Neděle ct. Marie Egyptské. Jihlavu navštívil Přeosvícený vladyka Izaiáš, aby zde vykonal archijerejskou liturgii, před kterou vysvětil nově opravené oltářní prostory. Poté před začátkem liturgie vladyka udělil hypodiakonskou chirotesii našemu žalmistovi Lazarovi, kterého v průběhu liturgie, po proměně svatých Darů, vysvětil na diakona.

Vzpomínám si, jak náš eparchiální archijerej vladyka Simeon při jednom diakonském svěcení zavzpomínal, jak modlitebně a liturgicky krásná je diakonova služba – mj. proto, že diakon vše koná jen na základě pokynů toho, kdo svaté liturgii předsedá, a jinou zodpovědnost nenese. To znamená, že se může celou myslí duchovně ponořit do tajemství bohoslužby.

Kázání pronesl důstojný otec Rafael z Brna. Hovořil o krásné liturgické službě diakonů, která při bohoslužbě symbolicky znázorňuje službu andělů. Zároveň připomněl kandidátovi na vysvěcení, že se duchovní nesmí nadýmat, nesmí do sebe nechat proniknout pýchu a myšlenky o své výjimečnosti či nenahraditelnosti, o nějakých svých domnělých vysokých kvalitách, což všechno vede ke vzpouře a hlubokém pádu, jak se přesně totéž stalo prvnímu z andělů – Luciferovi, který zpychl a spadl s nebe jako blesk. Duchovní si musí naopak připomínat slova Pána Ježíše, z jehož velekněžské služby čerpají biskupové, presbyteři i diakoni své kněžství a oprávnění přisluhovat Pánu při jeho svaté službě spásy člověka. Náš Pán a Bůh pravil o sobě, že nepřišel na zemi, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. To jsou slova, která máme mít my všichni služebníci oltáře stále před očima. To je náš vzor.

Kéž má náš nový duchovní otec diakon celý život ve své mysli jako na kamenných deskách vytesáno, že milostivý Pán nepřišel rozkazovat a vládnout, ale vyplnit vůli Otce. A v této poslušnosti našich otců ať sloužíme do konce svých životů my všichni.

Při malém vchodu v průběhu bohoslužby udělil vladyka otci Rafaelovi právo nosit náprsní kněžský kříž s ozdobami, který mu zároveň věnoval, a pohovořil při tom o trpělivém nesení našeho životního kříže, jak nás k tomu Božský Spasitel vybízí. Na závěr liturgie pronesl vladyka Izaiáš citlivou exegezi dnešního úryvku z evangelia.

Po liturgii předal vladyka nově vysvěcenému diakonovi nádherný dar, kovovou ikonu Vzkříšení; další krásné ikony a duchovenskou liturgickou příručku Služebník jako bilingue mu k dnešnímu dni věnovali otec Rafael s mátuškou. Deskovou ikonu světce, jehož si otec Lazar už dávno velice oblíbil, ct. Prokopa Sázavského mu věnovala mátuška Jana.

S velkou radostí jsme na naší farnosti uvítali jako dávné přátele otce Rafaela, jeho mátušku a dítka. Otec Rafael vzpomínal, jak zde před lety začínal se svým církevní životem a zpíval při liturgii s našimi zpěváky. Milými hosty byli dále rodiče otce diakona, kteří přicestovali na tuto vzácnou událost z Prahy.

Pak nás čekalo tělesné občerstvení u tabule přebohatě prostřené postními pokrmy, což zajistily naše pravoslavné ženy a hosté.

Vladykovi děkujeme za návštěvu a za duchovní dary, jimiž nás obdařil. Byl to nezapomenutelně krásný nedělní den. Díky Bohu!

Duchovní správa církevní obce