Oslavujeme svátky Narození Ježíše Krista, které nám připomínají nekonečnou štědrost našeho nebeského Otce. Narozením Pána jsme totiž obdrželi od Boha ten nejvzácnější dar – byl nám darován Boží Syn. Při svaté liturgii se kněz modlí a děkuje Otci: „…velikolepá jest sláva tvá, jenž jsi sobě tak zamiloval svět svůj, že jsi Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“

Moudrost svatých Otců nás učí, že Bůh Syn nepřestal být tím, kým byl, Bohem, ale stal se nyní i tím, kým ještě nebyl, člověkem. Vtělení Boha do člověka, kdy přijal na sebe naše hříchem poškozené lidství, se přirovnává k dobrovolnému zchudnutí. Bůh, kterému je malý celý vesmír a všechno Mu patří, se přece stal ubohým člověkem, zcela závislým na péči své matky a jejího snoubence. Když se Boží Syn narodil jako bohočlověk, vzal na sebe naše zbídačelé lidství, aby si je jako dobrý pastýř naložil na svá ramena jako tu příslovečnou ztracenou ovci a odnesl ji zpět domů, do bezpečí, do příbytku svého i našeho nebeského Otce. Celé lidstvo tak bylo obohaceno zchudnutím Boha, učí nás Církev.

Když jsme byli poctěni takovým nesmírným a Božským darem, jak na to odpovíme? Co mu přineseme? Jakým darem jej můžeme uctít? Vždyť nemáme nic, co by Bůh už neměl. Nic, co je zde na zemi krásné, vzácné, ctěné a žádané, nemůže obohatit Boha, který to všechno sám stvořil. Opravdu však nemáme co Bohu dát?

Svt. Nikolaj Srbský (Velimirovič) ve svém kázání obrací náš zrak na tři mudrce (krále, mágy), kteří přišli z východu, aby narozenému Pánu položili k nohám své drahocenné dary: zlato, kadidlo a myrhu. Tyto dary byly zároveň prorockými symboly: zlato byl dar králi, kadidlo byl dar Bohu a vzácná myrha byla jako nejskvělejší esence používána k pohřebnímu pomazání nebožtíka. Zlato, vzácný to nerost (jak se praví v jedné pohádce), se nosí králům jako dar důstojný jejich moci a bohatství. Libá vůně kadidla stoupá k Bohu, aby byl tento dar povznesen k Jeho nebeskému trůnu jako vůně oběti. Myrhou je uctíván každý člověk, jehož dny vypršely a lhůta pozemská se naplnila, neboť život každého z nás je neopakovatelný, jedinečný a Bohu vzácný. A tak byl Pán Ježíš uctěn ještě v jesličkách jako král, jako Bůh i jako smrtelný člověk.

Nikolaj Srbský však tyto dary vztahuje k přínosu, který Bůh očekává a přijímá od každého z nás. Co je tím naším zlatem, tím, co je cennějším než všechny pozemské poklady? Je to ryzí víra v Boha. Tu si od nikoho z nás Bůh nevynucuje, ale přeje si, aby každý člověk využil darů své duše, kterou do nás Stvořitel vložil, a Boha skrze víru člověk uviděl. To je odpověď naší duše na dar stvoření, to je láska s níž vděčně odpovídáme na to, čeho se nám od Boha dostalo, na všechna Jeho dobrodiní, milosrdenství a hlavně nekonečnou lásku k člověku. Takové zlato si Bůh od člověka přeje. Tím může člověk “obohatit” Boha, který už všechno má.

Další dar, kterým Boha můžeme uctít, je kadidlo – čili modlitba, kterou povznášíme k jeho trůnu na výsostech. Obětí Bohu milou je modlitba, při které se povznáší duch člověka vzhůru. Taková modlitba stoupá k Bohu jako vůně. Bůh se nemůže sám k sobě modlit, to mohou jen stvořené bytosti. Takový dar si Bůh přeje. Modlitba může být prosebná, děkovná a chválící. Poslední typ modlitby je dílem andělským. Tím, že se k Bohu s modlitbou obracíme, přinášíme mu dar chvály, jej uctíváme a přinášíme Mu dar své lásky a vděčnosti.

A nakonec je tu dar myrhy, kterou se pomazávali nebožtíci. Myrha je symbolickým darem Ježíši Kristu, který se za 33 let obětuje – zemře. Dar myrhy však není jen proroctvím o budoucí oběti dnes právě narozeného Mesiáše. Myrha svou silně aromatickou vůní symbolicky působila proti silám tělesného rozkladu, který získal vládu nad mrtvým tělem. Tedy v duchovním smyslu myrha potlačovala síly smrti, způsobené hříchem člověka. Proti smrtícímu hříchu nám dává Spasitel mocný lék – pokání. Myrha je tedy obrazem našeho pokání.

V éře Nového zákona, poté, co se Syn Boží obětoval na kříži za naše hříchy a svou krví nás očistil od hříchu, přišel čas „nové myrhy“, kterou Pán naplnil silou odstraňující věčnou smrt. Síla přirozené myrhy zpomalovat rozklad a působit proti tlení lidského těla je nahrazena duchovní mocí nadpřirozené myrhy, která zničí sílu duchovní smrti způsobené hříchem. Každé lidské osobě poskytuje Kristus tuto myrhu skrze pokání a rozhřešení. Je to výměna daru za dar. On nám dává dar zničení smrti, my mu přinášíme své pokání z hříchů. Tento dar nadpřirozené myrhy nám chce poskytnout, výměnou za naši lítost nad našimi hříchy. Lítost pokání a srdečná touha po nápravě a očištění jsou tím darem, co si od náš Pán Ježíš přeje. Tak to kdysi pravilo Boží Dítě mnichu Šimonovi, když se trápil otázkou, co přinést Pánu za dar k jeho Narození, a uslyšel hlas: Šimone, dej mi své hříchy!

Kvůli tomu se Kristus v Betlémě narodil, aby vzal na sebe hřích světa. Proto touží po tom, aby se každý člověk rozhodl přinést mu své hříchy. To jsou ty tři pravé dary, který mu máme stále přinášet: zlato víry, kadidlo modlitby a myrhu pokání.

Oslava narození Páně v Jihlavě

[Spustit prezentaci] Nebo klikněte na první obrázek a pravou kursorovou šipkou listujte v galérii

Na fotografiích: malá dětská besídka s dárečky, litije na večerní v předvečer svátku, štědrovečerní večeře, sváteční jitřní (dle Gorazdova sborníku) a svatá liturgie, po které si děti očesávaly cukroví z vánočního stromečku. Již tradičně zpíváme od neděle praotců koledy v šesti jazycích (české, ukrajinské, srbské, ruské, moldavské, anglické). Celkem se zúčastnilo přes sto pravoslavných věřících. Sestra Ludmila se postarala o krásné květinové ozdobení ikony svátku. Díky všem, kteří se podíleli na přípravě svátku a oslav.

V následujících svátečních dnech probíhalo koledování po domácnostech věřících (vykoledované dary ukládáme do sbírky na opravu kostelíku Svatého Ducha).

Ukázky z koledování