Olomoucko-brněnská eparchiePadesátnice v olomoucké katedrále
V chrámu sv. Barbory při Sestoupení Svatého Ducha na apoštoly
Vladyka Izaiáš se 17. června zúčastnil představení knihy o kardinálovi Miloslavovi Vlkovi, které proběhlo v arcibiskupském paláci v Praze. Do knihy přispěl svou vzpomínkou na zesnulého kardinála i náš vladyka Simeon, jeho dlouholetý přítel. V rámci setkání s kardinálem Dominikem Dukou jej vladyka Izaiáš obdaroval naším jubilejním sborníkem, vydaným u příležitosti 70. výročí naší eparchie.
V pátek 28. 5. 2021 proběhla Noc kostelů v Brně. K akci se připojil i monastýr sv. Ludmily. Konala se prohlídka fresek a interiéru chrámu, která probíhala s vysvětlením významu ikon, ikonografie, symboliky ikonostasu a všeho, co tvoří pravoslavný chrám, pronaos, naos a oltář.
Zúčastnilo se přibližně 120 návštěvníků, věřící i nevěřící. Všem se velmi líbily fresky a ikonostas i komentáře, které probíhaly v češtině, rumunštině a angličtině.
V neděli 13. června navštívil vladyka Izaiáš nově budovaný chrám v Uherském Brodě.
I v letošním roce 2021 se Pravoslavná církevní obec v Kroměříži zapojila do projektu Noc kostelů. Kvůli koronaviru a zatím ne zcela rozvolněným opatřením jsme očekávali spíše nízkou účast, ale opak byl pravdou. Letošní zájem předčil naše očekávání. Již od 18té hodiny začaly chodit skupinky návštěvníků. Před večerní bohoslužbou přišla “delegace” dětí školního věku z okolního sídliště, z nichž mnohé dosud nevěděly k čemu tato budova (chrám) vlastně slouží.
Na rozdíl od minulých let, kdy náš chrám navštěvovali spíše zvědavci, jsme letos zaznamenali zvýšený zájem římských katolíků. Jejich dotazy se hodně týkaly věrouky a rozdílů mezi pravoslavím a římským katolicismem. Na večerní bohoslužbě také “nahradili” místa pravoslavných, kterých bylo jako šafránu, takže účast na večerní převyšovala počtem osob i leckterou nedělní svatou liturgii.
Letošní Noc kostelů můžeme zhodnotit jako velice zdařilou a zdá se, že některé návštěvníky, kteří zde byli poprvé, budeme vídat i jindy během roku.
jer. Stanislav Dolníček
V Horní Lipové se nachází již od roku 2014 pravoslavný chrám zasvěcený svátku Proměnění Páně a sv. Nektáriovi Eginskému. Letošní téma Noci kostelů je podle žalmu 104 možno chápat přírodně – „Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří.“ Náš chrám je kompletně obklopený lesem a zvířata ve dne i v noci si k němu nacházejí cestu, a proto jsme nepochybovali o správnosti zvolené tématiky.
V pátek v podvečer k zahájení Noci kostelů jsme sloužili Kánon kajícný k Pánu našemu Ježíši Kristu. Poté byl svícemi ozářený chrámový prostor ponechán otevřený po celou noc pro návštěvníky, kteří v něm mohli setrvat dle libosti. První návštěvník byl až z dalekého Nového Jičína a ostatní jsme nepočítali. V sobotu 29. května v ranních hodinách byla sloužena panychida k výročí pádu Konstantinopole a tímto byla vykonána pomyslná tečka za letošním ročníkem tradiční akce. U nás však dáváme přednost akci Den kostelů, kdy je náš chrám a památník stále otevřen od slunce východu po jeho západ.“
Letošní Noc kostelů proběhla oproti minulým rokům netradičně bez kulturního programu ve znamení uctění památky našich zesnulých blízkých, kteří nás během posledních měsíců opustili kvůli epidemii koronaviru. Interiér kaple svatého Jiří osvětlovala pouze světla svící hořících za pokoj duší našich drahých zesnulých. V této atmosféře ticha a osobních vzpomínek plameny svíček symbolizovaly i naši naději na vzkříšení pramenícího ze slavného Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, který svojí smrtí na kříži smrt jednou provždy přemohl.
V Olomouci se 1. června t.r. sešli duchovní naší eparchie na další z obvyklých presbyterií. Od poslední duchovenské konference uplynulo mnoho času, protože pravidelné scházení duchovenstva bylo přetrženo pandemickými opatřeními. Největším zážitkem bylo tudíž pro většinu z nás setkat se s kolegy, vidět shromážděný eparchiální duchovenský sbor a společně pobesedovat.
Nejprve duchovní sloužili s vladykou Izaiášem svatou liturgii v olomouckém katedrálním chrámu, poté se přesunuli do dolní kaple, kde se konalo zasedání.
Na programu bylo probírání aktuálních otázek života naší eparchie. Setkání proběhlo v uvolněné, klidné a přátelské atmosféře a v radostném duchu ze společného rokování.
Vzhledem k některým tíživým okolnostem celocírkevního života navrhli duchovní vyjádřit podporu shromážděných presbyterů episkopátu olomoucko-brněnské eparchie, což proběhlo v duchu jednomyslnosti.
 |
 |
Poté, co jsme probrali vše, co měl kdokoliv z duchovních na srdci, bylo zasedání konference ukončeno.
Letošní Noc kostelů byla poznamenána nejen protipandemickými opatřeními, leč také doposud nezvyklou situací, kdy se do Noci kostelů nepřihlásil žádný z okolních svatostánků v městských obvodech Ostrava-Pustkovec nebo Ostrava-Poruba. Vzhledem k tomu, že si návštěvníci obvykle plánují trasu tak, aby na ni bylo co nejvíce sakrálních objektů, ocitli jsme se letos tak říkajíc mimo hlavní trasy, což se projevilo i menší návštěvností, které činila asi 100 osob. I letos se jsme se setkali se „starými známými“, kteří naši kapli navštěvují pravidelně každým rokem, přišli i lidé s připravenými otázkami, nebo ti, které přivedla pouhá zvědavost, ale i tací, kteří jen nakoukli.
Letošní Noc kostelů (28. května) se podobně jako loni uskutečnila v atmosféře postupného rozvolňování protipandemických omezení. Po zkušenosti z minulého roku je však toto rozvolňování opatrnější. To ovlivnilo i průběh programu mnohých účastníků. Např. činnost mnoha amatérských pěveckých sborů se teprve začíná probírat, a tak mnohde chyběl zpěv a program se soustředil na místní zvláštnosti, výstavy nebo prezentaci různých činností.
Noc kostelů nabízí možnost nezávazného přiblížení se a setkání s křesťanstvím. Poskytuje možnosti, jak citlivě přiblížit křesťanství, církev, víru. Smyslem je oslovit, nabízet, ale nevnucovat, a tímto způsobem zprostředkovat návštěvníkům pozitivní zkušenost v souvislosti s církví.
Noc kostelů je určena pro nejširší veřejnost. Jedním z cílů je vytvořit „nízkoprahovou“ nabídku k setkání pro lidi, kteří stojí mimo církev či na okraji církve. Kulturní pozadí programu Noci kostelů, zpřístupnění běžně nepřístupných míst a atmosféra noci dávají příležitost oslovit co nejširší veřejnost.
Dalším cílem je vzbudit zájem o společenskou a kulturní hodnotu kostelů. Noc kostelů prezentuje kostely jako důležitou součást společenského života obyvatel a poukazuje také na jejich kulturní hodnotu.
V Přerově jsme měli plné ruce práce s jinými činnostmi týkajícími se chodu farnosti a zároveň jsme byli limitováni nepřítomností našeho spřáteleného pěveckého sboru kvůli protipandemickým opatřením. Díky ochotě naší menší bohoslužebné jednotky uvnitř sboru jsme měli možnost alespoň zkrášlit paschální bohoslužby školeným zpěvem a profesionalitě sbormistryně byla k pravoslavnému liturgickému repertoáru sboru nacvičena a přidána skladba Voskresenije tvoje od srbského skladatele Stevana Mokranjace.
Při letošní Noci kostelů byla tedy jen možnost seznámit se s liturgickým prostorem chrámu a zhlédnout stálé expozice o kalvárii české pravoslavné církve. Přesto chrámem prošlo přibližně 300 – 400 lidí, a i když někteří opravdu doslova prošli, byli i tací, kteří věnovali čas zhlédnutí výstavy a naše svícníky byly plné zapálených svící; nebylo ani potřeba vysvětlovat, k čemu tento rituál slouží.
Vstal z mrtvých Kristus!
Moldavan, ale především pravoslavný kněz Alexandru Ceban.
Dokumentární cyklus o těch, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny.
V Kišiněvě, hlavním městě Moldavska absolvoval Alexandru Ceban univerzitu. Lákala ho politologie a historie. Jenže pracovní perspektiva v bývalé sovětské, ekonomicky nestabilní republice byla mizerná. Alexandru zamířil do Česka, kde už pátý rok pracovala jeho matka. Oba sice měli vysokoškolské diplomy, ale začít museli v dělnických profesích.
Pořad České televize (29. 5. 2021)
Letošní pouť do Mikulčic se konala za sychravého a chladného počasí, jak už je posledních pár let v tomto období obvyklé. Od začátku poutě pršelo. Tomu odpovídal i počet účastníků, který podstatně vzrostl až v druhé polovině bohoslužby. Někteří z přítomných pak dojatě vyprávěli, že právě ve chvíli svatého přijímání ustal déšť.
Promluvu k letošnímu svátku pronesl důstojný otec Rafael z Šumperka.
Začal s poukázáním na aktuální deštivé počasí řečnickou otázkou: Drazí bratři a sestry, ptáte se možná sami sebe, proč jsme tady? Abychom zmokli? Vždyť prší! Nezbláznili jsme se? Kolik z nás dnes asi řešilo otázku, zda sem přijít nebo ne. Někteří mají rodiny a chtějí se jim věnovat, další si potřebuje odpočinout po těžké celotýdenní práci, jiný naopak potřebuje využít volný den, aby mohl udělat to, nač není jindy čas, někdo je zesláblý po těžké chorobě… Dobrých důvodů, proč sem neputovat, by mnozí našli dost a dost. Vzpomeňme však na svaté Cyrila a Metoděje, kteří opustili své domácí prostředí a vydali na cestu kamsi daleko na sever, putovali sem kvůli slovanskému národu, který stále prodléval v tmě pohanství, aby jej osvítili světlem křesťanské víry, světlem poznání Boha. Jistě chápeme, že v době, kdy se vydávali svatí soluňští bratři k nám na Velkou Moravu, nelétala letadla, neexistovala linka Thessaloniki – Praha, díky níž dnes překonáváme celou tu vzdálenost za dvě až tři hodiny. V 9. století k nám věrozvěsti, které si kníže sv. Rostislav na Byzanci vyprosil, putovali dlouho a namáhavě. Zdolávali tuto velkou vzdálenost za každého počasí a podstupovali značná rizika tehdejšího cestování. Útrapy těžké cesty je jistě zmáhaly (zvláště sv. Konstantina – Cyrila, který byl křehké tělesné konstituce).
Otec Rafael se s naslouchajícími podělil o osobní vzpomínku: „U nás na farnosti je jedna babička, volyňská Češka, je jí asi 95 let, a ta mi vyprávěla, jak chodila s maminkou každou neděli do chrámu, který byl vzdálen řadu kilometrů a muselo se jít přes les. A vypravily se na cestu v jakémkoli počasí. I když lilo, i když byl všude sníh, přesto do chrámu přišly.“
Zde na místě byli svatí soluňští bratři konfrontováni s místní situací – uviděli, co předvídali již před začátkem cesty: jak těžká práce zde na ně čeká. Museli pokládat samotné základy života Kristovy Církve: učit místní lid křesťanské víře i církevní praxi. Vyučit své svěřence ve čtení a psaní novým slovanským písmem. Vzdělávat zdejší adepty duchovenského povolání. Řídit budování chrámů a instalaci bohoslužebného vybavení. Možná tušili, že to, co zde budují, může být nepřáteli rozmetáno a vystavěné chrámy budou zbořeny. Přesto do toho šli s plným nasazením.
Jednou se v nebi setkáme se svatými Cyrilem a Metodějem a oni se nás zeptají, jak jsme pokračovali v jejich díle, jestli jsme poctivě nesli jejich odkaz, zda jsme se snažili navázat na jejich námahu a vstoupit do jejich práce. Nejspíš se také otáží, kde jsme byli v den jejich svátku. Co jim asi odpovíme? Každý místní pravoslavný křesťan by měl být v den jejich památky v chrámu, děkovat Bohu za svaté věrozvěsty, apoštoly Slovanů, a obracet se k nim s prosbou o jejich přímluvu u Vládce veškerenstva. Prosit je, aby i nadále duchovně vzdělávali Moravu, chránili zdejší pravoslaví, povolávali další služebníky pro rozvoj místní církve, inspirovali české a moravské pravoslavné křesťany k práci, k duchovnímu životu, k jednotě a svornosti. Kéž sv. Cyril a Metoděj utiší bouře, které církev boří. Kéž nás inspirují k pokoře, která je nejspolehlivějším základem každého duchovního díla.
Sv. bratři Cyril a Metoděj nám při nebeském setkání možná připomenou známou skutečnost, že svatí nám shůry mohou účinněji pomáhat, když se k nim vroucně obracíme, jejich přímluvy co nejčastěji vzýváme a znovu a znovu se k nim modlíme.
Svatí Cyrile a Metoději, opatrujte naše pravoslavné společenství a vyproste nám všem u Boha milost velikou!
Jak už se stalo dobrým zvykem, každoročně k výročí konce 2. světové války, pořádá Pravoslavná církevní obec v Jeseníku ve spolupráci se spolkem „Kostelík v horách“ setkání k připomenutí této významné události našich dějin. V letošním „orouškovaném“ čase se nás sešlo 8. května v Horní Lipové přes třicet nelhostejných a to přímo v památníku válečných zajatců. Stovky jejich jmen zapsané na stěnách místního chrámu byly zároveň čteny při panychidě za přítomnosti místních i hostů z generálního konzulátu RF v Brně.
Druhá část sobotního dopoledne proběhla ve znamení memoárové válečné literatury a poezie. Na závěr bylo připraveno malé pohoštění na prostranství u památníku. O celé události referoval místní tisk.
Vyslechněte, prosím, ukázku z přednesené básně:
„Vy mrtví spíte hluboko,
a my tu jako vaše stíny,
žijeme jenom na oko,
na druhé straně hlíny.Vy mrtví spěte, spěte dál!
Po mnohém kabát máme dosud,
vnuk z jeho kapes vysypal,
na svoji dlaň váš osud.“
Radostnou zvěst o Zmrtvýchvstání Páně oslavovali pravoslavní křesťané i na Vysočině
Celá fotogalérie je na stránce archivu jihlavské církevní obce
Vzpomínka na duchovní hloubku dnů Velkého (strastného) týdne
Celá fotogalérie je na stránce jihlavské církevní obce
Slavnostní paschální bohoslužby se svěcením pokrmů probíhaly na svátek Vzkříšení Kristova v Kroměříži
Oslavy Paschy se konaly také v novém chrámu v Uherském Brodě
Ze Vzkříšení našeho Pána a Spasitele se radovali i věřící v novém brněnském chrámu
Paschální oslavy v chrámu sv. Metoděje
Ze Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, kterým i my jsme spoluvzkříšeni, se radovali v Šumperku.
Ze svátku svátků se radovali v olomoucké katedrále
Největší ze svátků: Vzkříšení Kristovo, oslavili bratři a sestry v Přerově
