Komentář k audiovizuálnímu produktu pořízenému pro oklamání veřejnosti

Známe to všichni. Občas vidíme v televizi nebo na internetu pořady či reportáže, nad kterými zůstává člověku rozum stát. Tomuto trendu či “znamení doby” neunikla ani naše eparchie. Vystřelený otrávený mediální šíp byl tentokrát zacílen na vedení olomoucko-brněnské eparchie a potažmo na všechny, kteří nezbožňují pana Fejsaka. V Brně tuto neděli natáčel nějaký kontroverzní reportér ze Slovenska. Střízlivě uvažující divák si nejspíš sám udělá obrázek o morálce či profesionální úrovni tvůrce reportáže, který nerespektuje etické základy novinářské práce a neumí (spíš nehodlá) vytvořit vyváženou reportáž. Mezi novinařinou a propagandou je jistý rozdíl, který autor reportáže, jak se zdá, nechápe a ohýbá si realitu podle svých představ (nebo podle mzdy).

Natáčet na cizím pozemku bez souhlasu zástupce jeho majitele – už to svědčí o právní či morální dezorientaci této údajné “legendy” mezi slovenskými novináři.

Slavný “legendární” reportér si rozhodně nehodlal komplikovat život “zbytečnou” prací s výběrem mluvících osob nebo pokusem obeznámit se s problematikou sporu. To vše za něj udělali a připravili mu jiní a jemu už jen napochodovali před kameru ti vybraní, o nichž se předpokládalo, že budou mluvit v souladu s režijním záměrem. Jeden náš český filmový režizér, když toto dílko shlédl, poznamenal, že tzv. “dokumentární film” může být hodně vzdálen realitě a že na této reportáži je dobře patrné, jak bylo natáčení předem dobře scénáristicky zorganizováno a připraveno s nikterak neskrývaným cílem – k propagaci těch, kterým má vyrobený audiovizuální produkt posloužit. Na druhé straně, jak připomněl, se tito pracovníci potřebují uživit, což je nutno chápat. Reportér je v podstatě námezdní síla, která vyrábí produkt, za který dostane zaplaceno. Jakmile reportér odmítne nabídku, hrozí mu, že už příště práci nedostane. Taková je prý realita v mediálním průmyslu. Jen velice seriózní novináři si někdy troufnou jít do rizika, případně si založí vlastní mediální či zpravodajskou produkci. Dále vyčíslil i přibližnou částku, kolik stojí natočit takový pořad. Otázkou jen zůstává, jestli to platil Fejsak z ukradené brněnské pokladny nebo redakce týdeníku, pro který tento reportér pracuje. Nelze ani vyloučit, že byl lidmi z Brna zmanipulovaný a udělal to pro ně z “nadšení pro pravdu” a zadarmo.

A tak k nám z obrazovky promlouvá Josef Fejsak srdceryvně lkající, že se věřící nemohou modlit ve svém chrámu, který je však za jeho zády otevřený pro všechny a věřící i s Fejsakem byli do chrámu opakovaně zváni. Při tom neopomenul vychloubat se (jak je jeho všeobecně známým zvykem), že když začal kdysi v chrámu sloužit, chodilo tam málo lidí, kdežto teď jich tam chodí o hodně víc 🙂 . Zapomněl dodat, že to bylo někdy v r. 1984 a za komunismu bylo ve všech našich chrámech málo věřících a navíc zde ještě nebyly zástupy pravoslavných z Ukrajiny či Ruska, Balkánu atd. Možná už opravdu zapomněl, jak si na něj ještě v průběhu 90. let brněnští věřící (Češi) stěžovali, že málo slouží (např. že věřícím odmítal sloužit obvyklé večerní bohoslužby). I v novém století už dvacet let blokuje misii v Brně a torpédoval vždy všechny snahy biskupů založit v moravské metropoli další pravoslavné farnosti (Praha jich má devět, v polovičním Brně doposavad Fejsak kraloval sám). Už desetiletí se v eparchii poukazuje na to, že počet věřících na běžných bohoslužbách v chrámu sv. Václava za Fejsakovy éry je s ohledem na velikost Brna a na počet pravoslavných křesťanů (desítky tisíc) v tomto městě žalostný. To vše by se teď, po sesazení pana Fejsaka, mělo postupně napravit.

Ukrajinských bratří a sester, kteří respektují naše biskupy a hierarchické struktury i český charakter místní pravoslavné církve, si opravdu vážíme a jsme jim vděčni za podporu, kterou nám poskytují. Mnoho z nich v srdci nosí hlubokou víru a dávají nám inspiraci. Vítáme je s radostí v našich chrámech a bereme si je za příklad obětavosti a horlivosti k modlitbě a k bohoslužbám. Ty samé díky pochopitelně adresujeme i zbožným Srbům, Rumunům, Moldavanům a dal.

V dalším záběru zase klame diváky Michal Dvořáček prohlašující, že prý nikdo neví, proč byl Fejsak odvolán. Jenže při tom dobře ví o skutečnosti, že pan Fejsak už někdy před více než dvěma lety se začal chovat k vedení eparchie odmítavě a nepěkně, šířil různá smyšlená podezření a začínaly jeho pomluvy (viz jeho zveřejněné písemné prohlášení z 27. 1. 2020, kde sebevědomě a útočně obviňuje vladyku Izaiáše z rozkolu a z podvodu). “Důkazy”, kterými své křivé obvinění dokazoval, se ukázaly být bezvýznamné z hlediska biskupů, členů ER i policie, která je na základě Fejsakova udání prošetřovala). Už tenkrát začal prohlašovat, že s vladykou Izaiášem odmítá sloužit u jednoho prestolu (takové rozkolné postoje si kněz v činné službě nesmí dovolit). Z Brna chodily výhružky, že vladyku do katedrály sloužit nepustí. Nicméně se ještě rok čekalo, jestli se brněnský farář uklidní a umoudří. Poté, aby katedrála mohla sloužit archijerejským bohoslužbám, což je její funkce, byl pan Fejsak před rokem odvolán z funkce správce, ale zůstal duchovním na farnosti (prosinec 2020). To pánové Dvořáček s Fejsakem dobře vědí.

Pak z Brna vytryskl celý gejzír protestů, obvinění a dalších pomluv a skandálů. Ukázalo se, že odvolání bývalého duchovní správce bylo provedeno “v hodině dvanácté”. Vzpoura bublající pod povrchem explodovala jak sopka. V období celé první poloviny roku 2021 adresovalo vedení eparchie brněnské obci dlouhou řadu neveřejných i veřejných dopisů, ve kterých jim půl roku trpělivě vysvětlovalo, že se kněz nemůže chovat tak, jak to Fejsak celé církvi i veřejnosti předvádí: skandalizace církve, veřejné a mediálně rozšiřované lži, urážky a pomluvy na biskupa, dosud u nás nevídaně drzé chování, hrubá arogance a útoky na hierarchii, publikování hanopisů a křivých obvinění – prostě jedno velké dlouhé pohoršení. (Mt 18,7) Na Paschu 2021 Fejsak veřejně dokonce vyzval k sesazení eparchiálního archijereje Simeona se slovy: “Musíme si zvolit nového eparchiálního biskupa!” (Dvořáček tuto výzvu sám zapsal a publikoval.) Tak hrubé a rozsáhlé porušení kněžského slibu poslušnosti zde ještě snad nikdy nebylo. Ale eparchie stále vyčkávala (další čtvrt rok), jestli se vzpurný kněz nevzchopí k omluvě a k pokání. Tuto dobu však využil jen k dalším skandálům a hanebnostem vůči eparchii. A tak po půl roce přesvědčování, napomínání a varování bylo Fejsakovi zakázáno sloužit a musel být propuštěn ze služeb církve. Sám Dvořáček to všechno publikoval a něco k tomu i samostatně dle Fejsakových instrukcí vytvářel, takže o tom dobře ví, proč tedy lže do kamery? (Říká se, že po určité době neustálého lhaní ztrácí lidská mysl schopnost rozlišovat mezi lží a pravdou.)

Vrcholem celé dlouho eskalující vzpoury bylo vbouřencovo podání trestních oznámení, čímž se kanonicky sám odsoudil. To by mu netolerovali ani v Moskvě, ve kterou zřejmě doufá. Následující vykradení chrámu a páchání svatokrádeží i všechna ta divadla, co pořádá u chrámu, to už je jen tečka za jeho duchovenskou kariérou.

Pak na videu M. Dvořáček tvrdí, že nechápe, proč je u chrámu naše ochranka, protože oni prý nemají důvod se s někým přít nebo přetahovat. Jenže on sám, Dvořáček osobně, před týdnem v nějakém amoku napadl pěstmi duchovního otce Rafaela, vyprovokoval některé z davu k násilí a jen přítomná ochranka zachránila našeho kněze před lynčováním. I pracovníci této ochranky hlásí, že se v okolí chrámu pohybují zřejmě placené osoby vyvolávající dojem mafie (tito podezřelí lidé se chodí dívat k chrámu i v noci). Po těch všech Dvořáčkem uvedených klamech, které byly už mnohokrát usvědčeny jako zlomyslné a úmyslně lživé, ukončuje slovy: „My stojíme za pravdou.“

Poté znovu opakuje svou demagogickou proklamaci bývalý farář a obviňuje vladyku Izaiáše, že pro ho prý pomluvil. Proto na něj podal i trestní oznámení. Vladyka nikdy na něj žádné pomluvy nešířil, jak ostatně potvrdilo policejní vyšetřování. Jediný, kdo zde dlouhodobě před celou veřejností šíří nehorázné pomluvy a urážky do všech stran, je onen svržený kněz, který si je tak jist sám sebou, že si celé dva roky naprosto plánovitě uzavíral jakoukoliv cestu zpět.

Když v průběhu natáčení reportáže promluvil kanonický kněz, který zrovna vyšel z chrámu, a chtěl reportérovi na kameru vysvětlit situaci, tento prý “legendární reportér” záznam okamžitě utnul, aby se jeho diváci nemohli dozvědět názor druhé strany.

Zorganizované výpovědi a komentáře se v pořadu samozřejmě neobešly bez obvyklého refrénu na téma majetku (řeči o kontech atd.). Nechápeme však, proč tyto nešťastné osoby obviňují eparchii z krádeže, když fenomenálně největšího zloděje církevního majetku mezi všemi našimi faráři všech dob mají mezi sebou. Což jim opravdu nevadí, že (s hordou mafiánů) odstavil dokonce i bezpečnostní službu, vypáčili zámky a vykradli chrám a že jejich vůdce odcizil obě chrámové pokladny s částkou cca dva milióny korun? (Nemluvě o skandálním vedení účetnictví církevní obce, které mj. porušuje obecně závazné předpisy o účetnictví. A raději ani nerozebírat, že vzhledem ke způsobu vedení účastnictví a k dalším okolnostem by někdo mohl mít podezření, že farností protékaly hodně velké částky peněz odněkud někam bez jakékoliv evidence.)

Nakonec reportáž obsahuje povinnou repetici falešného brněnského narativu o údajném “farním shromáždění”, které však podle Ústavy nebylo žádným skutečným Farním shromážděním, a kde si tak nějak nadivoko a proti veškerému církevnímu řádu zvolili kněze, kterému eparchiální biskup nedovolil kandidovat, ale kterému už dříve zakázal sloužit. Za takových okolností a na takovém nekanonickém srocení znamenalo zdvižení ruky za Fejsaka odřeknout se pravoslavné hierarchie i víry ve svatou obecnou, apoštolskou Církev. Škoda, že i v 21. století lze zmanipulovat vzdělaného Čecha tak, že uvažuje, jak ho jeho “duchovní vůdce” naprogramoval.

Zneužívání médií pro osobní prospěch odvolaného faráře se stalo v Brně normou. Jsou však i média, která vidí něco jiného, než jim pan Fejsak sugeruje. Jen namátkou odkazujeme na článek Agenti StB a jejich praktiky vládnou v pravoslavné církvi!

Laikové samozřejmě za své oklamání nemohou, protože byli dlouhodobě podrobeni mentálnímu násilí. Ten, komu z titulu jeho duchovenské funkce důvěřovali, je úmyslně uváděl v omyl. Většina z nich bude potřebovat nějaký čas, než bude schopna nahlédnout, že uvěřili egocentrickému demagogovi, který si z Božího lidu učinil svou sektu. A tak trpělivě sledujeme, jak přítomní na chrámovém nádvoří vyznávají svého nekriticky zbožňovaného Fejsaka jako zcela nenahraditelného vůdce své sekty. Svrženého kněze nazývají “svým báťuškou”, biskupem poslané kněze prohlašují za cizí kněze (nebo je vůbec nepovažují za kněze). Na rozhodnutí kanonického vrchního pastýře a eparchiálního biskupa kašlou. Tak jsou svým vůdcem vychováni.

Žalostné je hledět na tyto lidi, kteří jsou zmanipulováni, aby si o sobě mysleli, že oni jsou ta pravá Pravoslavná církevní obec. Za celou tu dlouhou dobu jim jejich duchovní úmyslně(!) nevysvětlil, že církevní obec to jsou věřící kolem kanonicky příslušného biskupa nebo kolem kněze, který má od biskupa pověření k službě v církevní obci. A nejspíš před nimi tento “duchovní” tají, všem kněžím známou, prvokřesťanskou zásadu, že jen takové svaté Tajiny (hlavně svaté přijímání) jsou pravé, které vysluhuje biskup nebo ten, kdo je biskupem poslán.

Na závěr ještě ke způsobu práce reportéra. Divák si snadno všimne, že si vybírá osoby s určitými podobnými názory, vysekává z reality jen to, co se mu hodí do scénáře, a hlavně – nikomu z druhé strany neposkytne možnost komentovat natočené výpovědi, postavit protiargumenty. Jenže právě možnost obou stran argumentovat, je už od starého Říma mezi slušnými lidmi považována za princip diskuse a za východisko při hledání pravdy. Právní zásada „Audiatur et altera pars“ (ať je slyšena i druhá strana) platí nejen v soudnictví ale i v žurnalistice. V reportážích týkajících se nějakého sporu se novinář s profesionální morálkou snaží zahrnout stanovisko zástupců obou stran.

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Jednak nám natáčení této “reportáže” zajistilo větší klid v neděli před chrámem, takže na nás tentokrát nikdo neplival ani nevyhrožoval smrtí. A dále, i takto zkreslená reportáž docela dobře dokumentuje, že společným jmenovatelem natočených názorů (a ideologickým tmelem Fejsakova lidu) je odmítání pravomocí eparchiálního biskupa vykonávat pastýřskou péči nad eparchií a nad duchovenstvem, či naprostá neznalost úlohy biskupa v církvi. Tím ovšem stojí uvažovaní těchto lidí úplně mimo Pravoslaví, pravoslavnou víru a pravoslavné církevní uspořádání. Všechna ta vystoupení lidí oddaně bránících Fejsaka by se dala shrnout v jedné, přibližně takto formulované větě: „My eparchiálního biskupa neuznáváme, my jsme už protestanti, dejte nám tento pravoslavný chrám vybudovaný předky, abychom si v něm mohli dělat, co se nám zachce.“

Opravdovou hrůzu pak vzbuzuje stále hlubší odkrývání, jaké mentální (de)formaci museli být podrobeni svedení pravoslavní věřící, pro které je už důležitější osoba kněze, ať se dopouští čehokoliv, než platnost Tajin, které jim svatokrádežně vysluhuje.

Ta objednaná reportáž nám znovu připomněla, že následující moravská pravoslavná pokolení by současnému vedení eparchie nikdy neodpustila, kdybychom ustoupili tomuto necírkevnímu tlaku, nedbali svého pověření a svěřených pravomocí a nehájili všemi způsoby církevní řád proti svévolníkům a eparchii před zkázou.

Obrázek na závěr