Archiv autora: Administrator

Konalo se zasedání Eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie

Eparchiální rada Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích (ER OBE) zasedala dne 23.5.2017 v Olomouci

Prezence

Přítomní členové ER OBE:
vladyka Izaiáš,
prot. Ján Kačkoš, prot. Jozef Fejsak, prot. Jan Baudiš, prot. Ondřej Stehlík, sestra Vlastimila Soukupová, sestra Sofia Prusali
Hosté:
prot.
Jan Langr – tajemník
sestra Perla Jarečná – tajemnice

Omluvení členové ER OBE:
vladyka Simeon
sestra Soňa Cinegrová
prot. Milan Horvát-kancléř MR

Předseda konstatuje, že ER OBE je na tomto zasedání usnášení schopná

Usnesení ER č. 24 ze dne 23.5.2017

Jednání ER bylo zahájeno společnou modlitbou. Vl. Simeon se z jednání omlouvá, všechny členy Rady pozdravuje a jejím vedením pověřil vl. Izaiáše.

Usnesení č. I

Kontrola plnění úkolů:

Předseda konstatoval, že nejsou nesplněné úkoly z předchozích rad.

  1. ER OBE bere na vědomí předloženou zprávu

PRO: 6       PROTI: 0      ZDRŽELO SE: 0      PŘIJATO

Usnesení č. II

Pravoslavná církevní obec v Ostravě – Pustkovci požádala o příspěvek na realizaci projektové dokumentace na realizaci opravy kaple (hydroizolace, fasáda, tvorbu mozaiky na průčelí chrámu) ve výši 40 tis. Kč.
Předkladatel doporučuje schválení žádostí.

ER OBE
1.) bere na vědomí předloženou zprávu
2.) schvaluje příspěvek na realizaci projektové dokumentaci opravy chrámu ve výši 40 000,- Kč z fondu oprav a reprodukce majetku OBE
3.) pověřuje ředitele ÚER podpisem smlouvy

PRO: 6       PROTI: 0      ZDRŽELO SE: 0      PŘIJATO

Usnesení č. III

Pravoslavná církevní obce v Prostějově předkládá návrh prodeje modlitebny sv. Jiřího Vítězného (objekt bývalé synagogy) v Prostějově. Uvedený objekt je dlouhodobě ve velmi špatném technickém stavu. Přes dílčí rekonstrukce zejména statického charakteru je v možnostech církevní obce provádět pouze nejnutnější opravy. Objekt vyžaduje rozsáhlé stavební opravy včetně nové fasády, kanalizace, hydroizolací a střechy. Rovněž je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že se jedná o zapsanou kulturní památku.

Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o objekt vyžadující nutné investice, a to pod hrozbou sankcí ze strany Národního památkového ústavu i samosprávy, je nutné přijmout řešení stávajícího stavu. Na základě výstupů jednání s orgány státní správy, samosprávy, židovskou obcí a vlastníků přilehlých nemovitostí se nabízí dvě řešení. Realizovat opravu vlastním nákladem z fondu oprav, která však musí probíhat v souladu s podmínkami památkové péče nebo přistoupit na nabídku odkupu objektu sousednímu vlastníkovi. Po diskuzi, s přihlédnutím k potenciálu stávající církevní obce, se jako vhodnější řešení jeví prodej této nemovitosti a finanční prostředky uložit na účtu církevní obce tak, aby v budoucnu mohla být zakoupena vhodná nemovitost pro potřebu této obce. Duchovní správa bude administrována ze strany sousední nedaleké církevní obce v Čelechovicích.

ER OBE:
1.) bere na vědomí předloženou zprávu
2.) schvaluje v souladu s čl. 20 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku kupní smlouvu mezi Pravoslavnou církevní obcí v Prostějově, se sídlem Demelova 51/2, 796 01 Prostějov, IČ.: 26521636 jako prodávající a ……………………………….. jako kupující na pozemek zastavěná plocha a nádvoří parcelní číslo 62/1 jehož součástí je jiná stavba číslo popisné 33, vše zapsané na listu vlastnictví číslo 11953, pro katastrální území Prostějov, obec Prostějov, okres Prostějov vedeném na Katastrálním úřadě pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov.
3.) pověřuje duchovního správce podpisem smlouvy

PRO: 6       PROTI: 0       ZDRŽELO SE: 0      PŘIJATO

Usnesení č. IV

Vladyka Izaiáš informoval o průběhu koupě bytového domu v Brně. Současně předložil žádost o schválení nákupu vybavení bytových jednotek, které je potřebné pro následný pronájem.

ER OBE
1.) bere na vědomí předloženou zprávu
2.) schvaluje prostředky na vybavení dle zprávy

PRO: 6      PROTI: 0       ZDRŽELO SE: 0      PŘIJATO

Usnesení č. V

Prot. Josef Fejsak informoval členy rady o situaci v církevní obci ve Žďáru nad Sázavou. V této chvíli se jedná o pronájmu chrámu sv. Trojice pro potřebu naší církve. Po dohodě s prot. Janem Baudišem navrhuje, že se ujme duchovní správy. ER OBE v souladu s čl. 9 odst. 2 ustanovuje prot. Josefa Fejsaka duchovním správcem Pravoslavné církevní obce ve Žďáru nad Sázavou.

ER OBE
1.) bere na vědomí předloženou zprávu
2.) schvaluje změny dle zprávy

PRO: 6 PROTI: 0 ZDRŽELO SE: 0 PŘIJATO

Eparchiální rada byla ukončena v 17:00 hod. společnou modlitbou.

V Olomouci dne 23.5. 2017

Zapsal: prot. Jan Langr
Za správnost: vl. Izaiáš – ThDr. Igor Slaninka

…………………………….

+Simeon
Předseda eparchiální rady
olomoucko-brněnské eparchie
Pravoslavné církve v českých zemích
a na Slovensku

+ Izaiáš ……………………………..
prot. Ján Kačkoš ……………………………..
prot. Jozef Fejsak
……………………………..
prot. Jan Baudiš
……………………………..
prot. Ondřej Stehlík
……………………………..
sestra Vlastimila Soukupová
……………………………..
sestra Sofia Prusali
……………………………..

 

Ohlédnutí za letošními paschálními svátky

Fotogalérie z oslavy Paschy na některých farnostech naší eparchie

Aktualizace: doplněny fotografie z Paschy slavené v monastýru sv. Ludmily (viz dole)

Mikulov

Kroměříž

Olbramovice

Milotice – Jelení

Monastýr sv. Ludmily v Brně

Z dalších farností jsou k nahlédnutí obrázky v dřívějším příspěvku a ve Žďáru zde.

 

 

 

Cyrilometodějská poutní bohoslužba v Mikulčicích

V sobotu před letošním svátkem svatých věrozvěstů jsme se sjeli do Mikulčic, abychom vzývali pomoc svatých soluňských bratří. Význam jejich díla si jistě nemusíme připomínat, ale přesto s radostí a vděčností každý rok vzpomeneme na základní rysy jejich misie, jejíž duch pracuje dodnes a co zde tenkrát bylo zaseto, stále žije a roste.

Cílem misie sv. Cyrila a Metoděje bylo uvést světlo Kristova Evangelia ke Slovanům. Svatí bratři si přáli, aby se všichni Slované stali pravoslavnými, a tím přebývali v lásce a jednotě všechny slovanské národy spolu s Řeky, resp. Byzantinci. Pravoslavná křesťanská víra sjednocuje všechny v pravdě, a jednomyslnost ve víře následně přináší sjednocení ve svatých Tajinách.

2017-mikulcice-skupina-dsc_0432_1

Kázání při liturgii bylo svěřeno otci Jakubovi Jacečkovi ze Slovenska. Začal svou promluvu připomínkou, že v osobách sv. Cyrila a Metoděje nám staroslavná Byzanc poslala to nejlepší, co měla. Zkušené misionáře, špičkové učence a duchovní osobnosti. Sv. Cyril byl žákem vysoce vzdělaného patriarchy konstantinopolského sv. Fótia. Je znám např. svou apologií křesťanství proti judaismu i mohamedánství. Jeho argumenty jsou platné až po dnešní dobu.

Kromě jiného uvedl, že více než 15 let se konají celocírkevní poutě s liturgií slouženou přímo na vykopávkách basiliky, kde sloužil sv. Metoděj. Každý, komu to dovolilo zdraví a okolnosti a kdo miluje Pravoslaví přijel jako ctitel našich otců, sv. Cyrila a Metoděje, aby se v tento sváteční den pomodlil na těchto požehnaných místech.

Ducha dědictví cyrilometodějského nesli i mučedníci Jan Hus a Jeroným Pražský. Citací slov Jana Husa o zachování jednoty víry a lásky uzavřel otec Jakub své kázání.

2017-mikulcice-vl-michal-dsc_0426_1Na konci svaté liturgie se ujal slova vzácný host, Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Michal, arcibiskup pražský a českých zemích. Připomenul učenost svatých bratří, díky nimž bylo přeloženo Písmo svaté do jazyka našich slovanských předků. Sv. Metoděj připravil i zákoník, čili legislativu pro řádnou správu moravského státu. Překlad do staroslověnštiny se později stal základem pro staročeské znění Bible. Vladyka Michal vzpomenul celou řadu jednotlivých staročeských překladů až k Bibli kralické, kterou užíváme místy dodnes.

Nakonec promluvil Jeho Přeosvícenost vladyka Izaiáš, vikární biskup šumperský a tlumočil zdravici eparchiálního archijereje, Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského. Zamyslel se nad odkazem sv. Cyrila a Metoděje, jejichž živoucím dědictvím zde jsme. Na závěr vroucně poděkoval vladykovi Michalovi a všem přítomným poutníkům za jejich účast. Vyzdvihl, že i přes hrozící déšť se tolik lidí vypravilo na cestu do Mikulčic, aby uctili památku našich věrozvěstů.

2017-mikulcice-vl-izaias-dsc_0276_1Při udílení závěrečného požehnání byly rozdávány nové ikonky sv. Cyrila a Metoděje. Pouti se celkem zúčastnilo přibližně 150 věřících. Přítomno bylo přes  třicet duchovních. Zpíval brněnský sbor. Brněnská obec a její duchovní zajistili vše potřebné pro vykonání božské liturgie. Připutovali lidé z Moravy, Čech i ze Slovenska. Ti, co přicestovali, se tím projevili jako nadšení nositelé dědictví sv. Cyrila a Metoděje, jejichž lásku nosí ve svých srdcích. Záruku budoucnosti Pravoslaví u nás vidím právě v tom, že máme věřící, kteří jsou s našimi slovanskými apoštoly stejného pravoslavného ducha, a od putování za nimi je neodradila nepříznivá předpověď počasí (nakonec na nás nespadla ani kapka). Všem patří díky za to, že jsme se mohli společně a v jednomyslnosti pomodlit na těchto posvátných a nám tak drahých místech.

3. fotogalérie z pouti (foto jer. Cyril Bočkarev)

 

 

 

 

Poutní cyrilometodějská bohoslužba

V sobotu 20. května se uskutečnila pod širým nebem, na místě bývalého velkomoravského hradiště v Mikulčicích, archijerejská Božská liturgie.

Svatou liturgii sloužil Jeho vysokopřeosvícenost Michal, arcibiskup pražský a českých zemí a přeosvícený Izaiáš, vikární biskup šumperský a spolu s nimi přes dvacet duchovních z Moravy, Čech a Slovenska. Svatou liturgii svým zpěvem doprovodil brněnský chrámový sbor.

SVATÍ APOŠTOLŮM ROVNÍ, CYRIL A METODĚJ,
UČITELÉ SLOVANŠTÍ (památka 11. / 24. května)

TROPAR, HLAS 4.
Apoštolům rovní a slovanských zemí učitelé, Cyrile a Metoději, v Bohu moudří, Vládce všech proste, aby všecky národy slovanské utvrdil v pravoslaví a jednomyslnosti, světu pokoj daroval a spasil duše naše.

KONDAK, HLAS 3.
Uctěme posvátnou dvojici našich osvětitelů, kteří nám přeložením Božských Písem otevřeli pramen bohopoznání, z něhož až do dneška hojně čerpáme a blahoslavíme vás, Cyrile a Metoději, kteří stojíte před trůnem Nejvyššího a vroucně se modlíte za duše naše.

MODLITBA KE SVATÝM APOŠTOLŮM ROVNÝM CYRILU A METODĚJI, UČITELŮM SLOVANSKÝM
Ó přeslavní učitelé a osvětitelé národů slovanských, svatí apoštolům rovní, Cyrile a Metoději! Jako děti ke svým otcům se k vám nyní utíkáme, světlem vašeho učení a slova osvíceni a ve víře Kristově poučeni, a se srdcem zkroušeným se k vám modlíme. Ačkoli jsme váš odkaz jako dítka vzpurná nezachovali a nesnažili se zalíbiti Bohu tak, jak jste nás učili, ačkoli jsme odpadli od jednomyslnosti a lásky, kterou jste nám Slovanům jako svým bratřím ve víře i původu odkázali – neodvracejte se od nás, nehodných a hříšných dítek svých, jako jste ani za života svého neodmítali lidi nevděčné a nehodné, ale dobrotou vždy za zlé odpláceli. A protože máte velikou smělost před Hospodinem, proste Jej, aby nás poučil a obrátil na cestu spásy, aby utišil neshody a sváry vznikající mezi bratry jedné víry, aby ty, kteří od ní odpadli, k jednomyslnosti přivedl a všechny nás sjednotil v jednotě ducha a lásky v jedné, Svaté, Obecné a Apoštolské Církvi. Víme, ano, víme, jak mnoho zmůže modlitba spravedlivého před milosrdenstvím Vládce, třebaže je přinášena za lid hříšný. Neopouštějte nás proto, sklíčené a nedůstojné potomky vaše, pro jejichž hříchy bylo vámi shromážděné stádo nepřátelstvím rozděleno a svody jinověrných oklamáno a oslabeno, ovce rozehnány a duchovními vlky uchváceny. Vyproste nám horlivost k pravoslaví, abychom se s nadšením vraceli k tradicím našich otců, abychom s pilností věrně zachovávali církevní pravidla a zvyky a vyvarovali se všech lživých učení, abychom prospívali v bohulibém životě na zemi a stali se hodnými života rajského na nebesích – abychom tam všichni společně oslavovali Vládce všech, v Trojici Jediného Boha, na věky věkův. Amen

1. fotogalérie

Poutní bohoslužba (na vykopávkách velkomoravského chrámu v areálu Slovanského hradiště u Mikulčic) v sobotu 20. května 2017

2. fotogalérie (foto: Andrej Šuľak a Michael Brych)

(Příspěvek převzat z facebookového profilu brněnské církevní obce.)

 

 

Panychida a beseda na Jesenicku

Je dobrým zvykem podržet si v paměti některá důležitá historická data nejen svého vlastního života, ale i společnosti, ve které žijeme. K nim dozajista patří i datum konce 2. světové války. Tuto událost jsme si na Jesenicku připomněli v sobotu 13. 5. 2017. V našem kraji je několik lesních hřbitovů, kde jsou pochována těla mnohých válečných zajatců, jejichž počet dosahoval šesti tisíc. Loni jsme sloužili panychidu na důstojně zrekonstruovaném pohřebišti ve Středohoří a letos byla vybrána nedaleká lokalita Borek. Cesta sem vede lesem uprostřed nádherné přírodní scenérie. Ubírat se tudy je svého druhu duchovním putováním; kráčí se v tichosti a usebrání.

Zádušní bohoslužbu sloužil vladyka Izaiáš, biskup šumperský podle Gorazdova sborníku, a spolu s ním se modlil i okružní protopresbyter  otec Oros  a zástupce starších moravských pravoslavných kněží prot. Niederle. Hroby převážně ruských vojáků posvětil vojenský kaplan AČR otec Švancara z letecké základny v Čáslavi. Tradičně byli přítomni zástupci z ruské ambasády a generálního konzulátu, dále zástupci místních samospráv i členové pořádajícího spolku Kostelík v horách. Potěšitelná byla také účast okolo 60 přítomných, z nichž ti starší válku ještě pamatovali, kdežto příslušníci mladé generace jistě ponesou pochodeň udržování této památky do budoucnosti.

2017-05-13_panych-06-skupinka

Promluvy vladyky i dalších řečníků se nesly v duchu úvah o křehkosti lidského bytí a myšlenek o významu míru a schopnosti oběti za blízké či za vlast. Za zpěvu paschálního troparu byla položena záplava věnců a kytic, a poté nastoupená vojenská jednotka v historických uniformách uctila památku zesnulých trojí salvou.

Program dále pokračoval v nedalekém penzionu, kde jsme po společném obědě přivítali ruského spisovatele a pedagoga z Moskvy Alexeje Varlamova s chotí. Ve více než dvouhodinovém vyprávění a diskusi jsme se dozvěděli mnohé o historii i současnosti největší země světa. Následně si mnozí zájemci prohlédli expozici muzea válečných zajatců v České vsi a první nově postavený pravoslavný chrám ve Slezsku v Horní Lipové.

Za pořadatele prot. Josef Libor Kratochvíla    

 

Tuto sobotu se koná cyrilometodějská pouť do Mikulčic

Poutní bohoslužba na vykopávkách velkomoravského chrámu (v areálu Slovanského hradiště u Mikulčic) se bude letos konat v sobotu 20. května.

mikulcice-cm-2017a5-300-900

Pozvánka v PDF (pro vytištění: formát A5 mikulcice-cm-2017a5, formát A6 er-cm-mikulcice-2017)

Dopravní informace (mapa apod.) lze získat na stránce zasvěcené jubilejním cyrilometodějským oslavám, které probíhaly na stejném místě u Mikulčic v r. 2013

 

Pouť do Kunčic pod Ondřejníkem

V sobotu 13. května 2017 se skupinka věřících z Pravoslavné církevní obce v Ostravě-Pustkovci vydala do nedalekých Kunčic pod Ondřejníkem. Letos byl cílem našeho již tradičního cyrilometodějského putování dřevěný kostelík, který byl do našeho kraje převezen v roce 1931 z Podkarpatské Rusi. Zde jsme při svaté liturgii oslavili svátek sv. Metoděje a Cyrila, který dle smíšeného kalendáře připadá na 11. května. Ráno bylo deštivé počasí, a tak nás dorazila jen hrstka, ale i tak se nám naše putování líbilo a svatá liturgie v dřevěném kostelíku neztratila nic ze své, pro nás neobyčejné, atmosféry. Závěrem bychom rádi poděkovali místní římskokatolické farnosti a Ostravsko-opavskému biskupství za zapůjčení kostelíku pro bohoslužebné účely.

Návštěva vladyky Izaiáše v Polsku

Vladyka Izaiáš navštívil 29. dubna 2017 na pozvání Jeho Přeosvícenosti vladyky Paisije Polskou autokefální cirkev. S vladykou Ábelem spolusloužil svatou liturgii v obci Ščavne (Szczawne), odkud byl 29. 4. 1947 vypraven první transport při vysídlování pravoslavných věřících a Lemkovců (Lemků) za řeku Visla. Po svaté liturgii společně s vl. Paisijem posvětili kříž připomínající tuto tragédii.

Historická poznámka: operace Visla je označení pro operaci probíhající v roce 1947 na územích východního a jihovýchodního Polska. Vysídleni byli hlavně Ukrajinci (včetně Ukrajinců po válce vyhnaných z USSR Sovětským svazem), dále Rusíni, (Lemkové, Bojkové), ale i Poláci se smíšených rodin. Hlavním důvodem vysídlení byla často jen příslušnost k pravoslavné nebo řeckokatolické církvi. Docházelo k nespravedlivému vysídlení množství obyvatel pouze s minimem majetku a jejich rozmístění na nová území a to často zpřetrháním původních rodinných a místních vazeb. (Z Wikipedie)

30.dubna na neděli žen myronosic spolusloužil vladyka Izaiáš s vladykou Paisijem v jeho katedrále v Přemyšlu (Przemyśl). Po svaté liturgii vyznamenal vladyka Paisij vladyku Izaiáše řádem sv. Maxima Gorlického. Odpoledne se oba zúčastnili konference věnované výročí 70 let vyhnání Lemkovců v rámci deportační „akce Visla“.

Pozvánka na jednání eparchiální rady 23. května

Pozvánka na jednání eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích

V souladu s článkem 15, odst. 3 Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku svolávám eparchiální radu Olomoucko-brněnské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Zasedání se uskuteční v úterý dne 23.5.2017 od 14:00 hod. v biskupské rezidenci, tř. Masarykova  tř. 17, 772 00 Olomouc, s tímto programem:

Společná modlitba
Kontrola plnění úkolů
Aktuální otázky eparchie
Žádosti o příspěvky
Různé
Ukončení jednání modlitbou

Těším se na společné setkání s Vámi.

S arcipastýřským požehnáním

+Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský

Pascha Páně: „Vstal z mrtvých Kristus!“

Vstal z mrtvých Kristus! Christos voskrese! Christos anesti!

Paschální radost ze Vzkříšení Kristova bývá pravidelně umocněna hojnou návštěvností bohoslužeb na tento sváteční den. Do chrámu přichází každý věřící, který se cítí součástí své církve. Jak volá sv. Jan Zlatoústý:

»Vejděte všichni v radost Pána svého… Bohatí i chudí, společně jásejte; zdrženliví i nedbalí, ctěte tento den. Kdo se postili i kdo se nepostili, radujte se dnes. Stůj jest plný, požívejte všichni. Pokrm jest připraven, nikdo ať neodchází lačný. Všichni požívejte hostiny víry, všichni přijměte bohatství dobroty. Nikdo ať nenaříká, že má nedostatek; neboť zjevilo se společné království. Nikdo ať nepláče nad přestupky, neboť z hrobu zazářilo odpuštění. Nikdo se neboj smrti, neboť nás vysvobodila smrt Spasitelova.« (Viz zde na Ambonu)

Všechny chrámy naší církve se v tento slavný den naplnily věřícími, kteří spěchali modlitbou oslavit největší křesťanský svátek, přišli se veselit ze spásy, kterou Kristus podává svým Vzkříšením. Podle pravoslavného zvyku si křesťané přinesli košíky s paschálními pokrmy, aby je kněz požehnal a pokropil svěcenou vodou. Pak bude těmito pochoutkami, předloženými ke stolování, požehnána i domácí sváteční paschální hostina prostřená v obydlích věřících.

Pro potěšení našich čtenářů připojuje redakce eparchiálního webu fotografie oslav v několika jihomoravských farnostech.

Pascha Kristova v Brně:

(Z facebookové stránky brněnské farnosti)

Svátek Vzkříšení v Jihlavě:

V chrámu, předsíni, na schodišti, farní místnosti (archondariku) i v přízemí domu se na konci liturgie shromáždily nad ránem přibližně tři stovky věřících (ozvučení všech těchto prostor umožňuje, aby se bohoslužby účastnili i ti, kteří se do naší malé kapličky nevejdou). (Web jihlavských aktualit)

Pascha Páně v Třebíči:

Na půlnoční paschální bohoslužbu přišlo odhadem 40 lidí a dopoledne na druhou paschální službu zavítalo do chrámu sedmdesát dalších bratří a sester. (Web třebíčské farnosti)

Svátky světlého Vzkříšení Kristova ve Znojmě:

Na půlnoc bylo v chrámu asi 50 pravoslavných křesťanů a dopoledne pak ještě dvacet modlitebníků. (Web znojemské farnosti)

Redakce webu

 

Paschální poselství posvátného synodu

POSELSTVÍ
Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
PASCHA KRISTOVA 2017

Drazí duchovní otcové, v Kristu milovaní braři a sestry – KRISTUS VSTAL Z MRTVÝCH!

Nastala Pascha, radostný den Kristova Vzkříšení, důvod pro velkou radost. Navštěvuje nás jednou do roka, ale u těch, kteří rozumějí tajemství Zmrtvýchvstání, bývá každodenně, ba dokonce nepřetržitě. Abychom i my mohli lépe pochopit tajemství tohoto svátku, měli bychom upřít svou pozornost na slova sv. Jana Damašského z Paschálního kánonu.

Říká v něm: „Včera mě s Tebou, Kriste, pochovávali, dnes s Tebou vstávám, z mrtvých vzkříšeným. Včera mě s Tebou přibíjeli na Kříž, sám mě, Spasiteli, oslav spolu s sebou ve svém Království.“

Jak můžeme být „pochovaní s Kristem a vstát z mrtvých spolu s Ním“? Když opouštíme svět a jeho marnosti, vstupujeme do pokání a pokory jako do hrobu a tím dáváme místo Hospodinovi, který se sjednocuje s našimi dušemi, mrtvými kvůli hříchu, křísí je svojí blahodatí a dává jim uzřít slávu Zmrtvýchvstání.

Zmíněná sláva spočívá v tom, že my, otroci a zajatci hříchu, se stáváme Božím dědictvím, neboť skrze Něj ožívají naše duše. Lidská duše, která byla ve své podstatě stvořená jako nesmrtelná, zůstáva totiž, dokud se nesjednotí s Kristem, neplodná a bezcitná, svým způsobem mrtvá.

Celá Církev dnes zpívá: „Vzkříšení Kristovo spatřivše, pokloňme se svatému Pánu Ježíši…“ Ale vždyť Kristovo Vzkříšení nespatřili ani jeho současníci. O čem tedy Církev zpívá? O tom zmrtvýchvstání k mravnému, zbožnému životu, které se uskutečňuje v duši každého z věrných. Světlo tohoto zmrtvýchvstání nám dává možnost duchovním způsobem uzřít Vzkříšení Kristovo.

V Něm je skrytá síla naší víry. Neboť věřit mohou i démoni, ale žít podle víry je dané jen lidem; a ti, kteří tak činí, mají ve své duši Boha, podle slov: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ (J 14, 23).

Kdysi synové Izraele v čase svátků a slavností přinášeli Bohu dary podle zákona – oběti za hřích, zápalné oběti, prvotiny a podobně. Vykonali Paschu, když vycházeli z Egypta. Nyní my křesťané slavíme Paschu Hospodinovu v den světlého svátku Vzkříšení Kristova, který na Kříž přibil hřích, zemřel za nás a vstal z mrtvých. I my přinesme Hospodinovi dary a oběti – ale nikoliv zvířat, která Kristus nepřijímá: neboť „Obětní hod ani oběť přídavnou“ nerozumných zvířat „si nepřeje a v zápalné oběti“ býků a beranů „nemá zálibu“ (Ž 39, 7).

Pokud si Kristus nepřeje oběti zvířat, jaký dar bychom Mu měli přinést v den Zmrtvýchvstání? Přinesme Mu sami sebe. Vždyť apoštol Pavel říká: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba“ (Řím 12, 1).

Jak můžeme přinést sebe jako živou a svatou oběť Bohu? Tak, že už nebudeme „konat podle žádostí svého těla a mysli“ (Ef 2, 3), ale budeme „žít z moci Božího Ducha, a nepodláhat tomu, k čemu nás táhne naše přirozenost“ (Gal 5, 16), neboť právě k tomu nás nabádají slova apoštola Pavla: „umrtvujte své pozemské sklony“ (Kol 3, 5).

Jen takovouto oběť je možné nazvat živou. Zvíře, když je položené na obětní oltář, umírá; naopak svatí, kteří se každodenně přinášejí Bohu, obětují sami sebe po celý svůj život. Proto přinesme jako oběť sami sebe; napodobujíce všecky svaté, každodenně umrtvujme svůj egoismus kvůli Kristovi, našemu Bohu, tomu, který za nás zemřel a vstal z mrtvých.

Jakým způsobem se svatí umrtvovali? Nemilovali svět ani to, co je ve světě, zřekli se všeho, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá (1 Jn 2, 15-16), tj. zřekli se žádostivosti, chamtivosti a marnomyslnosti, vzali svůj kříž a následovali Krista, ukřižovali svět pro sebe a sebe pro svět (Gal 6, 14). O nich apoštol Pavel praví: „Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony“ (Gal 5, 24).

A jak se přinášeli za oběť? Žili nikoliv pro sebe, ale podřídili se Božím příkazům a zanechali svoje tužby pro lásku k Bohu a bližnímu, tj. opustili každou připoutanost k tomuto světu, vzali svůj kříž a následovali Krista podle slov: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2, 20).

Přinesme Hospodinovi jako oběť sami sebe, neboť nás si přeje Bůh, vždyť jsme Jeho najvzácnějším dílem. Zatímco všecko ostatní stvořil svým slovem, člověka zformoval „vlastníma rukama“. Všecko na tomto světě zařídil tak, aby sloužilo člověku k užitku. Ustanovil ho za vládce nade vším a daroval mu rajskou blaženost. A když člověk nakonec upadl do hříchu, Bůh ho obnovil ne jinak než Krví svého jednorozeného Syna.

Proto je člověk vskutku nejdrahocennějším Božím dílem; a nejen nejdrahocennějším, ale i nejbližším, nejvlastnějším, vždyť ho stvořil, aby byl Jeho obrazem podle Jeho podoby (Gen 1, 26-27; 2, 7). Sám náš Pán, když k nám sestoupil, vzal na sebe podobu Člověka – přijal lidské tělo a duši, jednoduše řečeno: stal se Člověkem se vším všudy, kromě hříchu, a tím ještě více učinil člověka podobným sobě – učinil ho svým.

A tak se podle slov apoštola Pavla „očisťme od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží“ (2 Kor 7, 1), tj. učiňme Boží obraz v sobě tak čistý, jak jsme ho kdysi dostali. Setřeme z něho nečistotu hříchu, aby se ukázala krása ctností. Obnovme ho v sobě tak, aby byl „bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného“ (Ef 5, 27).

Pamatujme, podle obrazu koho jsme byli stvořeni, a nezapomínejme na všecka Boží dobrodiní, která nám daroval ze své lásky. S Božím obrazem v nás je totiž spjato tajemství Kristovy smrti. Když jsme upadnutím do hříchu Boží obraz v sobě zatemnili a kvůli svým přestupkům a hříchům byli mrtví (Ef 2, 1), Bůh, jak praví svatý apoštol, se slitoval nad svým stvořením a obrazem, stal se kvůli nám Člověkem a přijal za nás mrtvé smrt, aby nás vyvedl k životu.

On sám vystoupil na svatý Kříž a přibil na něj hřích, za který jsme byli vyhnáni z Ráje; „zajal zajatce“ (Ž 67, 19; Ef 4, 8), jak praví Písmo. Co znamená: „zajal zajatce (csl. pľiní pľín)“? To, že od času Adamova přestupku nás náš nepřítel ďábel zajal a držel ve své moci, takže lidské duše po oddělení od těla odcházely do podsvětí, neboť Ráj byl pro nás zavřený. Když Kristus vystoupil na svatý a životonosný Kříž, svojí Krví nás vysvobodil ze zajetí a vytrhl z ruky nepřítele. Když zvítězil a porazil toho, který nás zajal, zajal nás takříkajíc nazpět – pro sebe. Z Jeho lásky jsme byli vytrženi z moci podsvětí a nyní už závisí jen na nás, zda vystoupíme do Ráje. Podsvětí už nad námi nevládne jako předtím a nedrží nás ve svém otroctví.

Varujme se hříchu, neboť každý dobrovolný hřích nás opět vydává do moci podsvětí, znovu nás zotročuje. Poté, co nás Pán Ježíš Kristus vysvobodil z podsvětí svou krví, bude hanba a velké neštěstí, když svojí lhostejností a nepozorností sami sebe znovu uvrhneme do pekla. Kéž se tedy nad námi smiluje dobrotivý Bůh a daruje nám neúnavnou bdělost pamatovat na všecko toto a pomáhat sobě i bližním, abychom v den Strašného soudu našli aspoň maličkou milost.

„Pane, který jsi přetrpěl Kříž, pošlapal smrt a vstal z mrtvých, naplň náš život pokojem, neboť Ty jediný jsi všemohoucí. Amen.“

 † Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska

 † Michal
arcibiskup pražský a českých zemí

 † Juraj
arcibiskup michalovsko-košický

 † Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský

 † Izaiáš
biskup šumperský

Text poselství zde v PDF: paschalni-poselstvi-posv-synodu-2017

Květná neděle

Letos byla na Květnou neděli na většině farností vskutku požehnaná účast věřících. Co se týče jihu Moravy, vybírám několik církevních obcí:

Brno

(Fotografie převzaty z facebookové stránky brněnské farnosti)

Hodně věřících přišlo na prahu Velkého týdne i v malých církevních obcích jihlavského protopresbyterátu:

Jihlava

V domovní kapli a přilehlých prostorách se shromáždila asi stovka pravoslavných křesťanů.

Církevní obec v Třebíči hlásí 50 účastníků bohoslužby a znojemský pravoslavný chrám navštívilo v neděli též padesát věřících.

Křesťané přistupovali ke svatému přijímání, všude se světily jarní ratolesti rozdávané věřícím. V chrámech zněl radostný zpěv: „Hosana na výsostech! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně!“

prot. Jan Baudiš, redakce

Pozvánka na cyrilometodějskou pouť do Mikulčic

Poutní bohoslužba na vykopávkách velkomoravského chrámu (v areálu Slovanského hradiště u Mikulčic) se bude letos konat v sobotu 20. května.

mikulcice-cm-2017a5-300-900

Pozvánka v PDF (pro vytištění: formát A5 mikulcice-cm-2017a5, formát A6 er-cm-mikulcice-2017)

Dopravní informace (mapa apod.) lze získat na stránce zasvěcené jubilejním cyrilometodějským oslavám, které probíhaly na stejném místě u Mikulčic v r. 2013

 

 

Postní zamyšlení

Jako každý rok touto dobou stojíme opět na prahu Velkého postu. Nad náboženským a duchovním významem postu některé křesťanské církve mávly rukou – snad se jim zdá přežitkem nebo vnější, formální, věcí. Pravoslavná církev jako, jedna z mála, neustoupila od postních předpisů, ale v praxi půst také upadá, a to ke škodě duchovního života, jehož podstatnou složkou je zdrženlivost – především od hříchu. Jestliže chceme postní období prožít tak, aby to přineslo pro naši duši užitek, je na místě zamyslet se nad jeho účelem, abychom se dočkali toho radostného svátku, na který nás postní období připravuje.

Především se nepostíme kvůli Bohu nebo proto, že nám to církev přikazuje – ale kvůli sobě. Bohu nemůže být více dobře nebo více špatně z toho, zda se kdo postí nebo ne. My se postíme dobrovolně proto, abychom se tím duchovně posilnili, ztišili se ve svém srdci a takto se mohli Bohu více přiblížit.

Spousta věřících zná postní předpisy lépe než leckterý duchovní – ví, které potraviny jsou v postu zakázané. Někteří se takto postí po celý Velký půst, někdo třeba jen v prvním a pak až ve Strastném týdnu. Někdo se vymlouvá: „Pracuji od rána do večera a závodní jídelna žádné postní jídlo nenabízí, musím jíst to, co je.“ Anebo třeba studenti: „Mám důležitou zkoušku a hodně učení, potřebuji aspoň sladkou čokoládu.“ Lze takto chápat smysl postu?

Bůh zajisté ví, že někdo musí pracovat od rána do večera i ve Velkém postu, ale jak už bylo řečeno, kvůli Němu to neděláme. Cílem našeho pozemského života je připravit se na život věčný, život s Bohem a proto bychom se měli snažit učinit svou duši pokornou, očistit se od hříchu, utišit zlé náklonnosti a vášně a tohoto se dá dosáhnout kromě modlitby především půstem.

Půst však neznamená jen zdržování se některých potravin. Mimo postu tělesného existuje i půst duševní. Při tělesném postu se člověk postí v jídle a pití. Při duševním půstu se duše zdržuje zlých úmyslů, činů a slov. Jestliže to s postem myslíme vážně, tak je třeba dodržovat i tento půst duševní. Nejen, že se mám postit od zlých úmyslů, činů, ale řádně se postí ten, kdo má zdrženlivý jazyk a vyhýbá se prázdným a hrubým slovům, pomluvám, zbytečnému posuzování, lichocení, popř. lži. Řádně se postí ten, kdo se nedopouští krádeže a netouží po cizích věcech. Zkrátka ten, kdo se mimo půstu tělesného zdržuje od každého zla.

Půst tělesný je nám užitečný, neboť slouží k umrtvování našich žádostí. Půst duševní je však dodržovat také – bez něj půst tělesný nemá smysl. Spousta lidí se postí tělem, ale nepostí se duší. Někdo může striktně dodržovat postní předpisy – po celou postní dobu nevezme do úst nic, co by bylo živočišného původu – ale přitom se hněvá na své sousedy, známé, pomlouvá apod. Jaký pak z toho má užitek?

Pravý půst je zdržování se veškerého zla. Stejně jako nakládáme půst našim útrobám, naložme jej i svým zlým myšlenkám, vášním a rozmarům. Ať se naše mysl postí od světských marností, pomyšlení na křivdu a zlé žádosti. Ať se naše oči postí od pohledu na vše nekalé. Ať se naše uši postí od pomlouvačného našeptávání. Ať se naše ústa postí od odsuzování, klevet, prázdných nebo hrubých slov. Ať se naše ruce postí od krádeže a nohy od kráčení za zlým úmyslem.

Toto je půst, který si od nás Bůh žádá. Ztrácel by smysl, kdybychom v postním období někoho odsuzovali, někomu něco záviděli, s někým se hádali, někoho pomlouvali, chovali se nelidsky apod. Půst je něco jako náš dar Bohu za naše viny, malé výkupné za naše hříchy a tento dar Bůh přijímá jen tehdy, když žijeme usmíření, v pokoji, v porozumění s našimi bližními, bratry a sestrami. Jenom takovéto naše zřeknutí se určitých potravin, ale i pití, kouření, zábavy nebo něčeho jiného, má před Bohem cenu a plní svůj účel. Měli bychom vědět, že tím, že se postíme, ukazujeme a potvrzujeme Bohu i sami sobě, že chceme Krista následovat a máme na paměti slova evangelia, která nám sdělují, že všechny vášně, zlé náklonnosti a vůbec všechny překážky, které se v našem putování na cestě duchovního života vyskytnou, lze překonat postem a modlitbou.

jer. Stanislav Dolníček