Nebo je jako nádherná vázaná kniha se zlatou ořízkou, posázená drahými kameny, která však zůstává zavřená. Nelze si přečíst, co je v ní napsané. Taková ikona, byť sebekrásnější, by byla jen na ozdobu. Ale ona chce víc, chce nás vtáhnout do rozhovoru, do činnosti. A klíčem k takové vzájemné spolupráci je modlitba.

Vzpomínám si na příběh z jednoho řeckého monastýru, do kterého na krátký čas přišel jeden zaměstnanec cirkusu, artista a velmi často se chodil sám modlit do monastýrské kaple. Igumenovi, představenému kláštera, to bylo trochu divné: že by cirkusový artista byl tak náruživý modlitebník?, a tak neodolal a klíčovou dírkou se podíval na onoho muže v kapli. A co neviděl?, artista tam před ikonou Bohorodice cvičil, prováděl salta a přemety, prostě konal to, co uměl nejlépe. Igumen byl velmi pobouřen, takhle se přece v chrámu nechováme!, co je to za modlitbu?, a už se chystal milého cirkusáka z chrámu vyhnat. Když tu vidí jak Bohorodice z ikony vztahuje ruku a zpocenému umělci stírá z čela pot. Onen artista se neuměl moc dobře modlit příslušné tradiční texty, ale dával a nabízel Bohorodici to nejlepší, co dokázal, a to se stalo modlitbou přijatou samotnou Matkou Boží.

Chovám v sobě vizi, dívám se v duchu sto let dopředu a vidím možnou realitu, jak před touto ikonou stojí generace lidí a vylévají jí své srdce, prosby, nářky, touhy či mlčení, a ona se naplňuje touto silou, stává se živým orgánem, místem setkání Boha a lidí. Naplní se cíl, k němuž byla ikonopiscem napsána a námi vysvěcena.

Na vývěsce před olomouckým chrámem je oznámení, že každou středu se zde konají modlitby akafistu (chvalozpěvu) k Bohorodici, který je až ze 6. století, a v něm miliony lidí, za celou jeho historii opakují nádherná slova o Bohorodici – raduj se služebnice svaté radosti. Ano, v akafistu slova „raduj se“, se opakují skoro stokrát. Je to záplava radosti, která nemá za cíl jen povznesení našeho srdce, ale je také v původním významu slova radost, které znamená v českém jazyce směřování, to že se něčím důležitým řídíme.

Tato krásná zachraňující ikona Bohorodice přichází do krásného historického města Olomouce v poměrně těžké době ekonomické, epidemiologické, vnitrocírkevní. Ať nás tedy vede a řídí naše kroky po této kamenité cestě. Dnešní ikona je svým rozměrem velká, ale i samotná Bohorodice se v akafistu označuje jako „širší než obloha“, a tak snad zaštítí nejen Olomouc, ale i celou Moravu i Slezsko.

Služebnice svaté radosti, živote duchovní hostiny, archo pozlacená Duchem, smiluj se nad námi. Amen

V předvečer liturgie sloužili duchovní s vladykou svatou Tajinu svěcení oleje a pomazání nemocných. Nazítří po liturgii obdržel každý přítomný duchovní lahvičku se svatým olejem pro potřeby své farnosti.