Archiv autora: Administrator

Pascha Kristova

Kristus vstal z mrtvých!
Christos Voskrése!
Christós anésti!
Christos anviat!
Hristos vaskrse!

Воскресения день, просветимся людие: Пасха, Господня Пасха! От смерти бо к жизни, и от земли к Небеси, Христос Бог нас преведе, победную поющия. „Христос воскресе из мертвых, смертию смерть поправ
и сущим во гробех живот даровав!“

Αναστάσεως ημέρα, λαμπρυνθώμεν λαοί, Πάσχα Κυρίου, Πάσχα. Εκ γάρ θανάτου πρός ζωήν καί εκ γής πρός ουρανόν, Χριστός ο Θεός Ημάς διεβίβασεν, επινίκιον άδοντας. „Χριστὸς ἀνέστη ἐκ νεκρῶν, θανάτῳ θάνατον πατήσας
καὶ τοῖς ἐν τοῖς μνήμασι ζωὴν χαρισάμενος!“

Jest vzkříšení den, zaskvějme se slavností, lidé! Pascha je, Hospodinova pascha, neboť Kristus Bůh nás vyvedl ze smrti do života a ze země k nebi, nás, kteří zpíváme vítěznou píseň: „Vstal z mrtvých Kristus,
smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval!“

(Články s paschální tématikou viz na webu brněnské církevní obce)

 

Film o pohřbení Kristově a články o Turinském plátnu

PLÁŠTĚNICE

Turinské plátno

Evangelium o utrpení Krista

Film sleduje velkopáteční události, jak jsou podané v evangeliích, a spojuje je se stopami, které po nich zachovalo Turinské plátno. Ve filmu se proplétají církevní reálie a velkopáteční bohoslužebná hudba s citacemi evangelií a se zprávou o výsledcích bádání vědců, kteří plátno za použití nejmodernějších metod zkoumali.

Můžete shlédnout s českými titulky na této videostránce

Dále nabízíme dva články na toto téma:

Pohřební plátno Kristovo

Pohřební plátno v liturgii církve

 

Svěcení oleje a pomazání nemocných v Brně a v Jihlavě

Svatá Tajina posvěcení oleje jak ji konají v Brně

Slouží prot. Jozef s otci Georgijem (vpravo) a Markem (vlevo)

2018-04-02-brno-olej-01

Článek k tématu si můžete přečíst na webu brněnské církevní obce

Článek o této svaté Tajině od vladyky Kryštofa je k přečtení zde.

Svatá Tajina oleje v Jihlavě

Sloužili duchovní jihlavského protopresbyterátu: místní duchovní správce a otcové Jakub z Třebíče a Cyril ze Znojma, oba přijeli doprovázeni věřícími ze svých farností (spolusloužil i diákon Rafael).

Celou fotogalerii najdete na stránce aktualit jihlavské farnosti

 

Květná neděle ve Žďáru nad Sázavou

2018-04-01-zdar-kvetna-01

Otec Jozef Fejsak, duchovní správce brněnské farnosti a současně okružní protopresbyter, se v poslední době věnuje spolu se svými nejbližšími spolupracovníky rozvoji farního a duchovního života ve Žďáře n. Sázavou, kde jeho přispěním vzniká místní obec, a její věřící, shromážděni okolo chrámu Sv. Trojice, zapůjčeném ŘK církví, se mohou společně účastnit posvátných bohoslužeb a obřadů tak, jak je zná Pravoslavná církev.

Díky tomuto úsilí mohli místní pravoslavní křesťané v tomto městě prožít nejen svátky předešlých nedělí velkopostních, ale chystají se také k oslavě „svátku všech svátků“, ke svaté Pasše, kterou oslaví v postupně se rodící farní obci.

Informace pro věřící žďárské obce:

Bohoslužby v den svaté Paschy se uskuteční v 5:30 (svatá liturgie) a v 7:00 (svěcení Paschy čili paschálních pokrmů).

Z informací brněnské farnosti

Webová stránka Pravoslavné církevní obce ve Žďáru nad Sázavou

 

 

 

Květná neděle

Květná neděle v záplavě květů a ratolestí, jak ji prožili letos v brněnské farnosti

2018-04-01-11-54-39-brno-kvetnaProto i my jako ony děti, nesouce znamení vítězství, k tobě, Vítězi nad smrtí, voláme: Hosanna na výsostech, požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.

Na webu brněnské farnosti – fotogalérie z bohoslužby

Na tomtéž webu si můžete aktuálně k těmto svátečním dnům přečíst:

Vítězoslavný Vjezd Páně do Jeruzaléma

Článek k Lazarově sobotě:

Svátek svatého Lazara – přítele Kristova

A je tu i mnoho dalšího…

Paschální poselství

Poselství
Posvátného Synodu Pravoslavné církve v českých zemích
a na Slovensku.

Kristus vstal z mrtvých! V pravdě vstal z mrtvých!

Drazí duchovní otcové, v Kristu milování bratři a sestry!

Jest vzkříšení den, povznesme se slavností a druh druha obejměme! Říkejme „bratři“ také těm, kdož nás nenávidí, odpusťme vše pro vzkříšení.

Vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých je největší událostí v dějinách lidstva a celého stvoření. Je to vítězství Bohočlověka nad smrtí, zrušení podsvětí, počátek jiného nového věčného života. V Kristově vzkříšení je zakódován smysl a poslání člověka. Skrze Kristovou oběť a vzkříšení se člověk v církvi stává účastným na Boholidské přirozenosti Ježíše Krista.

V Kristově vzkříšení bylo vzkříšené celé lidstvo, a lidské přirozenosti byla vrácena nesmrtelnost. Je pravda, že dočasná smrt jako zesnutí zůstává a má svůj význam, ale byla navždy odstraněna beznadějnost umírání, protože lidské přirozenosti je dána moc vzkříšení právě přemožením smrti v osobě Krista (sv. Jan Zlatoústý, Komentář na list Židům, homilie 17, 2).

Kristova oběť na kříži, jeho krev smyla všechny naše hříchy. Chceme-li mít účast na životě s Kristem, je nutné, abychom ve spolupráci s Kristem odpustili těm, kteří nám ublížili nebo nás nenávidí. Právě k tomu nás vyzývají slova písně: „také těm, kdož nás nenávidí, odpusťme vše pro vzkříšení“. Mějme na paměti, že hřích je propastí nejen mezi lidmi, ale i mezi Bohem a člověkem. Bez odpuštění našim bližním není možné prožívat opravdovou radost z Kristova vzkříšení, neboť nejsme v těsné jednotě s Bohem, který je láska (1. Jan. 4, 8).

A proto dnes, když se celá církev a stvoření těší z vítězství lásky nad zlem, zamyslíme se hlouběji nad sebou, zda nám něco nezeslabuje naši radost z prožívání těchto krásných a duchovně bohatých dnů.

V Poučném slovu sv. Jana Zlatoústého jsme slyšeli, že i ten, kdo přišel na hostinu v poslední chvíli, se má těšit stejně jako ten, kdo přišel na začátku, protože hostina je připravena pro každého. Pro všechny – ty, kteří se postili, ale i ty, kteří se nepostili – je připravené společné království, neboť z Kristova hrobu vyvěrá odpuštění našich hříchů.

Nedívejme se na hodnoty, které nám nabízí svět kolem nás, ale vnímejme hodnoty, které nám Kristus svým utrpením a vzkříšením připravil, tj. věčný život. Pokud se budeme těšit z Kristova vítězství, budeme se zbavovat okovů pozemského konzumního života. A po těchto krásných paschálních dnech zjistíme, že hodnota našeho života může být trochu jiná, než o jakou jsme usilovali před velkým půstem a svatou Paschou. Poznáme to tehdy, když ve víru každodenního shonu a povinností se aspoň na chvíli pozastavíme a přehodnotíme cestu, po které kráčíme.

Svátek Kristova vzkříšení je slavností vítězství Božího Syna nad našimi hříchy a zlem. A je zároveň výzvou k přehodnocení našich hodnot, protože jak jsme donedávna vynakládali velké úsilí o získání materiálních statků, moci, slávy, postavení nebo o to, abychom přežili v těžké situaci, tak dnes při hrobě vzkříšeného Krista vidíme, že dobro, po kterém touží naše duše, dostáváme zadarmo.

Církev nás vyzývá, abychom si očistili duchovní smysly: „Očisťme své smysly, abychom uzřeli Krista, zářícího v nepřístupném světle vzkříšení“. Bez vnitřního pozastavení se a duchovního očištění nebudeme vidět pravé světlo Kristova vzkříšení, nedokážeme se posilnit novým životodárným nápojem, pramenícím z hrobu Kristova vzkříšení, a nepoznáme jeho pravou hodnotu. Bez tohoto vnitřního pozastavení budou pro nás tyto svátky sice příjemnou, ale jen formální záležitostí.

Duchovní otcové, bratři a sestry!

Radujme se z toho, co nám připravil Spasitel. Protože v této radosti lépe poznáme, že Kristovo vzkříšení je pro nás největší životní jistotou. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít (Římanům 6, 8). Neboť v Krista jsme pokřtěni, v Krista jsme oblečeni (Galatským 3, 27), a v Kristu, v jeho těle – ve svaté církvi jsme sjednoceni.

Kristus vstal z mrtvých!  V pravdě vstal z mrtvých!

† Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska

† Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

† Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský

† Juraj
arcibiskup michalovsko-košický

† Izaiáš
biskup šumperský

 

Originál poselství v PDF: velikonocni-poselstvi-2018-slovensky1

Český překlad v souboru docx: velikonocni-poselstvi-cz-2018

 

 

Křížová neděle v Olomouci

Na velkopostní neděli zasvěcenou uctívání svatého Kříže sloužil eparchiální archijerej vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský v olomoucké pravoslavné katedrále. Zde s duchovními a mnohými věřícími vykonal svatou liturgii a všichni uctívali svatý Kříž uložený podle obyčeje na analoji uprostřed chrámu.

 

Setkání vladyků Arsenia a Izaiáše ve Vídni

17. února 2018 navštívil vladyka Izaiáš v doprovodu prot. Jozefa Fejsáka a bratra Michala Vídeň, kde se setkal s vladykou Arseniem. Vladykové si vyměnili informace o situaci ve svých eparchiích a církvích. V nejbližší době spolu budou sloužit svatou liturgii a společně vykonají božskou Eucharistii.
2018-02-17-viden-img_3602
2018-02-17-viden-img_3603

Nová kniha od vladyky Simeona: Byli jsme neposlušní

Věnujte, prosím, pozornost nové knížce vladyky Simeona „Byli jsme neposlušní“. Jedná se o knížku vzpomínek a úvah z prvního desetiletí jeho biskupské služby na Moravě. Zabývá se tématy, které jej trápily, a  považoval za potřebné se k nim vyjádřit. Mnohé z úvah již byly otištěny v některém z církevních periodik. Vzhledem k ohlasu, které články vyvolaly, padlo rozhodnutí vydat je znovu v této knížce.

byli-jsme-neposlusniNadpis knížky si vladyka Simeon vypůjčil z Karafiátových Broučků. Slova „byli jsme neposlušní“ často broučky opakovaná vyjadřují pochopení vlastních chyb, ale současně i přání stát se poslušnými broučky, které má Pán Bůh na starosti…

Toto poselství je spojujícím prvkem souboru otištěných textů.

Knížka je k dostání ve vnitrocírkevní distribuci, na adrese ER Olomouc /ob-eparchie-urad@seznam.cz/.

Cena knížky je 100 Kč.

 

 

Protopresbyterátní schůze v Brně

Ve čtvrtek 8. února 2018 se v Brně konala schůze duchovních brněnského okružního protopresbyterátu. Po požehnání vladyky Izaiáše se ujal slova okružní protopresbyter otec Jozef Fejsak, který zhodnotil situaci farností protopresbyterátu. Dále objasnil problémy farnosti brněnské. Následně se rozvinula diskuse duchovních o jednotlivých těžkostech, s nimiž se ve své praxi setkávají. Ve volně vedené diskusi bylo probráno dost otázek, které se v poklidné atmosféře postupně předkládaly a každý měl možnost se ke všem problemům vyjádřit. Otázky se většinou týkaly praxe vykonávání svateb, pohřbů, misie uniatů apod. Dlouho se diskutovalo o problému farníků ze zemí, které mají mezi sebou konflikt, jenž se přenáší i do vztahů v církevní obci. Debatu uzavřelo několik praktických otázek ohledně chrámů a jejich provozu. Na závěr se vladyka Izaiáš každého duchovního ptal na problémy, s nimiž se jeho obec potýká. Po závěrečném požehnání projevil otec Jozef všem svou pohostinnost.

2018-02-08-brno-protopresbyt-dsc_0078

 

Článek ze Svitav a stručně o významu ikonostasu

V neděli marnotratného syna  4. února 2018 navštívil vladyka Izaiáš naši svitavskou církevní obec. Před svatou liturgií posvětil ikonostas, který jsme pořídili díky podpoře poskytnuté úřadem Olomoucko-brněnské eparchie a dárců z řad věřících. Symbolicky jsme tak uzavřeli stavbu chrámu započatou v srpnu 2008.

Postupné doplňování vybavení  kaple i farního zázemí nás ještě v dalších letech čeká. Jsme ale rádi, že jsme získali po téměř desetiletém úsilí vlastní důstojný prostor pro pravoslavné bohoslužby v našem městě. Vladyka ve svém kázání připomněl Boží slitování a milosrdenství, jež nás provází v našich životech a jehož jsme také okusili i při stavbě Božího chrámu zasvěcenému svatému velikomučedníku Jiří.

Chtěli bychom poděkovat všem, kdo pomáhali při samotné výstavbě, těm, kteří podporovali stavbu modlitbou i finančně, a také našim vladykům a úřadu eparchie za pomoc poskytnutou v závěru stavby, při kolaudaci a svěcení.

Kéž vám Bůh odplatí nebeským za pozemské!

Za Pravoslavnou církevní obec ve Svitavách
rada církevní obce
a duchovní Jiří Kolář a Mojmír Kříž

 

P.S.

Redakce eparchiálního webu blahopřeje pravoslavným ze Svitav k dokončení tak náročného díla, jakým je stavba nového chrámu. Vztyčení tradičního ikonostasu je vskutku dalším významným milníkem na této cestě. Zároveň jim děkujeme, že nejen výstavbou chrámu, ale i zbudováním ikonostasu naplňují přání sv. Gorazda, jehož snahou bylo uvádět k Čechům a Moravanům pravoslavnou víru doprovázenou plností posvátné tradice.

O významu ikonostasu

Světitel mučedník Gorazd kladl ve své době velký důraz, aby české pravoslavné chrámy byly vždy vybaveny ikonostasem tak, jak to žádají tradiční pravoslavné liturgické zvyklosti. Argumentoval při tom hluboce duchovně, že ikonostas vlastně nic nezakrývá, ale naopak zjevuje věřícím duchovní skutečnosti, aby měli stále před očima, čeho jsou při svaté liturgii účastni.

Oddělením oltářního prostoru vzniká velesvatyně se svatým prestolem (trůnem) a chrámová loď (svatyně), kde se shromažďují věřící (jimž říkáme „královské kněžstvo“) ke službě Bohu Vševládci, který všem v chrámu žehná z ikony umístěné na středu nejvýchodnější stěny chrámu v oltáři (tradičně se používá typ ikony „Spasitel uprostřed nebeských mocností“). Rozdělením chrámového prostoru se symbolicky zjevuje dělení Božího stvoření na svět neviditelný a viditelný, na nebe a zemi, na věčné a dočasné.

Ikony na ikonostasu pro nás představují okna do nebe – Boží zjevení lidem. Těmito okny nahlížíme do duchovního světa nebeského ráje, a zároveň z těchto oken na nás hledí žehnající postavy Krista a jeho svatých, přicházející k nám. V tomto smyslu ikonostas nerozděluje chrám, ale spojuje, vyjadřuje propojení nebeské a pozemské sféry, je vyjádřením působení Boží blahodati, energie Ducha Svatého, která překlenuje propast mezi Stvořitelem a stvořením, mezi Božským a lidským. Ikonostas tím ukazuje Boží lásku, s níž se nám Boží Syn (a celá Trojice) jako Stvořitel zjevuje a jako Spasitel se k nám sklání a přichází za námi.

Pro zdůraznění těchto duchovních skutečností, které očima duše můžeme nahlížet, jsou v ikonostasu také vrátka, jimiž vychází a vchází sloužící duchovenstvo. Jimi vstupují kněží do oltáře sloužit u Božího trůnu (prestolu), jimi jsou  neseny na prestol naše dary, jimi jsou k věřícím přinášeny přečisté Tajiny – nebeský pokrm k očištění a duchovnímu nasycení Kristovým přesvatým Tělem a Krví. Ikonostas se nám tím jeví jako zjevení sjednocení člověka s Bohem. Vždyť Kristus nejen obnovil naše společenství se Stvořitelem, ale vykonal ještě víc – sjednotil naše lidství s Božstvím. Otevírající se „královská vrátka“ ikonostasu ukazují, že přehrada, kterou mezi Bohem a člověkem kdysi vztyčil pád člověka, je překonána – díky ikonostasu vidíme při bohoslužbách, jak přichází na zem to, co je nebeské, a zároveň vystupuje na nebe, co je pozemské.

Ikonostas tedy nezakrývá, ale odhaluje, ukazuje, zjevuje, vzdělává a připomíná to, čím jako křesťané žijeme – spásu, kterou nám Bůh ve své dobrotě a lásce uchystal.

„ … Nad to se nám jeví ikonostas jako laskavé, milé a světlé uvítání…“
(Sv. mučedník Gorazd, episkop český a moravsko-slezský, + 1942; viz zde)

 

 

Posvěcení ikonostasu svitavské farnosti

4. února na neděli marnotratného syna sloužil vladyka Izaiáš svatou liturgii v církevní obci v Svitavách. Při této příležitosti posvětil vladyka nový krásný ikonostas. Zatím je sice na něm jen jedna ikona, ale věříme, že s Boží pomocí jej brzy ozdobíme všemi ikonami, na které je tu připraveno místo. Po svaté liturgii byli účastníci pozváni k připravenému chutnému občerstvení. Bohu a všem díky!

 

Blahopřání Jeho Vysokopřeosvícenosti vladykovi Simeonovi k narozeninám

Jeho Vysokopřeosvícenost ThDr. Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský se 12. února 2018 dožívá požehnaných 92 let.

simeon-brnoRádi bychom mu poblahopřáli k narozeninám, jichž se dožívá ve zdraví a duševní činorodosti. Chtěli bychom také při této příležitosti připomenout nejdůležitější údaje z jeho života a díla pro blaho naší místní církve.

Vladyka Simeon (občanským jménem Radivoj Jakovljevič) pochází ze smíšené pravoslavné srbsko-české rodiny. Jeho otec Milutin Jakovljevič byl pravoslavný duchovní. V Praze vystudoval gymnázium. V roce 1945 zahájil studium na Teologické fakultě Karlovy univerzity. Své osmileté studium ukončil na Pravoslavné duchovní akademii v Leningradě v roce 1953. Šest let pak přednášel na Pravoslavné bohoslovecké fakultě v Prešově, hlavně Starý zákon a patrologii. Když mu bylo tehdejším režimem další přednášení znemožněno, věnoval se cele církvi a písemné činnosti.

Roku 1958 se oženil s Růženou Slámovou a přijal kněžské svěcení. Od roku 1959 byl ustanoven duchovním správcem Pravoslavné církevní obce v Mariánských Lázních. V této farnosti působil čtyřicet let.

Vladyka Simeon vždy vynikal jako dobrý pastýř jemu svěřeného stádce. Jako dlouholetý duchovní správce v Mariánských Lázních je znám svou péčí o pravoslavné rodiny, rozptýlené v široké diaspoře, které pravidelně navštěvoval. Učil děti náboženství, vedl biblické besedy a pořádal každý rok dětská letní setkání na faře v Těšově. V našem církevním tisku publikoval dlouhou řadu katechetických článků a stále v tomto osvětovém díle pokračuje.

V roce 1963 vystudoval dálkově Překladatelskou fakultu Vysoké školy ruského jazyka a literatury v Praze. Od roku 1969 byl členem Ekumenické komise pro Starý zákon, ve které se pod vedením profesora Miloše Biče podílel na překladu Starého zákona do moderní češtiny, jenž postupně vyšel s výkladem ve čtrnácti svazcích.

V roce 1982 obhájil svou doktorskou dizertaci prací „Izaiášův EBED JHVH a smysl jeho utrpení“ na Bohoslovecké fakultě v Prešově a byl promován na doktora teologie. Poté se pravidelně zúčastňoval kongresů Mezinárodní organizace pro studium Starého zákona IOSOT.

V roce 1996 ovdověl a o dva roky později, v květnu 1998, byl zvolen pomocným biskupem pražské eparchie, dne 21. 6. pak vysvěcen na biskupa mariánskolázeňského se jménem Simeon. V roce 2000 byl ustanoven biskupem olomoucko-brněnským (později povýšen do hodnosti arcibiskupa) a v této funkci setrvává dodnes.

Celý svůj aktivní život byl literárně činný. Přispíval do církevního tisku exegetickými články, úvahami, básněmi i povídkami. Již roku 1958 vydal skripta k celé Bibli kromě knih Mojžíšových. V církvi je znám jeho překlad z díla metropolity (pozdějšího patriarchy) Sergije (Stragorodského) „O spasení“ (před rokem vyšel pod názvem „Pravoslavné pojetí spásy“). V roce 1990 připravil k vydání knihu archimandrity Sávy Nerudy „Život našeho Pána Ježíše Krista“. V roce 2000 vyšla knížka jeho vánočních povídek „Doteky odjinud“ a v roce 2003 biblická zamyšlení „Ježíšův příchod“. V r. 2005 vydal úpravu své doktorské práce „Tajemství starozákonního proroctví“. Později vydal překlad jitřních a večerních modliteb „Od spánku do spánku“. V r. 2014 vydal knihu „Neděle s Ježíšem“, která je sbírkou jeho nedělních kázání a dočkala se velkého úspěchu mezi věřícími.

Na setkáních s kněžími neustále nabádá své duchovenstvo, aby se v každé církevní obci systematicky vyučovalo náboženství. I v pokročilém věku udivuje mladší duchovní svou vynikající pamětí. Vede presbyterské konference, účastní se poutí a významných celoeparchiálních akcí.

Náš vladyka Simeon je laskavým, zkušeným a pevným hierarchou, který vede své duchovní stádce v časech radostných i těžkých podle svého nejlepšího svědomí tak, aby zůstávalo pevně semknuté v jednotě v Kristu.

Přejeme našemu vladykovi pevné zdraví a hojnost Božího požehnání na mnohá a blahá léta!

Redakce

Ikonografie v Jihlavě – výstava a přednášky

vystava_ikon_cajovna_plakat_a_-pozv_na_besedu300V jihlavské čajovně Kuba a Pařízek (na Masarykově náměstí) už od 10. prosince probíhá výstava ikon mátušky Jany Baudišové pojmenovaná „Ikona – okno do věčnosti“ (viz pozvánka). Výstava byla prodloužena do konce února.

Součástí výstavy byla i veřejná přednáška na téma pravoslavná spiritualita, při které duchovní správce jihlavské církevní obce objasnil hlavní rysy pravoslavného duchovního života – především se zřetelem k terapeutickému principu naší spirituality, jak ji podávají dávné i současné duchovní autority.

Výstava ikon bude 7. února završena veřejnou přednáškou Mgr. Jany Baudišové na téma: „Nejlepší díla pravoslavného ikonopisectví“.

pozvanka_nejlepsi_dila_pravoslavneho_ikonopisectvi300

 

(Pozvánky v PDF – viz stránku Pravoslavné církevní obce v Jihlavě)

Brno: neděle o celném a farizeovi a diákonská chirotonie

NEDĚLE O CELNÉM A FARIZEOVI
VYSVĚCENÍ BRATRA MATÚŠE NA DIÁKONA

Dne 28. ledna 2018, v neděli o Celném a farizeovi, kterou začínají tři přípravné týdny před Velkým půstem a kdy se poprvé při pravoslavných bohoslužbách začíná opět po roce používat kniha, které říkáme Triod postní, byla v našem brněnském chrámu sloužena archijerejská svatá liturgie. Tuto liturgii sloužil přeosvícený vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský.
Ještě před svatou liturgií byl na čtece čili žalmistu postřižen bratr Matúš Vavro. Během liturgie, po proměnění Svatých darů, byl pak bratr Matúš rukopoložen na diákona.

2018-01-29-brno-cf-chir-02V tento den, kdy Pravoslavná církev svými bohoslužebnými texty, zpěvy a celkovým zaměřením kázání nás připravuje k blížícímu se Velkému půstu, se ústředním tématem nedělního kázání stalo podobenství o Celném a farizeovi. Toto krátké podobenství je popsáno v Písmu svatém Nového zákona, konkrétně u evangelisty Lukáše (Luk 18,10–14). Svatý evangelista Lukáš více než ostatní evangelisté má tendenci klást důraz na soucit Pána Ježíše ke ztraceným a zbloudilým, k těm, koho odsuzuje a často i zavrhuje „slušná společnost“. Evangelní příběh o těchto dvou starozákonních mužích poukazuje zejména na odsouzení farizea.

V našem dnešním jazyce má slovo farizeus často pejorativní nádech, kdy je tímto slovem označován nějaký „náboženský pokrytec“. Vždycky tomu tak ale nebylo. V době evangelní byli farizeové spíše lidmi s neskrývanou a neobvyklou zbožností, horlivostí pro výuku Mojžíšova zákona a židovské tradice. Pravda, u někoho byla tato zbožnost spíše falešná a předstíraná, u někoho však zcela upřímná.

V tomto podobenství náš Spasitel nehovoří o tom, že by byl farizeus odsouzen, říká jen, že celník se do svého domu vrátil ospravedlněn. Pro ty, kteří naslouchali Pánovým slovům, byl celník příkladem zjevně špatného člověka. Byl považován za zkorumpovaného výběrčího daní ve službách římských okupantů. Byl nenáviděn a opovrhován všemi čestnými lidmi. Ale právě on odchází do svého domu ospravedlněn. Proč? Protože on o sobě ví a uznává, že je špatným člověkem, který už nemůže s ničím jiným počítat než jen s nezaslouženou Boží milostí. A také proto je připraven tuto milost (csl. blahodať) přijmout.

Proč je zapotřebí nepovažovat sebe sama za důstojného? Zejména proto, abychom se otevřeli Boží milosti, neboť naše svatá Církev říká o Bohu, že: Jeho blahost a dobrota je nekonečná, nesmírná a lidumilnost Jeho nevyslovitelná a nepopsatelná. Pán je připraven smilovat se i nad tím nejhorším člověkem. Obtížnost tohoto úsilí však spočívá v tom, že člověk kvůli své hrdosti, pýše a nevíře sám sebe odcizuje a od této Boží milosti se odděluje. Není možné se smilovat nad tím, kdo si myslí, že žádné milosti mu není třeba, stejně jako není možné nasytit toho, kdo není hladový, či uzdravit toho, kdo není nemocný. Také proto se Církev tuto neděli modlí následujícími slovy: Postarejme se o to, abychom si brali příklad z ctností farizeových, a usilujme o pokoru celného… (1. verš z kánonu 5. písně na jitřní O celném a farizeovi).
„Bože, buď milostiv mně hříšnému.“ (Luk 18,13)

Článek prot. Marka Malíka v PDF: nedele_celnika_farizea_aktualita-3_2018_pco_brno-opt130lpi

Obrázky z diákonského svěcení:

 Z facebookové stránky farnosti při brněnské katedrále

 

Ohlédnutí za svátkem Křtu Pána Ježíše Krista v Jordáně

Na rozloučenou s letošním svátkem Zjevení přináším odkaz na článek o tomto svátku (na weblogu Ambon). Ze závěru článku:

Všimněme si, že Kristus začíná konat své dílo záchrany člověka tam, kde se lidé kají. Přichází za Janem, který svým křtem očišťuje hříšníky. Kristus se objevuje před národem na místě, kde se děje pokání. Nepřichází se zjevit k veleknězi Chrámu, ani na sbor farizeů, nepředstupuje se svým Evangeliem před sbor učenců a znalců Písma ani nejde k žádnému vladaři. Jeho kroky zamířily mezi největší hříšníky, k Jordánu, kde se Jan těchto morálních ztroskotanců ujímal a navracel je skrze pokání na správnou cestu. Podle stejného principu se bude Pán řídit po celé následující tři roky. Až do své smrti bude navštěvovat kající hříšníky, vcházet pod střechu celníků a opomíjet ve společnosti proslulé a všemi velebené sebejisté „spravedlivce“, nadmuté pýchou nad svou zbožností, neboť „nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní“.

A můžeme vidět (do té míry, jakou se nám odkrývají Boží způsoby), že podle stejného principu Bůh jedná i dnes. Přichází tam, kde se děje pokání. Vše, co děje s člověkem v církvi, všechny stupně dosahování spásy, – to vše se děje jen a pouze v duchu pokání. Bez kajícnosti je celý náš církevní život jen krásná slupka, pod níž však není nic.

Blíží se velkopostní doba. Období kající, čas askeze a zvýšené snahy o duchovní život. Snad nejdůležitější část křesťanského roku. Může být správně využita jen, najdeme-li morální sílu k pokání, tj. odhodláme-li se nahlédnout do propasti svého srdce a máme-li odvahu se tam rozhlédnout, bez ohledu na to, že se zděsíme nad tím, co tam vidíme. Pak pochopíme, k čemu potřebujeme Krista, a pak za námi přijde jako tenkrát na Jordán. (Celý článek)

Jako přílohu nabízím pár obrázků ze svěcení vody v pátek na svátek Zjevení v Jihlavě: