V pravoslavném chrámu městečka Opatov u Třebíče se poslední červencovou neděli tradičně oslavuje poutní liturgií chrámový svátek. Nejstarší pravoslavný stánek na Vysočině a v jihlavském protopresbyterátu si na tuto svou duchovní slavnost povolává nejen místní ale i řadu poutníků, kteří se shromáždí, aby modlitbou a eucharistií uctili tento den a vzývali památku svatých spravedlivých rodičů Jáchyma a Anny.
Po liturgii bylo vedle chrámu pod modrým nebem uchystáno pohoštění. Mnohá léta všem našim sestrám nosícím jméno sv. Anny!
Díky všem, kteří přijeli podpořit službu na opatovský chrámový svátek.
V 9. neděli po svaté Padesátnici (29.7.2018) jsme si připomněli památku svatých Otců šesti všeobecných sněmů. Vězme, že památka svatých Otců šesti všeobecných čili ekumenických sněmů, které byly sezvány v různém období během prvního tisíciletí, se začala šířit již po Prvním všeobecném sněmu (325 po Kr.). Postupné zavádění této památky je patrno v dílech svatých Otců působících během prvních deseti století.
Takto psal kupříkladu světitel Řehoř Veliký (Dvojeslov) ve svém poselství k Janovi, patriarchovi konstantinopolském, a ostatním patriarchům o čtyřech Všeobecných sněmech:
„Přijímám a ctím čtyři sněmy jako čtyři knihy svatého evangelia, tj. se vší oddaností bráním a zcela ochraňuji sněm v Niceji, při němž bylo zavrženo lživé učení Ária; Konstantinopolský, při němž byl odhalen blud Eunomia a Makedonia; Efezský, při němž byla zavržena bezectnost Nestoria; Chalkedonský, při němž byla zavržena pomatenost Eutychia a Dioskora.“
V šestém století pak světitel Sofronij, patriarcha jeruzalémský, ve sborovém poselství k Sergijovi, patriarchovi konstantinopolském, napsal, že svatí otcové, přející si ukázat, že jejich učení není nové, že je v plném souhlasu se sněmy, častokráte tyto klíčové církevní sněmy ve svých dílech připomínají:
„Přijímáme čtyři veliké, posvátné Všeobecné sněmy, které byly sezvány pro utvrzení božských církevních dogmat, záříce evangelní září a jsouce zkrášleny evangelními okrasami. K těmto čtyřem velikým, úctyhodným, posvátným a stejně ctěným sněmům navíc přijímám i Pátý všeobecný sněm, který se udál po těchto sněmech k potvrzení věhlasného Chalkedonského sněmu.“
V devátém století už o šesti všeobecných sněmech psal také světitel Nikefor, arcibiskup konstantinopolský, a nazývá je svatými, Bohem vedenými.
Při připomínce svatých Otců šesti všeobecných sněmů Církev v dnešním evangelním čtení předkládá věřícím také přímluvnou modlitbu Ježíše Krista, která je rovněž čtena v prvním Strastném evangeliu a také v den památky svatých 318 bohonosných Otců Prvního všeobecného sněmu (viz Jan 17, 1–13).
Závěrem ještě doplňme slova svatého Apoštola, která nás poučují o tom podstatném pro náš duchovní život:
„Poslouchejte ty, kteří vás vedou, a podřizujte se jim, protože oni bdí nad vámi a budou se za vás zodpovídat. Kéž to mohou činit s radostí, a ne s nářkem; to by vám nebylo na prospěch.“ (Židům 13, 17).
Kněžské svěcení otce Matúše
Ve stejný den, kdy jsme sborově vzpomínali na slavné Otce šesti všeobecných sněmů, byla v brněnském chrámu sloužena archijerejská svatá liturgie, kterou vedl přeosvícený vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský.
Během svaté liturgie byl na kněze rukopoložen do té doby otec diákon Matúš Vavro.
Přejeme srdečně otci Matúšovi, aby ho Pán provázel a vedl na nesnadné kněžské cestě, jejímž hlavním smyslem, jak naznačil otec Jozef Fejsak, je „sloužit Bohu i lidem“.
Otci Matúšovi i jeho rodině zapěl nakonec sborově celý chrám „Mnohá a blahá léta!“
V Novém Malíně u Šumperka se každoročně na památku vypálení Českého Malína na Volyni koná za účasti zástupců olomoucko-brněnské eparchie pietní akt. Letos jsme v Novém Malíně vzpomenuli 75. výročí této tragické události.
Panychidu za naše zavražděné bratry a sestry sloužil vladyka Izaiáš, biskup šumperský s dalšími našimi duchovními.
Český Malín je česká obec na Ukrajině založená v druhé polovině 19. století českými přistěhovalci z Lounska, Žatecka a Rakovnicka, vypálená za druhé světové války Němci. Český Malín se nacházel vedle vsi (Ukrajinský) Malín.
V 60. letech 19. století zvala ruská carská vláda přistěhovalce, kteří by obdělávali nevyužitou půdu. Kromě její levné koupě poskytovala těmto lidem výhody, kterými bylo právo na zakládání výrobních podniků, právo na národní školství, právo na vlastní samosprávu, právo na náboženskou svobodu, osvobození od placení daní po dobu 20 let a osvobození od vojenské povinnosti.
O Velikonocích roku 1870 se z českých zemí, přesněji z lounského, žateckého a rakovnického okresu, vydalo na cestu asi dvacet rodin. Putovaly zhruba měsíc, přes Karpaty až do volyňského Rovna.
Obec Český Malín byla založena v ukrajinské Volyni roku 1871. Byla zde postavena škola, kde se vyučovalo v českém jazyce. Obyvatelstvo přešlo na pravoslavnou víru. V obci byla zřízena knihovna, dobrovolný hasičský sbor, ochotnický divadelní spolek, založena druhá (církevní) škola. Obec se rozvíjela díky pracovitosti a znalostem lidí, díky zavádění moderní zemědělské mechanizace a měla nejvyšší úroveň.
Víc než šedesát let malínští budovali svá hospodářství, s ukrajinskými a polskými sousedy měli, jak by se dnes řeklo, korektní vztahy. Přečkali první světovou válku, kdy byli na několik let vyhnáni a jejich obec takřka zničena, přežívali i bídu sovětské a nacistické okupace.
Po sovětsko-polské válce připadl roku 1921 Český Malín Polsku. Ve druhé polovině 30. let byl vlivem polské protičeské propagandy, která vyústila v požadavky polského obyvatelstva na likvidaci českého školství a v požadavky na zabrání půdy českým rolníkům, negativně ovlivněn život českých osadníků na území Polska, a tedy i v Českém Malíně.
Ve dvacátém století se na Volyni vystřídalo několik režimů a nadvlád, skoro všechny změny byly provázeny vražděním, pogromy, krádežemi. Události na Volyni v letech 1939 -1945, tedy dobu sovětské a nacistické okupace, popisují historikové současně jako občanskou válku mezi Poláky a Ukrajinci. Posléze připadl Český Malín opět Sovětskému svazu.
Následovala kolektivizace, znárodňování, transporty celých selských rodů na Sibiř, do táborů nucených prací. Historik Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu říká: „Bolševismus, tedy okrádání, zatýkání, vraždy, deportace, všechny tyhle známé otřesné věci se pochopitelně týkaly i obyvatel Volyně. Ve třicátých letech se navíc Ukrajinou prohnal hladomor, který vznikl násilnými rekvizicemi obilí; dodnes nevíme, kolik set tisíc lidí kvůli Stalinovým příkazům umřelo. Lidé na Volyni tedy neměli o sovětském režimu žádné iluze.
Když začalo Hitlerovo drang nach Osten zavedli Němci brutální okupační režim, skutečný i domnělý odpor či sabotáž trestali smrtí. Němcům museli hospodáři odvádět všechno, počínaje obilím, masem a máslem, přes olejnatá semena až po byliny, listy višní i třešní nebo tabák, jehož pěstování bylo nuceně zavedeno.
Na Volyni ale tehdy nehrozilo nebezpečí jen ze strany okupační správy, ať už sovětské nebo později nacistické. V kraji řádily nacionalistické ukrajinské polovojenské hordy Banderovců, patřící pod ilegální Ukrajinskou povstaleckou armádu, nekontrolovatelné tlupy zločinců, kteří v kraji vraždili, kradli a znásilňovali. Řádění Banderovců a nacistická okupace Volyně měly za následek desetitisíce obětí, civilisté byli vězněni, stříleni a mučeni, Židé vražděni na místě nebo ve vyhlazovacích táborech. Česká menšina se podle pamětníků a historiků snažila udržet v nenápadnosti, pokud to šlo, vyhýbala se konfliktním situacím.
Pak přišlo ráno 13. července 1943. Sedláci se po dvou dnech svátků chystali na pole, když do Českého Malína vpochodovala jednotka vojáků v německých uniformách. Vojáci nakráčeli doprostřed obce a dvou až tříčlenné hlídky s puškami s nasazenými bodáky obcházely jeden dům po druhém a vyváděly ven každého, koho našly s výjimkou nemohoucích. Skoro nikdo z Malínských neuměl dobře německy, vojáci tedy gestikulovali a zprvu se usmívali. Lidé se přesto pokoušeli o lámaný rozhovor, ptali se, co se děje, zda si mají vzít sebou jídlo a oblečení, jak dlouho budou mimo domov. Jeden z vojáků ukazoval: bude to trvat jen půl hodiny… Většina lidí soudila, že je Němci potřebují na práci.
Během několika hodin upálili, zastřelili a ubili víc než čtyři sta vesničanů včetně žen a dětí. Veškeré obyvatelstvo Českého Malína bylo vyhnáno na ulice, kde byli odděleni starci, ženy a děti od mužů. Po skupinách pak byli lidé odváděni do Ukrajinského Malína, odkud se již ozývala střelba. Někteří mladí muži byli přinuceni hnát ze vsi uloupený dobytek a odvážet nakradený majetek. V Ukrajinském Malíně Němci zahnali všechny muže a část žen po skupinách do kostela, školy a jiných budov, které polili hořlavinou a podpálili. Všichni, kteří se snažili utéci nebo vyskočit z oken, byli pobiti ranami z automatů a jiných zbraní. Většina starců, žen a dětí byla odvedena po skupinách nazpět do Českého Malína, kde jim bylo od velících důstojníků řečeno, že budou propuštěni. Místo toho byli však nahnáni do stodol a upáleni. Postupně Němci zapalovali i další budovy v obci.
Zachránilo se pouze několik osob, které nebyly přítomny v obci, protože brzy ráno odjeli na nákupy, nebo které byly nuceny hnát uloupený dobytek a vézt nakradený majetek nebo uprchli ze skupiny. Vesnice hořela týden, nalezené pozůstatky lidí byly pochovány ve společném hrobě na hřbitově v Českém Malíně.
Zavražděno bylo z místních 104 mužů, 161 žen a 105 dětí do 14 let, dále 26 Poláků a 4 Češi, kteří v obci pobývali. Popelem lehlo 68 domů.
Vraždění trvalo několik hodin. Vpodvečer se nad hořícími statky podle pamětníků spustil vydatný prudký déšť, který hořící trosky uhasil. Ráno se na spáleniště začali vracet ti, kdo přežili. Hledali a pohřbívali své nejbližší, často je mohli poznat jen podle zbytků šatů a šperků a podle míst, kde leželi.
Dne 13. července 1947 při příležitosti čtvrtého výročí vypálení Českého Malína byla přejmenována obec Frankštát na Šumpersku na Nový Malín, do obce Nový Malín se přestěhovalo i několik přeživších obyvatel z Českého Malína. V roce 2006 žilo posledních devět svědků malínského masakru – velké válečné vraždy Čechů.
Pamětníci tragédie v Českém Malíně ve Volyni vyprávěli své vzpomínky dokumentaristům z neziskové organizace Post Bellum. Tato organizace sesbírala už tři tisíce osudů a zpřístupňuje je na portále Paměť národa (www.pametnaroda.cz).
Dne 14. července 2018 se v církevní obci v Kroměříži konala slavnostní archijerejská bohoslužba, při níž jsme si připomenuli 70 let od vysvěcení našeho chrámu sv. Cyrila a Metoděje.
O deváté hodině jsme přivítali přeosvíceného vladyku Izaiáše. Spolusloužili dřívější duchovní správcové: prot. Popescu a prot. Stehlík, kteří se zasloužili o zvelebení chrámu, jenž byl v 70. a 80. letech v neutěšeném stavu. Dále spolusloužil prot. Raclavský; ten v blízkosti chrámu prožil své dětství a při jeho znovuobnovení byl vlastně také. Vzácné výročí přijeli uctít svou účastí na bohoslužbě i další duchovní otcové.
Po svaté liturgii následoval oběd a přátelské posezení s věřícími.
Na osobní pozvání Jeho Všesvatosti Bartoloměje, ekumenického patriarchy navštívil ve dnech 10. a 11. července náš vladyka Izaiáš ostrov Chalki a staroslavný Konstantinopol, kde v těchto dnech zasedal posvátný synod Konstantinopolského patriarchátu.
Při osobním setkání se patriarcha zajímal o situaci v naší eparchii a potažmo v celé naší místní církvi.
24. června 2018 jsme slavili dvacet let od vysvěcení našeho krásného šumperského chrámu.
Tuto krásnou chvíli jsme oslavili svatou liturgií, kterou sloužil náš vikární biskup Izaiáš. Na bohoslužbě byl přítomen i samotný iniciátor zbudování chrámu, náš milovaný blažený vladyka Kryštof.
Poté byl prostřen slavnostní oběd a u sváteční tabule jsme se spolu svorně všichni sešli a měli příležitost k rozmluvám. Mnohé díky Jeho Blaženosti Kryštofovi, že nás poctil svou návštěvou.
Duchovní oslava červencového cyrilometodějského svátku pokračovala v neděli 8. července v monastýru v Loděnici za účasti moravských vladyků: archiepiskopa Simeona a biskupa Izaiáše.
V Katedrálnom chráme sv. Cyrila a Metoda v Prahe sa vo štvrtok 5. júla 2018 uskutočnili oslavy pri príležitosti 1155. výročia príchodu slovanských vierozvestcov – sv. bratov Cyrila a Metoda na Veľkú Moravu. Zúčastnil sa na nich i Jeho Blaženosť arcibiskup prešovský a metropolita českých krajín a Slovenska Rastislav.
Slávnostnú sv. liturgiu, ktorú viedol, spolu s ním slúžili Jeho Vysokopreosvietenosť metropolita langadský, lithský a rendinský Joannis, Jeho Vysokopreosvietenosť arcibiskup pražský a českých krajín Michal, Jeho Vysokopreosvietenosť arcibiskup baltský a ananievský Alexij, Jeho Vysokopreosvietenosť arcibiskup horodnický Alexander, Jeho Preosvietenosť biskup bronnický Paramon, Jeho Preosvietenosť biskup moravičský Antonij, Jeho Preosvietenosť biskup fastovský Damián, Jeho Preosvietenosť biskup šumperský Izaiáš a množstvo kňazov a diakonov z Česka, Slovenska, Grécka, Ukrajiny, Ruska, Gruzínska a Srbska.
Osláv sa zúčastnili aj veľvyslanci Bulharska, Gruzínska, Ukrajiny, Srbska, Cyperskej republiky, ako aj predstaviteľ Československej cirkvi husitskej.
Po skončení sv. liturgie vladyka Michal pozdravil všetkých prítomných a osobitne metropolitu Rastislava s dňom jeho menín.
Zároveň vo svojom príhovore poukázal na význam misie sv. Cyrila a Metoda a ich príchodu na Veľkú Moravu. „Odkaz našich vierozvestcov, starý 1155 rokov, je stále živý a mohli sme sa o tom presvedčiť i dnes, kedy deviati archijereji, predstavujúci šesť miestnych pravoslávnych Cirkví, sa spolu v duchovnej jednote a radosti modlili, prijímali sv. Dary a dosvedčili tak, že sme všetci jeden národ Boží. Boh neustále posilňuje lásku človeka k človeku, pretože začíname žiť v dobe, kedy zlý duch rozdeľuje národy proti sebe, kedy proti sebe povstávajú ľudia, kedy sa dokonca vnášajú sváry a rozpory i medzi pravoslávnych veriacich vo vnútri jednotlivých miestnych Cirkví. Toto pôsobenie zlého ducha môžeme prekonať len vtedy, keď v našom srdci bude láska k blížnemu. Nech Boh chráni a posilňuje medzi nami, pravoslávnymi veriacimi, i medzi národmi jednotu a lásku k blížnemu. Sv. apoštolom rovní Cyril a Metod, proste Boha za nás!” povedal vladyka Michal.
Eparchiální rada olomoucko-brněnské eparchie zve k oslavě svátku svt. muč. Gorazda II. do monastýru v Hrubé Vrbce. Pouť se bude konat v sobotu 1. září. Duchovní nechť si přivezou červená bohoslužebná roucha. Občerstvení bude zajištěno.
Vaší pozornosti doporučujeme film natočený o Athosu: Tisíc let jako jeden den. Je ke shlédnutí opatřený českými titulky na videostránce pravoslavných filmů.
V Pravoslaví se Athosu většinou říká „Svatá Hora“ – z řeckého Agion Óros. Jedná se o jeden ze tří poloostrovů na severořeckém Chalkidiki. Nachází se zde mnišský stát, tvořený dvaceti mužskými kláštery (v pravoslaví se říká monastýry) a mnoha poustevnami. Ženy (a malé děti) mají na toto místo podle více než 1000 let staré tradice zakázaný vstup.
GEOGRAFIE
Athos je nejvýchodnější ze tří poloostrůvků – jakoby prstů, které vybíhají do Egejského moře z poloostrova Chalkidiki. Athonský poloostrov má 50 km na délku, jeho šířka se pohybuje mezi 8 a 12 km a jeho plocha je 350 km čtverčních. Na jihu poloostrova se od moře zdvihá hora Athos do výše 2033 m (údaje o výšce hory se různí, na rúzných mapách jsou k vidění nejméně tři různé údaje. Zde je uvedeno číslo nejčastěji publikované v pravoslavných průvodcích).
Na Athosu se nachází pravoslavná “mnišská republika”. Na Athos nemají podle dávné tradice (sahající až k začátkům mnišství na tomto místě) přístup ženy.
Jméno Athon je prastaré, prý po nějakém bájném obrovi. Kdysi tady byly pohanské svatyně a na vrcholku byla modla Apollona.
Trvale na Athosu přebývají jenom pravoslavní mniši (a několik osob správního personálu). V současnosti zde žije asi 2000 mnichů (přesné číslo bude větší, ale není přesně známo).
Politicky spadá pod svrchovanost Řeckého státu. Z hlediska církevní jurisdikce spadá Svatá Hora přímo pod konstantinopolského patriarchu.
Pro pravoslavné křesťany má Athos jedinečný význam jako jedno z pomyslných duchovních center pravoslaví. Na Svaté Hoře je přes tisíciletí nepřetržitě pěstována pravoslavná duchovní tradice. Zvláště je Athos spojen s tzv. hesychasmem, což je teologické pojmenování nejhlubší mystického duchovní modlitební praxe. Je zde pěstována i specifická podoba pravoslavné východní liturgické praxe (tzv. svatohorský typikon). Svatá Hora je pro pravoslavné křesťany místem, kde mohou zažít hlubokou duchovnost, kde se každodenně prý dějí zázraky (kvůli nimž sem přicházejí mnozí poutníci s prosbou o uzdravení, otěhotnění manželky, nápravy dítěte atd.), kde jsou divotvorné ikony a nesčíslné množství ostatků svatých a hlavně – žijící svatí – duchonosní starci.
Z hlediska nepravoslavných návštěvníků je Athos místem podivuhodné starobylé byzantské architektury, kde se dochovalo veliké množství archeologických památek na dávnou Byzanc, památek z oblasti výtvarného umění (ikony), ostatkáře, kalichy apod. i z oblasti písemnictví (v knihovnách jsou střeženy vzácné rukopisy, iluminace apod.). To vše na soustředěno poměrně na malé ploše.
Právem je možné považovat Svatou Horu za duchovně-kulturní klenot světa, neboť ve starobylých monastýrech a poustevnách jsou přechovávány památky nevyčíslitelné hodnoty. Jedná se o práce ikonopisců, řezbářů, kaligrafů a dalších umělců práce s kovem, látkami apod.
Oba typy návštěvníků se mohou při návštěvě Athosu dotknout dávné žijící Byzance – její duchovní i umělecké sféry. A oba typy při návštěvě Athosu jistě ocení jeho výjimečně krásnou přírodu.
MONASTÝRY
Na poloostrovu Svatá Hora je 20 pravoslavných monastýrů (klášterů) a mnoho skitů, kaliv, kelijí, pousteven apod. (Skit, kaliva, kelije jsou různé menší mnišské příbytky; skit malý monastýr, kaliva a kelije bývají příbytky pro jednoho či několik mnichů s domovní kaplí či malým chrámem). Většina monastýru přináleží Řekům, a dále je zde po jednom monastýru bulharském, ruském, srbském a rumunském. Žijí v nich mniši z celého světa, nebo i mimo monastýry, osaměle, na svazích pohoří či v menších poustevnách.
Fotografie z cesty brněnských poutníků na Athos v červnu 2018:
10. června 2018 navštívil Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Paisij (Martyniuk), arcibiskup Przemyský a Gorlický brněnskou církevní obci. Spolu s Jeho Přeosvíceností vladykou Izaiášem, biskupem Šumperským, vykonali archijerejskou svatou liturgii v tento den, který je druhou neděli po svaté Padesátnici, kdy si připomínáme památku všech ctihodných a bohonosných Otců Svaté Hory Athonské a všech svatých zemích našich. V našem chrámu sv. Václava s nimi spolusloužili místní duchovní správce, hosté doprovázející polského vladyku a naši diákoni.
Po archijerejské liturgii byl posvěcen darovaný nový kamenný kříž právě instalovaný před katedrálou.
Moravu ve dnech 30.5. – 3.6. navštívil vladyka Job z Telmessu, arcibiskup Ekumenického patriarchátu a ředitel stálé mise EP při Světové radě církví v Ženevě ve Švýcarsku. Vladyka Job byl čestným předsedou druhé mezinárodní konference o mezislovanském jazyku, kterou požehnal také Jeho Všesvatost patriarcha Bartoloměj. Kromě toho se účastnil pátého mezinárodního ročníku festivalu dny Slovanské kultury a konference o mezislovanském jazyku, která byla zasvěcena 1150. výročí slovanského jazyka jako čtvrtého literárního jazyka Evropy.
Hlavní kulturní událostí byla vernisáž na Velehradě v Muzeu Bible za přítomnosti České televize a Její Excelence velvyslankyně Srbska v ČR paní Very Mavrićové. V Muzeu Bible bude čtyři měsíce vystaveno „Miroslavovo evangelium“ z roku 1180. Jedná se o památku UNESCO, zapsanou jako součást světového dědictví, a dokument o počátcích srbského jazyka; zároveň je to kniha s nejbohatší obrazovou výzdobou z 12. století v Evropě vůbec (česky o této památce a o její historii). Exponát přivezl předseda Matice Srbské, srbský spisovatel a básník pan prof. Dragan Stanić. Matice Srbská byla založena již v roce 1832 a stala se vzorem pro nepolitické kulturně orientované slovanské organizace u všech slovanských národů.
„Středověký evangeliář patří k nejvýznamnějším nedatovaným cyrilským rukopisům. Manuskript obsahuje 362 stran a 296 unikátních miniatur. Arcibiskup Jób z Telmessosu v Evangeliu objevil, že v černém textu je ještě text červený, který do něj někdo dodatečně vepsal a je jakousi instrukcí pro bohoslužbu. Tedy, co se má z Evangelia číst v ten či onen den, ale i jakým způsobem,“ uvedl V. Merunka.
Přijetí cařihradského arcibiskupa a srbské velvyslankyně na hodonínské radnici
»U příležitosti konání „Dnů slovanské kultury“, které jsou letos věnovány kultuře balkánských a lužických Srbů, přijeli v pátek 1. června do Hodonína velvyslankyně Srbska v České republice paní Vera Mavrić a eminence cařihradský arcibiskup Job z Telmessu spolu s dalšími hosty. Za vedení města přivítal vzácnou návštěvu místostarosta Jiří Janda. Hosté se zúčastní lingvistické konference a zahájení výstav a doprovodných akcí, připravených ve spolupráci s Masarykovým muzeem v Hodoníně a domem kultury. Dny slovanské kultury organizuje spolek Slovanská unie a koná se již popáté.« (Stránky města Hodonín)
Návštěva monastýru
Vladyka Job sloužil v našem monastýru světitele mučedníka Gorazda v Hrubé Vrbce slovanským jazykem; na znamení jednoty byli při liturgii vzpomínáni: Jeho Všesvatost patriarcha Bartoloměj a Vysokopřeosvícený vladyka Simeon.
Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Job zde navštívil řadu památných míst, mimo jiné i Mikulčice, poutní místo Velehrad, archeoskanzen v Modré a velkomoravský kostelík v Kopčanech. Některé okamžiky z jeho cest po Moravě si můžete prohlédnout v závěrečné fotogalerii:
V pátek 25. května 2018 se po celé republice konala Noc kostelů. Je to akce, kdy farnosti různých církví v podvečer otevírají své chrámy a zde mají určitý program až do nočních hodin. Program bývá různý – většinou se týká prezentace života, činnosti a historie konkrétní farnosti obohacené o další doprovodné akce, např. výklad Bible, dětské kroužky, přednášky, koncerty, modlitební ztišení, zpěvy z Taizé apod.
Z olomoucko-brněnské eparchie se podle našeho zjištění zúčastnily církevní obce v Brně, Olomouci, Ostravě – Pustkovci, Třebíči, Přerově, Kroměříži, Svitavách, Šumperku, Uničově a monastýr sv. Ludmily v Brně. Naše farnosti většinou nabízely program v podobě prohlídky chrámu s výkladem liturgické symboliky interiéru. Některé farnosti pak obohatily program bohoslužbou, přednáškou, výstavou, koncertem nebo audionahrávkami. Účastí na této akci nejen dáváme o sobě vědět, ale využíváme možnosti prezentovat pravoslavné bohatství víry a svou duchovnost.
Níže přinášíme fotografie z některých farností, které se akce zúčastnily.
Ačkoliv byl chrám otevřen pouze od 18 do 20 hodin, navštívilo jej více než sto lidí. Liturgické zpěvy východní i západní tradice s erudovaným komentářem předneslo Collegium gregorianum pod vedením br. Jakuba Dobeše. Velmi poutavý byl výklad o. Mojmíra Kříže o životě a mučednictví sv. Jiří.
Na pondělí 4. června svolal vladyka na úřad eparchiální rady okružní protopresbytery naší eparchie.
Na poradě byla probírána aktuální situace v církvi a jednalo se o zavedení pravidelných liturgických seminářů. Zvláště služebně mladší duchovní by potřebovali zdokonalení bohoslužebné praxe, vysluhování „trebů“ apod. S tím souvisí péče o pastorační schopnosti našeho duchovenstva. Poté se probírala běžná správní a organizační činnost v jednotlivých protopresbyterátech.
V závěru schůze se přítomní věnovali plánování eparchiálních událostí:
Štěpánovská církevní obec v létě oslaví kulaté výročí – 90 let od svého vzniku.
Bylo domluveno datum eparchiální poutě ke sv. Gorazdovi do jeho rodiště v Hrubé Vrbce. Gorazdovské oslavy se zde budou – dá-li Bůh – konat v sobotu 1. září (program jako obvykle).
Uvažuje se o celocírkevní oslavě letošního svátku sv. Rostislava, která by měla proběhnout ve Znojmě v chrámu svatému knížeti zasvěceném v sobotu 27. října.
Na svatodušní pondělí (dle pravoslavného kalendáře letos 28. května) navštívila zázračná myrotočivá ikona přesv. Bohorodice Žďár nad Sáz. V chrámu Nejsvětější Trojice, kde se nyní konají pravoslavné bohoslužby (dle rozpisu), se shromáždilo značné množství věřících nejen z pravoslavné církve.
Věříme, že ikona přinesla požehnání nejen přítomným lidem, ale celému městu.
Brněnskou farnost krátce navštívil vladyka Job, arcibiskup Telmessoský
V sobotu 2. června 2018 navštívil náš chrám archijerej Konstantinopolského patriarchátu, Jeho Vysokopřeosvícenost Job (Getcha), arcibiskup Telmessoský. Doprovázel ho Jeho Přeosvícenost Izaiáš, vikární biskup šumperský.
Oba vladykové krátce předtím společně navštívili tradiční akci „Řecká sobota na hradě Veveří“, která patří vůbec k největším akcím podobného druhu v naší zemi. Organizátoři Řecké soboty chtějí díky této akci, na níž se podílejí svou prezentací organizace a instituce zabývající se Řeckem a řeckou kulturou, zprostředkovat veřejnosti zejména kulturní tradice a historické vazby Moravy na Řecko.
K přítomným návštěvníkům Řecké soboty promluvil arcibiskup Job přímo v řečtině, kterou se naučil při svých studiích teologie v Řecku. Jeho vzácnou návštěvu uvedl otec Jozef Fejsak, duchovní správce brněnské farnosti, a za organizátory Aristid Franc, který tuto akci moderoval.
Jak jen to je možné, držte se co nejpevněji za šat naší velké Vládkyně – Bohorodice, aby vám pomáhala. Nechť Bohorodice, tato něžná, pečlivá a starostlivá Matka celého světa, ochraňuje vás i celý svět… (Ctihodný starec Paisij Svatohorec)
Těmito slovy nás vyzývá ctihodný starec Paisij (přičten k zástupu svatých roku 2015), abychom se obraceli k Matce Boží, této něžné a starostlivé Ochránkyni všech, a s vírou ji prosili o Její mocnou záštitu.
Takto se i v naší brněnské církevní obci snažíme již od roku 2007 co nejvíce přiblížit v modlitbách k Matce Boží, před její divotvornou a myrotočivou ikonou Obměkčení zlých srdcí, která nás, naši církevní obec a celou místní Pravoslavnou církev již tolik let navštěvuje.
Letos, tedy celkově již po jedenácté, jsme měli opět možnost přiblížit se v modlitbách ke zjevné milosti Matky Boží, k její svaté ikoně, která k nám letos doputovala až z italského města Bari. …
V pátek 25. května, v den Noci kostelů, se v našem chrámu sloužilo Všenoční bdění spolu s kánonem a akathistem před ikonou Přesvaté Bohorodice Obměkčení zlých srdcí (Sedmibolestné). V ten den zůstal náš chrám otevřen pro veřejnost až do pozdních, resp. popůlnočních hodin.
Ikona Matky Boží navštívila Mikulčice
Následující den v sobotu, kdy naše místní Církev konala všepravoslavnou pouť k místu dávné velkomoravské misie svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje, „zavítala“ ikona Sedmibolestná vůbec poprvé v historii na tato posvátná místa, spjatá s dávnou historií našeho národa. Zde, na základech trojlodní baziliky, dnes již pod širým nebem, byla ikona umístěna doprostřed kdysi skvoucího se svatostánku, přímo v centru bývalého velkomoravského hradiště v Mikulčicích.
Právě na těchto místech si vždy, znovu a znovu, připomínáme události, které tak výstižně popsal svatý Jan Šanghajský a které v nás současně probouzejí pocit vděčnosti, který bychom měli pociťovat ve vztahu ke svatým bratřím Cyrilu a Metoději:
„Neboť oni přinesli těm, kdož přebývali v zemi stínu smrti… (Iz 9,2), tedy uprostřed pohanství, Světlo pravé víry Kristovy. Těm, kteří nic nevěděli o Božím království, jej zvěstovali a ukázali jim cestu, která do něj směřuje. Služebníky nepravých a lživých bohů učinili svatí bratři služebníky pravého Boha! Ty, kteříž žili v neřesti a hrubých mravech, naučili milovat dobro a pravdu a ukázali jim nadřazenost ctnosti, očistili jejich smysly a učinili je zbožnými a mravnými. Ty, kteří se nacházeli pod mocí hříchu a zpustlosti, osvobodili z ďábelských sítí, znovuzrodili je svatým křtem a naučili je novému životu ve slávě Boží. Ve stejné době pak pro neučené a polodivoké Slovany sestavili abecedu, darovali jim vzdělanost a naučili je užívat písemnictví, a takto položili počátek jejich duchovního osvícení a vzdělání.“ (Z kázání v den svátku svatých soluňských bratří)
Svatou liturgii svým zpěvem doprovodil brněnský chrámový sbor.
Divotvorná ikona na svatodušní svátky v brněnské katedrále
Před započetím nedělní svaté liturgie v Brně byl náš chrám slavnostně vyzdoben zelenými ratolestmi při příležitosti svátku „Seslání Ducha Svatého na apoštoly“ (Svaté Padesátnice). Po svaté liturgii, s mimořádnou účastí věřících, podobnou té velikonoční, proběhl slavnostní průvod kolem chrámu s ikonami „Svaté Trojice“ a Bohorodicí „Sedmibolestnou“.
Ke konci bohoslužby byli všichni z přítomných věřících pomazáni myrem od divotvorné a myrotočivé ikony Obměkčení zlých srdcí.
Tato divotvorná ikona již (díky duchovní správě brněnské farnosti) připutovala na dlouhou řadu míst naší vlasti a všude přinášela pomoc a požehnání. V r. 2007 byla např. i v Jihlavě – zde je archivovaná fotogalerie z této návštěvy.
Pro milovníky pouti na posvátná místa mikulčických cyrilometodějských vykopávek přidáváme ještě dvě fotogalerie, skrze které si můžete projít (či připomenout) letošní sváteční oslavu našich apoštolských věrozvěstů a svatého knížete Rostislava, který je zde uvítal.
Uctěme posvátnou dvojici našich osvětitelů, kteří nám přeložením Božských Písem otevřeli pramen bohopoznání, z něhož až do dneška hojně čerpáme, a blahoslavíme vás, Cyrile a Metoději, kteří stojíte před trůnem Nejvyššího a vroucně se přimlouváte za duše naše.
Od nejstarších dob věřící putovali na místa, kde se stalo nějaké nebeské zjevení nebo zde žil svatý člověk. Cítili zde tu duchovní energii, která s nebe sestupuje na místě nebeského úkazu, zázraku, nadpřirozeného navštívení nebo působení života světce – Božího člověka. Ten neviditelný otisk, zůstávající na všem pozemském po záblesku nebeského duchovního ohně, nesmazatelně přetrvává. Je to v každém kamínku, stéblu i ve vzduchu. Říkáme tomu, že místo je požehnané.
V každé místní církvi mají svá požehnaná místa, která jsou spojena s příchodem apoštolů a věrozvěstů, s životy zdejších svatých nebo nebeskými zjeveními. Křesťané mají zkušenost s tímto požehnáním, a tak mají ve zvyku putovat na tato svatá místa, pomodlit se zde, uctít památku, přihlásit se k dílu těchto svatých a svou poutí na něm přijmout účast.
Na Moravě požehnává eparchiální archijerej každoročně dvě církevní pouti: cyrilometodějskou a gorazdovskou. Ke květnovému svátku sv. Cyrila a Metoděje je to bohoslužba v bazilice, kde sloužíval sv. Metoděj. Bazilika, jejíž základy byly poblíž Mikulčic při vykopávkách nalezeny, už bohužel nestojí, ale požehnání sv. Metoděje zůstává. Zvláště při liturgii lze pocítit jedinečnou přítomnost našeho slavného světce – jako by se spolu s námi klaněl před svatým prestolem a uctíval přesvaté Dary Těla a Krve Kristovy. Přijíždíme sem oslavit cyrilometodějský svátek nejen, abychom uctili jeho památku a pomodlili se k němu za naši církev, ale abychom do jeho díla vstoupili, navázali na ně a upevnili naše společenství s ním právě na tomto místě, které je srdcem celého slovanského Pravoslaví.
Pouť byla letos mimořádná také tím, že do mikulčického Metodějova chrámu připutovala i divotvorná ikona Matky Boží Sedmibolestné. Pár dní před tím byla v Bari při liturgii u ostatků sv. Mikuláše. Dnes spočinula v Mikulčicích, kde ji v bazilice (kdysi možná zasvěcené sv. Mikuláši) mohli poutníci uctít. Byla to další nebeská návštěva, kterou byla tato pouť poctěna. Po liturgii byli všichni pomazání zázračným olejem, který ikona roní.
Letos měla mikulčická pouť spíše komorní charakter. Kvůli kalendářní shodě (pouť připadla na zádušní Trojickou sobotu před svatodušními svátky a navíc se v předvečer konala “noc kostelů”) se sjelo méně poutníků, než je obvyklé (napočítal jsem necelou stovku účastníků bohoslužby, ale někteří další poutníci se v okolí ukrývali před sluníčkem). Je zajímavé sledovat, že to nikterak neumenšilo duchovní krásu a hloubku této události. Svědčí o to požehnání, které na tomto místě spočívá nezávisle na nás. S dojetím jsme vzývali nám tak drahé svaté bratry ze Soluně. Krásně zpíval sbor. Věřící se zpovídali a přijímali svaté Tajiny. Lípy kolem baziliky zrovna dospěly do plného květu a jejich sladká vůně byla silnější než kadidlo z mocného okuřování dvou diákonů. Sama okolní příroda tak přispěchala uctít památku slovanských věrozvěstů svým vlastním kadidlem, v jehož oblaku omamné vůně nebyla naše aromata vkládaná na žhavé uhlí do kadidelnic vůbec cítit.
Svědectvím o klidné a radostné duchovní atmosféře jsou fotografie prot. Libora Raclavského:
Na přelomu dubna a května měli věřící přerovské církevní obce možnost zúčastnit se zájezdu na Ochrid. Přerovští farníci, kteří věděli, že jejich duchovní otec Libor se mnoho let zabývá historií Velké Moravy a cyrilometodějstvím, se rozhodli chopit se příležitosti, přihlásit se na nabídku poznávacího zájezdu a uskutečnit vlastní putování po stopách žáků sv. Cyrila a Metoděje, kteří jsou patrony našeho chrámu v Přerově. Protože majitel cestovní kanceláře je velký příznivec naší církevní obce, slíbil, že přerovští účastníci budou mít mimo oficiální program zájezdu ještě své vlastní poznávací putování. Ti z nás, kteří ve své práci dostali volno, se na zájezd přihlásili a zároveň tuto pouť věnovali svému duchovnímu k jeho životnímu jubileu.
V Makedonii byla naše výprava ubytována v hotelu, který stál v místech, kudy vedla starověká římská cesta Via Egnatia, která spojovala starověký přístav Dyrrachium (dnes Durres v Albánii) s Konstantinopolí. Též sousedil s monastýrem Narození přesvaté Bohorodice, kde se nacházely kromě dvou chrámů na nádvoří i dvě jeskynní kaple ze 14. století. Postupně jsme navštěvovali nejzajímavější místa v okolí: monastýr sv. Nauma, ochridské chrámy, Bitolj, Bigorský monastýr, starý římský tábor na Ochridském jezeře a dostali jsme se i do albánského Voskopoje, které bylo v 17. století významným balkánským obchodním, náboženským a kulturním střediskem. Nachází se zde několik chrámů, které jako jedny z mála přežily osmanské období, s krásnými, bohužel mnohde poničenými vnějšími i vnitřními freskami. Během putování nás otec Libor seznamoval s historickými souvislostmi týkající se díla patronů našeho chrámu a jejich žáků. Na závěr jsme se všichni shodli, že tato pouť naplnila naše očekávání a stala se nezapomenutelným zážitkem.
V pondělí 14. května 2018 se Jeho Vysokopřeosvícenost arcibiskup Simeon a Jeho Přeosvícenost biskup Izaiáš setkali s Jeho Excelencí velvyslancem ukrajinské republiky panem Jevhenem Perebyjnisem a jeho tajemníkem panem Ostapem Lukianchukem.
Při setkání, které se konalo v rezidenci vladyky Izaiáše v Mostě, se pan velvyslanec zajímal o život naší místní pravoslavné církve a zároveň informoval naše vladyky o situaci na Ukrajině.
Olomoucko-brněnská eparchie
