Jako každý rok touto dobou stojíme opět na prahu Velkého postu. Nad náboženským a duchovním významem postu některé křesťanské církve mávly rukou – snad se jim zdá přežitkem nebo vnější, formální, věcí. Pravoslavná církev jako, jedna z mála, neustoupila od postních předpisů, ale v praxi půst také upadá, a to ke škodě duchovního života, jehož podstatnou složkou je zdrženlivost – především od hříchu. Jestliže chceme postní období prožít tak, aby to přineslo pro naši duši užitek, je na místě zamyslet se nad jeho účelem, abychom se dočkali toho radostného svátku, na který nás postní období připravuje.

Především se nepostíme kvůli Bohu nebo proto, že nám to církev přikazuje – ale kvůli sobě. Bohu nemůže být více dobře nebo více špatně z toho, zda se kdo postí nebo ne. My se postíme dobrovolně proto, abychom se tím duchovně posilnili, ztišili se ve svém srdci a takto se mohli Bohu více přiblížit.

Spousta věřících zná postní předpisy lépe než leckterý duchovní – ví, které potraviny jsou v postu zakázané. Někteří se takto postí po celý Velký půst, někdo třeba jen v prvním a pak až ve Strastném týdnu. Někdo se vymlouvá: „Pracuji od rána do večera a závodní jídelna žádné postní jídlo nenabízí, musím jíst to, co je.“ Anebo třeba studenti: „Mám důležitou zkoušku a hodně učení, potřebuji aspoň sladkou čokoládu.“ Lze takto chápat smysl postu?

Bůh zajisté ví, že někdo musí pracovat od rána do večera i ve Velkém postu, ale jak už bylo řečeno, kvůli Němu to neděláme. Cílem našeho pozemského života je připravit se na život věčný, život s Bohem a proto bychom se měli snažit učinit svou duši pokornou, očistit se od hříchu, utišit zlé náklonnosti a vášně a tohoto se dá dosáhnout kromě modlitby především půstem.

Půst však neznamená jen zdržování se některých potravin. Mimo postu tělesného existuje i půst duševní. Při tělesném postu se člověk postí v jídle a pití. Při duševním půstu se duše zdržuje zlých úmyslů, činů a slov. Jestliže to s postem myslíme vážně, tak je třeba dodržovat i tento půst duševní. Nejen, že se mám postit od zlých úmyslů, činů, ale řádně se postí ten, kdo má zdrženlivý jazyk a vyhýbá se prázdným a hrubým slovům, pomluvám, zbytečnému posuzování, lichocení, popř. lži. Řádně se postí ten, kdo se nedopouští krádeže a netouží po cizích věcech. Zkrátka ten, kdo se mimo půstu tělesného zdržuje od každého zla.

Půst tělesný je nám užitečný, neboť slouží k umrtvování našich žádostí. Půst duševní je však dodržovat také – bez něj půst tělesný nemá smysl. Spousta lidí se postí tělem, ale nepostí se duší. Někdo může striktně dodržovat postní předpisy – po celou postní dobu nevezme do úst nic, co by bylo živočišného původu – ale přitom se hněvá na své sousedy, známé, pomlouvá apod. Jaký pak z toho má užitek?

Pravý půst je zdržování se veškerého zla. Stejně jako nakládáme půst našim útrobám, naložme jej i svým zlým myšlenkám, vášním a rozmarům. Ať se naše mysl postí od světských marností, pomyšlení na křivdu a zlé žádosti. Ať se naše oči postí od pohledu na vše nekalé. Ať se naše uši postí od pomlouvačného našeptávání. Ať se naše ústa postí od odsuzování, klevet, prázdných nebo hrubých slov. Ať se naše ruce postí od krádeže a nohy od kráčení za zlým úmyslem.

Toto je půst, který si od nás Bůh žádá. Ztrácel by smysl, kdybychom v postním období někoho odsuzovali, někomu něco záviděli, s někým se hádali, někoho pomlouvali, chovali se nelidsky apod. Půst je něco jako náš dar Bohu za naše viny, malé výkupné za naše hříchy a tento dar Bůh přijímá jen tehdy, když žijeme usmíření, v pokoji, v porozumění s našimi bližními, bratry a sestrami. Jenom takovéto naše zřeknutí se určitých potravin, ale i pití, kouření, zábavy nebo něčeho jiného, má před Bohem cenu a plní svůj účel. Měli bychom vědět, že tím, že se postíme, ukazujeme a potvrzujeme Bohu i sami sobě, že chceme Krista následovat a máme na paměti slova evangelia, která nám sdělují, že všechny vášně, zlé náklonnosti a vůbec všechny překážky, které se v našem putování na cestě duchovního života vyskytnou, lze překonat postem a modlitbou.

jer. Stanislav Dolníček