Uherský Brod a Jihlava

Rozloučení se svátkem Uvedení do chrámu přesv. Bohorodice

Na 24. neděli po Padesátnici, kdy se čte o uzdravení ženy v den sváteční, a při oslavě opuštění svátku Uvedení přesvaté Bohorodice do chrámu se konala archijerejská liturgie v chrámu sv. Jiří v Uherském Brodě. Navštívil nás Jeho Přeosvícenost Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský; s ním spolusloužil místní duchovní správce.

Ve svém kázání vladyka promluvil o podstatě duchovního života, abychom nebyli jako farizeové a plnili dvě největší přikázání, které nám Pan Ježíš Kristus zanechal: „Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí,“ a druhé – „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Křesťan má tyto zákony naplňovat nejen ve sváteční dny, ale každý den. Liturgie proběhla v pokojné a modlitební atmosféře. Po bohoslužbě prot. Oleg Muntean poděkoval vladykovi za službu svaté liturgie a poté následovalo pohoštění s přátelskou besedou.

Duchovní správa Pravoslavné církevní obce

Ten samý den v Jihlavě

Sv. Mikuláš v Mikulově

V sobotu 7. prosince 2024 v 9,30 hodin jsme v mikulovském pravoslavném chrámu oslavili svátek sv. Mikuláše. Byla to svátek tohoto chrámu, který je zasvěcen tomuto biskupovi a patronovi námořníků, rybářů a dětí. Též je sv. Mikuláš patronem města Mikulov.

Na oslavu tohoto významného svátku sloužil svatou liturgii Jeho Přeosvícenost ThDr. Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský, k němuž se připojili otcové prot. Mgr. Cristian Popescu a prot. Mgr. Alexandru Ceban z Brna a prot. Mgr. Svatopluk Konstantin Ryška z Dolních Kounic spolu s mikulovským duchovním správcem. Zúčastnilo se také mnoho věřících, jak místních, tak i z okolí.

Ačkoli bylo počasí chladné, zahřáli jsme se modlitbou, společným zpěvem, a po bohoslužbě svařeným vínem a čajem. Dětí byly obdarovány perníčky. Poté jsme se z chrámu přesunuli na společný oběd do restaurace, kde jsme naši oslavu v příjemné společenské atmosféře posléze ukončili. Doufáme, že se společně u této příležitosti potkáme i příští rok. Přejeme všem mnohá léta a Boží požehnaní.

Duchovní správce

Den válečných veteránů v Horní Lipové

Již tradičně se v Horní Lipové na Den válečných veteránů koná panychida za oběti válek. V tomto roce jsme se sešli již po patnácté v pondělí 11. listopadu v 16.00 za účasti padesáti přítomných. Panychidu sloužil vladyka Izaiáš, který přítomné potěšil svým jímavým kázáním o potřebě pokoje a míru. Pěvecký sbor Jesen na úvod zapěl chorál Kdož jste Boží bojovníci a na závěr českou a slezskou hymnu. Mimořádná byla i recitace paní učitelky textu s vojenskou tematikou.

Jako obvykle jsme četli i z memoárové literatury, tentokráte ke stému výročí prvních legií ze vzpomínek jednoho hanáckého účastníka bojů v první světové válce.

První část večera zakončili javorničtí gardisté čestnou salvou a poté jsme se přesunuli do blízké magacíny, kde pro nás místní ženy přichystaly pohoštění a kde pokračovaly zpěvy Jesenu, tentokráte na lidovou notu. Bylo to první větší setkání po povodních v naší obci a při něm obdržel lipovský pan starosta Vladimír Šantrůček, za svou obětavost při velké vodě, ikonu sv. Vladimíra.

Chrámový svátek v Dolních Kounicích

30. listopadu 2024 – v sobotu v 10 hod jsme v chrámu sv. Barbory v Dolních Kounicích přivítali našeho eparchialniho biskupa vladyku Izaiaše. Sloužil u nás u příležitosti chrámového svátku sv. velkomučednice Barbory archijerejskou liturgii spolu s dalšími duchovními.

Připomenuli jsme si také 100 let církevní obce a 450 let od postavení našeho chrámu.

Děkujeme otci Svatopluku Ryškovi za pozvání a milé přijetí a vladykovi Izaiášovi za jeho arcipastýřskou péči a lásku.

(Církevní obec)

Život sv. velkomučednice Barbory

Památka 4. / 17. prosince

Otcem svaté Barbory, jedné z nejslavnějších prvokřesťanských mučednic, které daly život za svého nebeského Ženicha – Krista, byl muž jménem Dioskor. Byl to pohan, velmi bohatý a ve společnosti vážený. Barbora, která již od raného mládí zasvětila svůj život Bohu, žila se svým otcem, vdovcem, ve městě Heliopolis. Otec ji jako svoji jedinou dceru, moudrou rozumem a velice krásnou, uzavřel před zraky všech do vysoké věže, kde ji obklopil všelikým pohodlím, mnohými služebnicemi, a postavil jí tam modly pohanských božstev, aby se jim klaněla.

V jedné z komnat věže nechal učinit dvě okna. Když se Barbora dívala skrze ně dolů na zemi a nahoru na hvězdné nebe, otevřela se její mysl působení Boží blahodati a ona poznala jediného pravého Boha a Stvořitele, ač u sebe neměla nikoho, kdo by ji k víře přivedl a poučil. Když se jednou její otec vzdálil z města, Barbora z Boží prozřetelnosti opustila věž. Venku se setkala s křesťankami, které jí zjevily plnou pravdu o Kristově víře, a Barbora následně přijala svatý křest.

Barbořino srdce okamžitě zahořelo láskou k Pánu Ježíši. Nařídila svým služebníkům, vysekat ve zdi věžního komnaty ještě třetí okno, aby tato tři okna byla symbolem Svaté Trojice. Na jedné zdi přitom prstem nakreslila kříž a tento kříž se vtiskl do kamene, jako by tam byl vytesán. Z těchto stop na kamenné zemi vytryskl pramen vody, která později mnohé nemocné uzdravila od jejich chorob.

Když se Dioskor dověděl o víře své dcery, surově ji zbil, vyhnal z věže ven, a tam ji začal pronásledovat. Ve své zuřivosti ji dokonce chtěl zabít. Svatá Barbora se však při svém útěku schovala ve skále, která se náhle před ní zázračně otevřela, a tak se mohla skrýt před svým krutým otcem.

Když se potom znovu před Dioskorem objevila, ten zůstal neoblomný a naopak ještě více svou dceru pro její víru nenáviděl. Bez lítosti ji odvedl před soudce Marciána, kde ji udal, že je křesťankou, a nechal mučit. V té době bylo křesťanství státem pronásledováno. Nevinnou Barboru stráže zbavili šatů a přede všemi ji bičovali, dokud se její tělo nepokrylo ranami a země nebyla zbrocena krví.

Ve vězení se jí zjevil spolu se svými anděly sám Spasitel a uzdravil její rány. Když to všechno spatřila jedna žena jménem Juliána, i ona zatoužila přijmout mučednictví. A tak byly obě ženy strašně mučeny a pro jejich zhanobení vláčeny městem. Byly krutě zmrzačeny, takže začaly silně krvácet. Potom je odvedli na popraviště, kde sám Barbořin otec, Dioskor, sťal své dceři i Juliáně hlavy.

Ve stejný den pak udeřil do Dioskorova domu blesk, který zabil jeho i soudce Marciána. Svatá Barbora trpěla za Krista roku 306. Její divotvorné ostatky se dnes nacházejí v Kyjevě.

Jsouc proslavena jednou provždy v nebeském Kristově Království, mnohokrát se v historii zjevovala různým osobám (např. sv. Serafímu Sarovskému) i obyčejným věřícím, a svou mocnou záštitu projevuje až do dnešních dní. Někdy tak činí sama, jindy doprovází přesvatou Bohorodici, a tímto způsobem posiluje křesťany v jejich víře.

Připraveno dle článku Marka Malíka

Vyšel nový kalendář

Nový kalendář – eparchiální ročenka na rok 2025

+++++++++++++++++++++++++++++++



Obsahuje: úvodní kalendářní přehled svátků, zádušních dnů a půstů. Staré i nové liturgické kalendárium a nakonec aktualizovaný schematismus eparchie. Články v kalendáři: Intronizační proslov vladyky Izaiáše. Život a dílo vladyky Simeona. Křtí se služebník Boží… (Poučení křtěncům a kmotrům). O svaté Tajině manželství (velké tajemství, které vztahuji na Krista a na Církev). Na cestě k Pasše: Neděle Postní triody. Rumunské kláštery. Pohřební plátno (Sacra Sindone – Pohřební plátno Kristovo – pláštěnice). Zajeď na hlubinu (18. neděle po Padesátnici; zázračný rybolov na hlubině). Věčná paměť (Nehynoucí památka).

Brožura A5, 180 str., cena 200 Kč

Ročenka je k dispozici na všech farnostech naší eparchie nebo si ji můžete objednat na adrese:
Úřad eparchiální rady Olomoucko-brněnské eparchie pravoslavné církve,
Masarykova tř. 17, Olomouc 9, PSČ 779 00
Telefon: 585 224 883
E-mail: ob-eparchie-urad(a)seznam.cz

Porada protopresbyterů

Na 28. listopadu svolal vladyka Izaiáš do Olomouce poradu okružních protopresbyterů. Při zasedání se probírala řada momentů aktuálního života v eparchii, resp. v protopresbyterátech.

Z obsahu jednání:

Plánovali jsme eparchiální poutě v příštím roce. Zavedena je další příležitost k bohoslužebnému setkání a společné službě duchovních s vladykou – každou první sobotu po Trojici (tj. sobota svatodušního týdne) se nyní koná pouť do Čelechovic.

Dále jsou všichni zváni na již zavedené poutě, které se budou v roce 2025 konat v tyto dny:

9. srpna – svátek pětipočetníků a sv. Pantelejmona – poutní bohoslužba v katedrálním chrámu v Olomouci.
15. srpna – poutní bohoslužba na svátek Zesnutí přesv. Bohorodice – pouť do monastýru ve Vilémově.
6. září – poutní bohoslužba ke sv. Gorazdu a svatým novomučedníkům českým – pouť do Hrubé Vrbky.
29. září – pondělí – svátek sv. Václava a sv. Orosie (a sv. Ludmily) – pouť do brněnského katedrálního chrámu
28. října – sv. Rostislav – pouť do Znojma.
(Případné změny a doplnění termínů budou včas ohlášeny.)

Dále se řešila liturgická problematika. Bylo doporučeno, aby všichni duchovní sloužili v předvečer neděle a významných svátků velkou večerní bohoslužbu. České stichiry pro velké a střední svátky jsou už částečně k dispozici na webu downloadu a přibudou služby na další měsíce. Velkou večerní s litijí a žehnáním pěti chlebů, oleje a vína je žádoucí v předvečer svátku konat i v případě, že na samotný svátek se liturgie konat nemůže. (Jako chleby k žehnání při večerní je možno použít jakýkoliv důstojný bílý chléb, např. pěkné housky; nemusí to být prosfora.) Věřícím se na závěr večerní podávají tyto požehnané chleby rozkrájené a zvlhčené požehnaným vínem, kněz je pomazavá na čele požehnaným olejem.

Probírali jsme také význam a důležitost eparchiálního tisku – Sůl země, Kalendář (ročenka), oficiální eparchiální web apod. Je to důležitý pastorační i misijní materiál a zároveň je to prezentace naší eparchie. Všichni duchovní jsou opakovaně vyzýváni, aby posílali fotografie z bohoslužeb a farních akcí ke zveřejnění na webu nebo v Soli země. Není důležité, kolik je na nich vidět věřících nebo že jsou fotografie z bohoslužeb stále podobné. Jejich význam je ve svědectví, že eparchie žije, na farnostech se slouží, lidé se shromažďují k modlitbě, podává se svaté přijímání a ostatní Tajiny. Je to stále aktuální průběh církevního života a za jakéhokoliv počtu věřících je to vždy duchovní slavnost.

Vladyka oznámil, že všechny farnosti budou vyzvány vykonat farní shromáždění (Shromáždění církevní obce) s volbou Rady církevní obce a delegátů na Eparchiální shromáždění. Musí se provést ve všech církevních obcích v průběhu prvních tří měsíců r. 2025. Upřesněno bude ve zvláštním oběžníku.

Upozornění pro všechny duchovní správce: farní matriky se záznamy o provedených křtech, svatbách a pohřbech mohou být uloženy pouze na dvou místech: buď v oltářní části chrámu nebo v kanceláři duchovní správy. Rozhodně nesmějí být odnášeny na jiná místa či půjčovány jiným osobám nebo svěřovány věřícím. Pokud kněz pověří poučenou osobu z řad věřících, aby prováděla zápisy do matriky, musí se tyto zápisy vykonat v chrámu či v kanceláři. Duchovní správce je osobně zodpovědný za dodržování tohoto předpisu.

Vladyka Izaiáš se účastnil biskupského svěcení ve Vídni

10. listopadu 2024 zavítal vladyka Izaiáš do Vídně, aby navštívil naši sousední eparchii, která k nám má blízko – zeměpisně i duchovně. Tato rakouská metropolie (Konstantinopolského patriarchátu) nás dlouhodobě – už od doby, kdy byl na Moravě eparchiálním biskupem vladyka Kryštof, – podporuje duchovně i materiálně.

Náš vladyka se zde zúčastnil chirotonie nového pomocného biskupa, vladyky Maxima Aristijského.

Svěcení se konalo v důstojné řecké katedrále Nejsvětější Trojice v centru Vídně v den sv. Arsenia Kappadokijského (1880 – 1924), jehož jméne nese Jeho Eminence metropolita Arsenios, který spolu s dalšími sedmi biskupy vysvětili důstojného otce Maxima na vikárního biskupa pro metropoli Rakouska, Maďarska a střední Evropy.

(Původní zpráva)

Z ukrajinských médií:

Biskupem ekumenického patriarchátu v Rakousku se stal Ukrajinec

10. listopadu došlo ve Vídni k historické události – vysvěcení ukrajinského archimandrity Maxima (Rudyka) na biskupa aristiiského. Stal se vikářem biskupem rakouského metropolitního ekumenického patriarchátu.

Uvádí to facebooková stránka vídeňské farnosti UPC.

41-letý biskup Maxim je rodák ze Lvova, absolvent Lvovského teologického semináře. Teologické vzdělání získal na Aristotelově univerzitě v Soluni v Řecku, kde také dokončil magisterské studium.

Jeho služba je úzce spjata s Vídní. V roce 2018 v katedrále Nejsvětější Trojice přijal mnišství a byl rakouským metropolitou a maďarským exarchou Arsenijem vysvěcen do hodnosti jáhna. Za pět let, v roce 2023, obdržel hodnost kněze a hodnost archimandrity a byl také jmenován protosingelem rakouské metropole a maďarského exarchátu.

Rozhodnutí zvolit archimandritu Maxima vikárním biskupem Rakouské metropolie s titulem „Aristijský“ bylo přijato na zasedání Posvátného synodu Ekumenického patriarchátu dne 29. srpna 2024.

Záštita přesv. Bohorodice

Svátek Záštity (Pokrovu) v Olomouci

Oslava svátku v Brně

Takto svátek oslavovali v Jihlavě

Chudobín. První Strom míru v České republice

V naší eparchii máme památeční chrám v obci Chudobín. Postavili si jej začátkem 30. let minulého století chudobínští pravoslavní křesťané vedení svatým vladykou Gorazdem a patří k našim největším chrámům. Tento Boží dům je zároveň památníkem na zavražděného jugoslávského krále Alexandra. Chrám sv. Cyrila a Metoděje v Chudobíně, kdysi tam byla velká a početná farnost, je dnes tichým svědkem dávných vazeb místních pravoslavných Čechů na Srbskou pravoslavnou církev.

Níže uvádíme výňatek ze zprávy o události:

Chudobín, 9. októbra 2024. Pod záštitou Jeho Kráľovskej Výsosti Alexandra, srbského korunného princa a v spolupráci Olomoucko-brnianskej eparchie Pravoslávnej cirkvi v českých krajinách a na Slovensku a Honorárneho konzulátu Rumunska na Slovensku, bol dnes v Chudobíne vysadený 37. Strom pokoja – Tree of Peace. Ide o prvý strom tejto medzinárodnej mierovej iniciatívy vysadený v Českej republike, čím na Svetovú mapu mieru pribudla už 22. krajina. Dominantu Chudobína, mestskej časti Litovel, tvorí panoráma troch kostolov: pravoslávneho, rímskokatolíckeho a husitského. Pravoslávny chrám svätého Cyrila a Metoda je tiež pamätníkom juhoslovanského kráľa Alexandra I., ktorého 90. výročie tragickej smrti si dnes pripomíname. A ako hlása i dátum na základnom kameni kostola, rok 2024 je taktiež 90. výročím založenia tejto stavby. V kostole je dokonca zemina zo Srbského Oplenacu, kde je mauzóleum srbskej kráľovskej rodiny z dynastie Karađorđevićovcov.

Alexander I. Karađorđević bol druhým kráľom Juhoslávie. V roku 1922 sa oženil s Máriou Rumunskou, dcérou rumunského kráľa Ferdinanda I. V októbri 1934 bol na neho v Marseille spáchaný atentát, pri ktorom zablúdená guľka zabila tiež vtedajšieho francúzskeho ministra zahraničia Louisa Barthoua. Alexander I. bol hlboko veriaci kresťan a všestranne podporoval pravoslávie v Československu, ktoré bolo v tých časoch v jurisdikcii Srbskej pravoslávnej cirkvi. Bol tiež odporcom Adolfa Hitlera. Strom pokoja v Chudobíne je vysadený pod záštitou jeho vnuka, korunného princa Alexandra. Z dôvodu účasti na spomienkovom podujatí v Kostole svätého Juraja v Topole, známeho ako Oplenac, sa korunný princ nemohol zúčastniť dnešného podujatia v Českej republike. Zaslal však účastníkom pamätnej výsadby svoje oficiálne posolstvo: „Je mi veľkou cťou prevziať patronát nad týmto významným podujatím, ktoré pripomína 90. výročie zavraždenia môjho starého otca, rytierskeho kráľa Alexandra I. Hoci sa nemôžem osobne zúčastniť, moje myšlienky a úvahy o trvalom dedičstve vodcu, ktorého vplyv rezonuje dodnes, sú dnes s vami. Jeho neochvejná viera v hodnoty vzájomného rešpektu a národnej jednoty nás najmä v dnešnom svete, kde sú problémy rozdelenia a extrémizmu stále prítomné, naďalej inšpiruje.“ A ako ďalej pokračuje: „dnes vysadený Strom pokoja je symbolom Alexandrových ideálov – nádeje a odolnosti v časoch ťažkostí. Je našou kolektívnou povinnosťou presadzovať hodnoty, ktoré on presadzoval – spravodlivosť, rešpekt a porozumenie – a usilovať sa o svet, kde mier nie je len vzdialenou túžbou, ale zdieľanou realitou.“

Iniciatíva Strom pokoja je zameraná na zachovanie historickej pamäte, podporu myšlienok mieru a priateľstva medzi národmi a šírenie ekologického posolstva sadením stromov ako symbolu a posolstva mieru a medzináboženského dialógu. Iniciatíva spája dve dôležité otázky našej doby, prvou je mier a druhou klimatická kríza. Projekt s podporou Ministerstva zahraničných vecí a európskych záležitostí Slovenskej republiky realizuje združenie Servare et Manere s Osobitným poradným štatútom pri Hospodárskej a sociálnej rade OSN. „Servare et Manere si v roku 2021 na Srbskom vojenskom cintoríne z prvej svetovej vojny v slovenskom Veľkom Mederi pripomenulo tiež storočnicu úmrtia srbského kráľa Petara I. Karađorđevića, otca kráľa Alexandra I., čím sme opäť nadviazali na dávnejšiu spoluprácu so srbskou kráľovskou rodinou,“ uviedol Marek Sobola, generálny tajomník Servare et Manere a honorárny konzul Rumunska na Slovensku, ktorý je zakladateľom iniciatívy Strom pokoja. „Doteraz už bolo vysadených 37 Stromov pokoja v 22 krajinách na 4 kontinentoch,“ pokračuje Sobola.

„Dôležité je to, že je to Strom pokoja, Strom mieru. Dnes prežívame ťažké chvíle, pretože v blízkosti našej hranice je vojna. Stretávame sa s ňou aj vďaka našej pomoci utečencom. Mnoho rokov sme o nej len počuli zo spomienok našich starých rodičov, a dnes s ňou začíname. Aj preto dnes sadíme Strom pokoja a mieru. Dub, ktorý symbolizuje jednotu. Je symbolom Pána Boha, ktorého prosíme, aby nám ten pokoj daroval. Dnes spomíname aj na kráľa Alexandra I., ktorý podporoval našu eparchiu, a aj vďaka prsti zeme z Oplenacu v našom chráme sme s ním v spojení. Dnešná výsadba je posolstvom mieru, aby sme si ho začali vážiť viac, pretože nie je samozrejmosťou. Ale my veriaci vieme, že Pán Boh je pri nás. Koho Pán Boh miluje, toho krížom navštevuje. Mnohí nesieme svoje kríže. Preto verím, že strom ktorý sme dnes zasadili, bude symbolom života,“ povedal vladyka Izaiáš.

Účastníci spomienky sa po výsadbe Stromu pokoja presunuli do chrámu, kde sa spoločne pomodlili panychídu – bohoslužbu za zosnulého kráľa Alexandra I. Na záver spomienkového podujatia boli udelené dve vyznamenania Servare et Manere, ktorými združenie oceňuje organizácie i jednotlivcov za zásluhy o mier, priateľstvo a porozumenie medzi národmi či medzinárodný dialóg, ako aj za podporu iniciatívy Strom pokoja. Čestné uznanie za spoluprácu a pomoc pri organizácii výsadby prvého Stromu pokoja v Českej republike bolo vyjadrené dôstojnému pánovi Mgr. Tomášovi Radimovi Loučkovi, duchovnému správcovi chrámu sv. Ľudmily v Řimiciach. Jeho Preosvietenosti ThDr. Izaiášovi, biskupovi olomoucko-brnianskemu, bola za jeho povšimnutiahodné zásluhy o medzináboženský dialóg a priateľstvo a porozumenie medzi národmi udelená Pamätná medaila Stromu pokoja.

Podujatie spoločne organizovali a podporili Honorárny konzulát Rumunska na Slovensku a Olomoucko-brnianska eparchia Pravoslávnej cirkvi v českých krajinách a na Slovensku.

Svátek svatého Kříže v Jihlavě

Svátek Povýšení Kristova Kříže nám svým obsahem i zvláštním obřadem vynášení a klanění se svatému Kříži připomíná, že život křesťana je trpělivým nesením Kříže. Následovat Krista, jak nás k tomu Pán volá, znamená zapřít sám sebe a přijmout svůj Kříž. (Mat 16,24) Je to těžké, ale znamená to spolu s vírou to netěsnější spojení s Kristem. Je tím totiž dosvědčena pravdivost naší víry.

Lidé (a týká se to i nás, pravoslavných) někdy věří v Boha a praktikují křesťanský život z důvodů snahy zajistit si pozemské štěstí. Prosí Boha o zdraví, za spokojenost své rodiny, za hojnost, za dostatek materiálních blah. To v principu není nic špatného. Jenže teprve trápení vyzkouší naši víru, zda je přikována jen k věcem pozemským, či zda míří za horizont našeho dočasného života – do nebeského království.

Všem našim bratřím a sestrám, kteří jsou kvůli své víře pronásledováni, vysmíváni, nenáviděni či dokonce mučeni a zabíjeni, praví Pán Ježíš: „Radujte se v ten den, a veselte se, neboť hle, odplata vaše mnohá je v nebesích.“ (Luk 6,23) Tam, v nebi, je náš horizont, k němuž se upínají naše zraky. K tomu nás Kristus volá a zve. To je naše cesta.

Ap. Pavel píše: „Bylo vám totiž dopřáno, abyste v Krista nejen věřili, ale také pro něho trpěli.“ (Filip 1,29) Prohlašuje tím, že v Krista nejen věřit, ale pro něj i trpět, je dar. Od nejstarších dob si Církev uvědomovala, že Kristus otáčí v našem životě vše jakoby vzhůru nohama – nebo jinak: mimo křesťanskou víru je v nás – v duši i v mysli – vše naopak. Bez víry v Krista lidé staví dočasné hodnoty nad věčné a tělesné nad duchovní. Víra v evangelium nás přivádí k vnitřnímu obrácení celé naší duše zpět do správné polohy – podstatné je pak pro nás to, co je duchovní a věčné, druhořadé je potom to, co je materiální a pomíjející.

A tak Kristus vše v našem životě proměňuje, aby nám všechno sloužilo ke spáse. Dokonce i něco tak absurdního jako utrpení a smrt už je Kristem proměněno, takže se i z toho stala cesta do Božího Království, kráčení po cestě, kterou nám zřídil do ráje Boží blízkosti sám Spasitel. Pokud správně chápeme a přijímáme, co nám Boží prozřetelnost dává, stává se z toho cesta ke spáse.

Proto od nejstarších dob Církev vnímala, že mučedníci nepotřebují kanonizaci. Resp. není potřeba zkoumat, jestli jejich ostatky tlejí či netlejí, jestli se dějí zázraky na jejich přímluvy, či zda se zjevují, pomáhají, plní naše prosby apod. Mučednické svědectví o Kristu prolitím své krve vždy stačilo jako důkaz, že tento křesťan následoval Krista, spojil se s Ním tím nejtěsnějším myslitelným způsobem, byl s Pánem Ježíšem ukřižován (obrazně myšleno) a tudíž spolu s Ním vstal z mrtvých, a nyní je v nebi nejblíže Božímu trůnu, spolu s Kristem.

Kříži tvému klaníme se, ó Vládce, a svaté Vzkříšení tvé slavíme.

Střemeníčko

I v tomto roce jsme 5. října svatou liturgií oslavili památku mučedníka Václava v Stremeníčku. V této vesničce zůstal naší eparchii jako dědictví po bývalé významné farnosti malý chrám, spíše kaple zasvěcená svatému patronovi české země. Tato malá, prostá, ale útulná a duchovně hřejivá kaplička je posvátným odkazem dávných, duchovně nadšených pravoslavných Čechů nám, jejich současným následovníkům.

Oslava druhého výročí vyhlášení svatosti mučednice Orosie

V sobotu 28. září 2024, v den svátku sv. muč. a princezny Orosie, se v katedrálním chrámu sv. Václava konala božská liturgie pod pastýřským vedením Jeho Přeosvícenosti biskupa Izaiáše, našeho drahého eparchiální biskupa olomoucko-brněnského.

Při liturgii spolusloužili duchovní naší eparchie a zpěvem liturgických hymnů se služby účastnili členové pěveckého sboru Eparchiálního institutu sv. Prokopa Sázavského.

Při promluvě byly připomenuty přítomným okolnosti, které vedly k mučednické smrti princezny Orosie a úctu obyvatel aragonského města Jaca, blízko kterého byla naše Moravanka Orosie se svým doprovodem přepadena a zabita Maury.

Po liturgii vladyka vykonal poklony před svatým Křížem, který je tento den po svátku Povýšení vynesen doprostřed chrámu, a poté poděkoval všem přítomným. Ve své promluvě hovořil o Kříži, který jako křesťané máme trpělivě nést a nesmíme propadat zoufalství, když někdy pod jeho tíhou klesáme. Ano, lidské síly i někdy víra a trpělivostí kolísá a stává se, že klesneme, ale i Kristus pod tíhou kříže klesl, a pak zase kráčel dál. Pro nás je po každém poklesnutí připravena cesta návratu zpět na křížovou cestu za Kristem. Tento návrat se děje skrze pokání. Vzmužíme se, sebereme všechny své síly a zase jdeme a snažíme se věrně následovat našeho Pána.

Duchovní brněnského chrámu předal v závěru bohoslužby vladykovi květiny s poděkováním za jeho návštěvu a službu v tento tak vzácný den. Vladyka se poté zamyslel nad episkopskou službou a připomněl, že zvláště těžkým břemenem biskupa je velká odpovědnost, která je s touto službou spojena. Uvedl při tom zkušenost, kterou zažíváme všichni: radit by chtěl každý, ale odpovědnost pak nikdo nést nechce. Použijeme-li metaforu, pak si můžeme představit každou eparchii jako loď, na které se plaví duchovní i věřící a potřebují, aby loď doplula ke Kristovu přístavu. Loď má jednoho kapitána, který za zdar plavby zodpovídá, ale někdy se k jeho způsobu velení chtějí vyjadřovat i mnozí další a říkají: musíme rychleji, musíme pomaleji, raději doprava nebo doleva. Rady ostatních mohou být prospěšné, ale jejich prosazování může škodit. Někteří, když loď nepluje tou cestou, jak si představují, pak koráb opouštějí. Co s nimi bude? Zůstanou sami, uprostřed moře, hrozí jim duchovní záhuba. Naším přáním je, aby se vrátili na loď a společně jsme dopluli až do království Božího.

Na závěr vladyka předával studentům, kteří zdárně absolvovali první ročník našeho bohosloveckého Institutu sv. Prokopa, certifikáty, kterými se osvědčuje, že splnili požadavky Institutu a vykonali závěrečné ročníkové zkoušky. Zároveň byl oznámen začátek druhého ročníku Institutu a všichni studenti byli vyzváni, aby se přihlásili k pokračování svého vzdělávání. Vladyka s otcem ředitelem Institutu vyjádřili naději, že někteří budou pokračovat až do třetího a čtvrtého ročníku, a povolá-li je Bůh, budou vysvěceni k službě u oltáře.

„Mnohá léta!“ našemu vladykovi a všem přítomným duchovním i věřícím.

Nakonec všechny čekalo bohaté pohoštění před chrámem.

Z Facebookové stránky brněnské církevní obce

Z promluvy po čtení evangelia:

Svátek sv. Orosie stojí uprostřed tří významných dnů pro naši místní církev. Tato trojice začíná svátkem Povýšení svatého Kříže, který jsme uctívali v pátek, a po sobotním svátku mučednice Orosie následuje nedělní svátek sv. Ludmily České. Společný motiv všech těchto svátků udává první z nich: Povýšení uctívaného drahocenného Kříže Páně.

Při tomto svátku si připomínáme nejen nalezení dřeva pravého Kříže císařovnou Helenou, ale také význam samotného znamení kříže, k němuž křesťané od apoštolských dob vzhlíželi, Kristův kříž považovali za svou chloubu (jak píše už apoštol Pavel v Bibli). Co vidí člověk, který s vírou pozdvihne své zraky ke Kříži? Vidí v tom dřevu žertveník, oltář, na kterém byla naším veleknězem, vtěleným Božím Synem, přinesena oběť za hříchy člověka, za hříchy všech lidí, kteří ke Kristu vzhlížejí. V Kříži vidíme vítězství našeho Pána Ježíše Krista nad ďáblem, nad zlem, nad věčnou záhubou. Kříž jsou pro nás otevřené dveře do ráje Boží blízkosti, do věčné blaženosti.

A tak dával kříž Kristův lidem vždy odvahu, naději, vděčnost a lásku. Samotné znamení Kříže nás posiluje, činí naše srdce statečnými a obdařuje nás silou překonat cokoliv. Vidíme to na svatých mučednících. Hned v době prvokřesťanské, když začalo být křesťanství pronásledováno a křesťané krutými způsoby hubeni jako nepřátelé římských státních bohů, můžeme spatřit (skrze dávné záznamy toho, co se tenkrát dělo) tu ohromující statečnost a věrnost, jež křesťané při svém mučednickém svědectví projevovali. Právě Kristův kříž jim ukazoval, že brána do Božího království je otevřena. A je-li to nutné, pak člověk Kristův vymění pár let pozemského života za věčnost u nohou Ježíšových. Lepší bylo pro ně ztratit zbývající léta svého pozemského života, než aby ztratili blaženost v Boží náruči, než aby si zachránili zde pár pozemských let a zřekli se kvůli tomu naděje na věčnou spásu. Tak to křesťané pevně vyznávali, tak to viděli a sílu k pevnosti tohoto vyznání jim dával Kříž.

Vidíme to zřetelně na tom, jak se chovali křesťané, když byli pohanskými vládci kvůli Kristu předhozeni v aréně k sežrání šelmám pro pobavení pohanského publika lačnícího po krvi. K překvapení pohanů se křesťané v aréně, do níž byli vpuštěni hladoví lvi, chovali důstjně a s takovou statečností, že to dokonce přimělo některé pohany k zvolání: Veliký je Bůh křesťanů! A když bylo křesťanům v aréně znemožněno se modlit a zpívat žalmy, tak alespoň zkřížili ruce na hrudi do podoby kříže. Z toho vidíme, že právě Kristův Kříž je doprovázel v tomto zápasu, z něhož jako vítězové odcházeli do nebeské slávy.

Ten samý jev sledujeme v životě velkomoravské princezny a mučednice Orosie. Byla vychována sv. Ludmilou ve víře a právě tato učitelka zažehla její srdce svou vírou. Když byla mladičká Orosie na radu sv. Metoděje provdána za španělského prince, vypravila se z Velké Moravy na pouť do Španělska za svým ženichem. Se svým průvodem byla Orosie v Pyrenejích přepadena zločineckou bandou Maurů. Jejich vůdce byl zaujat její krásou a nabídl jí zachování života; měl jen dvě podmínky. Musela by přestoupit na muslimskou víru a vzít si ho za manžela. Orosie se před skupinou hrdlořezů měla rozhodnout, zda se zřekne Krista a zruší slib manželské věrnosti španělskému princi, tedy přestoupí na islám a stane se manželkou bohatého vůdce lupičů, nebo… Patnáctiletá dívka! Co bychom od ní mohli očekávat jiného, než se podrobí násilí a nutnosti kvůli zachování života, který celý měla ještě před sebou. Orosie věděla, že pokud se nepodvolí, čeká ji masakr. A v téhle situaci řekla: „Ne.“ Celý svůj pozemský život v tu chvíli vyměnila za Kristův Kříž, a pozemské bohatství za nebeské království. Z čeho jiného mohla tato dívenka čerpat takovou sílu, statečnost a rozhodnost, když ne ze vzhlížení ke Kříži svého Pána?

Podobné uvažování a stejnou víru můžeme najít i v životě učitelky a přítelkyně Orosie, sv. Ludmily.

Kristův Kříž má stejnou sílu v době prvokřesťanské i v dobách sv. Metoděje a sv. Orosie či Ludmily, a stejně tak i dnes. Na každého člověka padají nějaké těžkosti: přijde krutá nemoc, smrt blízké osoby nebo problém v rodině, či materiální těžkosti, problémy v zaměstnání. Právě v naší době vidíme, jak nečekaně může přijít válka, na domy lidí začnou dopadat bomby a rakety z té či oné strany. Přicházejí živelné pohromy, zrovna nyní jsou to u nás povodně, a rodina, která včera měla nedávno opravený dům, se ocitne na zbořeništi plném bahna, bez přístřeší a bez svých věcí. Pro křesťana to však není důvod k zoufalství ani k reptání, protože uprostřed své bídy může vzhlížet ke Kříži, a odtud čerpat naději, sílu, statečnost. Skutečný nepřítel člověka, onen dávný had, je už přemožen, na Kříži mu náš Pán rozdrtil hlavu. Vše, co se námi děje zlého, je buď důsledkem našich hříchů, kterými dáváme poraženému ďáblu právo, aby nás trápil a sváděl, nebo je to dopuštění Boží prozřetelnosti, která nás chce i cestou zkoušek přivést do nebe. Když hledíme na Krista visícího na Kříži, jak svou krví z nás smývá naše hříchy, tak přece chápeme, že náš Bůh je připraven cokoliv pro nás podstoupit a učinit, a zároveň spravovat náš život s jediným cílem – aby nás přivedl k sobě, do své náruče, do věčného štěstí.

Pozvánka na chrámový svátek ve Střemeníčku na Olomoucku

V naší kapličce sv. Václava ve Střemeníčku bude, jako každoročně k svátku sv. Václava, sloužit vladyka Izaiáš, biskup olomoucko-brněnský. Oslava chrámového svátku se zde bude konat v sobotu 5. října od 10 hod.

Střemeníčko je víska (součást obce Luká) poblíž Bouzova a Litovle.

Všichni, kteří si tuto kapličku zamilovali, jsou srdečně zváni.