V úterý 22. ledna ráno náš vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský, za účasti vladyky Izaiáše přijal generálního konzula Ruské federace v Brně, pana Alexandra Nikolajeviče Budaeva.

Ve dnech 20. a 21. ledna navštívil náš vladyka Izaiáš Ukrajinu – Podkarpatskou Rus. V neděli sloužil v Užhorodě, kde jej v odpoledních hodinách přijal Jeho Vysokopřeosvícenost Fjodor, metropolita mukačevsko-užhorodský.

V pondělí se vladyka zúčastnil smutné události – pohřbu zesnulého Nikolaje.

Fotografie ze služby v Užhorodě:

[Spustit prezentaci]

Fotografie z pohřbu:

[Spustit prezentaci]

I v letošním roce 2019 se brněnští pravoslavní radovali ze svátku Zjevení Páně (čili Bogojavlenija), posvětili nejprve vodu připravenou v různých nádržích v chrámu a druhý den putovali k řece Svratce, aby světili její proudy.

Na brněnském webu lze najít zajímavý článek o místě, kde sv. Jan křtil. Tamtéž si můžete přečíst promluvu ke svátku Bohozjevení našeho Pána Ježíše Krista.

[Spustit prezentaci]

Fotografie z tradičního obyčeje svěcení vod na svátek Bohozjevení. V předvečer svátku se koná svěcení vody v chrámu, v samotný sváteční den (nebo už v předvečer) se světí voda v přírodě – po bohoslužbě se kráčí průvodem k řece nebo k jezeru (tzv. „pouť na Jordán“ – viz fotogalerie této události ve světě: Ambon 1192 nebo Ambon 1194). O teologii toho svátku viz v článku 1193.

V městě Znojmě posvětili vodu řeky Dyje.

[Spustit prezentaci]

Již popáté pořádáme ke konci roku společné zpívání vánočních koled a písní. Vždy nadvakrát na Štědrý den dopoledne a na Silvestra večer se zaplní náš chrám místními občany, kteří chtějí ochutnat sváteční atmosféru. Takřka vše nám oba dny přálo. Všude kolem množství sněhu, teplota pod bodem mrazu, připravené zpěvníky a lehce nachlazení účastníci, kteří každý svým způsobem vítají narozené Dítě. Bylo přezpíváno 27 koled ze všech koutů Evropy a nejvíce pochopitelně z různých regionů naší tak rozmanité vlasti. U písně My tři králové jdeme k vám jsme tradičně zvládli všech 32 slok. Mezi jednotlivými koledami jsme četli ukázky z půvabné knížky Děti píší Bohu, kde se dětské tužby odzbrojujícím způsobem dotýkaly svátečních myslí přítomných. Na každou dětskou otázku jsme se také snažili najít odpověď. Dvouhodinové setkání přineslo něco zamyšlení, něco muziky a především alespoň chvilkové společenství tak rozdílných příchozích.

Na vánoční zpívané koledování bezprostředně navazuje také koledování tentokráte pěší a opravdové. Desátým rokem chodí někteří členové naší církevní obce pomáhat s Tříkrálovou sbírkou. Je to velká zkušenost, zvláště pro ty mladší, jít dům od domu, zazpívat, potěšit vesničany a samozřejmě něco vybrat do pokladničky. Počasí bylo tentokráte příznivé, byli jsme přijímáni jako vítaná součást nového roku a mnozí místní obyvatelé nás již netrpělivě očekávali. Loni se našim koledníkům podařila za tři hodiny vybrat rekordní částka okolo 15.000 korun, která byla použita na rozvoj domácí hospicové péče na Jesenicku. Peníze však v tomto případě nebyly na prvním místě, to podstatné bylo, že o nás místní vědí a jsou ochotní přispět na dobrou věc.

[Spustit prezentaci]

P.S.

Z knihy »Děti píší Bohu« :

Milý Bože já jsem Čech a co ty? František
Milý Bože! Když necháváš umírat lidi a musíš pak dělat nové, proč si raději nenecháš ty, co jsi už udělal? Blanka
Milý Bože, kdybych já byl Bohem, mně by to tak dobře nešlo. Drž se! Filip
Milý Bože, je pan farář tvůj kamarád a nebo se znáte jenom pracovně? David
Milý Bože, chtěla bych být jako ty, až mi bude tolik, co tobě. Dobře? Petra

PCO Jeseník a spolek Kostelík v horách

Letošní oslava Narození Kristova v Brně

[Spustit prezentaci]

Koledy v podání chrámového sboru

Další koledy si můžete poslechnout na facebookové stránce brněnské farnosti

Na svátek sv. Mikuláše arcibiskupa Myr Likejských sloužil s požehnáním Blaženého Rostislava náš vladyka Izaiáš na moskevském zastupitelství naší církve.

Všenoční bdění spolusloužil s vladykou Antonijem, představitelem Srbské církve při Moskevském patriarchátu.

Vladyka Izaiáš také navštívil úřad pro zahraniční vztahy Moskevského patriarchátu a setkal se otcem Nikolajem Balašovem, ředitelem úřadu.

Oba vladykové při všenočním bdění

[Spustit prezentaci]

Liturgie v den svátku sv. Mikuláše a setkání s ředitelem úřadu pro zahraniční vztahy

[Spustit prezentaci]

Ve dnech 12. až 14. prosince pobýval náš vladyka Izaiáš v Kyjevě.

Navštívil muzeum metropolity Vladimira a setkal se s vladykou Alexandrem, který jej při této příležitosti vyznamenal řádem Fondu památky Jeho Blaženosti metropolity Vladimira a daroval mu částečku ostatků svatého Isaiáše, biskupa rostovského.

[Spustit prezentaci]

Poselství k letošní oslavě Narození Kristova:

v PDF Poselstvi-synodu-Narozeni-Kristovo-2018-19.pdf

V sobotu 8. prosince 2018 jsme v mikulovském pravoslavném chrámu svatého Mikuláše vzpomenuli 115 let od zbudovaní našeho místního Božího stánku, který je zasvěcen tomuto biskupovi a patronovi námořníků, rybářů a dětí. Zároveň jsme pochopitelně slavili i svátek sv. Mikuláše.

Slavnostní bohoslužbu v čest tohoto významného svátku vykonali Jeho Vysokopřeosvícenost ThDr. Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský, Jeho Přeosvícenost ThDr. Izaiáš, biskup šumperský. Spolusloužili důstojní otcové prot. Mgr. Ing. Cristian Popescu z Brna a prot. Mgr. Svatopluk Konstantin Ryška z Dolních Kounic. Účastnilo se mnoho věřících, jak místních, tak z okolí.

Ačkoli bylo chladné počasí, hřála nás modlitba, společný zpěv liturgických hymnů. Po bohoslužbě jsme se navíc zahřáli teplým svařeným vínem a čajem. Nezapomnělo se ani na děti, které byly k tomuto svátku obdarovány sladkým perníkem. Poté jsme se z chrámu přesunuli na společný oběd do blízké restaurace, kde jsme naši společnou slavnost ukončili za prostřeným stolem.

Letošní oslava svátku sv. Mikuláše byla velmi příjemná a doufáme, že se společně při této příležitosti setkáme i příští rok. Děkujeme všem a přejeme jim „mnohá a blahá léta“ a Boží požehnaní.

Prot. Flaviu (duchovní správce)

[Spustit prezentaci]

Vězeňští dobrovolníci a kaplani ze znojemské a olomoucké věznice přijeli v pátek 7. prosince na pozvání tamní kaplanky Valentiny Matůšové do Znojma. V těchto věznicích pracují duchovní z Pravoslavné církve, Církve římskokatolické, Českobratrské evangelické a Církve adventistů s.d.

Účastníky přivítal první zástupce ředitelky věznice Robert Šturala, který velmi ocenil duchovní péči o odsouzené a vyzdvihl tzv. extramurální aktivity kaplanky Valentiny Matůšové. Jedná se o akce, kdy odsouzení za doprovodu nakrátko opouštějí brány věznic a navštěvují například úřady, obchody, ale také kostely, kulturní památky, bohoslužby a další. Kaplance se tak podařilo zajistit alespoň chvilkový pobyt na svobodě pro více než 40 vězňů, a tím jim zprostředkovala kontakt s prostředím a situacemi mimo areál věznice. Ve Znojmě je vězněno v současné době přes tři sta odsouzených.

Vzácným hostem setkání byl představitel Pravoslavné církve vladyka Izaiáš, který poděkoval vedení věznice za vstřícnost a podporu duchovní službě a také vyprávěl některé své osobní zkušenosti s odsouzenými.

Službu v olomouckém vězení představil kaplan a místopředseda spolku Vězeňské duchovenské péče (VDP) Otto Broch. Setkání se také zúčastnili hlavní kaplan Vězeňské služby Pavel Kočnar a předseda VDP Pavel Zvolánek. Oba poděkovali za užitečnou a pestrou ekumenickou spolupráci místních kaplanů a dobrovolníků, která nemusí vždy a hned přinést viditelné výsledky.

Zpestřením setkání bylo úvodní zamyšlení Valentiny Matůšové o využívání darů, které dostává každý člověk od Pána Boha a které mohou pomoci druhým lidem. První zástupce Robert Šturala slíbil, že se pokusí v budoucnu otevřít ve Znojmě vězeňskou kapli. Příští rok se v této věznici uskuteční jednání Velkého výkonného výboru a jednodenní seminář VDP. Připravuje se i koncert zpěváka Tomáše Kluse. Po pečlivě připraveném setkání zakončeném výborným obědem se všichni rozjeli do svých domovů.

[Spustit prezentaci]

6. prosince se sešla eparchiální rada olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve v českých zemích. Shromáždění předsedal eparchiální archijerej vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský. Členové ER v předsvátečním období rekapitulovali končící rok a rokovali o výhledech do budoucna. Máme důvody věřit, že následující rok bude přiznivým pro další rozvoj naší eparchie.

Významným bodem programu byla návštěva drahých bratří, příslušníků církevní obce v Uherském Brodě, kde se pokračuje v dokončování chrámu a zařizuje se chrámový interiér. Všichni si s radostí prohlédli fotografie nově pořízeného vybavení, vyřezávaného ikonostasu, velkých nástěnných ikon v dřevěných schránkách a dalších součástí bohoslužebného vybavení zhotoveného v byzantské tradici.

[Spustit prezentaci]

Oslava svátku sv. Mikuláše v monastýru Zesnutí přesv. Bohorodice

Večer 5. prosince se konala slavnostní večerní s litií. Následujícího dne přijel vladyka Simeon, který sloužil spolu s místním duchovním otcem. (Bohužel, rozmary počasí způsobily, že další ohlášení duchovní nepřijeli. Místo ohlášených 24 hostů nás bylo nakonec jen devět.) Přijely nás podpořit i Řekyně Sofie a Lada, které při liturgii krásně zpívaly řecké nápěvy.

Kázání pronesl vladyka Simeon. Hovořil o sobě i o sv. Mikuláši. O sobě, jak mu bylo nebe blízko, když za ním každý rok „přicházel“ svatý Mikuláš. Jak se dávala v předvečer jeho svátku za okno punčocha, nu a ti hodní v ní pak našli něco dobrého; ti, co zlobili, dostali uhlí. Pak hovořil o tom, jak sv. Mikuláš nezištně a tajně pomáhal lidem. Také mluvil o účasti sv. Mikuláše na I. všeobecném sněmu (r. 325 v Nikáji) a o heretikovi Áriovi, což byl jediný člověk, na kterého nebyl sv. Mikuláš hodný. Na závěr nás vyzval, abychom si udržovali čistá srdce, aby i pro nás nebe bylo blízko a následovali tím příklad sv. Mikuláše.

Matka představená, igumenka Alexije, nám ve volném čase ukazovala záznamy z výstavby, vysvěcení a první liturgie v novém chrámu postaveném v Bukurešti. Je to prý světový unikát. Zvony zde jsou tam největší na světě. Jeden měří 3 x 3 metry a váží 25 tun. Záruka je na něj 15 let a měl by vydržet 400 let. Hlahol zvonů je slyšet na vzdálenost až 15 km. Ikony na ikonostasu jsou zhotoveny jako mozaika. Přítomen byl vladyka Bartoloměj z Konstantinopole i vladyka jeruzalémský a samozřejmě patriarcha rumunský. Na svěcení základů chrámu (nebo spíš katedrály) byla přivezena hlava svatého apoštola Ondřeje, který pobýval v Rumunsku (tehdejší Thrákii). A myslím, že k vysvěcení chrámu byla přivezena jeho ruka. Rumunský patriarcha Daniel řekl, že nikoliv oni (Rumuni) stavěli chrám, ale sv. Ondřej, který nejdříve skrze přítomnost své hlavy sám „za ně myslel“ při zhotovování návrhů pro stavbu katedrály, a posléze jeho ruka chrám stavěla.

Anežka

[Spustit prezentaci]

Před velkým vchodem – Cherubínská píseň zpívaná řecky na byzantský nápěv

Jest vpravdě důstojno blahosloviti tebe, Bohorodici (Axion estin – zpívano řecky na byzantský nápěv)

Ke svatému přijímání (přesvatá Bohorodice, spasiž nás)

Zpívají přítomné Řekyně z Ostravy Sofie a Lada

Na svátek archanděla Michaela a všech archandělů, andělů a ostatních nebeských mocností (ve středu 21. 11. t.r.) byl v olomoucké katedrále vysvěcen na presbytera protodiákon Rafael Moravský. Archijerejskou liturgii vedl a svatou Tajinu kněžského svěcení vykonal přeosvícený vladyka Izaiáš, biskup šumperský. Duchovní slavnosti se účastnilo osm dalších kněží a přítomní věřící.

Při kněžské chirotonii sestupuje skrze vzkládání rukou archijereje na svěcence blahodať Svatého Ducha, kterou se mu předává podíl na daru, který odevzdal Pán Ježíš Kristus svatým apoštolům a ti jej zase vzkládáním rukou udělovali svým nástupcům, které ustanovovali jako pastýře v založených církevních obcích. Tito nástupcové apoštolů předávali dar duchovní moci vykonávat svaté Tajiny opět svým nástupcům, a tak to pokračovalo stále dál až do naší doby. Dar kněžství, který odevzdal Spasitel apoštolům, a ti pak Církvi, nesou v plnosti biskupové. Ti udílejí z tohoto daru kněžím, kteří posléze v jednotě se svým biskupem vykonávají svaté Tajiny ve svěřených církevních obcích.

Kněží jsou spolupracovníky eparchiálního biskupa, který je hlavním představeným všech církevních obcí a pastýřem všech věřících ve své eparchii. Kněží jsou zástupci biskupa na farnosti, kterou v jeho jménu spravují. Proto jsou vázáni slibem poslušnosti, který každý kněz bezprostředně před svým vysvěcením v chrámu v rámci bohoslužby má nahlas číst.

Služba kněze je veliká (jak říká sv. Jan Zlatoústý, nad-andělská), je nutno ji vykonávat s velkou bázní, pokorou, pokáním a odpovědností. Je krásná, ale někdy vskutku těžká a vyžaduje značnou trpělivost a sebezapření.

Bez služby biskupů a kněží si nelze život Církve představit. Církev se v plnosti a viditelně zjevuje tam, kde se shromáždí věřící a společně slouží svatou liturgii. Věřící s biskupem (resp. knězem, jehož jim biskup poslal, aby ho zastupoval) u oltáře mají ve středu svého shromáždění přítomného Krista, který pravil: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mat 18,20) Zde se pak děje Božská Eucharistie, podává se svaté přijímání a lidé se sjednocují s Bohem. To je hlavní úloha kněžstva: křtít, podávat svaté Dary a konat ostatní svaté Tajiny a vše ostatní, co požehnává věřící a celý svět. Má-li kněz povoleno zpovídat, pak je při svaté Tajině pokání svědkem vyznávání hříchů a radou či uložením kajících skutků a rozhřešením přisluhuje Kristu při léčení lidských duší. Dále kněz káže věřícím Boží Slovo, upevňuje ve víře, povzbuzuje, utěšuje a prohlubuje u nich poznávání duchovních tajemství, vyučuje katechumeny a děti, napomíná a kárá ty, kteří morálně či mravně kolísají, misijně volá všechny ke spáse. Je průvodcem svým věřícím v jejich duchovním zápasu proti hříchu. Při tom všem dohlíží na všechny oblasti života farnosti, řídí farní věci a je odpovědným správcem všeho, co se v jeho církevní obci děje. To jsou některé součástí kněžského působení.

Přejeme nově vysvěcenému knězi, aby byl důstojným konatelem tohoto posvátného díla. Nechť mu Bůh dává sílu. Kéž je jeho duchovenská práce ku prospěchu a spáse jemu i jeho duchovnímu stádci.

Jereji Rafaelovi a jeho rodině: Mnohá léta!

Fotogalerie ze samotného průběhu obřadu svěcení

[Spustit prezentaci]

Z průběhu obřadu chirotonie: po velkém vchodu se kandidát svěcení před ikonostasem klaní Bohu, lidem a biskupovi; před královskou bránou čte kněžský slib; pak je uváděn do oltářní části, duchovní jej třikrát vedou kolem svatého prestolu, čímž se zasnubuje službě oltářní; při každém kruhu se hluboce klaní prestolu a sedícímu biskupovi, načež poklekne, biskup ho přežehnává, vzkládá ruce na jeho hlavu a vzývá blahodať Svatého Ducha, aby sestoupila vysvěcovaného, aby doplnila, co mu schází, aby jej uzpůsobila k vykonávání svatých Tajin. Duchovenstvo i věřící při tom hlasitě volají k Bohu, aby vyslyšel biskupovu modlitbu, a stále sborem opakují: „Hospodi, pomiluj! Kyrie, eleison!“ Poté svěcenec odkládá diákonské roucho, biskup bere jednotlivé součásti liturgického roucha kněžského, požehnává je a obléká je na nově vysvěceného kněze. Pokaždé volá: „Axios!“ (Je hoden!) Přítomní věřící i kněží opakují zpěvem: „Axios, axios, axios!“ Tím celé shromáždění v jednotě s biskupem projevuje souhlas s udělením kněžského svěcení. Novokněz se znovu ukloní lidem a zařazuje se mezi přítomné presbytery.

Fotogalerie z archijerejské bohoslužby

[Spustit prezentaci]

Český rozhlas odvysílal o této události reportáž, kterou si můžete poslechnout:

Při slavnostní bohoslužbě byli vyznamenáni někteří z přítomných kněží. Na závěr poděkovala vladykovi Izaiášovi mátuška novokněze a předala mu kytici krásných květin. Po liturgii byli všichni pozváni na hostinu, kde ještě dlouho pokračovaly radostné besedy a společné posezení.

A ještě fotogalerie ze závěru bohoslužby

[Spustit prezentaci]

Fotografie: Anežka Mandelíková, otec Kyrill a mátuška Marie ze Znojma, mátuška Salome Moravská

V neděli 11.11. na Den válečných veteránů přesně v 11 hodin a 11 minut byla k 100. výročí od konce I. světové války sloužena panychida. U pomníku obětem válek v Horní Lipové se sešlo okolo sta přítomných, kteří si přišli připomenout jubilejní datum. Tato tradiční akce se koná v obci již devátým rokem a patří v místním kalendáři k těm důležitějším. Přítomni byli představitelé obecní samosprávy ( noví i staří), dále ředitelé okresních historických institucí (archiv i muzeum), uniformovaní členové vojenských spolků a zainteresovaní občané.

Slavnostní setkání bylo rozděleno do tří částí. V již vzpomínané panychidě a následném projevu o. Libora byla zdůrazněna křehkost pokoje v nitru člověka i jednotlivých národů a nesamozřejmost a pracnost při tvorbě míru v duši i na evropském kontinentu. V druhé části zněly verše upomínající na zásahy konfliktů do života obyčejných lidí. Byla také čtena memoárová literatura týkající se událostí listopadu 1918. Posléze vojáci v historických uniformách po státní hymně vzdali čest trojitou salvou obětem Velké války. Na závěr, ve třetí části nedělního již odpoledne, jsme přijali pozvání do blízké společenské místnosti na svatomartinské pohoštění, které bývá připravováno místními ženami a je hrdou přehlídkou slezské gastronomie. O celé akci obsáhleji referoval ČR Olomouc a okresní tisk jí věnoval první stranu.

Pravoslavná církevní obec v Jeseníku

[Spustit prezentaci]

28. října celá Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku slaví svátek svatého knížete Rostislava. Ve Znojmě, kde je tomuto významnému knížeti zasvěcen chrám, se v sobotu 27. 10. 2018 u příležitosti tohoto svátku konala svatá archierejská liturgie, kterou vedl náš vladyka, Přeosvícený Izaiáš, biskup šumperský za přítomnosti představeného chrámu jer. Kyrila  a dalších devíti duchovních: prot. Jana z Jihlavy, prot. Cristiána z Brna, prot. Jiřího z Opavy, prot. Vladimíra z Bruntálu, prot. Konstantina z Dolních Kounic, o. Alexije z Olomouce, o. Alexandra z Olomouce, o. Matfeje z Brna, o. archidiákona Rafaela z Brna, žalmistů Andreje z Jihlavy a Martina ze Znojma. Nesmíme zapomenout ani na modlící se věřící, kteří se k duchovní slavnosti v tento požehnaný den ve znojemském chrámu shromáždili.

Letošním svátkem si připomínáme 1155 let od přijetí křesťanské víry Moravany, jakožto státní ideologie Velké Moravy, kdy křesťanské hodnoty začaly formovat společnost a staly se principem vlády státu. Povoláním byzantských misionářů si sv. Rostislav zasloužil být ctěn jako apoštolům rovný, neboť díky němu se náš národ stal Božím lidem. Jako první ze Slovanů jsme přijali křesťanskou víru a stali se duchovním světlem pro bratrské národy, které nás následovaly. Ne každý si uvědomuje, že na Moravě rozkvétala pravoslavná víra o 125 let dříve než v Kyjevské Rusi, a všechna ostatní knížata spřátelená nebo podléhající sv. Rostislavovi, tj. patřící do Velké Moravy, přijali od sv. Cyrila a Metoděje naši svatou víru.

K oslavě počátku cyrilometodějské misie, iniciované svatým knížetem, si církev vybrala právě Znojmo, neboť v tomto městě se kromě pravoslavného chrámu sv. Rostislava nachází snad nejstarší rotunda na našem území a rozsáhlé archeologické vykopávky z doby Velké Moravy.

Po domluvě Pravoslavné církevní obce ve Znojmě s Městským úřadem Znojma, a Doc. Ph.Dr. Bohuslavem Klímou, CSc. vedoucím výzkumu ze slovanského hradiště, jsou v tento den, tyto státem chráněné památky, naše křesťanské svatyně zpřístupněny.

Po svaté liturgii a slavnostním průvodu kolem chrámu se naši věřící spolu s hosty přemístili do budovy Znojemské Besedy, kde je již čekal sál s pohoštěním, který připravili věřící Znojemské církevní obce. Kromě oběda si odvážnější mohli také vyzkoušet akustiku „štukového sálu“ a svátečnímu shromáždění zazpívat. Mezi „odvážlivci“ se našla sestra Karolina Chalyan, která všechny potěšila zpěvem duchovních písní, a Pavel Frynda, který přítomné udivil schopností doprovázet zpěv všemi možnými hudebními nástroji, a tak si vysloužil přezdívku „člověk Orchestr“. Nejintenzivněji však svých tvůrčích schopností využily děti přítomných, které svým tancem a zpěvem doprovázely nejen účinkující, ale dokázaly všechny pobavit.

Mezi významnými hosty byl i římskokatolický farář a děkan Mons. Jindřich Bartoš ze znojemské farnosti při chrámu sv. Mikuláše, kterému bychom rádi poděkovali. Naše díky patří i starostovi města Znojma panu  Janu Groisovi a řediteli Znojemské Besedy Mgr. Františkovi Koudelovi, a v neposlední řadě i panu Jaroslavovi Bobkovi vedoucímu pohostinství Eso a paní Ludmile Piknerové vedoucí pěveckého sboru za spolupráci a pomoc při organizaci svátku sv. knížete Rostislava.

Našemu vladykovi Izaiášovi a všem zúčastněným duchovním i věřícím, kteří se letos k oslavě knížete Rostislava shromáždili, srdečně děkujeme za podporu našeho chrámového svátku svou službou a modlitební přítomností. Kéž je na jejich životních cestách doprovázejí přímluvy svatého knížete. Za svého pozemského života byl vladařem národa Moravanů a pečoval o jeho spásu a záštitu, a my dnes vnímáme svou duchovní zkušeností, že na nebi zůstává na věky vladařem Moravy, přispívajícím svou pomocí shůry i nám všem, dědictví svému.

Mátuška Marie, Znojmo

[Spustit prezentaci]

Přinášíme naší církevní veřejnosti informaci o posledním stavu ve věci několika duchovních propuštěných v r. 2015 z církevního pracovního poměru. Nejprve krátkou rekapitulaci. Jak je obecně známo, skupinka kněží naší eparchie nepřijala obnovu normální episkopské správy v olomoucko-brněnské eparchii. Řádného eparchiálního archijereje, arcibiskupa Simeona, člena posvátného synodu biskupů naší místní pravoslavné církve, de facto neuznávají, nepodřizují se mu kněžskou poslušností a neudržují s ním žádné spojení. Setrvávají v rozkolu a vykonávají nekanonické bohoslužby pro své stoupence.

Výpověď jim musela být udělena, protože v praxi neuznávali vedení eparchie, které bylo jejich zaměstnavatelem. Předcházející čekání, že sami vyhledají eparchiálního biskupa a budou s ním řešit svou situaci, bylo marné. Následně, v průběhu výpovědní lhůty je eparchiální biskup zval k osobnímu jednání o normalizaci jejich postavení v eparchiálním duchovenstvu. Nabídl jim (rok 2015) stažení výpovědí a písemné ujednání, v němž se zavazoval, že nebude vyšetřovat ani trestat nic z toho, co činili a jak se zachovali, nepožadoval od nich žádnou omluvu ani pokání, jen po nich žádal obnovení obvyklého kněžského slibu poslušnosti. Všechna jeho snaha však vyzněla do prázdna. Výpovědní lhůta vypršela, duchovním bylo ještě vyplaceno odstupné, pracovní poměr skončil. Při předávání jimi spravovaných farností byly však často shledány značné problémy s farním inventářem a věřící byli těmito duchovními z farností odvedeni do soukromých prostor, kde se nadále scházeli a pokračovali v opozičním vystupování.

Nejedná se tu jen o majetkové záležitosti, ale především o principy církevního pastýřství. Kněz je pomocníkem biskupa, který je hlavním pastýřem všech věřících v eparchii. Od kněze žádá pravoslavná církev kdekoliv ve světě, aby jménem svého nadřízeného biskupa pečoval o jeho duchovní stádce. Nedokáže-li nebo nechce-li přivádět biskupem mu svěřené věřící k jednotě s eparchiálním episkopátem, nemůže být takový kněz dle posvátných kánonů v pastýřské službě. V případě těchto duchovních bylo takové necírkevní chování vážným kanonickým přestupkem. Rozkolné služby, konané těmito kněžími, jsou pochopitelně z církevního hlediska neakceptované. Jejich rozkol je o to horším hříchem, že toto duchovenstvo dostávalo opakované a velkorysé nabídky od biskupa k návratu do jednoty s církví.

Rozkolní kněží na svou obranu občas uvádějí, že mají povolení sloužit v naší eparchii od metropolity, což je samozřejmě nesmysl. Nikdy nepředložili žádný dokument, který by to mohl prokázat. Metropolita Rostislav by ostatně nemohl nic takového požehnat, když přece uznává olomoucko-brněnského arcibiskupa Simeona jako eparchiálního biskupa a člena posvátného synodu. Kdyby metropolita vydal nějaký podobný pokyn či by vyjádřil toleranci rozkolného působení několika kněží, kteří slouží bez požehnání a bez souhlasu eparchiálního biskupa, přestoupil by takový metropolita nejen své pravomoci, ale byl by souzen pro nekanonické vtrhnutí do cizí eparchie. Kvůli tomu je vyloučeno, že by vladyka Rostislav mohl žehnat rozkolným bohoslužbám těchto vzbouřených kněží.

Dohoda ukončující krizi v místní církvi, která byla později uzavřená na sídle konstantinopolského patriarchátu  (14. ledna 2016), pamatovala i na tyto oddělené duchovní. V rámci snahy o naplnění této dohody byli eparchiálním episkopátem opět zváni k jednání jak napravit, co učinili, a jak navrátit dotčené skupiny věřících pod řádnou eparchiální správu. Nikdo je nechtěl za nic trestat, ale bylo potřeba vyřešit a napravit tu situaci, do které se kněží dostali tím, jak se zachovali po rozvázání pracovního poměru. Vladyka Simeon se pokoušel naplnit 6. bod této dohody a opětovně je zval a chtěl se s nimi dohodnout, jakou cestou by mohlo být obnoveno jejich postavení v eparchii. A opět nadarmo. Ukázalo se, že konstantinopolskou dohodu v jejích ostatních bodech tito duchovní neuznávají a eparchiální episkopát ignorují. Podotýkáme, že jádrem této dohody bylo právě ukončení zmatků a nejistoty, a potvrzení všech stávajících episkopů na jejich postech.

V současnosti se zdá, že všechny možnosti nápravy jsou už vyčerpány a celou tuto záležitost je potřeba uzavřít. Církev žije dál svým životem, má před sebou nové úkoly a musí soustředit své síly na řešení jiných problémů. Není možno neustále mařit čas při zasedání církevních orgánů otázkami smíření s těmi, kdo o to vlastně nestojí. Naše vladyky už to stálo mnoho úsilí, času a vyčerpává to jejich síly, které jsou potřeba jinde. Nabízí se otázka: “Jak dlouho bychom v tom měli ještě pokračovat?” Převládá názor, že příležitostí k návratu už dostali ti duchovní tolik, že to nemá obdoby nikde v pravoslavném světě.

Poslední pokus a z našeho pohledu asi závěr všech snah o jednání s těmi, co nás opustili, je zachycen v korespondenci, kterou zde předkládáme k nahlédnutí.

V zápisu ze zasedání posvátného synodu dne 12. června t.r. se konstatuje, že zatím nebyl realizován návrh vladyky Simeona na trojstranné setkání propuštěných duchovních s metropolitou Rostislavem a arcibiskupem Simeonem na půdě olomoucko-brněnské eparchie za účelem naplnění konstantinopolské dohody (myslí se 6. bod dohody z ledna 2016). Synod zároveň vyzval vladyku Simeona, aby se domluvil s metropolitou Rostislavem na místě a času trojstranného jednání.

Náš eparchiální arcibiskup Simeon odpověděl a v dopise metropolitovi Rostislavovi (z 1. srpna t.r.) nabízí vladyka Simeon trojstranné jednání uskutečnit ve Vilémově 1. nebo 2. října t.r. A zároveň připomíná, že není přijatelné řešit jen tu část konstantinopolské dohody, která se týká propuštěných kněží (tj. 6. bod), ale ignorovat ostatní části dohody (4. a 5. bod, v nichž je potvrzen eparchiální episkopát). Na to již nepřišla žádná odpověď.

Z toho vyvozujeme, že posvátný synod vnímá, že se vedení olomoucko-brněnské eparchie snažilo pro normalizaci situace těchto duchovních učinit, co bylo v jeho silách. Vyrozuměli jsme, že Jeho Blaženost metropolita Rostislav vidí, jak dlouhou řadu příležitostí zařadit se do církevní správy už tito kněží měli, avšak žádnou z nich nevyužili. Je tedy nejspíš na čase konstatovat, že pokusy vyřešit bolestivý eparchiální problém a vrátit tyto duchovní ze smutné cesty, kterou se bohužel vydali, zpět do řádné církevní správy skončily neúspěchem.