Archiv autora: Administrator

9. květen v Horní Lipové

V Jeseníkách si již tradičně připomínáme konec 2. světové války a nejinak tomu bylo i letos. Ani epidemická situace nezabránila oživovat historickou paměť. Pravda, byli jsme trochu svázání limitujícím počtem 15 účastníků bohoslužeb, ale jinak vše bylo jako obvykle. Počasí nám ukázalo svoji letní tvář, všude plály žlutým světlem hlavičky pampelišek a my jsme sloužili pomalým panychidním tempem a četli mnohá jména válečných zajatců, kterých bylo na Jesenicku okolo 6 000. Po skončení bohoslužby v kulturní části dne zněly písně z válečných časů a také verše předních básníků minulého století. Jako zlatá nit se celým dopolednem vinula slova dagestánského básníka Gafurova:  „Jestli vystřelíš na minulost z pistole, budoucnost vystřelí na tebe z pušky.“ Doufáme, že oslavu letošního kulatého jubilea v komorním provedení, v příštím roce dovršíme v obvyklé plnosti.

Za pořádající spolek Kostelík v horách a PCO Jeseník

Prot. Josef Libor Kratochvíla 

Bohoslužby do 15 lidí už od neděle

Podle Usnesení české vlády ze dne 23. 4. 2020

Vláda s účinností ode dne 24. dubna 2020

…

III. nařizuje

…

b) pro účast na sňatečném obřadu, aby byla dodržována následující pravidla:

i. účastní se jen snoubenci, jejich dva svědci, osoba jednající za orgán veřejné moci, anebo osoba, jednající za orgán oprávněné církve, matrikář a nejvýše čtyři další osoby,
ii. snoubenci   v průběhu  sňatečného  obřadu  nejsou  povinni  nosit  ochranný prostředek dýchacích cest (nos, ústa), který brání šíření kapének
iii. účastníci  sňatečného  obřadu  dodržují  odstupy  nejméně  2 metry  od  jiných osob s výjimkou členů domácnosti a snoubenců
iv. po skončení  sňatečného  obřadu  je  provedena  dezinfekce  všech  použitých pomůcek;
tato pravidla se obdobně použijí v případě prohlášení osob  o tom, že spolu vstupují do registrovaného partnerství;

c) pro účast na bohoslužbě, aby byla dodržována následující pravidla:

i. bohoslužby se vstejný čas účastní nejvýše 15 osob,
ii. v bohoslužebném  prostoru  (kostele,  sboru  apod.)  účastníci  bohoslužby dodržují  minimální  rozestupy  dva  metry  mezi  sebou,  s  výjimkou  členů domácnosti,
iii. účastníci  bohoslužby  si  před  vstupem  do  bohoslužebného  prostoru  povinně dezinfikují ruce,
iv. účastníci  bohoslužby  nosí  ochranný  prostředek  dýchacích  cest  (nos,  ústa), který brání šíření kapének, vyjma okamžiku přijetí Eucharistie/Večeře Páně,
v. v rámci  bohoslužby  se  vynechá  pozdravení  pokoje  a  žehnání  se  svěcenou vodou a obdobné obřady,
vi.duchovní   si   dezinfikuje   ruce   alespoň   před   začátkem   bohoslužby, předpodáváním Eucharistie/Večeře Páně a po něm,
vii. délka   bohoslužby   se   při   zachování   liturgických   předpisů   zbytečně neprodlužuje,
viii. bohoslužebný prostor je po bohoslužbě řádně vyvětrán a jsou dezinfikovány kontaktní plochy (kliky, lavice apod.),
ix. je  omezen  přístup  věřících  do  dalších  míst  v kostele/sboru  mimo  hlavní bohoslužebný prostor; stejná pravidla se použijí i pro svatby a křty; kostely/sbory mimo bohoslužeb zůstávají otevřené pro osobní modlitbu a individuální duchovní péči.

(Výňatek z textu vládního usnesení)

Bohoslužby s počtem účastníků do 15 lidí se tedy mohou konat už od pátku 24. 4. 2020 (nikoliv až od pondělí 27. 4. 2020, jak bylo stanoveno původně).

(PDF listiny vládního nařízení Usneseni-vlady_23-4-2020)

Viz též weblog Ambon

 

 

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Drazí otcové, bratři a sestry v Kristu!

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Letošní velikonoční svátky jsou určitě jiné, než jsme si vůbec kdy dokázali představit. Mnozí z nás jsou naplněni obavami, nejistotou, nejrůznějšími otázkami a pochybnostmi. Ostatně stejné pocity intenzivně prožívá celý svět okolo nás. Možná však máme jedinečnou příležitost velmi konkrétním způsobem prožít to, co se událo před téměř dvěma tisíci lety a zůstává aktuální i v těchto dnech. Opět zažíváme strach onoho malého společenství učedníků, mužů a žen, kteří se v nejistotě skrývali poté, co byl jejich milovaný Mistr a Učitel, od něhož toho tolik očekávali, krutým způsobem popraven a oni sami rozehnáni. Skrývali se ve strachu a pochybnostech, zakusili vlastní chvíle temnoty. Ale pak znenadání jako blesk z čistého nebe přišel úsvit třetího dne. Odvalený kámen, prázdný hrob, radostné poselství anděla: „Není tu! Vstal z mrtvých!“ (Mk 16,6) A tato radostná zvěst se i navzdory prvotnímu strachu učedníků začala šířit jako jiskérka všude okolo a zapalovalo se od ní stále víc a víc srdcí, až nakonec, posílená vylitím Svatého Ducha na apoštoly a celou Církev, zapálila celý svět. Ano, Pán vstal z mrtvých, a nic již není jako dřív.

Dnes jsou ale chrámy kvůli pandemii nakažlivé choroby dočasně uzavřené pro veřejné bohoslužby a nám se zdá, že se nemůžeme společně radovat jako Církev, jako společenství bratří a sester shromážděných okolo eucharistických Darů Těla a Krve Bohočlověka. Opravdu nemůžeme? Anebo je právě nyní čas velké Boží milosti, kdy můžeme bytostně prožít, že všechno to, co ve svém životě považujeme za naprosto samozřejmé a za co jsme si již odvykli být Bohu vděční, včetně možnosti účastnit se bohoslužeb, je vlastně obrovským Božím darem?

Drazí, dnes je možná více než kdy jindy čas uvědomit si, že i my jsme dědicové a následníci toho původního malého vystrašeného společenství učedníků. Sami o sobě toho mnoho nezmůžeme, ale naše síla je jedině v Tom, který řekl: „Nebojte se! Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“ (Jan 16,33)

Možná nastal požehnaný čas milosti, kdy je nám všem nabízena možnost přehodnotit své postoje k bytostem, věcem, událostem a skutečnostem, které nás obklopují. Možná máme s Boží pomocí znovu objevit, co je v našich životech nejen jako jednotlivců, ale i rodin, farností, eparchií a vlastně celé společnosti opravdu důležité. Je čas si přiznat, kolikrát jsme byli jako jednotlivci i celá společenství nevěrní oné radostné události prázdného hrobu; kolikrát jsme odmítli usednout k nohám božského Mistra a Učitele jako Marie, sestra Lazarova, a naslouchat Jeho oživujícím slovům;kolikrát jsme místo charismatického boholidského společenství bratří a sester, Těla Kristova, Církve, byli jen pouhou historickou, folklórní či etnickou institucí bez života; kolikrát jsme si vystačili s pouhou formou a nezajímali se o obsah; kolikrát jsme se žárlivě a egoisticky snažili jen pro sebe chránit plamen radostné zvěsti o prázdném hrobu Bohočlověka Ježíše, našeho Pána a bratra, a nechtěli se o něj rozdělit s okolním světem.Kolikrát jsme se prohřešili proti přítomnosti Pána Života v našem společenství? Kolikrát jsme dali přednost vlastní bohorovné sebejistotě a zdánlivé spravedlnosti před pokorným skloněním se před svým Mistrem, který nám má stále co říct a chce vést náš život? Je načase znovu s apoštolem Petrem zvolat: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ (Jan 6, 68) Možná je načase, aby naše Církev přestala být vnímána jako nějaká instituce, ale aby byla opět prožita jako společenství bratří a sester, kde jednomu skutečně záleží na tom druhém.VždyťjsmevšichnispolečněsoučástíjednohoBoholidského organizmu Církve, Kristova Těla, kde On jediný je hlavou, Pánem a Učitelem, který nás v síle životodárného Ducha vede jako milované děti k milujícímu Otci. A proto se neuzavírejme do svých strachů a obav, pamatujme v modlitbě na ty, kteří mají přijímat zodpovědná rozhodnutí, na všechny nemocné a také na všechny, kdo jakkoliv obětavě slouží druhým – lékaře a zdravotníky, členy pořádkových sil, prodavače a prodavačky a mnohé další. A nejenom to, snažme se i sami podle míry svých možností prakticky a konkrétním způsobem pomoci, kde se jen dá.

Drazí, současnou těžkou situaci prožíváme my, vaši biskupové, společně s vámi všemi. Všichni jsme na jedné lodi. I nás se dotýkají všeobecné obavy, strach a nejistota. Rádi bychom se však s vámi podělili v tento radostný paschální čas o slova svatého apoštola Pavla, v nichž rezonuje dvoutisíciletá zkušenost Církve:  „Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás! Co nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo pronásledování, hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“ (Římanům 8, 34-35, 38-39).

Prosíme vás o modlitby a svoláváme na vás Boží požehnání.

Kristus vstal z mrtvých! Christos voskrese!

Vaši biskupové:

+ Rastislav, arcibiskup prešovský a metropolita českých zemí a Slovenska

+ Michal, arcibiskup pražský a českých zemí

+ Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský

+ Jiří, arcibiskup michalovsko-košický

+ Izaiáš, biskup šumperský

Pomoc šumperských pravoslavných v boji proti epidemii

S požehnáním Jeho Přeosvícenosti Izaiáše, biskupa šumperského, jsme v
sobotu 21. března v odpoledních hodinách navštívili Domov klidného stáří v
Šumperku a jeho milým obyvatelům předali, v těchto dnech  tolik potřebné,
roušky pro potřebu jejich i jejich blízkých.

Mnohokrát děkujeme p. Miroslavu Jonovi za tuto možnost a těšíme se na další
shledání s našimi novými přáteli.

Na závěr vyjadřujeme veliký dík bratru Vladimíru Sokolinskému za zprostředkování
roušek.

jer. Rafael Moravský

Vladyka Simeon v Šumperku

Archijerejská svatá liturgie. V první neděli Velkého půstu 8. března 2020 navštívil naší církevní obec eparchiální biskup, Jeho Vysokopřeosvícenost Simeon, archiepiskop Olomoucko-brněnský.

Svojí přítomností a krásným kázáním nás všechny duchovně posílil do dalších dní Čtyřicátnice. Při liturgii sv. Basila Velikého spolusloužil prot. Josef Libor Kratochvíla z jesenické církevní obce.

Vladyka Simeon na konci svaté liturgie pozdravil duchovního správce církevní obce jer. Rafaelu Moravskému ke dni jeho 30. narozenin a obdaroval ho krásným dřevěným nástěnným křížem. Ke gratulaci se připojila i rada sboru starších a celá církevní obec. Po liturgii se přítomní sešli u svátečně připraveného postního stolu a besedovali do pozdního odpoledne.

Děkujeme Jeho Vysokopřeosvícenosti za milou návštěvu a vyprošujeme u našeho Pána Ježíše Krista mnohá a blahá léta.

jer. Rafael Moravský

 

 

Myšlenky o půstu

Přikázání o půstu je tak staré jako sám svět. Prvé přikázání, které dal Bůh člověku, bylo přikázání postit se (Genesis 2,17).

Protože jsme se nepostili, byli jsme vyhnáni z ráje! Proto se budeme postit, abychom znovu do ráje vstoupili (sv. Basil Veliký).

Nepostit se — to znamená připodobnit se němým tvářím, které nic neví o půstu.

Půst těla je pokrm pro duši (sv. Jan Zlatoústý).

Kolik vezmeš tělu, tolik síly přidáš duši (sv. Basil Veliký).

Člun lehčeji plave, když není zatížen zbytečným břemenem. Tak i modlitba se vykonává lehčeji a lépe, když tělo není obtíženo nadbytečnou stravou a pitím (ze kterých se tloustne) ale když se člověk postí (Jakub, arcibiskup nižegorodský).

Zvířata, která mnoho žerou a jsou tlustá, nemohou běhat tak rychle jako štíhlý jelen. Podobně i ten, kdo slouží svému břichu, nemůže být tak činný a úspěšný v duchovních zápasech jako zdrženlivec (Filaret, metropolita moskevský).

Není možné, aby oheň hořel ve vodě. Není možné pokání bez půstu (sv. Jan Zlatoústý).

Vůdcem běsů je padlý světlonoš. Hlavou vášní je přejídání (ct. Jan Žebříkovec).

Z článku „Vstup do petrského půstu“, Pravoslavná Rus 11 / 96 (Kalendář 97)
Nyní na orthodoxia.cz

 

List z Ekumenického patriarchátu arcibiskupovi Michalovi

+Ekumenický patriarchát
číslo jednací 65

Vysokopřeosvícený metropolito pražský, v Duchu Svatém milovaný bratře a náš liturgický společníku Michale, milost ať je s Vámi a pokoj od Pána Boha.

S údivem a hlubokou lítostí jsme se z přicházejících zpráv dozvěděli o nepřátelském a nekanonickém postoji vaší vysokopřeosvícenosti, kterým zjevně povzbuzujete a podněcujete opozici a boj proti přijatému kanonickému rozhodnutí vysokopřeosvíceného metropolity olomouckého a brněnského Simeona, kterým předává komplex budov ve městě Vilémov ve své eparchii, aby na tomto místě zřídil patriarchátní a stavropegijní monastýr. Snažíte se zmařit uskutečnění tohoto požehnaného rozhodnutí naší matky církve konstantinopolské, od níž jste byli pokřtění v pravoslaví a která vám dala Tomos o autokefalitě.

Obdrželi jsme i dříve zprávy ohledně vašeho postoje, který vůbec nepřísluší hierarchovi jedné, svaté a apoštolské církve, jejímž pečovatelem a vůdcem je arcibiskup Konstantinopole – Nového Říma a ekumenický patriarcha, ustanovený posvátnými kánony jako první, který v průběhu staletí bral pod ochranná křídla Ekumenického patriarchátu obyvatele nejen thrácké, pontské a asijské oblasti, ale i ty mimo své hranice z dalších pravoslavných církví v barbarských zemích, do jediného sjednoceného a neoddělitelného církevního celku a tak se stal bezpečným garantem jednoty a víry.

K této sjednocující funkci velké církve konstantinopolské  patří institut, nebo lépe řečeno posvátný zvyk patriarších stavropegií, která jsou dokládána ve svědomí a praxi církve od nepaměti a dodnes (G.Rallis – M.Potlis, Ústava II, 41). Patriarcha, milovaný bratře, skoro po celém světě zřizuje a dává stavropegie (G.Rallis – M.Potlis, Ústava II, 535), anebo jak očividně kodifikuje Úvod k zákonu: “Nejvyššímu přestaviteli Konstantinopole náleží udělovat stavropegie i farnostem jiných stolců, kde nebyl ještě vysvěcen chrám” (tit. III, 10).

Jak nám písemně i při osobním setkání oznámil vysokopřeosvícený bratr metropolita rakouský a exarcha Maďarska a střední Evropy Arsenios, vaše nepřátelské a vzpurné chování, jež nepřísluší vaší hierarchické hodnosti způsobuje nenávratnou škodu v duších a svědomí zbožných českých a slovenských pravoslavných věřících, jimž byla způsobena újma skrze ďábelské pomluvy a jednání. Upozorňujeme proto v hlubokém smutku vaši vysokopřeosvícenost, abyste se zdržel tohoto způsobu chování, činnosti a šíření klamných zpráv a nepodložených obvinění proti matce církvi a proti metropolitovi  olomouckému a brněnskému Simeonovi, které diskreditují tak či onak naši dceru církev v Českých zemích a na Slovensku. Prohlašujeme, že pokud budete v této své zhoubné taktice pokračovat, matka církev přísně zakročí.

V hluboké naději, že vaše vysokopřeosvícenost přestane otřásat ustanoveným církevním řádem a bude ctít jeho hierachii, Vám udělujeme patriarší požehnání.

Milost Boží a jeho nekonečné milosrdenství ať zůstávají s Vaší vysokopřeosvíceností.

Dne 20. ledna 2020
patriarchální zástupce
+Apostolos, metropolitní biskup z Derkoi

Převzato z webu Sůl země

Porada okružních protopresbyterů

Ve čtvrtek 13. února se v Olomouci na úřadu eparchiální rady sešli okružní protopresbyteři, aby s vladykou jednali o vyhlídkách na události eparchiálního života letošního roku.

Domlouvala se data a zajištění poutí, moravská oslava svatořečení novomučedníků a jiné akce jubilejního roku naší eparchie.

Výročí biskupského svěcení vladyky Izaiáše

22. února uplynulo pět let od vysvěcení vladyky Iziáše jako vikárního biskupa se sídlem v Šumperku. V úřadu pomocného biskupa naší eparchie a ředitele úřadu eparchiální rady vykonal vladyka za tuto dobu mnoho práce.

K pětiletému výročí vladykovi gratulujeme.

Redakce webu

Archivní články týkající se vysvěcení vladyky Izaiáše:

Biskupská chirotonie v Brně
Fotogalerie ze svěcení
Věstník Konstantinopolského patriarchátu informuje o události

 Fotogalerie z archivu našeho webu dokumentující průběh chirotonie:

 

 

Mnohá léta našemu eparchiálnímu archijereji

Vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský oslavuje v těchto dnech své 94. narozeniny. Nechť ho Pán provází svým požehnáním a daruje mu „zdraví, spasení a ve všem zdar“!

K životnímu výročí gratuluje eparchiální ústředí a redakce tohoto webu.

P.S.

Krátce o vladykově životě jsme zde psali v příspěvku v r. 2018

Vladykova knížka „Adam pláče“ (viz recenzi zde)

Články vladyky Simeona, které jsou součástí kalendářní ročenky:

  • 2019 – arcibiskup Simeon: Jak jsem letěl na svatou Rus – v PDF
  • 2020 – arcibiskup Simeon: 70 let moravské pravoslavné eparchie – v PDF

 

 

Vladyka Izaiáš sloužil v Jihlavě

26. ledna v Jihlavě sloužil Přeosvícený vladyka Izaiáš s dalšími duchovními. Zúčastnila se nejen většina kněží jihlavského okružního protopresbyterátu, ale dorazili i další presbyteři ze vzdálenějších farností.

Krásná archijerejská bohoslužba byla završena blahopřáním všem našim ženám nosícím jméno mučednice Taťány, a posléze pohoštěním a pobesedováním v místním farním archondariku.

 

Jihlavská oslava svátku Bohozjevení

Stejně jako na všech pravoslavných farnostech o tomto svátku, i v Jihlavě se shromáždili věřící, aby přijali účast na tzv. „velkém svěcení vody“, které se dle bohoslužebného typikonu koná dvakrát za sebou – v předvečer a pak dopoledne svátečního dne.

Když světíme vodu, působí Duch Svatý, který sestupuje a posvěcuje ji. Tak věříme, tak to vnímáme a cítíme, tak je to dokázáno zázračnými vlastnostmi svěcené vody, o nichž svědčí naše praktická zkušenost i vědecké bádání. V Duchu Svatém přichází při každém svěcení Pán Ježíš, jako přišel kdysi na Jordán, a svým dotykem posvěcuje vody.

Vnějším liturgickým skutkem, vyjadřujícím ponoření Krista v posvěcovaných vodách, je (po vzývání Božího sestoupení) noření svatého kříže do vody. To je hlavní úkon kněze v obřadu svěcení vody na svátek Zjevení Páně. Toto „velké svěcení vody“ je pramenem všech ostatních posvěcování vody v průběhu roku (např. při křtech).

Měli bychom všichni mít na paměti, že – ať už to bylo v útlém dětství nebo v dospělosti – jsme pokřtěni posvěcenou vodou, a to znamená, že Ježíš Kristus byl v křestní koupeli s námi. My všichni jsme byli ponořeni do vody, ve které s námi byl i náš Spasitel, Bohočlověk Ježíš.

Starší článek pojednávající o svátku Zjevení si můžete přečíst na weblogu Ambon (č. 295).

Přikládáme dvě fotogalérie, jak světili vodu pravoslavní v Jihlavě

 

Více fotografií na webu jihlavského farního archivu

 

Svatořečení novomučedníků, kteří trpěli spolu se sv. Gorazdem

Posvátný synod rozhodl zapsat mezi místní světce i novomučedníky, kteří byli zabiti nacistickými okupanty v dobách heydrichiády.

Svatořečeni budou jmenovitě kněží Vladimír Petřek a Václav Čikl spolu s předsedou sboru starších pražské katedrály Janem Sonnenvendem, druhové sv. Gorazda v mučednictví za církev. Všichni tři pocházejí z Moravy. Spolu s nimi jsou hromadně kanonizováni i ostatní místní pravoslavní křesťané, kteří byli zabiti fašisty v době 2. světové války za své svědectví o Kristu.

Den jejich památky je stanoven na 5. září (občanského kalendáře).

Svatí novomučedníci, proste spolu se světitelem mučedníkem Gorazdem Boha za naši místní církev!

Krátce o životech novomučedníků

Jan Sonnevend

Narodil se 25. prosince 1880 v obci Topolany u Vyškova na Moravě v rolnické rodině. Absolvoval obchodní akademii v Brně, kde také následně pracoval jako úředník pojišťovny. V jihomoravské metropoli se oženil roku 1907 s Marií rozenou Lorkovou a rok nato se jim narodila dcera Ludmila. Roku 1924 se aktivně podílel na založení brněnské pravoslavné církevní obce, která si jej zvolila do funkce místopředsedy sboru starších. Sonnevend napomohl v Brně vzniku pěveckého sboru a významně finančně podpořil stavbu tamního pravoslavného chrámu sv. Václava. Ve 30. letech působil jako ředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Brně. Po penzionování roku 1938 se s manželkou přestěhoval za dcerou do Prahy. Zde se, kromě filatelie a charitativní činnosti v ústřední Masarykově lize proti TBC, věnoval především práci ve prospěch místní pravoslavné církve jako předseda pražské rady starších katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Po německé okupaci se zapojil do odboje a byl v kontaktu se členy různých odbojových organizací. Vrcholem jeho protiokupační činnosti se stala pomoc parašutistům skupiny ANTHROPOID, kteří provedli 27. května 1942 v Praze úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Sonnevend nabídl prchajícím parašutistům úkryt v kryptě pravoslavného katedrálního chrámu za spolupráce kaplana Vladimíra Petřka, představeného kněze Václava Čikla a kostelníků Václava Ornesta a Karla Loudy. Pražský vladyka Gorazd se o pobytu hledaných osob v chrámu dozvěděl od Sonnevenda teprve 11. června 1942 a nařídil jejich co nejrychlejší přestěhování na jiné bezpečné místo. Zradou kolegy parašutisty Karla Čurdy došlo k vyzrazení úkrytu a 18. června 1942 po mnohahodinovém boji k likvidaci skrývaných odbojářů. Sonnevand byl zatčen, podroben krutým výslechům a 3. září 1942 odsouzen stanným soudem v rámci procesu s představiteli pravoslavné církve k trestu smrti zastřelením vykonaném den nato na kobyliské střelnici. Manželku Marii s dcerou Ludmilou provdanou Ryškovou a jejího manžela zastřelili nacisté dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.

Protojerej Václav Čikl

Narodil se dne 13. ledna 1900 ve Slavětíně u Litovle na Moravě. Po maturitě na litovelském reálném gymnáziu absolvoval dvouleté teologické studium organizované v Olomouci Československou církví zakončené roku 1922 vysvěcením na kněze vladykou Gorazdem v Chudobíně. Po odchodu konzervativního pravoslavného Gorazdova proudu z reformní Československé církve a konstituování samostatné Československé pravoslavné církve roku 1924 se stal pravoslavným pomocným duchovním v Olomouci a Tovačově. Do manželství vstoupil roku 1925 s Marií rozenou Klyšovou (dcery Olga a Taťána) a v období let 1925 až 1938 působil jako duchovní v Přerově. V roce 1938 odešel na žádost vladyky Gorazda do Prahy, kde se stal představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Od počátku německé okupace spolupracoval s odbojem, stíhaným židům vystavoval falešné křestní listy a podílel se na ukrývání členů odboje. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha pečoval o parašutisty ukryté v katedrálním chrámu. Po jejich odhalení byl 18. června 1942 zatčen, vězněn a při výsleších mučen, přičemž neprozradil své spolupracovníky. Na závěr procesu s pravoslavnými představiteli před stanným souden 3. září 1942 si vyslechl rozsudek smrti, jehož vykonání se uskutečnilo na kobyliské střelnici den nato. Usmrcena byla rovněž Čiklova manželka Marie zavražděná dne 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen (dcery strávily válku v internačních táborech).

Jerej Vladimír Petřek

Narodil se 19. června 1908 v Olomouci – Hodolanech v učitelské a sokolské rodině. Po absolvování měšťanské školy a gymnázia pokračoval, díky rodinnému příteli vladykovi Gorazdovi, v letech 1923 až 1928 ve studiu pravoslavného bohosloví v semináři ve Sremských Karlovcích v Srbsku, nato se vzdělával na teologické fakultě v Bělehradě. Po návratu domů odmítl nadějnou vojenskou kariéru, roku 1934 se oženil v Olomouci s Jiřinou rozenou Reinlovou (dcera Jiřina *1935) a ještě téhož roku jej vladyka Gorazd v Praze vysvětil na kněze. Nastoupil jako pomocný kněz při pražském chrámu sv. Cyrila a Metoděje, přičemž se věnoval bezpočtu bohulibých aktivit – přednášel, překládal, obhájil doktorát teologie, působil na pražském eparchiálním soudu, spolupracoval s mezinárodní organizací YMCA, přátelil se s významnými osobnostmi tehdejšího kulturního života (např. básníkem Jaroslavem Seifertem) atd. Hovořil německy, francouzsky, srbsky i rusky. Po německé okupaci se okamžitě zapojil do odbojové činnosti, podílel se na ukrývání členů odboje a Gestapo proti němu vedlo vyšetřování pro vystavování křestních listů pronásledovaným židům. Po realizaci atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se ujal prchajících parašutistů a významně napomáhal jejich urývání v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Pravděpodobně s nimi přicházel nejvíce do styku, protože je každodenně zásoboval potravinami. Po vyzrazení došlo 18. června 1942 k Petřekově zatčení a odvedení do chrámu, kde jej nacisté nutili vyjednávat s parašutisty kladoucími neohrožený ozbrojený odpor. Po dobytí krypty následovala kaplanova internace doprovázená krutým mučením a zakončená rozsudkem smrti vyneseným 3. září 1942 stanným soudem. Motivován pevnou křesťanskou vírou a láskou k Československu při výsleších nikoho nevyzradil. Poprava zastřelením proběhla na kobyliské střelnici dne 5. září 1942. Obětmi nacistického režimu se stali též členové Petřekovy rodiny – oba rodiče a mnozí sourozenci.

V rámci tzv. heydrichiády bylo celkem 262 příbuzných a nejbližších spolupracovníků parašutistů, z nichž mnozí vyznávali pravoslaví, dne 24. října 1942 zastřeleno v koncentračním táboře Mauthausen (32 Čechoslováků následovalo jejich osud ze stejného důvodu o něco později). Protektorátní úřady v reakci na atentát rozpustily místní pravoslavnou církev, zakázaly její činnost, zabavily její majetek a pravoslavní kněží (z Gorazdovy eparchie) byli odvlečeni na nucené práce do říše. Doplňme, že vladyka Gorazd byl mezi svaté mučedníky připočten místní církví v roce 1987.

Mgr. Jiří Vidlička

Další informace v knize Velký čin malé církve (on-line)

 

Svátek Křtu Pána Ježíše Krista, jak jej oslavovali v Mostě

Vladyka Izaiáš oslavil Zjevení Páně velkým svěcením vody ve své rezidenci v Mostě. Fotogalerie začíná snímky ze svěcení v sobotu večer, následují obrázky ze svěcení v neděli po sváteční liturgii a na konec jsou zde fotografie z posvěcení vod jezera s koupelí některých věřících.

 

Zima v Jeseníkách

Konec starého a začátek nového roku podobně jako v jiných církevních obcích je ve znamení mnohých událostí. Tou první bylo 24. 12. tradiční vánoční zpívání a setkání v Horní Lipové, které láká množství místních obyvatel, lázeňských hostů a turistů k návštěvě pravoslavného chrámu. Každý příchozí obdrží zpěvník se třicítkou koled a vánočních písní, který je zhruba po dvou hodinách celý společně přezpíván. Mezi jednotlivými skladbami zní průvodní slova zaměřená k obsahu písní a symbolice svátků. To samé se uskuteční i 31. 12., kdy nejprve sloužíme děkovný akafist „Sláva Bohu za vše“, ve kterém se loučíme se starým rokem. V Jeseníku, kromě jiného, podle juliánského kalendáře 7.1. vítáme narozeného Boha a 19.1. jsme přítomni jeho Zjevení při křtu v řece Jordánu. Začátkem kalendářního roku se také někteří členové naší obce účastní Tříkrálové sbírky, která má své místo u nás již dvacet let.

 

Brněnské svátky Křtu Pána v Jordánu

Za hojné účasti věřících oslavila brněnská církevní obec svátky Bogojavlenija. Vodu světili nejdříve před chrámem, a pak se vydal církevní průvod k řece, kde se opět světila voda a řada věřících poté sestoupila do vod řeky Svratky najít a přinést zpět na břeh kříž, který po svěcení vody kněz vhodil do vln (dle pravoslavné tradice některých národů).

Homilie ke svátku Bohozjevení našeho
Pána Ježíše Krista (podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského; v Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos) čtěte v PDF

Viz web brněnské církevní obce a fotogalerii na facebookovém profilu farnosti