Archiv rubriky: Zahraničí

Cesty a návštěvy. Kontakty se zahraničím

Společná služba lásky s vladykou Arseniem Rakouským z Ekumenického patriarchátu

Pobídka k jednotě mezi pravoslavnými křesťany

Brno, 14.10.2018

Svátek „Pokrovu“ přesvaté Bohorodice nás sjednotil všechny

Dlouhé očekávání návštěvy a společné účasti při bohoslužbě archijereje Ekumenického patriarchátu – Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Arsenia, metropolity rakouského a exarcha pro Maďarsko a střední Evropu, se konečně naplnilo.

Předcházely tomu dlouhé měsíce příprav a hledání vhodného termínu. Jelikož byl vladyka Arsenios v Brně již v srpnu, na krátké neformální návštěvě, právě tehdy se obě strany dohodly, že by se nově rodící pouto mezi naší a vídeňskou farností mělo utužit nejlépe společnou bohoslužbou duchovenstva a věřícího lidu.

Nikdo z nás netušil, že právě Pokrov Přesvaté Bohorodce bude svátkem, který nejlépe vystihne celocírkevní potřebu jednoty a lásky v Kristu, a kdy sama přesvatá Bohorodice přispěje k tomuto přání nás, pravoslavných křesťanů, svou mocnou záštitou a pomocí ke vzájemnému porozumění, jednomyslnosti a společnému dílu modlitby.

Vladyka Arsenios přicestoval do naší farnosti již v sobotu 13. října spolu se svým diakonem otcem Maximem. Po krátkém uvítání a procházce v parku na Špilberku vedly jeho kroky přímo do našeho chrámu, kde se zúčastnil sobotní večerní bohoslužby.

„Hospodine, k tobě volám, vyslyš mne; pozoruj hlas modlitby mé. Když vzývám tebe, vyslyš mne, Hospodine. Vznášej se moje modlitba jako kadidlo před tebou…“

Tak znějí slova proroka Davida, který sám volá k Bohu, po Němž touží jeho duše, naplněná oddanou láskou. Stejně tak zněly i ozvěny našich duší, když jsme se vroucně modlili k Bohu, aby se stala Jeho svatá vůle a my ji uměli chápat a přijímat.

Po večerní bohoslužbě se již v chrámu vladyka Arsenios setkal s prvními z našich farníků, včetně několika Řeků, kteří přišli, aby vladyku přivítali a strávili v jeho milé přítomnosti sobotní podvečer v prostorách Svatováclavské hudební školy.

Postupně přicházeli i další, přidal se také otec Jozef, pak vladyka Izaiáš a mezi přítomnými bylo cítit dobrou náladu, byla slyšet zajímavá témata a všechny spojovala společná diskuze tu nesená v řečtině, jindy v češtině, ba i v angličtině. Porozumění, kterého jsme dosahovali, pramenilo ze vzájemné lásky a touhy po jednotě srdečné i duchovní, kterou doplňovala Boží blahodať přetékající do srdcí přítomných.

Na druhý den v neděli, dne 14. října, na svátek „Pokrovu“ Přesvaté Bohorodice, se v našem chrámu ráno sešli hned tři archijerejové: náš vladyka Simeon Olomoucko-brněnský, dále vladyka Izaiáš Šumperský a archijerej Ekumenického patriarchátu: vladyka Arsenios, metropolita Rakouský. Všichni tři, v jednotě ducha a víry, sloužili svatou božskou liturgii spolu s věřícím lidem, aby všichni jednomyslně vyznávali Otce i Syna i Svatého Ducha, Trojici jednobytnou a nerozdílnou.

Chrám, jeho vnitřní, ale i vnější prostor se naplnil věřícími z různých míst naší vlasti. A přijeli dokonce i věřící z vídeňské farnosti při chrámu Svaté Trojice, kde se nachází metropolitní úřad vladyky Arsenia. Tuto neděli bylo přítomných více než 600 věřících. Víme to přesně, neboť se nedostalo na všechny ani s tradičními svatebními koláčky, které spolu s dalším pohoštěním zajistila mátuška Marie s dcerou Tatianou a s dalšími ženami z farnosti.

Při kázání, jehož se v tento krásný a slavnostní den ujal vladyka Simeon, rezonovaly vzpomínky na „matku“, na mateřskou lásku a něžné pouto matky a syna, které spojovalo také naši Přesvatou Bohorodici se svým Synem – Pánem Ježíšem Kristem.

Vladyka Simeon také vzpomněl na své příbuzné, kteří prošli tvrdou zkouškou a utrpením koncentračních táborů, konkrétně Osvětim, kdy teprve zde v sobě nalezli touhu po Bohu a sílu činit znamení kříže. Jakoby zázrakem je Pán vyslyšel a zachránil. I na nich tehdy spočinula milosrdná „Záštita“ Přesvaté Bohorodice…

Při závěrečném proslovu vladyků zazněla ze všech stran slova chvály, díků a upřímné radosti. Vladyka Arsenios ve svém pochvalném slově zdůraznil, že v posledních letech také jeho osobně začalo poutat silnější pouto s vladykou Simeonem a s naší farností, ale i s celou naší Církví, za níž se modlí a projevuje svou péči při rozhovorech s Jeho Všesvatostí Ekumenickým patriarchou Bartolomějem, jehož požehnání nám předal.

Vladyka Arsenios vyjádřil přání, aby jednota a sbližování našich Církví, ve vzájemné lásce, porozumění a spolupráci, co se týče věcí církevních, nadále pokračovalo. Jedině tak se mohou vyřešit i různé vnitrocírkevní problémy a spory, které paralyzují všechny síly duchovenstva a věřících. Nezapomeňme, že Bůh je veliký a milosrdný. Odevzdejme se do Jeho svaté vůle, prosme Ho o pomoc a nepřestávejme vzývat také Jeho Přečistou Matku, neboť ona je naše Zástupkyně, jež se nyní nachází u Božího trůnu a neustále za nás vznáší k Bohu své přečisté modlitby.

Dalším důležitým činem bylo shromáždění finanční pomoci naší farnosti pro oběti letních požárů v Řecku a oficiální předání této sbírky s výslednou částkou 4 tisíc EUR vladykovi Arseniovi, který za ni vřele poděkoval a sdělil, že tyto peníze budou přidány ke sbírce Pravoslavné metropolie v Rakousku a osobně předány místním biskupům v Řecku. Vladyka se při tom výslovně zmíní o tom, že tato část sbírky pochází od spřízněné farnosti pravoslavných křesťanů v Brně.

Po závěru nedělní bohoslužby, kterému předcházelo dojemné „Mnoholetí“, se vladyka před chrámem setkal a vyfotografoval s místními i vídeňskými Řeky a srdečně s nimi pobesedoval.

Následovalo milé pozvání na oběd v hotelu Slávia, kde se vladyka Arsenios spolu se svým diakonem otcem Maximem se všemi z brněnské farnosti rozloučil a v pozdních odpoledních hodinách odcestoval zpět do své vídeňské metropolitní rezidence.

připravil Michal Dvořáček

(Zdroj: farní web Pravoslavné církevní obce v Brně)

 

 

Sváteční archijerejská liturgie v Brně s hostem z Ekumenického patriarchátu

V neděli 14. října u příležitosti světlého svátku Záštity (Pokrovu) Bohorodice se v brněnské katedrále konala společná svatá archijerejská liturgie, kterou spolu s vysokopřeosvíceným vladykou Simeonem, arcibiskupem olomoucko-brněnským, přeosvíceným vladykou Izaiášem, vikárním biskupem šumperským sloužil i vzácný host Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios, metropolita rakouský a exarcha Ekumenického patriarchátu pro Maďarsko a střední Evropu.

 
(Zdroj: facebookový profil brněnské farnosti, kde můžete shlédnout všechny fotografie)

 

 

 

Metropolita Arsenios bude hostem v Brně

Oznámení o očekávané návštěvě z Ekumenického patriarchátu

Při příležitosti světlého svátku Záštity (Pokrovu) Přesvaté Bohorodice proběhne v neděli 1./14. října společná svatá archijerejská liturgie, při níž bude jako vzácný host sloužit Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios, metropolita rakouský a exarcha Ekumenického patriarchátu pro Maďarsko a střední Evropu, který navštíví ve dnech 13. a 14. října Pravoslavnou církevní obec v Brně.

Další informace na webových stránkách brněnské katedrály

 

Tisíc let ochridského arcibiskupství

S požehnáním Jeho Blaženstva vladyky Rostislava a Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Simeona se ve dnech od 29. září do 2. října náš vladyka Izaiáš zúčastnil oslav uplynutí tisíc let od založení ochridského arcibiskupství.

Z historie Ochridu

Na přelomu 9. a 10. století se Ochrid stal útočištěm žáků sv. Cyrila a sv. Metoděje vyhnaných z Velkomoravské říše. Nejvýznamnější z nich byli sv. Kliment Ochridský a sv. Naum. Při monastýru, který v Ochridu založil sv. Kliment, vznikla literární škola, díky které se z Ochridu stalo nejvýznamnější centrum slovanské kultury a vzdělanosti, která se odtud dál šířila po východní Evropě.

Chrám sv. Jovan Kaneo, rozkládající se na romantickém útesu nad jezerem, ze 13. století, jehož architektura kombinuje byzantské a arménské prvky.

Monastýr svatého Klimenta a Pantelejmona stojící v Ohridu v Makedonii je považován za místo působení prvních studentů Cyrila a Metoděje pod vedením svatého Klimenta. Na tomto místě se pravděpodobně první bulharští žáci ve středověku učili novému písmu určenému pro staroslověnštinu (posléze církevní slovanštinu). Celá budova je významnou makedonskou kulturní památkou.

Monastýr byl pravděpodobně založen v době Klimentova příchodu do oblasti Ohridu. Svatý Kliment využíval monastýr jako školu pro učení nového druhu písma založeného na hlaholici – cyrilici. Kliment osobně postavil uvnitř kryptu, v níž byl po své smrti roku 916 pochován a kde je jeho hrob dodnes.

Ochridský chrám sv. Pantelejmona

Sv. Kliment

Pocházel ze Slovany obývaného území Makedonie. Kliment se s věrozvěsty zúčastnil cesty na Krym do země Chazarů r. 860 – 861 i návštěvy Chersonésu, kde se zúčastnil hledání a objevení ostatků papeže svatého Klimenta Římského (a přijal na památku tohoto mučedníka mnišské jméno). Později následoval věrozvěsty v jejich cestě na území Velké Moravy.

Po smrti svatého Metoděje a vyhnání jeho následovníků knížetem Svatoplukem z území Moravy odešel spolu s ostatními na krátkou dobu do Bělehradu pod ochranu bulharského vazala knížete Radislava, který jej později poslal společně s dalšími žáky věrozvěstů, např. svatým Naumem, do tehdejšího hlavního bulharského města Plisky, kde vytvořili známou Plisecko-preslavskou literární školu. Tehdejší bulharský panovník kníže Boris Michail vyslal záhy Klimenta do Makedonie šířit staroslověnskou liturgii a daroval mu dvorce v Devoli a v okolí Ochridu. Zde založil Kliment slavnou literární školu a byl roku 893 ustanoven biskupem.

Svou literární činnost zahájil Kliment brzy po smrti svatého Cyrila (Konstantina), mezi lety 870 a 880, kdy byl napsán Život Konstantinův. Tento nejvýznamnější původní výtvor rané slovanské literatury je zřejmě dílem právě Klimenta, ovšem s významnou účastí svatého Metoděje. Brzy po Metodějově smrti byl sepsán Život Metodějův, jehož autorem je bezpochyby Kliment. Dále sepsal řadu textů pro církevní svátky k oslavě apoštolů, mučedníků, proroků a světců, pochvalná slova o Bohorodici, o Janu Křtiteli, o některých z proroků a o některých zvláště uctívaných světcích (např. o svatém Klimentovi, římském papeži).

Život Klimenta, biskupa Bulharů od Theofylakta, arcibiskupa ochridského (1094-1107) si můžete přečíst zde

(Obrázky a část textu převzaty z Wikipedie)

 

Svátek muč. Maxima v Gorlicích

6. září 2018 se náš vladyka Izaiáš v doprovodu prot. Jozefa Fejsaka na pozvání Jeho Vysokopřeosvícenosti vladyky Paisija zúčastnil eparchiálního svátku sv. Maxima Gorlického.

Slavnostní bohoslužby v Gorlicích, kromě místního vladyky Paisija s velkým počtem kněží a věřících, konal Jeho Vysokopřeosvícenost Ábel, arcibiskup Lubelski i Chełmski.

Mučedník Maxim obdržel pojmenování Gorlický podle města, kde položil svůj život. V tomto městě jsou v pravoslavném katedrálním chrámě Svaté Trojice v současnosti uloženy jeho svaté ostatky. Ačkoliv je pravoslavná církev v Gorlicích menšinová, stal se na základě usnesení městské rady sv. Maxim patronem města.

O svatém mučedníku Maximovi Gorlickém

Ikona sv. MaximaSv. Maxim (Sandovič) se stal symbolem mučednictví Rusínů, kteří opatrují své tradice, milují svou rodnou zemi a svaté Pravoslaví. Narodil se 1. února 1885 v lemkovské vsi Ždyňa asi 6 km od Becherova (nejbližší slovenská vesnice v okrese Bardějov). Jeho život silně ovlivnil pobyt v Počájevském monastýru (Ukrajina) a též dlouhé rozhovory s biskupem Antonijem Chrapovickým, který mu radil odejít do pravoslavného duchovního semináře v Žitomíru. Maxim tuto radu uposlechl. Po ukončení studií se oženil a byl vysvěcen na kněze. Poté se vrátil do rodného kraje na Lemkovčinu šířit Pravoslaví.

Při této osvětové, buditelské a misionářské činnosti se střetl s tuhým odporem rakousko-uherského režimu a uniatského (tzv. řecko-katolického) duchovenstva. Mnohokrát byl vyšetřován, pokutován a vězněn. V době vazby ve Lvově byl mučen a bylo mu nabízeno propuštění pod podmínkou, že se sjednotí s uniaty. To sv. Maxim odmítl. Poté ho čekal soudní proces, po němž byl propuštěn, jenže ne na dlouho. Brzy byl znovu žalářován. Tentokrát v Gorlicích – a to spolu s manželkou, která zrovna čekala dítě, i s blízkými příbuznými a mnohými věřícími z rodné vesnice. Vězni byli obviněni z rusofilství a údajného spojení s Ruskem.

Pamětní deska na chrámu

Pamětní deska na pravoslavném chrámu v Gorlicích

Rakušani viděli v každém pravoslavném křesťanu svého nepřítele – ruského špióna. Pro rakousko-uherský stát bylo vznikající národní uvědomění Lemků nepřijatelné, a aby zastrašili Rusíny, kteří sympatizovali s ruským národem, neváhali to činit i za použití nelidských prostředků. Na příkaz rotmistra Dietricha z Linzu byl 6. září 1914 otec Maxim na dvoře gorlické věznice bez soudu a rozsudku zastřelen. Jeho tělo bylo v noci pohřbeno a až v roce 1922 bylo přeneseno do rodné vsi Ždyňa.

Polská pravoslavná církev otce Maxima kanonizovala v roce 1994 a roku 2007 byly jeho ostatky převezeny do pravoslavného chrámu v Gorlicích. Na budově gorlického okresního soudu na Warmiňskiego ulici byla v 90. letech minulého století instalována deska s nápisem v lemkovském jazyku: „Tady dne 6. 9. 1914 zahynul mučednickou smrtí, zastřelen rakouskými žandáry, otec Maxim Sandovič, syn lemkovské země. K 80. výročí smrti věrní Lemkové.“

P.S.

Použito zprávy o loňském putování Pravoslavné círevní obce v Humenném do Gorlice.

Ostatky sv. Maxima

Svaté ostatky mučedníka Maxima Gorlického

 

Archijerejská liturgie s hostem z Kyjevské metropolie Ukrajinské pravoslavné církve

Vzácná přítomnost vladyky Oleksandra (Drabinka) v Brně

První zářijovou neděli se v brněnském pravoslavném chrámu sv. Václava konala slavnostní archijerejská liturgie, kterou spolu s přeosvíceným vladykou Izaiášem, biskupem šumperským, sloužil na pozvání Jeho Vysokopřeosvícenosti Simeona, arcibiskupa olomoucko-brněnského, Jeho Vysokopřeosvícenost metropolita Oleksandr (Drabinko) Perejaslav–chmelnycký a Višnevský, vikář Kyjevské metropolie.

Nedělní kázání na svaté liturgii pronesl Vysokopřeosvícený vladyka Oleksandr, který v něm připomněl neustávající pomoc Matky Boží, na kterou v období po Jejím velkém svátku Zesnutí často vzpomínáme.

Vladyka připomněl slova troparu, který vyjadřuje velmi přesně osobnost Matky Boží a její vztah k nám: „Při zesnutí svět jsi neopustila, Bohorodice…“ A my, kteří jsme byli osvojeni Matkou Boží, skrze Kristova slova na kříži (viz Jn 19, 26-27), se tak k ní můžeme neustále obracet, neboť ona „přímluvami svými zbavuje od smrti duše naše“.

A v tomto duchu, když přicházíme do chrámu a před námi je zobrazena na ikoně Matka Boží ve svém zesnutí, neustále si máme připomínat její neustálou pomoc, kterou nám udílí jako naše Matka, vždy připravena nás vyslechnout, když se k ní s vírou obracíme.

Na závěr svaté liturgie předal vladyka Oleksandr chrámu svatého Václava velký a nedocenitelný dar, kterým jsou částečky ostatků svatých nových mučedníků vyznavačů – světitele (svt.) Tichona (Bellavina), patriarchy moskevského, svt. Vladimíra (Bohojavlenského), metropolity Kyjevského a Haličského, svt. Tadeáše (Uspenského), arcibiskupa Tverského a mnoha dalších!

Vladyka svými slovy zdůraznil význam těchto nových mučedníků pro nás věřící, ať již žijeme zde v České republice, nebo v Rusku, na Ukrajině či kdekoli jinde, kde se památka těchto novodobých svatých pravoslavně připomíná.

My, čeští pravoslavní, jsme spolu s vladykou Oleksandrem vzpomínali také na našeho drahého a Bohem zjeveného novomučedníka Gorazda, a to již o den dříve, během společně konané svaté liturgie v jeho rodišti v Hrubé Vrbce.

Význam všech svatých nových mučedníků pro nás je takový, že oni jsou v pravdě svědky (od řeckého slova martyr) Kristovy víry a lásky, kteří vydali své svědectví smrtí, neboť do důsledků naplnili Kristovo přikázání:

„To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.“ (Jan 15,12-14)

Brno, 2. 9. 2018

 

Celá fotogalérie

Zdroj

Eparchiální pouť ke sv. Gorazdovi

Na sobotu 1. září byla letos naplánovaná poutní bohoslužba do Hrubé Vrbky. V monastýru zasvěceném našemu novodobému světci se konala slavnostní archijerejská liturgie, které předsedal Vysokopřeosvícený vladyka Olexandr (Drabinko), metropolita Perejaslav–chmelnycký a Višnevský, vikář Kyjevské metropolie, jehož pozval náš eparchiální archijerej arcibiskup Simeon. Spolu se vzácnou návštěvou sloužil náš vladyka Izaiáš Šumperský a eparchiální duchovenstvo. Zveřejněná pozvánka na gorazdovskou pouť je samozřejmě každoročně adresována všem duchovním naší církve (přijeli i poutníci ze Slovenska) a veškerým věřícím i ostatním milovníkům památky svatého Gorazda II.

Sv. Gorazd II. ve sboru obránců pravoslaví (se svatými: Maximem Řekem, Řehořem Palamou, Markem Efezským, Ignatijem Brjančaninovem, Justinem Popovičem a Janem Kronštadtským)

Pozvání přijali mnozí účastníci pouti, jichž se letos shromáždilo vskutku mnoho. Sestra Gorazda, správkyně památníku sv. Gorazda, uvedla, že podle odhadu se celkem účastnilo asi 120 duší. Podotkla, že podle jejího názoru se zde tolik lidí v minulosti ještě nesetkalo. (Výjimkou zřejmě je slavnostní posvěcení kaple začátkem 90. let.) Moc pěkný byl pohled na hojnost malých dětí, které se veškerého dění živě účastnily.

Bohoslužbu, slavnostní uvítání hostů a závěrečné občerstvení připravili místní věřící, kteří v posledních letech začali vytvářet kolem monastýru církevní obec, spolu s místním duchovním jer. Mgr. Arkadiuszem Skibińskim. Vše bylo pod vedením sestry Gorazdy pečlivě a velkolepě připraveno.

Službu početného duchovenstva usměrňoval pod vedením obou biskupů archidiákon Rafael. Zpívalo a žalmistovalo trio zpěváků z jihlavské církevní obce. Bohoslužebný zpěv zněl v českém jazyce a přidávali se mnozí přítomní.

* * *

Kázání bylo svěřeno důstojnému otci Jakubovi z Třebíče. Ve své promluvě pohovořil o životě našeho světce a významu jeho jedinečného díla. Zdůraznil, že v jeho osobě vidíme vzor. Právě vzory zbožnosti, ctnosti, ušlechtilosti  společnosti v naší době bolestně scházejí. Osoby, které jsou masmédii vyzdvihovány či stavěny lidem před oči, většinou nepovznášejí lidského ducha ani ke zbožnosti ani k ušlechtilosti, k touze po čistotě a nesobeckosti. Dnešní idoly svými skutky či slovy a smutným příkladem spíše srážejí lidského ducha do prachu světskosti, marnosti, zištnosti, nemravnosti a egoismu. Vladyka Gorazd se projevil jako ten, kdo z celého srdce hledá čistý pramen pravdy, kdo celý činný život do vyčerpání sloužil lidem, pomáhal nemocným. Už dávno před tím, než jeho život násilně ukončila nacistická popravčí četa, se vlastně obětoval pro dílo obnovy cyrilometodějského pravoslaví u nás. Nehledal pro sebe výhody, své prostředky buď rozdával potřebným nebo z nich pomáhal církevním obcím. Nepřál si pro sebe pocty ani slávu.

Veškerý jeho život, skutky i myšlení byly jako zlatou nití protkány skromností, střízlivostí a pokorou. Nepovažoval se za někoho mimořádného či zvláštního, vůbec neviděl, že byl Bohem vyvolen a darován tomuto národu k obnově pravoslaví. Že právě on byl tím, kdo díky svým schopnostem se snad jediný mohl stát Božím nástrojem k takovému úkolu. Sám si připadal jen jako předchůdce, který připravuje cestu budoucímu velkému budovateli pravoslavné církve u nás. Očekával, že po něm přijde někdo významný svými schopnosti, ušlechtilý charakterem a Bohem obdařeným výjimečnými dary, jemuž odevzdá své dílo. Zřejmě ho ani nenapadlo, že tím, koho očekával, byl už on sám.

Říká se, že svatý člověk nevidí svou svatost. Skutečně významný a obdarovaný člověk nevnímá svou velikost. To jen duchem malí lidé sami sobě připadají jako významní a dožadují se, aby je tak vnímali i ostatní kolem.

* * *

Na závěr liturgie přistoupilo mnoho věřících ke svatému přijímání, a pak archijerejové vedli průvod kolem monastýru. Radostné modlitební obcházení nově opravených budov bylo doprovázeno čtením čtyř úryvků z evangelií a skrápěním svěcenou vodou. Bohoslužbu zakončil vladyka Izaiáš předáním vyznamenání na památku sv. Gorazda vzácnému hostu ze sesterské pravoslavné církve, a ten naopak daroval našemu vladykovi ikonu počájevských svatých. Axios, axios, axios!

Následoval zpěv mnoholetí eparchiálnímu archijereji vladykovi Simeonovi, arcibiskupu olomoucko-brněnského, který ke konání poutě požehnal, ač bohužel letos nemohl být s námi. Mnohá léta i arcibiskupu Olexandrovi a vladykovi Izaiášovi, všemu přítomnému duchovenstvu a shromážděným věřícím.

Prvnímu igumenu tohoto monastýru, zde pochovanému schiarchimandritovi Kyrillovi, a zesnulému zdejšímu mnichovi jeromonachovi Alexiovi zazpíval vladyka Izaiáš zádušní modlitbu a všichni přítomní zapěli: „Věčná paměť!“

Účastníci slavnosti se poté přesunuli na verandu, kde na ně čekaly prostřené stoly a hojnost sladkých zákusků. O přípravu hostiny se přičinili místní věřící v čele se sestrou Gorazdou, příbuznou svatého vladyky Gorazda. Srdečné jim všem díky, obdiv a přání: „Mnohá léta!“

Z události nabízíme pro potěchu duše dvě fotogalerie

 

Fotografovaly mátušky: Jana Baudišová a Salome Moravská

 

 

Fotografovala mátuška Marie Bočkarevová a další znojemští věřící

P.S.
Na závěr jsem si nechal osobní úvahu. Všichni víme, že Čechy i Moravu sužovalo už od jara katastrofální sucho. Koncem srpna dosáhlo rozměrů přírodní pohromy. Nejen, že schnou lesy a klesá hladina vody ve studních. Ale vysychají i řeky – po některých zbyla už jen prázdná koryta, jinde se místo řeky mezi kameny na dně klikatí pouhý potůček. Z velkých řek nejprve vystoupily tzv. „hladové kameny“ označující extrémní sucho, neúrodu na polích a nesplavnost toku (na nich jsou dávnými předky vytesány chmurné nápisy – nejstarší z r. 1616; na děčínském kameni bylo vytesáno: „Vidíš-li mne, plač,“ protože spatřit jej trčet z vody bylo předzvěstí utrpení). Teď se tyto kameny povalují celé na suchu, daleko od zbytků vody. Pošly ryby. Z rybníků vytahují rybáři tuny leklých ryb. Množí se případy požárů. Všichni to ještě máme v živé paměti, a tak není potřeba vyjmenovávat všechny následky horkého a bezvodého klimatu, který měnil naši krajinu na step či poušť.

Starec Paisij pravil: „Hleďte na všechno duchovně.“ Proto můžeme v katastrofálním suchu vidět následky lidského hříchu, který tuto duchovně vyprahlou společnost zachvacuje jako požár a rozpaluje ji; šíří se, a stává se normou či dokonce módou (jak smutně konstatoval sv. Paisij). Duchovně  bychom však měli nahlížet i tu skutečnost, že vydatný déšť přišel do naší země právě před sobotou, na kterou byla naplánovaná pouť do Hrubé Vrbky s oslavou a vzýváním sv. Gorazda II. Na západě republiky začalo pršet už během pátku, na Moravu přišel déšť večer a v noci z pátku na sobotu. Když jsme vyrazili do Hrubé Vrbky a poprvé za řadu měsíců jsme projížděli hojným deštěm, říkali jsme si: „Tohle je zázrak. Nejen, že už konečně začalo vydatně pršet, aby půda mohla konečně nasáknout vodu, ale především – to načasování příchodu deště!“ Při příjezdu do Vrbky liják přestal, po celou bohoslužbu zde nespadla ani kapka deště. Až po závěrečných slovech bohoslužby, když jsme se přesunovali k pohoštění na verandu monastýru, začalo znovu pršet. A prší s přestávkami už čtvrtý den po pouti. Vyprahlá krajina se konečně napila dosyta. Kdo chce, ať si říká, že je to náhoda; já však vidím zázrak na přímluvy sv. Gorazda.

* * *

Naše webová stránka věnovaná osobnosti sv. Gorazda II. s částí jeho literárního díla a dalšími památkami: orthodoxia.cz/gorazd

 

 

Vzácná návštěva z Ekumenického patriarchátu

Návštěva Jeho Vysokopřeosvícenosti metropolity Arsenia
na Moravě

Na pozvání vladyky arcibiskupa olomoucko-brněnského Simeona navštívil ve dnech 20. až 21. srpna Olomoucko-brněnskou eparchii Jeho Vysokopřeosvícenost Arsenios, metropolita rakouský a exarcha Ekumenického patriarchátu pro Maďarsko a střední Evropu.

Návštěvu naší eparchie zahájil vladyka Arsenios v doprovodu svého jerodiákona otce Maxima v Brně. Po příjezdu zde byl vladyka srdečně uvítán představeným naší farnosti, otcem Jozefem Fejsakem. Vladyka Izaiáš, biskup šumperský, který vladyku Arsenia po celou dobu jeho moravské návštěvy doprovázel, jej pozdravil na půdě druhé katedrály naší eparchie.

Vladyka Arsenios se zájmem vyslechl stručný přehled historie našeho chrámu, prohlédl si jej a zajímal se o život brněnské farnosti, průběh svátků a početnost pravoslavné komunity v této části naší církve.

Po prohlídce chrámu jsme se společně odebrali do prostor Svatováclavské hudební školy na Úvoze 62, kam přišli na setkání s vladykou Arseniem zástupci řeckých věřících, kteří zde žijí, i těch, kteří do Brna přijeli nedávno za prací a studiem.

Velmi srdečná a spontánní beseda se zástupci brněnských Řeků se nad očekávání protáhla až do pozdního večera. Vladyka Arsenios se zájmem vyslechl zkušenosti a příběhy místních Řeků, kteří u nás nacházejí druhou vlast a zejména zde v Brně začínají vytvářet silně se rozvíjející národnostní komunitu, v níž nacházejí pomoc další a další z nich, kteří v Brně a na Moravě hledají uplatnění a práci v místních firmách.

Naše farnost, jak se vladyka Arsenios mohl ujistit, vnímá potřeby řecké komunity. V rámci svých sil pomáhá duchovně těm, kteří byli vychováni v lůně pravoslavné církve a zachovávají aktivní duchovní život i zde, za hranicemi své řecké vlasti, jako členové naší farnosti.

Řečtí věřící vysoce ocenili možnost pobesedovat s vladykou Arseniem a na závěr srdečného setkání ho vyzvali, aby do Brna opět přijel, sloužil zde svatou liturgii a měl tak možnost se setkat i s dalšími zájemci z řad místní řecké komunity. Vladyka Arsenios přislíbil, že se vynasnaží, aby s požehnáním eparchiálního archijereje, vladyky Simeona, zavítal v brzké budoucnosti opět na Moravu. Kromě společné bohoslužby s místními duchovními a věřícími by si rád prohlédl hrad Veveří či navštívil Ústav klasických studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

První den své návštěvy zakončil vladyka procházkou v parku na úbočí hradu Špilberk a poté v historické části města, kde byl ubytován.

Na druhý den si vladyka Arsenios v doprovodu svého jerodiákona otce Maxima, vladyky Izaiáše a otce Jozefa prohlédl některá další místa spjatá ať již s historickým či současným životem pravoslavných věřících u nás na Moravě.

Mezi jinými navštívil také náš Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve Vilémově u Litovle, kde se pozdravil s matkou představenou Alexií a zanechal zde svůj zápis v knize návštěv místního monastýru.

Vladyka Izaiáš připravil pro vladyku Arsenia velmi dobrý program a zajistil, aby na všech místech, kterými jsme projížděli, zazněly zvony pravoslavných chrámů jako výraz úcty k takto vážené návštěvě.

Při cestě moravskou Hanou jsme se buď krátce zastavili, či si alespoň z dálky prohlédli, také chrámy v Čelechovicích, v Řimicích, v Chudobíně a nakonec v Šumperku a v Olomouci, kde jsme byli radostně vítáni zástupci z řad věřících a duchovními otci s rodinami.

Pevně doufáme, a vladyku Arsenia jsme v této věci žádali, že k nám v dohledné době zavítá znovu a bude pokračovat v započaté tradici a setkáních nejen s místními Řeky a Kypřany (kterých na Moravě a zejména v Brně žije dnes již několik tisíc), ale rovněž aby upevnil duchovní spojení mezi pravoslavnými křesťany.

připravil Michal Dvořáček

 

(Zdroj: pravoslavbrno.cz)

 

Návštěva v Cařihradě

2018-07-10-konstantinopol-2Na osobní pozvání Jeho Všesvatosti Bartoloměje, ekumenického patriarchy navštívil ve dnech 10. a 11. července náš vladyka Izaiáš ostrov Chalki a staroslavný Konstantinopol, kde v těchto dnech zasedal posvátný synod Konstantinopolského patriarchátu.

Při osobním setkání se patriarcha zajímal o situaci v naší eparchii a potažmo v celé naší místní církvi.

 

Brněnští poutníci na Athosu (další fotografie)

Kdo si přeje potěšit oko i srdce dalšími čerstvými fotografiemi ze Svaté Hory, může si prohlédnout druhou várku fotografií z červnové poutě.

Fotografie jsou výběrem z FB stránky brněnské farnosti.

Vaší pozornosti doporučujeme film natočený o Athosu: Tisíc let jako jeden den. Je ke shlédnutí opatřený českými titulky na videostránce pravoslavných filmů.

 

Poutníci z Brna na Svaté Hoře Athos

ATHOS

V Pravoslaví se Athosu většinou říká „Svatá Hora“ – z řeckého Agion Óros. Jedná se o jeden ze tří poloostrovů na severořeckém Chalkidiki. Nachází se zde mnišský stát, tvořený dvaceti mužskými kláštery (v pravoslaví se říká monastýry) a mnoha poustevnami. Ženy (a malé děti) mají na toto místo podle více než 1000 let staré tradice zakázaný vstup.

GEOGRAFIE

Athos je nejvýchodnější ze tří poloostrůvků – jakoby prstů, které vybíhají do Egejského moře z poloostrova Chalkidiki. Athonský poloostrov má 50 km na délku, jeho šířka se pohybuje mezi 8 a 12 km a jeho plocha je 350 km čtverčních. Na jihu poloostrova se od moře zdvihá hora Athos do výše 2033 m (údaje o výšce hory se různí, na rúzných mapách jsou k vidění nejméně tři různé údaje. Zde je uvedeno číslo nejčastěji publikované v pravoslavných průvodcích).

Na Athosu se nachází pravoslavná “mnišská republika”. Na Athos nemají podle dávné tradice (sahající až k začátkům mnišství na tomto místě) přístup ženy.

Jméno Athon je prastaré, prý po nějakém bájném obrovi. Kdysi tady byly pohanské svatyně a na vrcholku byla modla Apollona.

Trvale na Athosu přebývají jenom pravoslavní mniši (a několik osob správního personálu). V současnosti zde žije asi 2000 mnichů (přesné číslo bude větší, ale není přesně známo).

Politicky spadá pod svrchovanost Řeckého státu. Z hlediska církevní jurisdikce spadá Svatá Hora přímo pod konstantinopolského patriarchu.

Pro pravoslavné křesťany má Athos jedinečný význam jako jedno z pomyslných duchovních center pravoslaví. Na Svaté Hoře je přes tisíciletí nepřetržitě pěstována pravoslavná duchovní tradice. Zvláště je Athos spojen s tzv. hesychasmem, což je teologické pojmenování nejhlubší mystického duchovní modlitební praxe. Je zde pěstována i specifická podoba pravoslavné východní liturgické praxe (tzv. svatohorský typikon). Svatá Hora je pro pravoslavné křesťany místem, kde mohou zažít hlubokou duchovnost, kde se každodenně prý dějí zázraky (kvůli nimž sem přicházejí mnozí poutníci s prosbou o uzdravení, otěhotnění manželky, nápravy dítěte atd.), kde jsou divotvorné ikony a nesčíslné množství ostatků svatých a hlavně – žijící svatí – duchonosní starci.

Z hlediska nepravoslavných návštěvníků je Athos místem podivuhodné starobylé byzantské architektury, kde se dochovalo veliké množství archeologických památek na dávnou Byzanc, památek z oblasti výtvarného umění (ikony), ostatkáře, kalichy apod. i z oblasti písemnictví (v knihovnách jsou střeženy vzácné rukopisy, iluminace apod.). To vše na soustředěno poměrně na malé ploše.

Právem je možné považovat Svatou Horu za duchovně-kulturní klenot světa, neboť ve starobylých monastýrech a poustevnách jsou přechovávány památky nevyčíslitelné hodnoty. Jedná se o práce ikonopisců, řezbářů, kaligrafů a dalších umělců práce s kovem, látkami apod.

Oba typy návštěvníků se mohou při návštěvě Athosu dotknout dávné žijící Byzance – její duchovní i umělecké sféry. A oba typy při návštěvě Athosu jistě ocení jeho výjimečně krásnou přírodu.

MONASTÝRY

Na poloostrovu Svatá Hora je 20 pravoslavných monastýrů (klášterů) a mnoho skitů, kaliv, kelijí, pousteven apod. (Skit, kaliva, kelije jsou různé menší mnišské příbytky; skit malý monastýr, kaliva a kelije bývají příbytky pro jednoho či několik mnichů s domovní kaplí či malým chrámem). Většina monastýru přináleží Řekům, a dále je zde po jednom monastýru bulharském, ruském, srbském a rumunském. Žijí v nich mniši z celého světa, nebo i mimo monastýry, osaměle, na svazích pohoří či v menších poustevnách.

Fotografie z cesty brněnských poutníků na Athos v červnu 2018:

Převzato z facebookového profilu Pravoslavné církevní obce v Brně – článek o Svaté Hoře

Viz též rozcestník článků o Athosu na orthodoxia.cz/athos

 

Návštěva vladyky Paisija v Brně

10. června 2018 navštívil Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Paisij (Martyniuk), arcibiskup Przemyský a Gorlický brněnskou církevní obci. Spolu s Jeho Přeosvíceností vladykou Izaiášem, biskupem Šumperským, vykonali archijerejskou svatou liturgii v tento den, který je druhou neděli po svaté Padesátnici, kdy si připomínáme památku všech ctihodných a bohonosných Otců Svaté Hory Athonské a všech svatých zemích našich. V našem chrámu sv. Václava s nimi spolusloužili místní duchovní správce, hosté doprovázející polského vladyku a naši diákoni.

Po archijerejské liturgii byl posvěcen darovaný nový kamenný kříž právě instalovaný před katedrálou.

O této události si můžete podrobněji přečíst i brněnské farním webu:
Posvěcení Kříže před chrámem sv. Václava

V PDF

A mnoho fotografií je na facebooku

 

Návštěva arcibiskupa Joba z Ekumenického patriarchátu

Moravu ve dnech 30.5. – 3.6. navštívil vladyka Job z Telmessu, arcibiskup Ekumenického patriarchátu a ředitel stálé mise EP při Světové radě církví v Ženevě ve Švýcarsku. Vladyka Job byl čestným předsedou druhé mezinárodní konference o mezislovanském jazyku, kterou požehnal také Jeho Všesvatost patriarcha Bartoloměj. Kromě toho se účastnil pátého mezinárodního ročníku festivalu dny Slovanské kultury a konference o mezislovanském jazyku, která byla zasvěcena 1150. výročí slovanského jazyka jako čtvrtého literárního jazyka Evropy.

2018-05-30-jov-telmessu-img_4685_1Hlavní kulturní událostí byla vernisáž na Velehradě v Muzeu Bible za přítomnosti České televize a Její Excelence velvyslankyně Srbska v ČR paní Very Mavrićové. V Muzeu Bible bude čtyři měsíce vystaveno „Miroslavovo evangelium“ z roku 1180. Jedná se o památku UNESCO, zapsanou jako součást světového dědictví, a dokument o počátcích srbského jazyka; zároveň je to kniha s nejbohatší obrazovou výzdobou z 12. století v Evropě vůbec (česky o této památce  a o její historii). Exponát přivezl předseda Matice Srbské, srbský spisovatel a básník pan prof. Dragan Stanić. Matice Srbská byla založena již v roce 1832 a stala se vzorem pro nepolitické kulturně orientované slovanské organizace u všech slovanských národů.

„Středověký evangeliář patří k nejvýznamnějším nedatovaným cyrilským rukopisům. Manuskript obsahuje 362 stran a 296 unikátních miniatur. Arcibiskup Jób z Telmessosu v Evangeliu objevil, že v černém textu je ještě text červený, který do něj někdo dodatečně vepsal a je jakousi instrukcí pro bohoslužbu. Tedy, co se má z Evangelia číst v ten či onen den, ale i jakým způsobem,“ uvedl V. Merunka.

Přijetí cařihradského arcibiskupa a srbské velvyslankyně na hodonínské radnici

2018-06-01-hodonin-slovanska-konference1»U příležitosti konání „Dnů slovanské kultury“, které jsou letos věnovány kultuře balkánských a lužických Srbů, přijeli v pátek 1. června do Hodonína velvyslankyně Srbska v České republice paní Vera Mavrić a eminence cařihradský arcibiskup Job z Telmessu spolu s dalšími hosty. Za vedení města přivítal vzácnou návštěvu místostarosta Jiří Janda. Hosté se zúčastní lingvistické konference a zahájení výstav a doprovodných akcí, připravených ve spolupráci s Masarykovým muzeem v Hodoníně a domem kultury. Dny slovanské kultury organizuje spolek Slovanská unie a koná se již popáté.« (Stránky města Hodonín)

2018-06-01-hodonin-slovanska-konference22018-06-01-hodonin-slovanska-konference3

 

2018-06-01-hodonin-slovanska-konference5

Návštěva monastýru

Vladyka Job sloužil v našem monastýru světitele mučedníka Gorazda v Hrubé Vrbce slovanským jazykem; na znamení jednoty byli při liturgii vzpomínáni: Jeho Všesvatost patriarcha Bartoloměj a Vysokopřeosvícený vladyka Simeon.

2018-06-01-vrbka-job-telmess-img_4784

Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Job zde navštívil řadu památných míst, mimo jiné i Mikulčice, poutní místo Velehrad, archeoskanzen v Modré a velkomoravský kostelík v Kopčanech. Některé okamžiky z jeho cest po Moravě si můžete prohlédnout v závěrečné fotogalerii:

Při své návštěvě se seznámil se situací v olomoucko-brněnské eparchii i v celé naší místní církvi.

 

Vzácná návštěva archijereje z Konstantinopolského patriarchátu v Brně

Brněnskou farnost krátce navštívil vladyka Job, arcibiskup Telmessoský

V sobotu 2. června 2018 navštívil náš chrám archijerej Konstantinopolského patriarchátu, Jeho Vysokopřeosvícenost Job (Getcha), arcibiskup Telmessoský. Doprovázel ho Jeho Přeosvícenost Izaiáš, vikární biskup šumperský.

Oba vladykové krátce předtím společně navštívili tradiční akci „Řecká sobota na hradě Veveří“, která patří vůbec k největším akcím podobného druhu v naší zemi. Organizátoři Řecké soboty chtějí díky této akci, na níž se podílejí svou prezentací organizace a instituce zabývající se Řeckem a řeckou kulturou, zprostředkovat veřejnosti zejména kulturní tradice a historické vazby Moravy na Řecko.

K přítomným návštěvníkům Řecké soboty promluvil arcibiskup Job přímo v řečtině, kterou se naučil při svých studiích teologie v Řecku. Jeho vzácnou návštěvu uvedl otec Jozef Fejsak, duchovní správce brněnské farnosti, a za organizátory Aristid Franc, který tuto akci moderoval.
2018-06-02-brno-navsteva-zeneva

Zdroj: www.pravoslavbrno.cz

 

Putování na Ochrid

Na přelomu dubna a května měli věřící přerovské církevní obce možnost zúčastnit se zájezdu na Ochrid. Přerovští farníci, kteří věděli, že jejich duchovní otec Libor se mnoho let zabývá historií Velké Moravy a cyrilometodějstvím, se rozhodli chopit se příležitosti, přihlásit se na nabídku poznávacího zájezdu a uskutečnit vlastní putování po stopách žáků sv. Cyrila a Metoděje, kteří jsou patrony našeho chrámu v Přerově. Protože majitel cestovní kanceláře je velký příznivec naší církevní obce, slíbil, že přerovští účastníci budou mít mimo oficiální program zájezdu ještě své vlastní poznávací putování. Ti z nás, kteří ve své práci dostali volno, se na zájezd přihlásili a zároveň tuto pouť věnovali svému duchovnímu k jeho životnímu jubileu.

V Makedonii byla naše výprava ubytována v hotelu, který stál v místech, kudy vedla starověká římská cesta Via Egnatia, která spojovala starověký přístav Dyrrachium (dnes Durres v Albánii) s Konstantinopolí. Též sousedil s monastýrem Narození přesvaté Bohorodice, kde se nacházely kromě dvou chrámů na nádvoří i dvě jeskynní kaple ze 14. století. Postupně jsme navštěvovali nejzajímavější místa v okolí: monastýr sv. Nauma, ochridské chrámy, Bitolj, Bigorský monastýr, starý římský tábor na Ochridském jezeře a dostali jsme se i do albánského Voskopoje, které bylo v 17. století významným balkánským obchodním, náboženským a kulturním střediskem. Nachází se zde několik chrámů, které jako jedny z mála přežily osmanské období, s krásnými, bohužel mnohde poničenými vnějšími i vnitřními freskami.  Během putování nás otec Libor seznamoval s historickými souvislostmi týkající se díla patronů našeho chrámu a jejich žáků. Na závěr jsme se všichni shodli, že tato pouť naplnila naše očekávání a stala se nezapomenutelným zážitkem.

Marcel Metoděj Drápala

 

Setkání s ukrajinským velvyslancem

V pondělí 14. května 2018 se Jeho Vysokopřeosvícenost arcibiskup Simeon a Jeho Přeosvícenost biskup Izaiáš setkali s Jeho Excelencí velvyslancem ukrajinské republiky panem Jevhenem Perebyjnisem a jeho tajemníkem panem Ostapem Lukianchukem.

2018-05-14-most-ukraj-img_4407_1

Při setkání, které se konalo v rezidenci vladyky Izaiáše v Mostě, se pan velvyslanec zajímal o život naší místní pravoslavné církve a zároveň informoval naše vladyky o situaci na Ukrajině.

2018-05-14-most-ukraj-img_4429_1   2018-05-14-most-ukraj-img_4432_1

 

 

Setkání vladyků Arsenia a Izaiáše ve Vídni

17. února 2018 navštívil vladyka Izaiáš v doprovodu prot. Jozefa Fejsáka a bratra Michala Vídeň, kde se setkal s vladykou Arseniem. Vladykové si vyměnili informace o situaci ve svých eparchiích a církvích. V nejbližší době spolu budou sloužit svatou liturgii a společně vykonají božskou Eucharistii.
2018-02-17-viden-img_3602
2018-02-17-viden-img_3603

Ze života farnosti v Ostravě-Pustkovci

KONCERT SBORU GYMNÁZIA OLGY HAVLOVÉ

V pátek 15.12.2017 se již podruhé v kapli svatých Andělů strážných v Ostravě-Pustkovci konal adventní koncert Sboru Gymnázia Olgy Havlové, v jehož podání zazněly koledy a jiné duchovní písně s námětem blížícího se svátku Narození Páně.

WROCŁAW 2017

Po třech letech se v sobotu 16.12.2017 poutníci z Pravoslavné církevní obce v Ostravě-Pustkovci vypravili do polské Wrocławi (Vratislavi), kde navštívili chrám svatých Cyrila a Metoděje na ostrově Piasek. Zdejší duchovní otec Grzegorz Cebulski se jim ochotně věnoval a seznámil je nejen s chrámem, ale i s historií a současností pravoslaví ve Wrocławi.

Pohřeb v monastýru sv. Jova Počájevského

10. října se vladyka Izaiáš zúčastnil pohřebních obřadů v monastýru sv. Jova Počájevského v německém Mnichově.

Otec igumen Evfimij zesnul v Pánu po dlouhé nemoci 5. října ve věku 64 let.

10igumenevfimylogvinovfuneral»Bohoslužba v den pohřbu začala jako obvykle ve 4 hodiny ráno (půlnočnicí a jitřní). Od 6,30 hod. začala zádušní svatá liturgie, kterou vedl arcibiskup Marek Berlínský a celého Německa. Spolusloužil biskup Izaiáš Šumperský, který se s otcem Evfimijem znal. Při bohoslužbě se modlil také arcibiskup stuttgartský Agapit. Po liturgii bylo tělo zesnulého otce neseno kolem monastýru. Arcibiskup Marek přečetl rozhřešující modlitbu. Tělo bylo posléze při krátké zádušní bohoslužbě (litiji) uloženo do země.

Monastýr uspořádal pohoštění hostů, při kterém byly některými přítomnými vyprávěny vzpomínky na pochovaného otce. Zvláště byla připomenuta jeho pokora, mírnost a zároveň vzdělanost. Žil v monastýru 23 let a byl příkladným mnichem.« (Dle zprávy na website ROCOR)

Právě zesnulému igumenu Evfimiovi: Věčná paměť!

Modlitba u ostatků sv. Ludmily

Brněnská ikona sv. Ludmily

Brněnská ikona sv. Ludmily

28. září v basilice sv. Jiří na Pražském hradě sloužilo duchovenstvo pražské eparchie akathist u ostatků svaté mučednice Ludmily, kněžny české. Čtení akathistu sv. Ludmile se zúčastnil i náš vladyka Izaiáš.

Článek o sv. Ludmile na orthodoxia.cz
Návrh české služby a akathistu (obsahuje reflexi života světice):
v PDF ke stažení

Foto ze sváteční služby na Hradě:

2017-09-28-ludmila-hrad-img00_2006_1

2017-09-28-ludmila-hrad-img000_2005_1

 

 

 

 

75. výročí mučednictví sv. Gorazda – 4.

Den třetí – slavnostní završení gorazdovského jubilea v Praze

V Praze v pondělí 4. září na samotný den památky mučednické smrti našeho novodobého světce vyvrcholily gorazdovské slavnosti. V pražském katedrálním chrámě sv. Cyrila a Metoděje sloužil spolu s vladykou Michalem a vladykou Eliášem z Finské autonomní církve i moravský vladyka Izaiáš. Po svaté liturgii byla sloužena panychida na Kobyliské střelnici, kde byl popraven vladyka Gorazd i oba katedrální kněží Václav Čikl a Vladimír Petřek a předseda katedrálního sboru starších Jan Sonnevend. Zádušní modlitby byly konány za všechny, kteří byli umučeni s vladykou Gorazdem (více než 260 lidí). Taktéž byl položen věnec pod pamětní desku na pankrácké věznici. Večer se pořádala slavnostní recepce k příležitosti 75. výročí umučeni sv. Gorazda. Uspořádal ji Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Michal, arcibiskup pražský a českých zemí. Slavnosti se zúčastnil i emeritní metropolita, Jeho Blaženost vladyka Kryštof.

75. výročí mučednictví sv. Gorazda – 3.

Den druhý – pokračování oslav gorazdovského jubilea v Brně

Návštěva Jeho Přeosvícenosti vladyky Paisija (Martyniuka), biskupa przemyského a gorlického v brněnském katedrálním chrámu

2017-09-03-bno02

Dne 3. září, 13. neděli po Padesátnici, navštívil církevní obec v jihomoravské metropoli Jeho Přeosvícenost vladyka Paisij (Martyniuk). Svatou archijerejskou liturgii sloužil spolu s vladykou z Polské pravoslavné církve také náš vladyka Izaiáš, biskup šumperský, včetně jejich doprovodu a místního duchovenstva.

 Pokračování zpravodajství z gorazdovských oslav následuje v příštím příspěvku.

75. výročí mučednictví sv. Gorazda – 2.

Stručná zpráva o průběhu slavnosti v Hrubé Vrbce

hruba-vrbka-img_6036aV monastýru sv. Gorazda se v sobotu, 2. září konala archijerejská liturgie – sloužilo pět biskupů a množství kněžstva. Spolu s eparchiálním arcibiskupem vladykou Simeonem sloužili dva polští biskupové – vladykové arcibiskup Abel a biskup Paisij, dále pražský arcibiskup, vladyka Michal, a vladyka Izaiáš, vikární biskup naší eparchie.

Vladyky přicházející ke službě uvítala místní dívka přednesem tklivé básně, sestra Gorazda Prachařová, správkyně památníků sv. Gorazda, vítala chlebem a solí a přítomen byl i pan starosta Hrubé Vrbky, který na uvítanou pronesl krátkou vřelou řeč. Všichni tři byli oděni v krásný místní kroj.

Z důvodu společné služby pěti biskupů a mnohého místního duchovenstva byla loď kaple uzpůsobena jako oltářní prostor, část duchovních stála pod stříškou venku a věřící se modlili na chodníku a na přilehlém trávníku.

Při kázání vladyka Simegorazd-hruba-vrbka-ikonaon hovořil o tom, že všichni se bojíme bolesti, ale vladyka Gorazd podstoupil mučení a smrt kvůli své lásce k církvi. Učinil to z lásky k duchovenstvu i věřícím, které pastýřsky vedl, sytil slovem pravdy, učil zpívat liturgii apod. Překonal přirozený lidský odpor vůči bolesti i nám všem společný strach ze smrti a vydal se německým okupantům. V naději, že se mu tím podaří ochránit církev, nebo alespoň některé své duchovní ovečky, vzal všechnu odpovědnost za ukrývání protifašistických bojovníků na sebe. Věděl, co ho čeká. Přesto ho láska přiměla k tomuto činu oběti. Jeho příklad nás učí, že pravá zbožnost dává člověku lásku a schopnost se obětovat. Je-li však zbožnost poskvrněna zlobou v srdci, přichází takový křesťan o všechny duchovní plody, které by mu mohla příslušnost k církvi a duchovní praxe urodit.

2017-09-hv02Na konci liturgie vladyka Izaiáš poděkoval věřícím. Navázal na slova vl. Simeona o lásce a oběti, jimiž se projevuje zbožnost, a rozhovořil se o lásce a sebeobětavosti mnohých věřících, kteří podporují svou církev, připutovali i v dnešním nejistém počasí daleko do Hrubé Vrbky, pomáhají opravovat chrámy, pečují o život své farnosti.

Na závěr bohoslužby se konal církevní průvod kolem monastýru, který zakončil vladyka Abel zádušní modlitbou za prvního představeného monastýru – schiarchimandritu Kyrilla: „Věčná paměť.“

Vyznamenání medailemi, vydanými k 75. výročí mučednictví sv. Gorazda, bylo uděleno vzácným zahraničním hostům: polským vladykům Abelovi a Paisiovi i kněžím z jejich doprovodu, panu starostovi a obci Hrubá Vrbka, manželům Prachařovým, bez jejichž obětavé péče a námahy by údržbu a opravy monastýru a památníku nebylo lze uskutečnit, a v neposlední řadě našemu milému hostu vladykovi Michalovi, který poctil duchovní oslavu v rodišti sv. Gorazda svou přítomností.

2017-09-hv01Po mnoholetí byla slavnostní bohoslužba završena pomazáním.

Bohoslužby se zúčastnil JUDr. Stanislav Prášek, starosta obce Hrubá Vrbka. Přítomna byla i paní evangelická farářka z místní farnosti. Připutovalo mnoho hostů.

Na úplný závěr se oznamovalo, že byla k tomuto výročí vydána nová knížečka: „Stručně o pravoslaví“, určená pro misii a jako zdroj základních informací pro zájemce o pravoslaví, či jako jeden z prvních materiálů pro úvod do katechumenátu. Sv. Gorazd byl misionář Čechů a Moravanů, a proto je vhodné uctít jeho výročí mj. vydáním misijní brožurky, která právě zde a v tento den byla přítomným ctitelům Gorazdovy památky představena.

Po bohoslužbách následovala hostina pro všechny hosty. Většina z nich přijala pozvání k prostřenému stolu na nově upravené verandě a v ostatních prostorách monastýru. Poutníci vyjadřovali potěšení, že se monastýr podařilo tak pěkně opravit. Řada z nich nešetřila slovy uznání a díků těm, kteří se o to přičinili. Při odpoledním posezení se na tvářích přítomných zračila radost z proběhlé krásné sváteční bohoslužby a celé dnešní duchovní události.

P.S.
Díky přízni shůry, na přímluvy vladyky Gorazda, tu celý den nezapršelo. Podle meteorologů to měl být jeden z nejdeštivějších dnů za poslední dobu, a na ostatním území republiky vskutku více či méně vydatně pršelo, ale v Hrubé nespadla ani kapka. Díky tomu nezmokli věřící, kteří všichni stáli venku.

Nutno organizátory pochválit nejen za uchystání všeho potřebného pro tak slavnostní událost, ale i za pořízení ozvučení, které velice pomohlo věřícím při naslouchání bohoslužby a kázání.

Druhá fotogalerie ze sobotní události v Hrubé Vrbce

 

Pokračování zpravodajství o slavení Gorazdova výročí bude následovat v dalším příspěvku.

 

75. výročí mučednictví sv. Gorazda – 1.

O pravoslavném episkopu Gorazdovi Českém a Moravsko-slezském

(Narozen: 26. května 1879 v Hrubé Vrbce; mučednicky zemřel: 4. září 1942 v Praze)

Byl to první pravoslavný nástupce na moravském biskupském stolci svatého Metoděje po tisíci letech. Metodějova východní cyrilometodějská církev byla obnovena až na začátku XX. století a to biskupským svěcením sv. Gorazda II. (v Bělehradě 1921). — Česká pravoslavná církev se pod pastýřskou berlou vladyky Gorazda prudce rozvíjí. Budují se pravoslavné chrámy (viz některé z nich), do češtiny jsou překládány texty bohoslužeb, organizuje se život církve – to vše díky neúmorné práci a pod biskupa Gorazda, který se stal nejen představitelem místní pravoslavné církve, ale i její duší… Na vladyku Gorazda se zachovala vděčná vzpomínka mnohých jeho současníků, kteří hovoří o jeho nesmírné pokoře, obětavosti, pracovitosti; jeho život se vyznačoval hlubokou zbožností, askezí a duchovností – mnozí v něm již za jeho života viděli světce. — Ideově se ve svém dílu obnovitele pravoslaví u nás obracel především k čistotě a jiskře prvotního křesťanství a k cyrilometodějství, na něž se stále odkazoval. Českou pravoslavnou církev viděl a představoval jako právoplatnou nástupkyni církve založené zde sv. Cyrilem a Metodějem, oprávněnost čehož neúnavně dokazoval. — Součástí obnovování pravoslaví u nás bylo i překonávání překážek kladených těmi, kteří tomuto Božímu dílu nepřáli a útočili na ně všemi prostředky. Vladyka musí neustále vyvracet zlomyslné pomluvy, svádět nerovný boj s mocnými a bránit pravoslavnou církev před bouří nenávisti, která ji chtěla smést z naší země. Dnes vidíme, že Bůh byl s ním. — Namáhavá ale plodná práce je narušena německou okupací a násilně ukončena událostmi kolem atentátu na Heydricha. Parašutisté, kteří atentát vykonali, našli nakonec útočiště v kryptě pravoslavného chrámu v Praze – tedy pod katedrálních chrámem biskupa Gorazda. Úkryt byl prozrazen a při dobývání krypty parašutisté zahynuli. Svatý Gorazd se pokoušel zachránit církev a vzal celou vinu na skrývání atentátníků před okupačními úřady na sebe, nabízeje svůj život za životy ostatních a za zachování církve. Nacisté ho zatkli a spolu s jeho dvěma pražskými kněžími a předsedou katedrálního sboru starších po několikaměsíčním mučení dne 4. září 1942 popravili. Na smrt bylo deportováno do koncentračního tábora mnoho osob z blízkého okruhu vladyky (celkem popraveno více než 253 lidí). Veškeré české pravoslavné kněžstvo (z Gorazdovy církve) bylo deportováno do Německa na nucené práce. Majetek církve byl konfiskován, chrámy zapečetěny, jejich zařízení rozkradeno, bohoslužby zakázány, církev úředně rozpuštěna a práce pro ni se trestala smrtí. (Viz o tom knížka Velký čin malé církve) Zastřelením svatého mučedníka Gorazda získalo české Pravoslaví svého novomučedníka, který se přiřadil k družině dávných českých svatých. (Stránka věnovaná sv. Gorazdovi)

Události gorazdovského vzpomínkového jubilea

Návštěva zahraničních hostů

Na svátek 75. výročí mučednické smrti sv. Gorazda přicestovali na Moravu biskupové z Polské autokefální církve: vladyka Abel, pravosłavný arcibiskup Lubelski i Chełmski, a vladyka Paisij (Paisjusz, biskup Przemyski i Gorlicki). V pátek 1. září se vladyka Abel seznámil s naší eparchií a navštívil chrámy na Olomoucku a další – kromě olomoucké katedrály viděl první chrám postavený vladykou Gorazdem ve Štěpánově a posléze shlédl i Chudobín. Pak poctil svou přítomností Vilémov, kde poobědval s naším vladykou Simeonem. V odpoledních hodinách pak navštívil vladyka Abel chrám v Šumperku, kde posvětil ozdobné obložení svatého prestolu. Navečer už za přítomnosti vladyky Paisije navštívil chrám sv. Václava v Brně.

Návštěva polských biskupů v katedrále v Olomouci

Návštěva ve štěpánovském chrámu

Návštěva v chrámu v Chudobíně

Oběd ve Vilémově

Bohoslužba v šumperské katedrále

Návštěva katedrálního chrámu v Brně

Svěcení svátku – den první – Hrubá Vrbka

Nazítří, v sobotu, následoval první den svátku jubilejních „mučednických narozenin“ sv. Gorazda

Vzácná zahraniční návštěva, vladykové Abel a Paisij, spolu s arcibiskupem pražským Michalem, s naším eparchiálním arcibiskupem Simeonem a vikárním biskupem Izaiášem, vedli slavnostní archijerejskou liturgii v monastýru v jeho rodišti v Hrubé Vrbce. (Sobota 2. září)

Zde je první fotogalerie z bohoslužby. Zpráva o průběhu události s další fotogalerií bude následovat v dalším příspěvku.

Pokračování v dalším příspěvku