30. listopadu 2024 – v sobotu v 10 hod jsme v chrámu sv. Barbory v Dolních Kounicích přivítali našeho eparchialniho biskupa vladyku Izaiaše. Sloužil u nás u příležitosti chrámového svátku sv. velkomučednice Barbory archijerejskou liturgii spolu s dalšími duchovními.

Připomenuli jsme si také 100 let církevní obce a 450 let od postavení našeho chrámu.

Děkujeme otci Svatopluku Ryškovi za pozvání a milé přijetí a vladykovi Izaiášovi za jeho arcipastýřskou péči a lásku.

(Církevní obec)

Život sv. velkomučednice Barbory

Památka 4. / 17. prosince

Otcem svaté Barbory, jedné z nejslavnějších prvokřesťanských mučednic, které daly život za svého nebeského Ženicha – Krista, byl muž jménem Dioskor. Byl to pohan, velmi bohatý a ve společnosti vážený. Barbora, která již od raného mládí zasvětila svůj život Bohu, žila se svým otcem, vdovcem, ve městě Heliopolis. Otec ji jako svoji jedinou dceru, moudrou rozumem a velice krásnou, uzavřel před zraky všech do vysoké věže, kde ji obklopil všelikým pohodlím, mnohými služebnicemi, a postavil jí tam modly pohanských božstev, aby se jim klaněla.

V jedné z komnat věže nechal učinit dvě okna. Když se Barbora dívala skrze ně dolů na zemi a nahoru na hvězdné nebe, otevřela se její mysl působení Boží blahodati a ona poznala jediného pravého Boha a Stvořitele, ač u sebe neměla nikoho, kdo by ji k víře přivedl a poučil. Když se jednou její otec vzdálil z města, Barbora z Boží prozřetelnosti opustila věž. Venku se setkala s křesťankami, které jí zjevily plnou pravdu o Kristově víře, a Barbora následně přijala svatý křest.

Barbořino srdce okamžitě zahořelo láskou k Pánu Ježíši. Nařídila svým služebníkům, vysekat ve zdi věžního komnaty ještě třetí okno, aby tato tři okna byla symbolem Svaté Trojice. Na jedné zdi přitom prstem nakreslila kříž a tento kříž se vtiskl do kamene, jako by tam byl vytesán. Z těchto stop na kamenné zemi vytryskl pramen vody, která později mnohé nemocné uzdravila od jejich chorob.

Když se Dioskor dověděl o víře své dcery, surově ji zbil, vyhnal z věže ven, a tam ji začal pronásledovat. Ve své zuřivosti ji dokonce chtěl zabít. Svatá Barbora se však při svém útěku schovala ve skále, která se náhle před ní zázračně otevřela, a tak se mohla skrýt před svým krutým otcem.

Když se potom znovu před Dioskorem objevila, ten zůstal neoblomný a naopak ještě více svou dceru pro její víru nenáviděl. Bez lítosti ji odvedl před soudce Marciána, kde ji udal, že je křesťankou, a nechal mučit. V té době bylo křesťanství státem pronásledováno. Nevinnou Barboru stráže zbavili šatů a přede všemi ji bičovali, dokud se její tělo nepokrylo ranami a země nebyla zbrocena krví.

Ve vězení se jí zjevil spolu se svými anděly sám Spasitel a uzdravil její rány. Když to všechno spatřila jedna žena jménem Juliána, i ona zatoužila přijmout mučednictví. A tak byly obě ženy strašně mučeny a pro jejich zhanobení vláčeny městem. Byly krutě zmrzačeny, takže začaly silně krvácet. Potom je odvedli na popraviště, kde sám Barbořin otec, Dioskor, sťal své dceři i Juliáně hlavy.

Ve stejný den pak udeřil do Dioskorova domu blesk, který zabil jeho i soudce Marciána. Svatá Barbora trpěla za Krista roku 306. Její divotvorné ostatky se dnes nacházejí v Kyjevě.

Jsouc proslavena jednou provždy v nebeském Kristově Království, mnohokrát se v historii zjevovala různým osobám (např. sv. Serafímu Sarovskému) i obyčejným věřícím, a svou mocnou záštitu projevuje až do dnešních dní. Někdy tak činí sama, jindy doprovází přesvatou Bohorodici, a tímto způsobem posiluje křesťany v jejich víře.

Připraveno dle článku Marka Malíka