Olomoucko-brněnská eparchie
Milovníci poutí na svatá místa, kterých se dotkla historická cesta Pravoslaví v českých dějinách, přijeli opět i letos do Mikulčic. Zde se na vykopávkách mikulčické baziliky, kde kdysi sloužil archijerejské bohoslužby sv. Metoděj, konala archijerejská svatá liturgie. Bohoslužbu vedl vladyka Izaiáš a spolusloužilo patnáct moravských kněží.
Kázání se ujal prot. Libor Raclavský, který se zamýšlel nad kontrastem politického neúspěchu cyrilometodějské misie na jedné straně a na straně druhé fenomenálního duchovně-kulturního úspěchu misie, která všem Slovanům přinesla mj. vlastní pravoslavnou terminologii. Toto slovanské pojmosloví žije ve slovanských jazycích dodnes.
Jejich život není učesaná hagiografie, ale příběh plný politických zvratů a paradoxů. Z politologického hlediska byli jen pěšáky na šachovnici tehdejších evropských mocností. Z hlediska byzantské politiky pak byla jejich velkomoravská misie vlastně neúspěchem (byzantské prameny o nich mlčí). Rostislavova politického cíle mít samostatného biskupa bylo sice nakonec dosaženo, ale za jiné politické garnitury a jiné církevně-jurisdikční konstelace. Po zesnutí sv. Metoděje brzy přichází likvidace jejich díla vládnoucí církevně-politickou elitou.
Avšak z hlediska nábožensko-kulturního má jejich práce nesmírný význam a ovlivnila slovanskou populaci na Východě i na Západě. Evangelní čtení hovoří o světle, které má být viděno. Pán Ježíš tím zdůrazňuje hodnotu lidí, kteří světlo přináší. Našimi osvětiteli už navěky zůstanou svatí bratři Cyril a Metoděj.
V čem spočívá jejich výjimečnost?
I když byli kromě duchovních cílů také mimovolně součástí mocenské hry a politické průzkumné mise, nepřinesli našim předkům pouhou politickou ideologii, ale zcivilizovaný jazyk, který povznesli vysoko nad úroveň jakéhosi nářečí či barbarismu, kodifikovaný v jejich překladech a Metodějově tvorbě, a nejen že jej obdařili vlastním písmem, ale bylo to písmo na vysoké lingvistické úrovni (pravopis, gramatika). Bylo od základu uzpůsobeno slovanskému jazyku, výslovnosti, používaným hláskám, tvarosloví. Čeština, jaká se používala o pár století později v Praze měla daleko nižší jazykovou úroveň (gramaticky i kodifikací pravopisu). Její písmo převzaté z latinských znaků a neschopné adekvátním způsobem sloužit potřebám češtiny, bylo proti staroslověnskému Cyrilově písmu vysloveně ubohé (částečně to napravoval až Mistr Jan Hus). Taková situace byla pro rozvoj české kultury brzdou. Cyrilometodějská slovanština s Cyrilovým písmem byla připravena posloužit naprosto svébytné národní literární tvorbě a dát jí vzlet. Soluňští bratři darovali Velké Moravě vybroušený nástroj k vlastnímu duševnímu dílu, k sebeuvědomění a vzdělávání, což je základem vlastní kulturní identity.
A nesmíme zapomenout, že to byl zároveň jazyk církevní, který musí umět vyjadřovat jemnosti teologické a zároveň sloužit bohoslužebnému životu církve. Obojí klade na úroveň jazykové kultury nejvyšší nároky.
V Předzpěvu k překladu čtyř evangelií je shrnuto jejich misijní krédo – koncepce působení svatých bratří: přinášejí dar, který se nekazí (evangelium), v jazyce srozumitelném. Poskytli Slovanům nástroje pro poznání hlubin evangelia, což je zbraň proti každému nepříteli. Tím darovali národu možnost budovat si vlastní identitu, kulturu a civilizaci.
Po zákazu cyrilometodějského dědictví a likvidaci jejich díla na Velké Moravě dochází paradoxně k jeho rozšíření do slovanského světa a zužitkování jejich práce. Cyril a Metoděj tak stojí jako zakladatelé budování kultury skoro všech slovanských národů.
Jejich příběh poskytuje vzor a naději, že dobré a požehnané dílo zůstane zachováno i přes nepřízeň politického vedení nebo dobového chápání, přes úklady mocných a plány těch, kteří v rukách třímají veškerou světskou moc. Energie správně zaměřená se nemůže ztratit.
Na závěr bohoslužby pohovořil k věřícím vladyka Izaiáš, poděkoval jim za účast, shrnul za všechny přítomné pocit duchovní hloubky ze služby na tomto výjimečném místě. Před tím poznamenal, že při cestování po světě si povšiml, že v zahraničí pravoslavní často neznají Prahu, ani různé menší státy, ale všichni vědí o Velké Moravě a cyrilometodějské misii.
