Olomoucko-brněnská eparchie
Božskou archijerejskou liturgií v olomoucké katedrále 22. února t.r. oslavil Přeosvícený vladyka Izaiáš společně se svou eparchií desetileté výročí své biskupské chirotonie. Spolu s ním sloužil i Přeosvícený vladyka Maxim Aristijský ze sousední eparchie Konstantinopolského patriarchátu v Rakousku. Dále sloužilo početné eparchiální duchovenstvo i hosté: doc. ThDr. Štefan Pružinský, PhD. z Pravoslavné bohoslovecké fakulty v Prešově a diákon z Ukrajinské pravoslavné církve. S radostí jsme viděli v chrámu pana starostu z Hrubé Vrbky pana Mgr. Pavla Gráfa. Při liturgii vladyka Izaiáš vysvětil bratra Vojtěcha ze svitavské obce na diákona. Do Olomouce se sjeli duchovní i věřící poutníci z všech církevních obcí naší eparchie.
Vladyku Izaiáše při vstupu pozdravily pravoslavné děti z farnosti s básničkami a gratulacemi. Zpíval krásně sbor olomoucké katedrály.
Po přečtení evangelia kázal prot. Mgr. Libor Josef Kratochvíla z nejsevernějších farností naší eparchie. Při kázání mj. vyprávěl dojemný příběh, který zažil s vladykou při jeho návštěvě na severu a týkal se milosrdenství nad stařičkou babičkou z jejich farnosti.
Po proměnění svatých Darů následovala diákonská chirotonie, při níž bratr Vojtěch obdržel z vladykových rukou účast na blahodati svatého kněžství v hodnosti diákona. Poslední ektenie liturgie patří dle tradice nově vysvěcenému diákonovi, takže všichni napjatě čekali, až uslyší hlas nového diákona. Poté jsme v oltáři konstatovali, že hlas má opravdu pěkný a jeho služba bude ozdobou svaté liturgie.
Další kazatel před svatým přijímáním začal gratulací vladykovi k desátému výročí jeho biskupské služby, a ihned připomenul, že toto výročí není jen vladykovo, ale celé eparchie. Vladyka navázal na pastýřské působení bývalého eparchiálního archijereje vladyky Simeona, jemuž dlouhá léta s veškerým nasazením sloužil jako vikární biskup. Po deseti letech vladykovy služby u nás všichni konstatujeme, že eparchie za jeho působení dostala povzbuzení k novému životu a začala rozkvétat. Nejdříve jako pomocný biskup stařičkého vladyky Simeona, a posléze jako eparchiální biskup věnoval vladyka všechnu svou energii správě moravského stádce, a po deseti letech jsou vidět zřetelné výsledky jeho úsilí. Všechny správní orgány v eparchii a na farnostech pracují, eparchie není rozkládána intrikami, chrámy se opravují a krášlí, vychází tiskoviny, konají se poutě, byla vyhlášena svatost naší velkomoravské princezny Orosie, proběhla velká akce pomoci válečným uprchlíkům z Ukrajiny a život eparchie překypuje různými aktivitami. Naše eparchie má dnes co oslavovat a za co vděčně vladykovi poděkovat.
Zároveň si připomínáme zoufalou situaci, která naší eparchii soužila před deseti lety, kdy jsme si říkali, že nás může zachránit už jedině zázrak. Byla to doba zmatků, eparchií zmítaly zásahy zvenku. Až právě nástup vladyky Izaiáše se stal východem z této nedobré situace. Tím, co se zde stalo, nám dal dobrotivý Bůh lekci, abychom si vždy uvědomovali zásadní význam biskupské služby pro eparchii.
Poté kazatel ocitoval na toto téma několik výňatků z listů „otce pravoslavné eklesiologie“ (svt. mučedníka Ignatia Antiochijského z 2. století po Kristu), který všechny nabádal, aby měli lásku a úctu k biskupovi, a chválil ty věřící a presbytery (kněze), kteří byli s biskupem v souznění „jako dobře naladěné struny s kytarou“. Pár z přednesených citací: „Kde je biskup, tam je církev.“ „Nic není lepší, než pokoj v Církvi.“ „Je třeba, abyste se spojili ve smýšlení episkopovu. Jako tedy Pán neučinil nic bez Otce, s nímž byl v jednotě, ani sám ani skrze apoštoly, tak ani vy nic nedělejte bez episkopa a presbyterů“. Sv. Ignatij opakovaně vysvětluje, že podřídit se episkopovi znamená podřídit se Ježíši Kristu (to je jedna ze základních myšlenek pravoslavného chápání hierarchie). „Bez episkopa ať nikdo nedělá nic, co by se týkalo církve. Za platnou považujte takovou eucharistii, kterou slaví episkop nebo někdo, komu to on povolil. Kdekoli se episkop objeví, tam ať jsou všichni, tak jako kdekoliv je Ježíš Kristus, tam je obecná Církev.“ „Kdo ctí episkopa, toho ctí Bůh; kdo něco činí potají před episkopem, slouží ďáblu. Na episkopa dbejte, aby Bůh dbal na vás. Kde je episkop, tam je Církev.“
Svou řeč zakončil kazatel vybídnutím, aby si tyto zásadní věci naše eparchie stále připomínala a nepovažovala současný dobrý stav za samozřejmost. Jistě přijdou časy, kdy se už pozapomene na to, čím jsme zde procházeli před deseti lety, a pak lidé, když se jim dobře vede, začnou se znepokojovat drobnostmi, trápit se tím, co je nepodstatné, sváří se o malichernosti a jsou zmítáni různými podezřeními. Kéž si i v budoucnosti budou věřící i duchovenstvo vždy uvědomovat, že tam, kde je jednomyslnost věřících kolem biskupa a kde skrze pokoru před kanonickým řádem církve je přítomen sám Pán Ježíš Kristus, Bůh činí zázraky a sám jako nejvyšší Pastýř pomáhá, postará se a ujímá se správy věcí církevních.
Vladykovi Izaiášovi i vladykovi Maximovi, veškerému duchovenstvu i nově vysvěcenému diákonovi a všem přítomným i celé naší eparchii: Mnohá léta!
Po liturgii promluvil vladyka Izaiáš, krátce zavzpomínal na uplynulou dekádu, kterou zde s námi na Moravě strávil. Poděkoval všem přítomným za gratulace a za to, že vynaložili čas a námahu, aby tu dnes společně s ostatními byli. Přítomní zástupcové farností předávali vladykovi dárky a poté jsme se odebrali na pohoštění a užívali si setkání poutníků z celé eparchie.
