Komentovaná zpráva o aktuální situaci v Brně (5. prosince 2021)

Poslední redakce textu v úterý v 16 hod.

Asi stovka (jiní říkají dvě stě, tedy žádných tisíc) lidí zmanipulovaných J. Fejsakem se shromáždilo před chrámem. Ti, kteří se rozhodli vstoupit do chrámu a zúčastnit se kanonických bohoslužeb v brněnském chrámu, museli projít zfanatizovaným a agresivně naladěným davem, což vyžadovalo dost odvahy. Na věřící, kteří chtěli do chrámu, Fejsakovi přívrženci plivali, nadávali jim, uráželi, křičeli a dokonce vyhrožovali smrtí.

Přesto se v chrámu v neděli nakonec s námi pomodlilo asi 25 – 30 statečných brněnských věřících.

To samé, čím si museli projít tito naši věřící, čekalo i naše duchovní, když po liturgii odcházeli z chrámu. Nadávky, poplivání a vyhrožování smrtí. Jakmile se přestalo natáčet na kameru, dalo srocení volný průchod hněvu. Jeden z duchovních svědčil, že mu někteří z davu před chrámem ukrajinsky výhružně oznamovali: Jsi mrtvý. (Inu, nepravoslavně uvažujícím, hulákajícím a proklínajícím knězem to začíná a výhružkami vraždou to pokračuje, čím to asi skončí? To je Fejsakovo pojetí toho nejzbožnějšího pravoslávija?)

Drtivá většina z lidí srocených před brněnským chrámem jsou Ukrajinci. Nad tím ukrajinským křikem před naším chrámem visí otázka, jestli jsme ještě v české pravoslavné církvi a na Moravě, nebo zdali půda olomoucko-brněnské eparchie už spadá pod Ukrajinu. Podle názoru Ukrajinců srocených před chrámem zřejmě patří půda chrámu Ukrajině. Zvláště, když Ukrajinci před chrámem sv. Václava křičí: “Jaká je to eparchie? Nám je to jedno!” (Natočeno a bude k dispozici na celém videozáznamu.)

Za převzetí stojí příspěvek (podepsaný bratrem M. S., v diskusi je podepsán plným jménem), který se objevil v diskusi na internetu a byli jsme na něj upozorněni. Protože je to svědectví očividce, přebíráme v plném znění:

Dovolte mi několik poznámek k dnešní první nedělní svaté liturgii v Brněnském chrámu s novým duchovním otcem Rafaelem.

Před začátkem svaté liturgie proběhl vnitřkem chrámu jakýsi fejsakův samuraj, aby tu seřval muže kvůli jeho domnělé neúctě, totiž ten člověk byl asi vůbec poprvé v chrámu a nevěděl, že si měl sundat pokrývku hlavy. Na poznámku otce Rafaela “nebuďte pokrytec”, fejsakovec zaujal výhružné postavení tváří tvář duchovnímu a chtěl pokračovat v agresivní slovní konfrontaci.  V tom okamžiku bylo jeho jednání přerušeno věřícím Brněnské obce, který pak přivítal otce Rafaela v chrámu.

Později bylo dle svědectví vyjasněno, co měl otec Rafael slovy o pokrytectví na mysli. O den dříve, tedy včera v sobotu, když našeho nového duchovního otce Rafaela (posla řádnosti, pokoje a posla moravských biskupů) bili, proklínali jej a plivali na něj, tehdy ten zmíněný “učitel úcty” – fejsakovec, takovým skutkům tleskal.

Samotná svatá liturgie pak dál pokračovala svým tempem. Občas do vnitřku chrámu pronikly nápěvy fejsakovců, kteří v šiku pochodovali kolem chrámu. To ale průběh samotné bohoslužby nerušilo, protože zádveří zůstávalo zavřeno. Kázaní proběhlo v češtině a rumunštině, jestli se nepletu. Nápěvy liturgie mi zněly blízké duchu tvorby svatého vladyky Gorazda.

Jsem velice šťastný, že tu otce Rafaela máme a že jsme opět v jednotě s Eparchií a moravskými biskupy a hlavně že končí éra prelesti, svévole a egomanie.

Konec svědectví brněnského věřícího M. S.

Fejsak bohužel nerespektuje zákaz vykonávat své rozkolné služby na církevním pozemku. Nemá žádné právo tento pozemek používat k akcím, které si osobně organizuje, jak je zachyceno na videozáznamu, kde instruuje své stoupence, kdy se tu příště mají shromáždit. Při liturgii sám protiprávně vedl průvod kolem chrámu (občas některá osoba z průvodu vběhla do chrámu, něco zakřičela a prchla). Cokoliv by si přál Fejsak na církevním pozemku uspořádat, může učinit jedině s povolením brněnského duchovního správce, kterým Fejsak už skoro rok není – to je prostá právní skutečnost. Nikdo nesmí neoprávněně využívat cizí pozemek k soukromým účelům. Nedostane-li rozum, bude se muset zodpovídat orgánům činným v trestním řízení. Žijeme ve státě, kde platí vymahatelnost práva. Snad mu to jeho právník vysvětlí.

Na webu brněnské bývalé duchovní správy se stále objevují vášnivé proklamace a bohužel i nepravdy a nepěkné útoky na církev, která je zde zastoupena naší eparchií. Vybereme opravdu jen několik z těch donebevolajících falešných informací, abychom se k nim vyjádřili.

Vladyku Izaiáše viní Fejsak z krádeže kvůli tomu, že odnesl z chrámu historický antimins (tím ho vladyka vlastně pro církev zachránil, protože, jak vidno, chystali se jej uloupit fejsakovci). Možná proto ukradli v sobotu antimins z oltáře, aby se zmocnili této cenné památky na misii vl. Dositeje z doby sv. Gorazda. Jakým právem si nárokují tuto památku, o kterou se nikterak nezasloužili a která pochází z doby, kdy ještě brněnský chrám nestál a morálně patří celé eparchii?  Ale zpět k nařčení vladyky Izaiáše: 1.) odnést či vyměnit antimins má každý biskup v eparchii právo, antiminsy jsou plně v dispozici místních biskupů, kteří jediní je mohou světit a klást na prestoly, a stejně tak může vladyka kdykoliv jakýkoliv antimins odnést (je nám jasné, že Fejsak to dobře ví, protože nás kdysi sám poučoval, že každý nový eparchiální biskup by měl vyměnit na všech oltářích své eparchie antiminsy). Žádná farnost nemůže vznášet majetkové nároky na antimins. Odnesením antiminsu odňal vladyka právo v chrámu vykonávat platné bohoslužby – to je řeč srozumitelná každému gramotnému knězi. Učinil toto opatření do doby, než zde budou ustanoveni řádní kanoničtí kněží. Říci o biskupovi, že “ukradl” z chrámu antimins, je směšné a hloupé. Ale na to jsme od brněnských mluvčích již zvyklí. Myslíme, že Fejsak má ve svém držení podezřele získaných antiminsů dost a koná na nich své neplatné (v podstatě rozkolné) služby. 2.) Historický srbský antimins je naší eparchiální památkou, bude uložen v eparchiálním muzeu, a v době, kdy byl posvěcen, nebyl ještě Fejsak na světě, takže nechápeme, proč se ho chce zmocnit. Zatím se ukazuje, že vše, co v brněnské obci a chrámu bylo cenného či historicky významného, vzbouřenci letos rozkradli. Blízká budoucnost ještě ukáže, o jaké další eparchiální či farní památky, které byly součástí archivu brněnské obce, Fejsak naši eparchii možná oloupí.

Z Brna se jako refrén stále ozývá obvinění vladyky Izaiáše z rozkolu, protože sloužil na Ukrajině. Už asi nemá valný smysl opakovat, že tam sloužil na osobní žádost ekumenického patriarchy, s nímž má naše místní církev plné eucharistické společenství, takže nemůže být rozkolníkem. Neuvěřitelné je, že takové obvinění zaznívá právě z úst Fejsakových, který celou polovinu minulého desetiletí nám stále vtloukal do hlavy svůj názor, že je potřeba Moravu převést pod Konstantinopol, pak zase že by Konstantinopol měla zrušit naši autokefalitu a zřídit zde svůj exarchát, a jindy opět, že musíme ve Vilémově zřídit zastupitelství (podvorije) Konstantinopolského patriarchátu, aby nás bránilo před Rusy atd. To vše jsme všichni, kteří jsme pracovali na vyřešení tehdejší krize, od něj museli snad stokrát vyslechnout. Tehdejší synod chtěl Fejsaka už před deseti lety laicizovat, takže měl osobní zájem, aby našel útočiště pod konstantinopolskou hierarchií. Dokonce i po vyřešení krize a uznání metropolity Rostislava tady nepochopitelně vykřikoval, že v Brně nikdy nebudou vzpomínat vladyku Rostislava (po nějaké době si to raději nechal při jednom setkání požehnat vladykou Rostislavem jako údajnou brněnskou tradici). Teď zase utíká pod moskevskou jurisdikci, takže s názory otočil jako korouhvička při změně větru. A ještě neuvěřitelnější je, že odsuzování tzv. “ukrajinského rozkolu” zní právě od Fejsaka, o němž je v eparchii obecně známo, že bez požehnání našich biskupů navštěvoval rozkolníky po světě a dokonce spolusloužil se schismatiky liturgie. A to i v době, kdy se už na Ukrajině Filaret oddělil od Moskvy. Jezdil za nimi do zahraničí a vítal je proti vůli obou eparchiálních biskupů v brněnské katedrále. Pokud chce uplatňovat pravidlo: “kdo slouží s rozkolníkem, je sám rozkolníkem,” pak prvním a největším arcirozkolníkem v celé republice je právě Fejsak. Oba moravští biskupové ho v minulosti žádali, aby toho nechal, ale on si, stejně jako dnes, dělal, co chtěl, a nějaká kněžská disciplina a poslušnost mu byla vždy cizí.

Doposavad byl zvyklý vše si vydupat silou, výhružkami a manipulacemi. To přece musí skončit. Nechce se podřídit biskupům, tak nemůže být dál knězem. Každé dítě ví, že v církvi musíme všichni poslouchat biskupy. A nemůžeme si vybírat, z které eparchie nebo z které jurisdikce bude biskup, kterého se nám chce poslouchat. Kněz, který dělá skandály, musí být sesazen, protože skandály v církvi znemožňují lidem dosahovat spásy. Když hledíte na ty lidi před chrámem, na rozběsněný stav jejich ducha, začnete se obávat, že takto zpracovaný člověk má svou duši už za tohoto pozemského života skoro v pekle, kde démoni běsní, reptají a zuří. Co mají tyto Fejsakem poničené duše společného s Kristem? Neboť On pravil: „Pokoj svůj vám dávám,“ (Jan 14,27) a také: „Milujte se navzájem, podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (Jan 13,34-35) Ten strašidelný duchovní útvar, který Fejsak v Brně stvořil, není pravoslavná církev. Věříme, že opravdoví věřící, skutečně pravoslavné duše, ať už Čechů nebo Ukrajinců, to dobře chápou a podporují nás v naší snaze učinit z toho, co v Brně Fejsak kolem sebe vytvořil, znovu opravdovou pravoslavnou církevní obec.

Na mediálně ustavičně šířené lži, že věřící nejsou vpuštěni do chrámu nebo že ochranku jsme najali, aby zabránila věřícím vstoupit do chrámu, nemá smysl obsáhle reagovat. Otec Rafael opakovaně veřejně zval všechny věřící do chrámu. Ti však nechtěli. Tak jsou svými zlomyslnými vůdci naučeni, aby je mohli vyfotografovat před chrámem a tvrdit, že chudáci věřící dovnitř nesmějí. Sloužit na pozemku olomoucko-brněnské eparchie (ani na církevní půdě v jiných eparchií) dle posvátných kánonů Fejsak samozřejmě nesmí, protože má kanonický zákaz od eparchiálního biskupa Simeona vykonávat jakékoliv kněžské úkony. Jeho fotografie v kněžském rouchu při službě před chrámem jsou jen dalším usvědčujícím materiálem dokazujícím jeho vzpouru a neposlušnost eparchiálnímu vedení.

Mírnost otce Rafaele a jeho snahu přinést mír a pokojné řešení konfliktu si lidé naladění podle Fejsakových manipulací vykládají jako “výsměch” či “bohorovnost” a “útrpně pokryteckou sladkost” (citace Michala Dvořáčka). Tito lidé by proklínali snad i anděla, kdyby je s nebe přišel napomenout, že mají poslouchat biskupa. Jejich stavu ducha už spíše vyhovuje nadávající, běsnící a proklínající Fejsak. Takto poničené duše už asi nepřesvědčíme. Dej, Bože, aby v takovém stavu ducha neskončili své životy!

Člověka, který se vzbouří proti biskupovi a nechce se nechat napomenout a ani přes opakovaná varování se nepolepší, můžeme přirovnat k tomu případu synů boháčových z Kristova podobenství: „Abraham odpověděl: Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají! (Boháč v pekle) řekl: Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání. Řekl mu: Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ (Luk 16,29-31) My v církvi máme Bohem ustanovené biskupy, abychom je poslouchali. Když se proti nim bouříme a nekajeme se, ani kdyby se zjevil anděl s nebe, nebudeme mu věřit.

Naši duchovní už byli v průběhu těchto posledních tří dnů různými cestami kontaktováni lidmi z Brna a pomalu se nám ze tmy brněnského „zatvoru“ vynořují obrysy skutečného života svedené církevní obce, tentokrát bez fantazijních velikášských příkras J. Fejsaka. (Jména svědků neuvádíme, protože by jim hrozilo nebezpečí, našim duchovním se však tito lidé představili.)

Nyní několik ukázek z dalších a dalších svědectví a výpovědí brněnských věřících, jak to vypadalo na farnosti za Fejsakovy vlády. Prakticky všechna svědectví mají tyto společné hlavní rysy: agresivní naladění vůči každému, kdo měl jiný názor, strach do chrámu chodit, protože byl důvod k obavám z útoku a napadení. Hlásání ruské politiky (v chrámu se chceme modlit, odpočinout si od světa, a místo toho jsme museli poslouchat církevně-politické řeči o Moskvě). Na druhé straně hovořili o nepokojné atmosféře a až nepřirozeném vzrušení k „boji za pravdu“ či až freneticky nadšené vstřícnosti vůči stejně smýšlejícím zfanatizovaným věřícím (takové jevy jsou známé jako typický příznak sektářství nebo rozkolů).

Jeden brněnský farník děkoval otci Rafelovi slovy: “Už jsme na Vás čekali.” A vyprávěl o hrozné agresivní náladě a strachu, který byl v obci za poslední léta nastolen.

Jiný vyprávěl o tom, že byl na nedávném tzv. „farním shromáždějí“, a že za Fejsaka ruku nezvedl. Načež byl agresivně slovně napadán.

Další svědčil, že ani mnozí pravoslavní Ukrajinci nechtějí do tohoto chrámu chodit, že se tu stále vedou řeči o Moskvě. Doslova prohlásil: „Kdo má rozum, chodí zde v Brně k řecko-katolíkům.“ Zároveň dodal, že ví, že není správné chodit k nepravoslavným, ale do místního pravoslavného chrámu se doposavad chodit nedalo.

Následující věřící potvrdil, že se už bál tento chrám navštěvovat.

Další uvedl, že i jiní Češi už jsou znechucení a přestali chodit na Fejsakovy bohoslužby.

Přišel starší věřící a řekl, že dříve věnoval chrámu vzácnou ikonu Bohorodice, kterou měl po předcích. Tázal se, jestli tam tento vzácný dar je. A že ta ikona byla v oltáři. Protože byl pravoslavný křesťan, vzal ho o. Rafael do oltáře, aby se sám podíval, jestli tam ta ikona je. Nenašel ji. Prý byl z toho tak zarmoucen, že se skoro rozplakal. (O tom, že chrám byl fejsakovci vykraden, jsme už zde nedávno psali. To však svatokrádežníkům drancujícím svůj vlastní chrám nepřekáží v křivém obviňování vladyky Izaiáše z údajného “pokusu vyloupit chrám”.)

Při pokusech o dialog křičeli Fejsakovi věřící dlouho jeden přes druhého, ozýval se převážně ruskojazyčný křik, jak je zachyceno na videu. Po nějakém čase přece jen nastal jistý posun, když jim otec Rafael řekl, odpovím Vám na všechny Vaše dotazy, ale musíte mluvit jednotlivě a nechat mě odpovědět na dotaz. Nakonec se skutečně podařilo navázat cosi podobného dialogu a podle kladených otázek můžeme usoudit, jakými klamy byli tito věřící doposavad napájeni a že jejich vidění církevního života bylo bývalým farářem úplně zdeformováno. Např. mají zcela nepravoslavné (či spíše protestantské) chápání významu biskupského úřadu v církvi. Některé otázky byly opravdu zarážející: proč nám zakazujete modlit se v chrámu?, na to otec odpověděl, že jim to nikdo nezakazuje, naopak, chrám se otevírá a všichni jsou zváni na bohoslužby. Po vyřešení bydlení pro nového kněze se bude sloužit více, než se tady sloužilo doposavad. Na pozoruhodnou otázku: proč se nesmíme zpovídat a nesmíme chodit ke svatému přijímaní?, otec odpověděl, že jsou zde nyní tři kanonicky řádní duchovní, každý si může vybrat, u kterého z nich se chce zpovídat, a samozřejmě že při svaté liturgii mohou přistupovat ke svatému přijímání.

Část pořízeného videozáznamu s vystřižkem z této debaty

K tomuto videozáznamu (později zveřejníme celý videozáznam s komentáři a s překlady výroků Ukrajinců):

V neděli už byla pokojnější nálada než v sobotu, a proto byla možná i jakási diskuse otce Rafaele s věřícími.

Diskusi natáčel náš kameraman, přítel jednoho z duchovních, což na jedné straně způsobilo větší zdrženlivost věřících před chrámem (lidé si dávají větší pozor na své chování, když vidí, že je někdo filmuje), na straně druhé mu však bylo v průběhu natáčení průběžně vyhrožováno zabitím, takže dostal strach natáčet a nakonec nemohl ani dokončit záznam diskuse. Osopil se na něj i Fejsak, který organizuje nepovolené akce na cizím pozemku a nelíbí se mu, když ho při tom někdo cizí natáčí. Z diskuse vidíte, jaké manipulaci byli věřící podrobeni – jsou tam patrné narážky na Fejsakem všem vštěpovanou fikci, že prý vladyka Simeon neví, co se v Brně děje, že jeho podpisy jsou zfalšované, že jsme vladyku Simeona někam schovali, že všechno činí zcela svévolně vladyka Izaiáš, který se chce brněnského chrámu zmocnit, aby jej mohl vyloupit apod. (Jako by jej už bývalé brněnské vedení nevykradlo samo.)

Je natočeno, jak Fejsak volá na své věřící: „Bratři a sestry, nevcházejte do chrámu…!“ Možná tím chtěl zabránit výtržnosti, za kterou by byl jako organizátor nepovolené a protiprávní akce, právně zodpovědný. Co je to však za situaci, když kněz zakazuje svým věřícím vstoupit do chrámu?

Na začátku při průvodu se obracejí udatní Ukrajinci na Fejsaka se slovy ohledně věřících a duchovních uvnitř chrámu: „Požehnejte, a my je všechny z chrámu vyhodíme.“ Většina z tohoto ukrajinského komanda (zřejmě najatého pro potřeby vzbouřenců) počkala před chrámem, aby mohla zaštítit jinou skupinku, která měla zastrašovat ukrajinským křikem na kněze, že jsou Jidášové apod. (O jednom z kněží tito fanatici prohlásili, že je „vlkodlak“ nebo nějaká podobná zrůda.) Část z nich vypadá jako najatí provokatéři. Byla to dobře organizovaná souhra.

Pak je na videu slyšet proslov o návštěvě u vladyky Simeona v lednu, kdy jej doma navštívila fiktivní farní rada z Brna. Po jejich odchodu si vladyka ověřil identitu těchto lidí a zjistil, že byl obelhán a že se nejedná o žádnou řádnou farní radu podle Ústavy. Pochopil, že jim nemůže důvěřovat a proto změnil své stanovisko a ve svém písemném sdělení pouze požádal eparchiální radu, aby o Fejsakovi znovu jednala. Což se stalo. Původní rozhodnutí bylo tedy na žádost vladyky Simeona zrušeno a o celé věci ve světle vladykova přípisu hlasovala eparchiální rada znovu – a to se stejným výsledkem. (Důvody pro toto rozhodnutí byly přesvědčivé a Fejsaka všichni členové eparchiální rady osobně a dlouhodobě znají.) Co se týče údajných pomluv, jediný, kdo zde veřejně a písemně šíří pomluvy a lži, je Fejsak, jak už jsme dříve psali. Skutečnost, že se v církvi jednalo o podezření na Fejsakovy úmysly s majetkem, není nic nového. Různé podivné a znepokující výroky a zvažované úmysly tohoto duchovního ohledně odchodu do rozkolu či vyvedení brněnské farnosti i s majetkem z eparchie zde slýcháme už od poloviny 90. let. Konec konců jeho družba a spolusloužení s rozkolníky všeho druhu a všech jurisdikcí je zde pověstná.

Základní problém diskutujících věřících vidíme v tom, že absolutně nechápou úlohu a význam biskupa v církvi a jeho pravomoci. Jsou svým bývalým farářem naučeni, že si mohou dělat ve své farnosti, co chtějí, volit si koho je napadne, a že biskupové musejí poslouchat, co si oni na farnosti odhlasují. Ve skutečnosti podle pravoslavné kanonické praxe bez požehnání biskupa nesmí nikdo sloužit jako kněz. V případě nějakého vážného podezření nebo dlouhodobých nebo závažných výhrad či těžkých přečinů však může biskup ihned zasáhnout a nikdo v pravoslavné církvi nemá právo omezovat tyto jeho pravomoci. To je pastýřská biskupská pravomoc, která vyplývá z jeho pozice vrchního pastýře a dohlížitele nad kněžstvem a eparchií. Vladyka Michal ve vedlejší eparchii této pravomoci běžně využívá a bez jakýchkoliv ohledů. Kdyby zde měl pražský arcibiskup opravdu nějakou pravomoc, Fejsak by už v eparchii nebyl knězem nejméně pět let (poté co vl. Michala urazil svým obviněním z nějakých kanonických nedostatků a při setkání mu dokonce odmítl podat ruku). U nás však platí, že biskup (aby se nedopustil omylu a neublížil nevinnému knězi) má k dispozici eparchiální komisi pro zkoumání kanonických přestupků a dále eparchiální radu, která se většinou snaží problematického kněze obhájit nebo mu zajistit možnost k nápravě, pokud to však lze. Kdo chce být pravoslavným knězem, musí znát, jaké místo v hierarchii mu náleží. A navíc Fejsak mohl zůstat v Brně duchovním, a tak se s ním původně také počítalo. Kdyby nespustil ten gejzír lží, pomluv a manipulací, ale přijal rozhodnutí biskupů s poslušností a pokorou, mohl sloužit v Brně dál.

Ještě zpět k videu. Zajímavé jsou tam postavy sportovně vyhlížejících mladých ukrajinských siláků, které vůbec nezajímá diskuse, postávají tam a na něco čekají. V momentě, kdy přijela policie, jejich vůdce říká ukrajinsky: “Přijela mafie”, a jakmile pocie přišla k chrámu, znovu slyšíme předávat zprávu: “Máfija,” a po těchto lidech se slehla zem. Když záběry komentoval bývalý příslušník bezpečnostních služeb, rovnou ukazoval na některé nafilmované osoby se slovy: Toto jsou najatí a organizovaní provokatéři, ti nemají o diskusi zájem, když povyk začíná skomírat, zapojí se jen tím, že něco zakřičí, nabudí přítomné k dalšímu nadávání, a zase se stáhnou do pozadí.

A k samotnému závěru videozáznamu: S najímáním pracovníků bezpečnostních služeb má dobré zkušenosti i Fejsak, který podobné osoby, mezi nimiž má prý známé, povolal na ochranu chrámu při svěcení vladyky Izaiáše, což Fejsak horlivě organizačně zabezpečoval, protože tím sledoval své vlastní cíle.

V naší současné situaci jsou příslušníci bezpečnostní služby zde bohužel nutnou ochranou proti zfanatizovaným věřícím. Jak ukázaly sobotní události, někteří věřící v čele s Michalem Dvořáčkem jsou připraveni k fyzickému útoku a neváhali napadnout otce Rafaela a Dvořáček posedlý vztekem osobně mlátil otce pěstmi. A co lze očekávat od ukrajinského komanda je otázkou. Jedině přítomnost ochranky v sobotu zabránila zranění kněze či lynčování. Ochranu bylo nutno zajistit nikoliv proti řádným věřícím, ale na jejich ochranu a aby jim bylo umožněno bezpečně vstoupit do chrámu na bohoslužbu. Snad bude většina čtenářů souhlasit, že běsnící a nadávající dav, který snad formálně patří k pravoslavné církvi, ve skutečnosti nejsou žádní věřící, protože nic takového Kristus neučil.