Olomoucko-brněnská eparchie
První letošní velké svěcení vody jsme konali po liturgii sv. Basila.
* * *
Ze tří důvodů se Pán Ježíš nechává Janem v Jordánu pokřtít. Z těchto tří důvodů světíme tuto událost jako velký svátek.
Přichází, aby vstupem do vln Jordánu posvětil vody. Tím ustanovil svatou Tajinu křtu. Pokaždé, když v církvi světíme vodu, stává se nám působením Ducha Svatého vodou duchovně identickou s očištěnou vodou, která proudila v Jordánu a dotýkala se Pána. Je to voda vyjmutá z tohoto tlejícího světa a vrácená do hříchem neporušeného stavu vod, jak byly Bohem stvořeny. Přichází do toho světa skrze Kristův křest, a patří už ne tomuto hříchem poškozenému stvoření, ale budoucímu světu Božího království. V našich chrámech při svěcení vody vytryskne pramen neporušenosti z jiného světa – z nové země a nového nebe. Tomuto světu jsme zasnoubeni při křtu a obnovujeme se při každoročním svěcení vod. Když Kristus tenkrát ponořil do vody, očistil ji, a když se nyní do posvěcené vody ponořujeme při Tajině křtu my, očišťuje duchovně ona nás.
Pán přichází k Jordánu, aby se zjevilo velké tajemství o Bohu – přesvatá Trojice. Ve starém Zákoně Bůh toto tajemství ponechával skryté, aby je pouze v náznacích a jen někteří lidé mohli jakoby zdálky zahlédnout. Při křtu Páně však Bůh všem lidem naplno a tak zjevně, jak to jen lze, odkrývá tajemství o tom, že Božství přebývá ve třech Osobách. Sice to nikdy plně nepochopíme, ale Bůh si přál s námi mít důvěrné společenství, a tak o sobě zjevil tuto Pravdu. Abychom Ho jako jeho přátelé znali. V Církvi totiž činí lidi svými přáteli. (Jan 15,14-15)
Pán přichází na Jordán, aby bylo zjeveno všem lidem přítomným i budoucím, že on je Syn Boží, druhá Osoba Trojice, čili samotný Bůh. Od této události už nikdo nemusí pochybovat, zda je Ježíš Nazaretský jenom prorokem, nebo mimořádně zbožným člověkem, všichni si mohou být jisti, že je Bůh. Proto evangelista, který napsal o Janu Křtiteli u Jordánu, uvádí přesnou lokalizaci události v čase i v prostoru. Není to žádná metafora či mlhavý mýtus ve stylu: „kdysi dávno, když se čas naplnil… atd.“ Lukáš zasazuje ve svém evangeliu křest Páně do přesného historického rámce: za času císaře… když vládnul v Galileji… a veleknězem byl…
„V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lysaniáš v Abiléně, za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše…“ (Luk 3,1)
Dnes nás církev vede, abychom duchovními zraky viděli, jak Pán Ježíš přichází k Jordánu, aby byl sv. Janem pokřtěn. Dnes zní hlas Boží nad vodami a nese se hlasitý chvalozpěv pravoslavných křesťanů, Pán se sklání před vlastním sluhou, Jordán se očišťuje a zjevuje se Nejsvětější Trojice.
