S vladykou Izaiášem sloužili otcové duchovní A. Kukhta, K. S. Ryška, J. Kolář a L. Raclavský. Otec Kukhta ve svém kázání vysvětlil význam svátku s jejich hlavními postavami Jáchymem a Annou a zmínil se i o významu českého pravoslaví.
Poklidná bohoslužba kontrastovala se silným napětím z neděle minulého týdne, kdy hrozilo opětné zatopení Přerova. Bohoslužba tak byla i jakýmsi díkůvzdáním Bohu za ochranu před živelnou pohromou.
Bohoslužbu pěvecky doprovázela část členů souboru Vokál, kteří sice byli bez své nemocné dirigentky, ale bohoslužebné zpěvy v jejich podání byly, jak se shodla většina přítomných, velmi krásné. Malý pěvecký sbor z našich věřících, který se začal formovat v poslední době, pak zazpíval vyznání víry a při závěrečném požehnání zpíval některé secvičené písně.
Na závěr pronesl promluvu vladyka Izaiáš a opět připomněl význam svátku Narození přesvaté Bohorodice, ale zároveň vyzvedl práci těch českých věřících, kteří přes veškeré těžkosti své doby dokázali vybudovat základ pro fungování církve, z něhož můžeme čerpat dodnes.
Otec Raclavský pak na úplný závěr poděkoval vladykovi, duchovním otcům a věřícím za společné modlitby a pěveckému sboru za krásnou bohoslužbu. Navázal na vladykova předchozí slova a vzpomněl na těžké začátky v přerovské obci a postupné překonávání problémů při udržení díla, které započalo před sto lety. Po bohoslužbě následovala společná hostina na galerii chrámu, kterou připravily naše věrné farnice.
prot. L. Raclavský