Archiv autora: Administrator

Strastný týden v Jihlavě

Tajina svěcení oleje a pomazání nemocných

Velkopáteční jitřní – čtení o utrpení Páně

Velkopáteční večerní – vynášení pláštěnice (pohřeb Pána Ježíše)

Návštěva vladyky Izaiáše v Jihlavě

V poslední neděli Velkého půstu, zasvěcené ctihodné Marii Egyptské, navštívil naši farnost nově zvolený eparchiální biskup Izaiáš. Jeho návštěva nás všechny velice potěšila. Vladyka si nepřál klasické slavnostní uvítání, jako je to při návštěvě archijereje obvyklé, a vstoupil do chrámu téměř nepozorovaně. Nedělní svatá liturgie se nesla v duchu radosti a duchovního povznesení z krásného setkání. Bohoslužbu navštívilo velké množství věřících, kteří pozorně sledovali celou archijerejskou liturgii, zvláště vladykovo kázání.

Vladyka Izaiáš se v něm soustředil především na význam památky ctihodné Marie Egyptské v závěru Velkého půstu, kdy si uvědomujeme svou slabost a nedostatečnost v dosahování duchovního pokroku vlastními silami a pociťujeme zármutek nad svými hříchy a poklesky, jichž se nedokážeme plně vyvarovat. A tu nám Církev staví před zraky příklad úspěšného duchovního zápasu svaté Marie, která překonala ve svém životě pokušení a napravila zlo, které v mládí páchala. A toho všeho dosáhla tím, že získala oddanost a lásku k přesvaté Bohorodici a Pánu Ježíši Kristu. Její askeze jí právě proto přinesla spasitelné duchovní plody i přes její dřívější hrozné hříchy. Díky zázračnému znamení, které jí Bůh ve své lásce dal, rozpoznala v Kristu svého Spasitele a On obrátil její život od hříchu a temnoty ke světlu a k duchovní záchraně; tak získala svým asketickým zápasem pokoj v duši. Je to cesta lásky k Pánu Ježíši, po které můžeme s trochou snahy kráčet i my, když svá srdce upřímně obrátíme ke Kristu.

Vladyka dále ve své promluvě vyzdvihl význam skromnosti, prostoty a nezištnosti jakožto ctností otevírajících bránu do Božího Království, ať je člověku dáno prožít život v jakémkoli společenském postavení a povolání.  Podotkl, že někdy to může vypadat, jako by důležití pro církev byli ti, na které je nejvíce vidět: biskupové, kněží a další duchovní. Avšak ve skutečnosti jsou to ti prostí věřící, kteří jsou v církvi nejdůležitějšími a kteří svou láskou odpovídají na lásku Boží, a tak budují církev.

Ke svatému přijímání přistoupilo mnoho věřících. V závěru bohoslužby otec Jan seznámil věřící se skutečností, že vladyka Izaiáš je zvolen naším eparchiálním biskupem, a vyzdvihl, že vladyka byl zvolen téměř jednomyslně, a to na základě důvěry, kterou si zasloužil svou dosavadní obětavou a plodnou prací pro eparchii ve funkci vikárního biskupa, kterou zastával v minulých devíti letech.

Vladyka Izaiáš otci Janovi poděkoval za pomoc v rámci chodu eparchie a předal mu jako vyznamenání náprsní kněžský kříž. Při promluvách bylo patrné, že oba pojí pevné přátelství založené na společné práci pro rozvoj naší eparchie, při níž se oba mohli vzájemně dobře poznat a pojí je vzájemná důvěra a radost nad dílem pro slávu Boží.

Po svaté liturgii se konalo posezení v archondariku s velice chutným postním občerstvením, které připravili naši věřící dle rodinných receptů. Rozcházeli jsme se s příslibem brzkého zopakování vladykovy návštěvy, která byla všem tak milá a povznášející.

m. Jana