Poslední neděli před půstem jsme vzpomínali Adamovo vyhnání z ráje. Hříchem Adamovým se zrodil rozkol mezi člověkem a Bohem. Adamova vzpoura přivedla první lidi do opozice vůči Stvořiteli a do lidí vniká smrt. Tento první rozkol se následně promítá do vztahu mezi lidmi – vzniká závist, zloba, nenávist a vražda. A jde to tak rychle, že se celá tato evoluce zla uskuteční už mezi Adamovými přímými potomky, dětmi Evy (Kain zabil ze závisti Ábela). A konečně se prvotní rozkol projevuje i ve vztahu mezi člověkem a ostatním stvořením (přírodou). Rozkol, rozdělení, nepřátelství jsou pramenem všeho zla na zemi. Bůh dává lidem prostředky a sílu k zápasu za překonání všech těchto rozkolů. Nejdříve bylo takovým prostředkem Desatero Božích přikázání a všechna další ustanovení Mojžíšova Zákona. Za éry novozákonní dává Kristus do nitra lidí prostřednictvím Církve nové prostředky – vede je k poznání Boha, který je láska. (1. Jn 4,8) Láska překonává všechna rozdělení a rozkoly, protože skrze ni se navazuje vztah k Bohu i k lidem. A k tomu dává Bůh ty nejsilnější prostředky – tj. blahodať. To je vlastně ve stručnosti obsah našeho duchovního života. Proto nás na prahu postní doby, která je obdobím zesíleného duchovního úsilí a snahy o duchovní povznesení a pokrok na cestě očištění a osvícení, Církev vede k usmíření čili k překonání veškerého rozdělení, zloby, závisti, nenávisti. Při dobré vůli člověka k lásce posílá Bůh ihned svou pomoc. Tak můžeme kráčet po cestě návratu k nebeskému Otci. Touto spoluprací člověka s nejdobrotivějším Hospodinem se rozbíjí dílo ďáblovo, tj. veškeré nepřátelství. Místo něj se rodí soucit, trpělivost, milosrdenství. To je bod, od kterého je nutno při praktikování víry začít. Od lidí nekajícně trvajících na svém nepřátelství, od pomluvačů, závistníků a bouřících se proti bližním či vůči Bohu, Hospodin nepřijímá ani jejich dary ani askezi ani prosby. (Mat 5,23-26)

Velkopostní doba je spirituálně zvláštním obdobím křesťanského roku. A tato duchovní mimořádnost si vyžádala mnohé liturgické osobitosti. Tyto bohoslužebné zvláštnosti zase zpětně působí na věřící, aby si uvědomili vzácný duchovní význam čtyřiceti dnů Velkého půstu.

V neděli večer jsme sloužili první velkopostní večerní (viz na downloadu nebo přímo v PDF, přiloženy jsou kající stichiry a stichiry z triodu pro neděli i mučedničny a zádušní – pro liturgie předem posvěcených Darů) , při které se čte modlitba ke vstupu do Velkého půstu (pokud se už nečetla v závěru dopolední liturgie) a po jejím ukončení je zvykem konat improvizovaný obřad všeobecného odpuštění. Přítomní věřící si vzájemně vyprošují odpuštění obvykle slovy: „Odpusť mi, bratře, čím jsem se proti tobě provinil.“ Na to se odpovídá: „Bůh ti odpusť. I ty mně odpusť.“ Na závěr přítomní tiše vysílají své odpuštění i těm, kteří nejsou přítomni, i k zesnulým a ke všem. Touto večerní službou začal půst.

Charakteristickým znakem velkopostního modlitebního korpusu je modlitba sv. Efrema Syrského, která se ve slovanském Pravoslaví čte hlasitě ve všedních dnech Velkého půstu a činí se v jejím průběhu tři hluboké poklony:

Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti. +
Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mi, služebníku svému. +
Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého, neboť tys blahosloven na věky věkův. Amen. +

První týden Velkého půstu je tzv. „čistý týden“ a je spolu s posledním velkopostním týdnem nejpřísnějším postním týdnem z celé svaté čtyřicátnice (jak půst také nazýváme). V průběhu čistého týdne se od pondělka do čtvrtka slouží bohoslužba velkého povečeří (viz na downloadu nebo přímo v PDF), v rámci kterého se v tomto týdnu od pondělí až do čtvrtka předčítá Velký kající kánon sv. Ondřeje Krétského.

Kánon sv. Ondřeje je hluboce kajícná meditace, při níž sv. Ondřej připomíná příběhy, postavy a epizody převážně z doby Starého zákona a vykládá na jejich příkladu náš hluboký pád. Používá je jako metafory, aby nám ukázal celou hlubinu propasti, do níž jsme se svými hříchy, nedbalostí a zlobou zřítili. Současně nás vybízí k slzám lítosti a vroucímu pokání, kterým se můžeme očistit, získat duchovní zření a být milostivým Bohem povzneseni.

Na čistou středu se slouží první letošní liturgie předem posvěcených Darů (služebník této liturgie viz na downloadu nebo přímo v PDF) a zpěvník Gregorian pro věřící (viz na downloadu nebo přímo v PDF).

Další taková liturgie se koná na čistý pátek a v závěru se světí kolivo na památku zázraku sv. Theodora Tyrona, který v sobotu vzpomínáme.

Zázrak sv. mučedníka Theodora. Padesát let po zesnutí svatého velkomučedníka Theodora Tyrona, za vlády císaře Juliana Apostaty (361 až 363 římským císařem), který přešel z křesťanství k modloslužebnictví, znovu započalo velké pronásledování křesťanů. Pohané se zlomyslným Juliánem pojali úmysl, že tajně poskvrní Kristův lid. Věděli, že křesťané v prvý týden Velkého půstu se obzvláště očišťují a posvěcují se, jak se Bohu líbí, a rozhodli se, že na tržišti předloží lidem ke koupi, co předtím poskvrnili krví z pohanských obětí. Takto chtěli křesťany poskvrnit pohanskými oběťmi zrovna v čase, kdy se nejvíce snaží o duchovní očištění. Na příkaz císaře městský eparcha ihned vyplnil bezbožný příkaz.
Vševědoucí Bůh zničil toto tajemství a škodolibou past tím, že k cařihradskému arcibiskupu Eudoxiovi (360-370) vyslal jako posla svého mučedníka svatého Theodora Tyrona. Ten se zjevil Eudoxiovi a řekl mu: Hned jdi do města, svolej Kristovo stádce a přísně přikaž, aby křesťané nic nekupovali z jídel a potravin vyložených na městských tržnicích, neboť jsou z příkazu bezbožného císaře všechny poskvrněny krví z pohanských obětišť!
Archijerej se zeptal: Ale co si mají počít ti chudí, kteří nemají u sebe doma žádné pokrmy a vše potřebné kupují na trhu? Světec mu odpověděl: Nechť si vezmou k jídlu kolivo, které je dozajista nasytí. Archijerej však nevěděl, co je kolivo. Veliký Theodor mu řekl: Kolivo je vařená pšenice s medem.
Archijerej ihned sezval všechny křesťany a pověděl jim vše, co slyšel. Všichni si uvařili kolivo, které drželi schované před nepřáteli, aby je nemohli poskvrnit. A bezbožný císař, když spatřil, že jeho tajné plány vyšly najevo, byl zahanben a všechno, co bylo poskvrněno, nechal odnést z tržiště a na místo toho nechal předložit jídlo čisté, jehož se nedotkla krev. Křesťané potom v sobotu prvního velkopostního týdne kolivem slavili památku svatého velkomučedníka Theodora, chválíce Boha a slavíce Jeho služebníka.

Ve všední dny Velkého půstu se neslouží liturgie sv. Jana Zlatoústého ani sv. Basila, kromě svátku Zvěstování přesv. Bohorodice, ale slouží se liturgie předem posvěcených Darů, vždy ve středu a v pátek a v některé významné dny či v předvečer svátku Zvěstování, připadne-li tento předvečer na všední den (podle názoru některých liturgistů lze však tuto liturgii konat v kterýkoliv všední den od čisté středy až do velké středy (tj. ve strastnému týdnu). Svaté Dary pro službu liturgií předem posvěcených Darů připravuje kněz při předcházející nedělní liturgii.

Liturgie předem posvěcených Darů reprezentuje v současném bohoslužebném řádu ty nejstarší liturgické formy (její kořeny vedou až do doby prvokřesťanské). Protože v sobě tak jasně zrcadlí ducha apoštolských časů, udržuje ji pravoslavná církev až do dnešních dnů. Zároveň je konání této bohoslužby svědectvím o prvokřesťanském nadšení, které se projevovalo např. častým svatým přijímáním. Dávní křesťané si neuměli představit, že by v průběhu týdne zůstali bez eucharistie a mohli přijímat Tělo a Krev Kristovy pouze v sobotu a v neděli. Ještě sv. Basil Veliký píše, že se svaté Dary přijímají čtyřikrát za týden (ve středu, v pátek, v sobotu a v neděli). Proto byla pro velkopostní dobu ustavena tato liturgie.

Dnes už většinou není námitek proti tomu, aby se liturgie předem posvěcených Darů sloužila (při zachování půstu) podle starého zvyku odpoledne, protože je to v podstatě večerní bohoslužba. Věřícím, kteří ve všední dny chodí pochopitelně do zaměstnání, se tím umožní účast na této velkopostní bohoslužbě, která má hlubokou kající atmosféru, a tím mohou získat pro svůj duchovní život v době Velkého půstu více užitku.

O této zajímavé postní liturgii, která se prý kdysi konala ve všech postních obdobích v průběhu roku, dnes však už jedině v době velkopostní, viz na naší stránce orthodoxia.cz.

Každou sobotu se v průběhu Velkého půstu slouží liturgie sv. Jana Zlatoústého a každou neděli velkopostní neděli se slouží dopolední liturgie sv. Basila Velikého (viz na stránce liturgií nebo přímo v PDF; bilingva). Na Květnou neděli se už slouží liturgie Zlatoústého.

Všechny neděle Velkého půstu mají určeno své téma na památku událostí či svatých, kteří jsou významnými učiteli duchovního života a askeze. Připomínáme si jejich životy, které nás poučují, osvěcují, dávají naději a ukazují cestu k Bohu. Uprostřed velkopostní doby je neděle svatého Křiže, kdy se s velkou úctou vynáší svatý kříž doprostřed chrámu, abychom se mu společně všichni poklonili a připomněli si Kristovu oběť, kterou byla zjevena neskonalá Boží láska k člověku.

Zde je článek o tématech velkopostních nedělí (z pera zesnulého prot. Miroslava Mužíka).

Kající charakter svaté čtyřicátnice vylučuje veselit se na slavnostech, hostinách a zábavách. Proto je zvykem nekonat přes Velký půst např. svatby a vše, co je spojeno se světskými oslavami. Naopak se předpokládá, že všichni věřící přistoupí ke zpovědi, aby přinesli své pokání a očistili se od spáchaných hříchů.

Soboty před druhou, třetí a čtvrtou nedělí jsou zádušní. Panychida (viz na downloadu nebo přímo v PDF) se může konat v pátek večer po liturgii předem posvěcených Darů nebo v sobotu. Pátá velkopostní sobota je zasvěcena Chválám přesv. Bohorodice (sobota akathistu).

Předchozí čtvrtek pátého velkopostního týdne si ještě jednou připomeneme Velký kající kánon sv. Ondřeje. Kromě veřejného čtení tohoto kánonu je zvykem, že si v průběhu Velkého půstu čtou věřící tento kánon po částech i doma.

Proměnlivé části velkopostních bohoslužeb:
I. díl – přípravné neděle až k první velkopostní neděli (viz na downloadu nebo přímo v PDF).
II. díl – od druhého velkopostního týdne až po Lazarovu sobotu před nedělí Květnou (viz na downloadu nebo přímo v PDF) a notář k 2. dílu (PDF)